Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.5.09 23:29
A k tomu, co napsala Iffka mě napadá jediné - chlapi často zkoušejí, kde má ženská hranice. Stejně jako to zkouší dvouleté díte, často se pokoušejí ty hranice posouvat. Prostě testují, co si můžou vůči ní dovolit.
A jak jim člověk povolí a ukáže, že si na něj můžou vyskakovat, tak je to akorát horší.
Dneska už vím, že by i žena měla být silná osobnost a hned v začátcích vztahu ukázat, že s ní nikdo nemůže vorat. Později je to totiž už skoro nemožné.
Cím víc ustupuje a nechává si líbit, tím se to graduje.
Skoda, že tohle většina matek svým dcerám vůbec neřekne. Ze ženy nejsou vychovávané k tomu, jak to v životě opravdu chodí. Jaké systémy myšlení mají chlapi. Co jim dovoli a co ne.
Vstupují do života s ideálními představami o nekonečné lásce dvou zamilovaných hrdliček a ideou, že když toho svého miláčka tak moc milují, tak on přece musí chtít především i její blaho.
Jenže takhle to funguje jen v samém počátku zamilovanosti. Brzo se do vztahu vmísí i boj o moc. Což samozřejmě zamilovaná ženská není schopná rozumem zhodnotit. Chce chránit svoji lásku, vztah, za každou cenu. Chce žít v symbioze s mužem, v porozumění. Netouží se vymezovat.
Ale to je fatální chyba.
Jak říká jedna hezká knížka Hodné holky se dostanou do nebe a potvory tam, kam chtějí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.09 10:48
Klaudie, já nevím, ale mě teda mamka nemusela poučovat o tom,jak se mám k chlapům chovat, co jim můžu dovolit a co naopak ne.
Asi předpokládala, že mám dost rozumu a zdravého sebevědomí na to, že sama budu vědět, jak se mnou chlap, nebo kdokoliv jiný má mluvit a zacházet a pokud to nedělá, tak že si to nenechám líbit.
Já jsem s přítelem 7 let, z toho 3 roky spolu žijeme a i když se hádáme, nikdy to není bez příčiny, tak jak to popisuje zakladatelka. Jsme si rovnocení partneři.
Já nevím, nedokážu si představit, tu situaci, že já například uklízím, přítel se kouká na televizi a najednou mi začne vyčítat jak jsem sobecká apod.
To mi nepřijde moc normální a jestli k tomu opravdu nemá důvod, tak bych ho asi poslala k psychiatrovi, protože bych se bála, aby mu časem neruplo v bedně natolik, že by po mně třeba skočil a zbil mě.
Zakladatelko držím ti palce, ať ten problém brzo rozlouskneš a je vše zase brzo v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
30.5.09 13:30
Zakladatelko,
já mám pocit, že tohle chování ( bezdůvodné urážení se,nemluvení s druhým, vyčítání neexistujících věcí atd…) je typické pro lidi, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a sami mají velké mindráky.- a proto se snaží, aby si sami připadali trošku „silnější“ a „jistější v kramflecích“, shazovat lidi, kteří je mají rádi ( jenom ti si to totiž nechají líbit) . To jsou totiž pro takovéhle lidi ojedinělé situace, kdy opravdu mají nad někým zdánlivě navrch a připadají si důležití a jejich sebevědomí se tím zdánlivě „zvyšuje“.
Na takového partnera bych si ale dala veeelký pozor. To není zrovna podle mého potenciální ideální opora do života.
A ještě jedna rada- nevěřím, že vztah, kde nejsou věci v pohodě, může samospasit splození a narození dítěte- právě naopak !!! ( vlastní zkušenost) takže s tím dítětem bych já rozhodně počkala, až si budu jistá, že budoucí otec dítěte je pro mě tím ideálním partnerem. ( ono i pak se to může samo zvrtnout, ale když už to někdo ví předem, že to neklape, tak dítě rozhodně neeeee)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.4.13 04:11
Ahoj holky,
už jsem se tu s vámi ohledně vztahu radila, postoupila jsem kupředu a jdu si zase pro váš názor, s nikým z rodiny to bohužel řešit nemůžu.
