Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymni
28.5.09 15:34
- Citovat
- Upravit
Anonymni
28.5.09 16:30
Ahojky,chtela bych ti napisat svuj nazor..Ja mam doma taky problemy ale to je na jine tema..Jen ti chci rict ze muj muz ma taky nalady,je kolikrat velmi neprijemny az si rikam proc sem si ho vlastne brala ale meli jsme uz dite tak sem chtela byt uplna rodina.Dneska si rikam ze to asi byla pekna kravina..ono opravdu se spatne couva ze vztahu ktery je uz manzelstvi a sou v nem decka.Hele poradne si to prober..jestli opravdu chces s nim mit deti vim ze je to tezke ale abys pak jednou nelitovala…abys nepotkala potom nekoho kdo bude uplne jiny presne podle tvych predstav a nebudes vedet co delat..nerikam abys ho opuostela ale mit deti to uz je potom uplne jina zodpovednost a jak rikam pak teprve je to trapeni..
Muj muz je protivnej porad na neco nadava remca a porad mu neco vadi je jak sedesatiletej zapsklej dedek a to je mu 26 
a ja nejak nemuzu odejit kvuli detem..protoze na ne je hodnej.tim chci rict ze vize do budoucna je-budete mit decka na ne bude milionovej ale ty z toho zivota budes mit uplne ho…a budes si rikat proc sem to vlastne delala???
Drzim ti palecky je to moc tezke ale nechci aby jeste nekdo udelal chybu jako ja a pak litoval…bud silna a hlavne nenechej sebou vorat..vyuzij ze ste jeste sami a uzivej si zivota…pokud potkas nekoho s kym se budes citit lip nez doma i kdyz ono casem se taky ukaze ze ti treba budou vadit ponozky v koute ale sou to kravinky naproti psychyckymu teroru..drzim ti palce pa S.
- Citovat
- Upravit
28.5.09 16:31
U chlapů nefunguje sednout si proti sobě a něco řešit, berou to moc konfrontačně. Lepší je jít třeba na procházku nebo něco společně dělat a u toho si povídat… Zakladatelko, nechceš manžela přemluvit, aby sem taky přispěl? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 19:30
Ahoj anonymni, presně takhle se chová a choval vždy můj táta. Samý vtípek a úsměv a pak ho dokáže rozhodit jedna nějaká pitomá věta nebo jen to, že mu upadl hrnek a začíná vyskakovat, že za to může máma, protože ten hrnek dala tam a ne jinam a že tahle domácnost je hrozná atd. .. pamatuju si, že máma taky dřív měla sílu se s ním dohadovat, ale nikam to nevedlo, brečela a tím ho akorát ujišťovala v tom, že on měl pravdu. Nakonec se táta vždycky sebral a jen se na chatu rýpat v záhoncích, tam se uklidnil a pak vždycky zavolal, protože mu tam začalo být smutno. Postupem času asi mámu přestalo bavit se s ním dohadovat..jako nás všechny a když táta zase vyšiluje, tak na něho máma zařve „tak se z toho po..r“ (přestože se v naší rodině vždy mluvilo velmi slusně)..nebo prostě dělá, že ho neslyší. On se chvíli někde sám vzteká, pak jde trucovat k televizi, tam usne a po probuzení je zas normální. .. Zajímavé je, že přestože mám takovou školu, tak ve vztazích taky občas brečím a hysterčím:) ale čím jsem starší, tím kratší dobu mě to drží. Myslím, že do toho nadhledu člověk musí dozrát:( ..
