Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jak jste přijaly těhotenství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
5.2.26 08:41
Jak jste přijaly těhotenství?
Ahoj, jdu si k vám pro nějakou radu, možná trochu pro podporu. Jsem vdaná, mám čtyřletého syna a před pár dny jsem zjistila, že jsem těhotná. Druhé dítě jsme chtěli, ale třeba za rok.. No, každopádně ne všechno v životě vyjde přesně podle plánu. Úplně nevím, jak se k té situaci teď mám postavit, protože nám to tak nějak „překopalo“ všechny plány. Já jsem na podzim nastoupila do nové práce, kterou jsem dlouho chtěla, a které se za pár měsíců budu zase muset vzdát. Pár dní předtím, než jsem zjistila, že čekáme dítě, jsme si zaplatili dovolenou na začátek července, syn si moc přál letět poprvé k moři. Takže já se teď bojím, že třeba těhotenství nebude tak pohodové, jako to první, nebudu moct letět a syn bude strašně zklamaný. Teď, jak už jsou synovi 4, je to takové pohodové, dávno odpadly bezesné noci, prdíky, zoubky, plíny, už jsme si na to zvykli a představa toho, že se to bude opakovat, mě dost děsí, protože syn byl extrémně náročné miminko. Na druhou stranu si moc dobře uvědomuju, že spousta lidí se o dítě roky snaží a nejde jim to a že my máme vlastně štěstí (toto těhotenství je důsledek jedné jediné nepozornosti, která se za 4 roky přihodila 
), sama mám jen jeden vaječník a už před mnoha lety mi doktoři říkali, že pravděpodobně děti nebudu moct mít. Snažím se, si to v sobě nějak přenastavit, najít tu pokoru k tomu všemu, radovat se, ale všechno toto zatím převažujou pocity typu „co jsme to zase udělali“.. Zkrátka by mě zajímalo, jestli je tu někdo, kdo se k tomu zpočátku stavěl podobně a co jste případně udělaly proto, aby se to ve vás změnilo..?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.2.26 08:50
Bude to v pohodě, chce to jen čas, aby sis situaci mohla postupně zpracovat. Postupně se s tím srovnáš a emoce se uklidní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 08:53
Pokud jste druhé i tak chtěli, rozdíl 5 let mezi sourozenci už je tak dost - malý bude už pomocník, a myslím, že čím dál později, tím méně by se vám do druhého chtělo a tím větší by ta ztráta svobody byla 
Práce je na dobu neurčitou? Jestli se tam pak vrátíš po druhém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 08:58
@Liberalissima Není, práce je zatím na rok s tím, že mi říkali, že jsou si jistí, že po tom roce mi dají smlouvu na neurčito.. Jenže to byla jiní situace. Já trochu doufám, že tu smlouvu na neurčito dostanu i tak, před odchodem na mateřskou, protože můj zaměstnavatel je hodně nakloněný ženám, a zvlášť matkám, je tady možnost home office několikrát v týdnu, tak snad to vyjde. I tak mám ale vůči zaměstnavateli i sobě výčitky, bylo vcelku složité tu práci získat, a já prakticky po ukončení zkušební doby otěhotním.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 08:59
@Nela878 píše: Více
Co naděláš, už se stalo. