Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.5.09 13:32
Upřímně, nemá babu? Nemusí jít přímo o fyzickou záležitost - spíš se mi zdá, že s ním cloumají hormony…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 13:47
Ahoj, taková situace se dost těžko posuzuje, když známe pravdu jen z jedné strany. Dřív se takto nechoval? Neotravuješ ho pořád něčím? Já bych mu asi napsala dopis, kde bych shrnula svoje stanovisko - nechápu výbuchy, proč vyčítá věci z předchozích dnů, co mu vlastně vadí, že tě to nervuje (podle mě je chyba chovat se v konfliktu hystericky), že to takhle dál nejde, že se chceš v klidu domluvit. Bez emocí, vyčítání, vydírání… Třeba to k něčemu povede. Nám docela pomohlo, když jsme se oba svěřili jednomu našemu kamarádovi. Docela jsem zírala, co může manželovi vadit a vůbec jeho myšlenkový pochody - moc jinak nemluví. Kamarád zafungoval jako mediátor, nechal si vyložit obě strany a pak k tomu řekl svoje stanovisko - něco ve smyslu, že změnit může člověk jen sebe, ne druhé a že se máme domluvit 
Dost to pomohlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 13:51
Ahoj,
urážlivce a hádavce jsem ve svém muži odhalila, když jsme spolu začli bydlet. Jednou za čas se do mě začal navážet, pak jsme se pohádali a pak on uražen i třeba několik dnů a já za ním chodila, brečela, hysterčila… Pomaličku se to začalo měnit. Zkrátka jsem se na to nevykašlala, stále jsem na něj ječela, burcovala a po nějaké době mu to nemluvení vydrželo jen den, pak pár hodin a teď už to v podstatě neznám.
Myslím, že občas hormony každému tlačí na mozek, nejen nám ženským. Hodně taky dělá, pokud je člověk zvyklý, že je všem po jeho a najednou se musí přizpůsobovat.
Jste spolu rok, nevím jak dlouho spolu bydlíte, ale řekla bych, že zkrátka potřebujete obrousit hrany a ostré tvary, abyste jeden do druhého zapad a nenarážel (to je blbá metafora, co 
). Hlavní je neházet flintu do žita a dávat si najevo, že i když to občas skřípe, tak spolu chcete být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
28.5.09 14:03
Holky díky moc za vaše odpovědi.
Lesi nemyslím si, že by někoho měl a když, tak určitě tak jak říkáš ty, nebylo by to fyzický. Navíc on je na toto moc čestnej a přímej.
Lasičko, ano, určitě máš pravdu, znáte jen můj pohled a upřímně, kdo dokáže napsat nezaujatě pravdu o něčem, co se ho týká. Vím, že dělám chybu, že se neovládnu a vylítnu, ale ten jeho ledovej klid a nezájem a hraní na počítači mě absolutně přivádí k nepříčetnosti. Opravdu se snažím to ovládnout, ale moc se mi to nedaří.
Někomu se svěřit..on by se nesvěřil nikomu. Prý do našich věcí nikomu nic není. Jenže mě to přijde hloupý hrát komedii před kamarádama. Přijdeme mezi ně, tváříme se, že je vše ok, ale jakmile sedneme do auta a jedeme domů, rázem je teplota zas pod bodem mrazu. To radši ani ven nejdu, než se takto přetvařovat.
A když už nastane ta doba klidu a já se ptám, co mu bylo, tak mi řekne, když ty mě hrozně zlobíš. Ale jak co proč..to už mi nevysvětlí. Čiči ano, obrousit hrany. Jenže na to je třeba komunikace. Bohužel manžel si to asi nemyslí
- Citovat
- Upravit
28.5.09 14:14
Hele a máš i vlastní zájmy, trávíš i nějakej čas odděleně od manžela (v době volna)? Ono to dost toho druhého unavuje… Ještě mě napadlo, nebojí se třeba manžel s Tebou problémy řešit, protože se bojí, že začneš s hysterčením?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
28.5.09 14:29
Zájmy mám, přes den jsme oba dlouho v práci, ale jdu cvičit, když se mi chce nebo ven s kamoškou, nebo se prostě jen „odstěhuju“ s knihou do jinýho pokoje, máme dva králíky a kočku, takže ti se taky starají o zábavu.