Pokud tvůj chlap takový prostě je a není k tomu žádný důvod, tak by to asi neeliminovalo ani to, že spolu budete mluvit, mluvit a mluvit. Když to dělá pravidelně, asi bych se prostě příště zvedla a bez řečí si šla sednout k tomu počítači a pak dělala jako že nic, protože nemáš zapotřebí, aby na tebe bezdůvodně řval, nebo cokoliv ale rozhodně ne se v tom štourat a pak brečet, protože tím mu dáváš za pravdu. On by třeba pak i rád přišel a usmířil se, ale když vidí, že brečíš a hrozila by hned smršť otázek „proč a pojďme si o tom povídat“, tak radši počká až bude klid. Někde jsem slyšela, že chlapi jsou jako malí kluci, potřebují se vyvztekat, někde si zatrucovat kopáním do míče (..střílením mutantů na PC) a dokud „maminka“ už z dálky vypadá, že chystá dlouhé kázání a řádný trest, tak se mu domů nechce. Co jsem u rodičů vypozorovala (a vzhledem k tomu, že jsou spolu už 25 let a umějí být spolu spokojení), tak nejlépe pomáhá nechat ho ať si vyskakuje a až se uklidní, tak vydržet a ať začne s usmiřováním první, on je ten, který začal, on by měl být ten, který se omluví a když přijde, tak pak už to neřešit. Mezitím se nějak zabavit a snažit se „nečekat“. ..ale lehko se to radí:)
..zkušenosti s tím, když k tomu vážně nějaký důvod má a není to jen tak protože takový je, nemám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 19:48
Jejda, nežiješ s mým bývalým? 
(Není ženatý, takže ne 
)
Nic moc neporadím, já jsem lék nenašla a nakonec jsme se rozešli, ale hlavně kvůli jeho chlastu.
Z naší tehdejší domácnosti třeba:
JÁ:„Ahoj, jak ses dneska měl?“
ON: Mlčí.
JÁ:„Co se stalo?“
ON (ledově):„To musíš vědět ty“… a 14 dní jsme spolu nemluvili.
Pak jsem zjistila, že mu vadilo třeba když jsem odpověděla pozdě na esemesku
Jakoby měl nějakou představu, jak to má všechno fungovat. Jakmile jsem tu jeho dogmatickou představu porušila, nastalo mlčení a já netušila důvod.
Ale v těch „pěkných dnech“ si nechal ledacos vysvětlit, tak to zkus
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 21:48
Dalmatince dítě pomohlo, já to tedy říct nemůžu. Taky máme doma občas itálii, a od té doby co máme Adélku je to častější. Já jsem nevyspaná, unavená, on nemá tak často to co by chtěl a je podrážděný… prostě dítě to nevyřeší. To je moje zkušenost.
Anonymko, nezoufej, chlapi mají taky svoje dny, já si na to prostě musela zvyknout. Ze začátku jsem to vždycky obrečela a teď prostě zavřu dveře a jdu se něčím zabavit. No… většinou někdy se prostě neudržím a hádka je na světě. Ideální vztah je asi práce na dlouho a nebo velké štěstí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
29.5.09 08:27
Holky já nevím, kdyby se z toho aspoň vyspal, ale ne. On chodí vzteklej spát, vzteklej vstává. Včera u nás panovalo ledové ticho. Zkusila sem ho prolomit ráno, na obyčejný otázky zabručel na půl pusy, když sem se zeptala, jestli by mi mohl teda říct, co sem udělala špatně, tak odsekl, že nic a když sem ho objala, tak ledový: Neopovažuj se na mě sahat.
Mě v tomhle ovzduší prostě nejde dýchat, sem pak taky podrážděná. A je mi z toho do breku. Náš taťka je taky poděs, cholerik jak z čítanky, ale u nich opravdu platilo mamčino „on se z toho vyspí“. Ráno vstal a byl zas normální. Jenže můj manžel ne.
Nejhorší je, že málem žárlím i na naši kočku, ta totiž ať provede cokoliv, furt je miláček. Asi blbej příměr, ale fakt to tak vidím.
Máme před sebou víkend, v pondělí babiččin pohřeb, tam se mnou nejde, má nějakou práci. Nejradši bych šla do práce i v sobotu a neděli. V práci se totiž dá i normálně dýchat:(
- Citovat
- Upravit
Anonymni
29.5.09 08:29
Ja myslim, ze ani nemam moc zajem rikat k tomu svoje. Jedine co muzu rict, ze v popisu situace chybi hodne podstatnych veci.