Jsem vdaná už dlouho, přes deset let. Už několikrát jsem uvažovala o ukončení vztahu, už jsem se i odstěhovala, vždycky jsme se ale dohodli, že to spolu ještě zkusíme… Od té doby, co jsou děti, je život s ním neúnosný, to znamená asi 5 let. Vůbec se nepřizpůsobil tomu, že už nejsme sami, naopak začal být víc sprostý, nadávat, je protivný, permanentně načuřený, všichni jsou v tom nejlehčím případě blbci, všechny pomlouvá, včetně mojí rodiny, na mě řve před dětma, nadává mi, doma moc nepomáhá, jen kritizuje…co byl schopný vypustit z pusy co se dětí týče, není možné ani reprodukovat, styděla bych se za to. Má samozdřejmě i svoje kladné stránky a dobré chvilky, ale je jich nějak čím dál tím míň…
Je mi smutno, cítím se sama, nejsem schopná odejít, bojím se budoucnosti…
Dala jsem si inzerát na seznamku, že hledám někoho v podobné situaci, vím, nedělá se to, ale mám pocit, že pro mě jediné východisko…našla jsem tam kluka, který taky řeší dlouhodobý problém ve vztahu, měli jsme už i pár schůzek, všechno se zdá být fajn, má taky děti, které chce do střídavé péče…
A já začínám v sobě řešit- co dál? Vztah je na začátku, rozhodně se nemilujeme, ale je nám spolu dobře, myslím, že láska přijde. Oba jsme dost poučenÿ ze vztahů v kterých žijeme, oba se bojíme, abychom nešli do vztahu, který dopadne hůř než ten co máme doma…
Oba jsme potřebovali někoho, kdo nám pomůže předchozí vztah ukončit, máme pocit, že jsme se našli… Šly byste do toho? Je to krok, který nejde vrátit zpátky. Růžové brýle na očích nemám, nejsem bláznivě zamilovaná, přemýšlím dost realisticky, co by bylo nejlepší pro mě a pro děti…
A pak v sobě řeším ještě jeden problém…i když je manžel jaký je, je starší o hodně než já, je nemocný, nevím, jestli je to zvyk, nebo soucit, ale mám ho pořád ráda. Hodně jsme toho zažili a v mém srdci je, ale žít se s ním nedá. Jak jste dokázaly opustit chlapa, kterého jste měly rády?
Poraďte prosím, co byste dělaly vy???
- Citovat
- Upravit
20.4.13 04:19
Myslím, že ještě nejsi na rozchod zralá. Tím myslím, že ještě nejsi ve fázi, kdy to chceš opravdu ukončit. Zkus se nedívat do minulosti jaské to bylo, ale do přítomnosti jaké to je. Co s chlapem, který se k vám takhle chová? pokud si myslíš, že by to ještě šlo zachránit, dej mu nůž na krk. Buď se změníš, nebo jdu. A jestli se nezmění, tak šup od něj pryč.
A když odpovím na tvůj dotaz, jak jmse dokázaly odejít od chlapa, kterého máme rádi…já si s ex taky dost vytrpěla, i když to bylo jiného rázu než u tebe, ale i to tvé trápení tam trošku bylo. Taky jsem ho pořád měla ráda, ale cítila jsem, že city slábnou. Pak se už dalo říct, že jsme žili vedle sebe jako kamarádi než manželé. Rozseklo to až to, že jsem se zamilovala jinde a to mi dalo sílu ho opustit., Třeba se to stane i u tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.4.13 07:01
Ahoj, právě, že cítím, že sama bych to nezvládla…uvidim, jestli to dáme společně:-).
Zralá nebudu asi nikdy, takhle jsem to nechtěla…děkuji:-).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.8.15 11:19
Zdravím, nechci zakládaz nové téma, tak to dám sem.
Jsme s manželem spolu 15 let, z toho 10 let manželé. Byl moje první láska a první chlap. Brali jsme se v mých 18ti letech na jeho popud, ale z lásky. Po 3 letech se nám narodil jediný syn a už tady začal můj první problém. Dítě jsem sama za sebe nechtěla. Bavil mě život stylu chodit do práce, ve volném čase se věnovat psovi ( psi jsou můj celoživotní koníček) a jezdit s manželem po výletech, návštěvách. Od 15ti byla moje povinnost se starat o domácnost ( prát, žehlit, uklízet, společně s manželem nakupovat). V 21 letech jsem se necítila zralá na to se stát mámou a „zabít se“ na několik let doma. Manžel je o 20 let starší a v té době bezdětný. Na můj návrh, že s dítětem ještě počkáme jsem dostala ultimátum buď dítě, nebo rozvod. Kvůli němu jsem tedy přistoupila na dítě ( se psem a dalším zvířectvem jsem neměla kam jít). Druhý můj ústupek byl stěhování do RD na vesnici z bytu v Praze. Asi 2 měs po narození kluka mi manžel řekl, že ho vlastně děti neberou Jeho malý zájem o něj trval až do začátku letošních prázdnin ( klukovi je 5,5roku). V červnu šel manžel na operaci, ketré se bál a kvůli které s ním posledních 6 měs nebyla řeč. Všichni byli blbý (já taky samozřejmě), nikam jsme nejezdili, stal se z něj prostě na prahu 50ti let mrzutý dědek. Z operace se vrátil jako vyměněný. Byl to zas chlap, ketrého jsem milovala. Dohromady strávil dobrovolně s klukem 3 týdny po dovolených, já dobrovolně zůstala doma se psy a chodila do práce. A teď k pointě mého trápení. Před 