Možná jo, možná máš pravdu, jenže s určitostí to prostě nevím, když mi to neřekne.
Už jsem si i říkala, že přistoupím na jeho hru, že taky budu mlčet a nevšímat si, ale to nezvládám. Radši bych bouřku a pak klid než kolem sebe chodit dva, tři, čtyři dny a nevědět, co bude nebo nebude. Já manžela miluju, nevím, jestli mi to věří, ale je to tak a rozhodně chci, aby se to nějak vyřešilo. U něj si nejsem jistá.
Dřív jsem takováto nebývala. Ale dost mě to ničí a deptá.
- Citovat
- Upravit
28.5.09 14:34
Záleží hlavně co máte společného. Jestli jen příjmení a kus minulosti tak je asi čas na radikální řešení (přestavba a nebo konec vztahu, každý z mých předmanželských vztahů byl u konce když se do mně partner obul za věci, které dříve toleroval nebo dokonce obdivoval, a rozchodů nelituju, ten pravý na mně teprve čekal).
Pokud máte společný majetek a dluhy tak je na místě více pragmatičnosti, zvážit, naplánovat, popracovat na scénáři dalšího dění.
A na závěr jen: Nepořizuj si dítě s někým u koho si nejseš na 100% jistá, že to bude „přínost pro rodinu“ a parťák do nepohody.
Hodně zdaru, ve 26 už máš asi dost rozumu na přemýšlení o budoucnosti a ještě dost času na realizaci (jé, to byla supr léta..).
Bára
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 15:09
Lesina píše:tO PŘECE NEZNAMENÁ ŽE HNED NĚKOHO MÁ KDYŽ JE NÁKEJ PROBLÉM.
Upřímně, nemá babu? Nemusí jít přímo o fyzickou záležitost - spíš se mi zdá, že s ním cloumají hormony…
Ahojky.Muj muž je trochu to samé jako ten tvuj a já jsem bohužel také to samé takže někdy je u nás itálie ale bez sebe bejt nemužem a vím že tyhle hádky přijdou jednou za měsíc a prostě se vyčistí vzduch a je klid.Co máme dítě se vše zlepšilo a už se prostě dokážeme dohodnout.
možná to bude znít blbě ale u nás jsme to udělaly tak že ten kdo takovou hádku vyvolá-začne dá tomu druhému 1000kč a od té doby se skoro nehádáme fakt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 15:10
Ježkovy vočí Báro. Sice nemůžu radit a třeba to tak i dopadne, ale není brzo na takové radikální řešení? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 15:11
a my jsme spolu už přez 7 let a tyhle hádky byli od začátku a pokud se milujete a je to jen takové vybuchnutí tak bych neházela flintu do žita ale pokud ta láska vyprchala už tet tak se do dětí nepouštěj a najdi si někoho jiného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 15:15
Anonymní,
u nás je největším postrachem mého manžela věta Promluvíme si o tom. Zkrátka to neděláme 
Když už je nějaký vážnější konflikt, tak si většinou napíšem mail, napíšem si argumenty a nejsou vyřčeny věci, co by nás pak mrzeli.
Ale komunikace o problémech u nás jinak moc nefunguje a taky se to nějak zbrousilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 15:19
BaraF , vzali se a proto to musí řešit jinak než útěkem. To je hrozně pohodlný, jakmile je nějaký problém, tak vycouvat. Vztah je strom, který je potřeba zalévat, opečovávat a ne ho hned porazit, protože se přehnala vichřice a má polámané větve.
Kamčo , budeme spolu 5 let, hádky byli taky téměř od začátku a ono to funguje. Lepší se hádat, než si být lhostejní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.09 15:24
Anonymni píše:Už jsem si i říkala, že přistoupím na jeho hru, že taky budu mlčet a nevšímat si, ale to nezvládám. Radši bych bouřku a pak klid než kolem sebe chodit dva, tři, čtyři dny a nevědět, co bude nebo nebude. Já manžela miluju, nevím, jestli mi to věří, ale je to tak a rozhodně chci, aby se to nějak vyřešilo. U něj si nejsem jistá.