- Citovat
- Upravit
káťa
29.5.09 08:50
No pokud jsi poslední anonymní manžel a nechceš k tomu nic říkat - jakože to nechceš řešit - vyhovuje ti to? Nevidíš, že to manželku tak trápí? nevěřím, že je Ti to fuk..
Tak nám prosím popiš ty další podstatné věci..
Zu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.09 08:56
Souhlasím se Zu - jestli je tu manžel zakladatelky, šup sem s vlastním stanoviskem!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.09 09:02
Jdu se svou troškou do mlýna - v minulém vztahu jsem měla něco podobného, ale spíš asi v horším provedení, ex byl neustále podrážděný, urážel se, nesměla jsem mu říct nic, co by jen trochu nekorespondovalo s jeho názorem, prostě jsem si musela neustále dávat pozor na to, co říkám a co dělám, ba i na co myslím, jen v zájmu zachování pohody… unavovalo mě to.. Hádky byly na denním pořádku, já nejedla, hubla, hystericky se dovolávala toho, aby mi řekl, co jsem udělala špatně, dělala jen to, co chtěl on… no dneska se za to stydím, ale jelikož jsem neměla srovnání, že to jde i jinak, byla jsem mladší a nechala sebou orat vláčet, prostě jsem myslela, že to tak má být.
Vztah trval 8let, v době, kdy nás už všichni viděli s kočárkem na zahradě, si on našel někoho jiného (děkuji dodnes tomu, kdo to zařídil 
), já to obrečela šeredně, nicméně pak se objevil můj současný muž a protože jsem si prošla tím, čím jsem si prošla, dnes moc dobře vím, koho mám doma a myslím, že to umím i náležitě ocenit
Co tím chci říct… Je mi jasné, že z manželství se odchází hůř, než ze vztahu, ale kdyby to tenkrát neukončil on, asi bych s ním zůstala, milovala jsem ho strašně moc přes všechny jeho chyby, byla bych v tom vztahu neštastná, protože nakonec z něho padaly i perly, podle kterých bylo jasné, že si mě ani v nejmenším neváží a podobně… no naštěstí to dopadlo dobře a víš, co mi ex řekl po letech po rozchodu, kdy jsme spolu jakž takž začli zase komunikovat? Že kdybych ho tenkrát poslal do pr…e, práskla mu dveřma před nosem, ignorovala ho a nechala ho se vyvztekat, aby viděl, že mám svůj mozek, bylo by to přesně to, na co on všechny ty roky čekal!!! Jeho nynější žena to tak dělá, asi je silnější osobnost, než jsem byla já tenkrát a manželství jim klape…
V těch chlapech aby se čert vyznal…
Hodně štěstí, omlouvám se za délku příspěvku, ale tak jsem si na to zase nějak vzpomněla…
Ivana ** **
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
29.5.09 09:33
Byt tebou tak odejdu…bude to jeste horsi-nevim kde vidis jako by duvod proc by se mel zlesovat ve svem chovani…max.udelas bububu odejdes od neho na chvilku aby se lekl a on se zlepsi na par dni mozna mesic…
pak to bude to same…budes se trapit celej zivot..a jeste s nim mit deti-radsi ne hele.to je moje rada.....
ted to bude jeste min bolestive a jednodussi nez s deckama…
Nevim ale podle tveho posledniho prispevku si myslim -a nechci te strasit-ale muze to byt jeste horsi..zacne ti zakazovat,a od rany ktera mu ulevi to neni daleko…Je mozne ze to tak vubec neni a nebude jen mam o tebe strach..
Z takovyhle typu chlapu mi jde husina po tele a mam z nich strach..a predstava ze nemuzes nic rict a sedis jako myska na zidli u stolu a hlavou se ti honi milion veci tak z toho se mi dela spatne..Bud silna a prosim poradne si zvaz jestli to ma budoucnost…radim ti proto ze ja ve svem vlastnim vztahu resim sice jine chovani manzela ale jsou tu i deti a asi proste neodejdu jen pro to ze je to milionkrat tezsi nez to mas ted ty…mas na vybranou..!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
- Citovat
- Upravit
29.5.09 22:02
Uf, no jestli ten „názor“ byl manžel zakladatelky, tak mi jde husí kůže po těle.
