Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Jak dát 2 dětem soukromí ve 2+1?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
31.7.17 16:47
- Citovat
- Upravit
31.7.17 16:48
@Anonymní píše:
Stěhování těžko říct. Jsme v super lokalitě. Neženu něco většího za stejné peníze. Jsem samoživitelka.
Kuchyň do velkého by sla, ale jde pak o ten kotel v pokoji.
Mít peníze, da se carovat. Ale mít dost na takový zásah, to uz bych měla rovnou na větší byt.
na kotel si můžeš nechat udělat „skříň“, vypadá jako normální skříň, dokud se neotevře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 16:57
@Bábrdl A to my měli 3+1. Celkem velkou kuchyni s jídelnou, kde se mohla celá rodina scházet. Pak obří obývák, kde trávila čas v podstatě jen mamka u TV, a případně když byla větší návštěva. Naši mělo ložnici, kde měl taťka zároveň druhou telku a tam zase trávil čas on. Tenkrát mi na tom nepřišlo nic divného, nechtěla jsem po nich ústupky, ale záviděla jsem kamarádce, která měla úplně pidi pokojík ve 4+1, udělaný z pokojíku pro služku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 16:58
@BlaZenkaB píše:
@Bábrdl A to my měli 3+1. Celkem velkou kuchyni s jídelnou, kde se mohla celá rodina scházet. Pak obří obývák, kde trávila čas v podstatě jen mamka u TV, a případně když byla větší návštěva. Naši mělo ložnici, kde měl taťka zároveň druhou telku a tam zase trávil čas on. Tenkrát mi na tom nepřišlo nic divného, nechtěla jsem po nich ústupky, ale záviděla jsem kamarádce, která měla úplně pidi pokojík ve 4+1, udělaný z pokojíku pro služku.
My jsme taky měli 3+1. Oni pak naši ustoupili, ale to už bylo fakt všechno extrémně vyhrocené a my už jsme byli jednou nohou z hnízda. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 16:58
@Anonymní píše:
@KimL Podobne reseni me take napadlo. Plus pripadne posunutim pricky jeste zvetsit nejvetsi pokoj.@Bábrdl @KimL Vidite, a my mely se segrou od cca 10 let kazda svuj pokoj a naprosto si ted v dospelosti nerozumime a nemame si co rict… ani o sobe nic nevime… Tak ja si zas rikam, jake by to mozna mohlo byt, kdybychom spolu v puberte pokoj sdilely. Asi je to nakonec vice o povahach nez o spolecnych pokojich.
To jestli si s bratrem rozumím nebo ne, to je to poslední, co mě na společném pokoji trápilo. Jsem háklivá na svoje soukromí, neskutečně. Vadí mi i návštěvy, i když jsou to dobří kamarádi, vždycky je tam blok „ach jo, tak jsem chvilku měla svoje a už zase nic“. Není to jen o tom, jestli si rozumí. Je to o tom, že jeden se bude učit a druhý bude chtít hrát hry na PC. Jeden bude chtít spát, další ne. Klukům je to většinou fuk, sednou si do kouta k PC nebo jdou ven, ale holky si častěji (aspoň podle mě) vodí kamarádky a buď drbají nebo tak. Co když budou chtít mít kamarády na přespání? Vždycky jsem musela přespávat já u někoho, nikdy naopak. Co intimnější věci? Hrůza z toho, že dostanu periodu a budu mít krev na prostěradle a budu muset jít od krve kolem bratra nebo čekat, dokud neodejde? A furt sledovat, jestli se bratr nedívá, abych si mohla nastrkat do kapes vložky a rychle utéct na WC. Co když bude jeden z nich večer masturbovat? Prostě… hrozné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 16:59
Anebo si spojit chodbu s kuchyni, do jednoho pokojiku udelat spani se vchodem z kuchyne a do pokojiku vlozit jeste chodbu s vestavenyma skrinema?