Ty jo, jako bych slyšela sebe tak před třemi, čtyřmi roky. U nás to vyšlo, ať to vyjde i vám
Mimochodem, jestli jsi hodně výbušná a dřív jsi nebyla, bereš HA? Já mám svou zkušenost, zuřila jsem kvůli každý blbině, i jsem se dost zbytečně navážela do manžela, byla jsem fakt nesnesitelná, pak jsem vy:,–(ila a byl klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky, píšu radši jako anonymní, přece jen nechci, aby mě podle tohoto někdo našel.
Nevím, asi ani nečekám rady, spíš se jen potřebuju vypovídat a nějak nemám komu.
Jsem vdaná necelý rok. Nešla jsem do manželství s růžovýma brýlema na očích, věděla jsem, že já i můj manžel máme svoje chyby, ale taky, že se máme rádi a je nám spolu dobře a chceme spolu být. Brali jsme se po roce vztahu, pro někoho to asi je málo. Já nedokážu posoudit, jak moc nebo jak málo to je, před tím jsem měla šestiletý vztah, který skončil na absolutní vyhoření.
Poslední dobou mám pocit, že pro mého manžela nejsem dost dobrá. Nikdy to narovinu neřekl, ale z jeho chování si vůbec nejsem jistá, zda pro něho vůbec znamenám víc než spolubydlící v našem bytě a uklízečku, pradlenu, kuchařku atd.
Pokud je vše v pořádku, je manžel milionovej. Pozornej, hodnej, snesl by mi modrý z nebe. Jsme hodně spolu, hodně si povídáme.
Jenže z toho se zprčí a já nestačím zírat. Najednou začne chrlit věty typu: Jak jsem sobecká, jak mi není nic dost dobrý, jak se jen povyšuju, jak musí být všechno po mým. Jak on se bojí cokoliv mi říct. Vždycky se pokouším vyzvědět, kde byl ten prvotní impuls, ale úspěch je minimální. Zatvrdí se, nekomunikuje, nebo vykřikuje tyhle nesmysly. Vytahuje věci ze dnů před tím, o kterých jsme třeba i žerovali a najednou mi je hází pod nohy jako příklady mého nesnesitelného chování. Nejhorší je, že se urazí jak rána z čistýho nebe, prostě jednu chvilku je to ok, druhou na mě nepromluví. Moje pokusy o domluvu ignoruje, hraje si na počítači. Takže to končí vždycky stejně, já hysterická, ubrečená, nešťastná. On ledově klidný, zírající do monitoru. Nejradši bych ten počítač v tu chvíli vyhodila z okna.
Jsem už opravdu zoufalá, přijde mi, jak kdyby měl jednou za dva měsíce „svoje dny“, kdy se můžu stavět na hlavu a stejně nic neudělám dobře a skončí to velkou hádkou. A pak to zas je ok. Mě to ničí, připadám si jako blázen, o návštěvě psychologa uvažuju už delší dobu, ale co tam budu vykládat?
Nevím, o kom si s tím promluvit, mamku tím zatěžovat nechci, párkrát sem si vylila srdce a pak jsem viděla, jak se tím trápí, navíc jí teď zemřela maminka, takže o to je to horší. Omlouvám se za délku příspěvku i za zmatek, třeba jen nafukuju bublinu a dohromady o nic nejde.
Bude mi 26, jemu 32. Chceme rodinu, ale nejsem si jistá, jestli přivést dítě do tohohle blázince. Chtěla bych pro něj pohodovější dětství než jsem měla já, nesnášela jsem, když se naši hádali a vidět mamku ubrečenou bylo pro mě utrpení. Jenže zatím atmosféra klidu a míru u nás doma nepanuje a já nevím, jak a čím ji nastolit. Protože u mého manžela nikdy nevím, která věta je ta, co odstartuje jeho pocit, že jsem jen sobecká, rozmazlená potvora.