Můžeš milý manželi říct, PROČ proboha neřekneš své manželce, kde je problém? Jestli udělala něco proti tvé srsti, příště už to neudělá. Stačí jen vědět CO! Jenže tobě vyhovuje ten pocit převahy, že jo? Ona je chudák vydeptaná a ty si to s ledovým klidem vychutnáváš. Jsi normální manipulátor.
A pro zakladatelku: Podobné situace jsem si zažila taky… Utíkala jsem z domu, kdy jsem jen mohla, všechno bylo lepší, než to neustálé napětí. Pořád přemýšlet, jak se tvářit, co říct a co udělat. Když jsem se blížila domů, těžkly mi nohy. Pak jsem zjistila, že svého partnera k životu nepotřebuju a co hůř, že bez něj je mi líp. No a tak jsem utekla. Ke kamarádce. A po sedmi letech to skončila. Podotýkám, že tomu chlapovi jsem nikdy nezahla.
Teď jsem sedm let s chlapem, který sice má nějaké chybičky, ale je s ním veselo, pohoda, o problémech mluvíme a moje názory bere vážně. Partnerství rovná se spolupráce. A víc než jeden den dusno netrvá nikdy. Dokonce se těším domů, když jedu z práce…
Tobě doporučuju totéž… toho dusna se nikdy nezbavíš, dokonce to bude horší 
Je mi líto, vím, že rozvod je složitější než rozchod. Ale mně se ten rozchod rozhodně vyplatil. Přeji ti hodně sil a za elaborát se omlouvám, nemohla jsem jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.09 23:15
No ono hodně záleží na konkrétní situaci.
Možná je tvůj muž jen divný pavouk, možná si tě taky neváží, ale určitě je nekomunikativní. Tenhle způsob „nekomunikace“ může být i svým způsobem manipulace. On udělá scénu, dožene tě k pláči a když se dožaduješ vysvětlení, tak se stáhne a dělá sfingu.Vlastně tě tak svým způsobem trestá.
A nebylo by řešení se třeba na něj taky vyječet, když zaútočí, ale pak se snažit odreagovat nezávisle na něm? Nelézt za ní, nedoprošovat se, nežádat vysvětlení. Prostě mu ukázat, že tě nevykolejil tak, jak se mu doposud dařilo. Třeba se sebrat a jít ven. Hlavně neukázat slabost.
Neříkám, že se váš vztah zlepší, ale přinejmenším bys mu neměla ukazovat, že on je ve vztahu ten silnější, kdo má převahu.
On to vytáčení tebe může mít i svým způsobem jako zábavu, nebo způsob tak trochu psychického násilí. Klidně si takhle na tobě může odventilovávat i jiné - třeba pracovní problémy - protože jsi vděčný terč.
Tak mu ukaž, že nejsi žádný lapač jeho špatných nálad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Holky, všem díky za názory, čtu je všechny poctivě, akorát reagovat nezvládám jmenovitě.
Já manžela opouštět nechci. Je mi jasný, že kdyby se pro to pevně rozhodl on, nic s tím neudělám, ale já pořád věřím, že ještě máme smysl, že není na nic pozdě. Pro mě i příjmení a kus minulosti jsou velký důvod pro to, pokusit se to překlenout.
HA jsem brát přestala asi před třemi měsíci. Tak leda že by to spíš byl nedostatek hormonů. Ale na tu to fakt svádět nechci.
Já vím, že bych se hlavně měla uklidnit já, řešit věci s chladnou hlavou, nebrat si tolik každou hloupost. TEORETICKY tohle všechno vím. Praxe je horší. Hlavně bych si přála vidět ze strany manžela taky trošku snahy, že mu to není jedno, co se děje. Že se zamyslí, co dělá špatně i on. A ne že bude za každou cenu propagovat „já nic nedělám, já za nic nemůžu, to ty“. Že jsme i na to špatný dva, jak jsme si to kdysi slíbili.