Příspěvek upraven 31.07.17 v 17:00
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 17:00
@KimL píše:
To jestli si s bratrem rozumím nebo ne, to je to poslední, co mě na společném pokoji trápilo. Jsem háklivá na svoje soukromí, neskutečně. Vadí mi i návštěvy, i když jsou to dobří kamarádi, vždycky je tam blok „ach jo, tak jsem chvilku měla svoje a už zase nic“. Není to jen o tom, jestli si rozumí. Je to o tom, že jeden se bude učit a druhý bude chtít hrát hry na PC. Jeden bude chtít spát, další ne. Klukům je to většinou fuk, sednou si do kouta k PC nebo jdou ven, ale holky si častěji (aspoň podle mě) vodí kamarádky a buď drbají nebo tak. Co když budou chtít mít kamarády na přespání? Vždycky jsem musela přespávat já u někoho, nikdy naopak. Co intimnější věci? Hrůza z toho, že dostanu periodu a budu mít krev na prostěradle a budu muset jít od krve kolem bratra nebo čekat, dokud neodejde? A furt sledovat, jestli se bratr nedívá, abych si mohla nastrkat do kapes vložky a rychle utéct na WC. Co když bude jeden z nich večer masturbovat? Prostě… hrozné.
brrr, úplně mám husinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 17:09
@Anonymní píše:
@Bábrdl @KimL Vidite, a my mely se segrou od cca 10 let kazda svuj pokoj a naprosto si ted v dospelosti nerozumime a nemame si co rict… ani o sobe nic nevime… Tak ja si zas rikam, jake by to mozna mohlo byt, kdybychom spolu v puberte pokoj sdilely
Jako myslíš, že by vaše vztahy nějak zásadně zlepšily hádky o to, zda bude/nebude otevřené okno, zda se bude/nebude topit, zda se zhasne/nechá rozsvíceno? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 17:09
@BlaZenkaB píše:
@Bábrdl U nás to samé, myslím, že je to jedna z věcí, které mi vztahy s bratrem nejvíc narušila. Puberta v jednom pokoji.
Možná by mě šikanoval i tak, ale mít kam utéct…nemluvě o nulovém soukromí, rozdílých názorech na vše od teploty nebo míry hlučnosti v pokoji.Narozdíl od zakladatelky jsme měli 3+1, ale rodiče nebyli ochotní k žádnému kompromisu a my měli ten nejmenší pokojík. Navíc i společný mobil a další věci.
Taky jsem si slíbila, že každé z mých dětí dostane vlastní pokoj jakmile po tom zatouží - předpokládám tak 8-10 let. Teď žijeme sami s přítelem v obřím baráku a čekáme, zda se nám ho podaří vůbec zaplnit. Ale nelituju.
Nikdy bych nechtěla připravit někomu takové dospívání, jaké jsem měla. Taky jsem utekla z domu hned po maturitě.
Autorku moc obdivuju, za snahu. Já bych tehdy brala i dvoumetrový kamrlík bez okna. Stěhování v úvahu nepřipadá?
Příspěvek upraven 31.07.17 v 15:48
No, to je smutné, kolikrát je to vidět, že rodiče mají ložnici v největším pokoji. Můj chlap to měl jako dítě taky tak, rodiče 20m2 ložnici kam chodili je přespávat a on se ségrou měli ve věku 10 a více let společný maličký pokojík uzoučký. Je to normální?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 17:14
@Zabatko to jsem taky nikdy nepochopila, jaký k tomu mají důvod? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.7.17 19:48
Tak jsem doma koukala na stěny a všechny mají stejnou tloušťku - 20cm a zda se, ze jediné, čo by šlo zbourat by byla spiz a komora. Ale podle starého nakresu by stěna z kuchyně do obýváku nemela být nosná. Takže by šlo zbourat tu. To bych mohla zvládnout částečně sama = ušetřené náklady. Protože tím přijdu o úložné prostory v chodbě, mohla bych ukrojit z každého pokoje u zdi a udělat tam šatny. Asi by nemělo cenu přemísťovat linku do největšího pokoje. Tak jako tak budu spát v obýváku s kk. 