5ti měsíci jsem se zblížila s kolegou z práce. Známe se 2 roky, při našem prvním setkání z mojí strany přeskočila jiskra ( později jsem se dozvěděla, že i z jeho strany). Původně jsme si jen psali SMS, před 3mi měs jsme se intimně sblížili. Po dobu manželovi dovolené s klukem jsem se s kolegou scházela denně, zamilovala se a on také. Mám svým způsobem nač si vzpomenu ( drahé auto ketré jsem chtěla, velký barák- ten jsem nechtěla, jsme bez dluhů a hypo), manžel vaří ( jídlo ode mě by nejedl), nakupuje, vyřizuje úřady- takže vlastně ideál! Ale už ho nemiluju, nemám ho ráda. Miluju kolegu ( který se právě rozvádí, má 2 skvělé malé holky, hystericku manželku a bydlí v RD rodičů ženy, kteří mu darovali půlku toho domu darovali. S manželkou se dlouhodobě hádají, ona si našla přítele se ketrým se netají a o rozvod zažádala ona- o mě neví) a čekám až se rozvede. Manžel si mého ochladnutí všiml a domluvili jsme se, že na sobě oba zapracujeme a buď se láska mezi nás vrátí, nebo půjdem od sebe. Z mé strany je to ale bohužel jen hra o čas, aby se kolega rozvedl a já mohla odejít. Vím, že si vůbec nepomůže- má hypona dům, úspory 0, bude platit alimenty na 2 děti, ale nemůžu si pomoct. Koukám, že jsem se hodně rozepsala… jde mi asi o radu, jak normálně přežít dobu, než budu moct odejít od manžela. Vidím hlavní chybu v tom, že jsem si vzala svého prvního chlapa. Kdybych potkala jiné, tak za manžela budu nejspíš ráda a budu si ho vážit, ale nemůžu si pomoct 
- Citovat
- Upravit
19.8.15 11:31
Přiznám se, že se v těch počtech ztrácím- 15 let spolu, 10 let manželé, tzn, že když ses vdávala v 18-ti, tak když jste spolu začali chodit, tobě bylo 13 a jemu 33?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.15 11:34
@Anonymní píše:
Splašily se ti hormony…já bych radila zůstat s manželem a dát tomu šanci, když se změnil…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.15 11:34
Tyjo, ses upnula na chlapa, co má 2 děti, bude platit alimenty, kde bude bydlet? V té své půlce baráku s bývalkou? K tomu hypoška na krku? Místo chlapa, který ti dal první poslední? 
No jak chceš, ale zamilovanost přejde, ty se co druhý víkend budeš starat o cizí 2 holky, chlap na ně bude muset platit, nakonec tě to přestane bavit a budeš samoživitelka s dítětem na krku a mizernýma alimentama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.15 11:47
Zustala bych, mas vsechno co potrebujes, dej tomu cas. S kolegou za par let bude vsechno stejny, ne-li horsi. Zapracuj na vztahu s manzelem, zkus mu dat sanci, stara se o vas a mate za sebou hodne zivota. Je skoda to zahodit kvuli poblazneni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.15 11:55
Zakladatelko, já nějak nestíhám Tvé myšlenkové pochody asice z nemocnice se Ti vrátil Tvůj úžasnej chlap kterého miluješ ale užíváš si s kolegou protože miluješ jeho a svého chlapa vlastně nemiluješ ajni nemáš ráda? 
Myslím že sama nevíš co chceš a měla by ses nad tím zamyslet než to celé rozsekneš aby si pak třeba nelitovala že si poděláš život protože zamilovanost netrvá věčně 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.15 12:02
Pálí tě dobré bydlo 
Ne, já chápu, proč k tomu došlo. Prostě v té chvíli, kdy to byl protivný dědek.
Hele, nevím, co poradit. Je to docela těžká situace. Splašily se ti hormony, máš růžové brýle, on už se rozvádí, když couvneš, tak je jasný, že se rodina rozbila zbytečně. Když necouvneš, rozbiješ i tu vaši. No asi bych počkala, co z toho bude/nebude. Třeba to ještě přehodnotíš. Ale jak píšeš - snažit se přežít… Já bych tedy být tebou manželovi dala šanci. On je totiž všude chleba o dvou kůrkách a aby jsi pak nešla z louže pod okap a po pár letech opravdu hodně nelitovala 
Časem se každý chlap okouká a jestliže ten tvůj nynější chytil druhou mízu, věřila bych zlepšení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.15 12:32
Není co Ti poradit… jsi zamilovaná a rozhodnutá… a budoucnost Tvého dítěte očividně není na prvním místě… zničíš mu dětství, měla by ses nad tím opravdu hodně zamyslet… 3 mesíce jsou krátká doba!!! A moc jsi mě mimochodem pobavila tím, že Tvůj milenec má doma hysterickou manželku… jaké překvapení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.15 13:00
Jestli je ještě šance, že by vám to mohlo klapat, taky bych jak píšou ostatní zkusila zabojovat doma..
on se lehce řekne rozvod, ale ono to není jen tak a na tvém synovi se to dost podepíše…jsem sama rozvedená už pár let a dcera si následky ponese na vždy.. … proto jestli to jenom trošku jde, zabojuj…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