Taky nevím, proč někteří rodiče mají větší ložnici než deti pokojik. Neřeknu, když mají jedno dítě, ale 2 a více a tlačí se na pár metrech… Možná proto, ze všechny úkoly se dělaly v kuchyni, tak jim to přišlo zbytecne.
My jsme byli 4 a mamka dokonce uvolnila celý pokoj brachovi v maturitnim rocniku a spala s námi a pak, když brácha odešel na kolej, tak jsem v tom pokoji byla ja. Takže jsem měla klid na učení (teda, když bych se byla bývala tehdy ucila 
).
Taky jsme ale měli s rodiči všichni pěkný vztah. Sourozenci navzajem jak kteří. Je to asi opravdu povahou. Sice jsme sourozenci, ale nebýt, potkat se v životě, nekamaradili bychom spolu.
Tady jde vidět, jak každá zdánlivá maličkost, ma vliv na na život a budoucnost děti.
- Citovat
- Upravit
31.7.17 19:52
@Anonymní píše:
@KimL Podobne reseni me take napadlo. Plus pripadne posunutim pricky jeste zvetsit nejvetsi pokoj.@Bábrdl @KimL Vidite, a my mely se segrou od cca 10 let kazda svuj pokoj a naprosto si ted v dospelosti nerozumime a nemame si co rict… ani o sobe nic nevime… Tak ja si zas rikam, jake by to mozna mohlo byt, kdybychom spolu v puberte pokoj sdilely
jenže každý to má jinak.To, co fungovalo u Vás, nefunguje jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 22:07
Taky patřím k těm, kteří společným pokojem trpěly. A to jsem měla sestru na intru a pak na kolejích.
Ale když pak dojela domů, tak byly věčné hádky. Já spala u otevřeného okna od května do konce září, sestra spala i v létě v teplých ponožkách. Takže se muselo, když dojela, zavírat.
Já byla zvyklá chodit spát třeba v 10, 11 večer, sestra až kolem 12 až 1.
Když si jedna z nás přivedla přítele, tak druhá musela do obýváku…
Když jsme byly malé, tak jsme si spolu hrály a to jsem byla za společný pokoj ráda, ale jak jsme byly školou povinné a dospívaly jsme, tak jsem taky vymýšlela, jak by to šlo udělat, abychom ten náš pokoj rozpůlily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 22:44
Tak my budeme mít v jednom pokoji děti tři. Vlastní prostor/soukromí se dá udělat i v jednom pokoji. Jen je potřeba to udělat tak, aby měl každý prostor kde se schová před ostatními. Což občas bývá pomalu stejně finančně náročné jako rekonstrukce.
Já měla společný pokoj se sestrou, vztah moc kladný mezi sebou nemáme. Ale u nás špatný vztah nedělal to, že jsme měli společný pokoj, ale že jsem se o ní musela pořád starat a všude jí tahat sebou.
Pokud jsou děti zvyklé být víc venku než doma, tak společný pokoj nevadí. Opačně už nastávají komplikace
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.17 23:14
Vyrůstala jsem na vsi na statku. A jak to tak bývá, většinu tvoří hospodářské budovy. Takže jsme se sourozenci měli jeden malý pokoj. Jo, občas jsem záviděla těm, kdo měli pokoj sami pro sebe, ale u nás to bylo naopak super. V noci jsme drbali, hráli tajně hry a tak. Neměnila bych. A nepochopím, proč by se rodiče měli tísnit v kuchyni, aby děti měly každý svůj pokoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
@KimL Podobne reseni me take napadlo. Plus pripadne posunutim pricky jeste zvetsit nejvetsi pokoj.
@Bábrdl @KimL Vidite, a my mely se segrou od cca 10 let kazda svuj pokoj a naprosto si ted v dospelosti nerozumime a nemame si co rict… ani o sobe nic nevime… Tak ja si zas rikam, jake by to mozna mohlo byt, kdybychom spolu v puberte pokoj sdilely
. Asi je to nakonec vice o povahach nez o spolecnych pokojich.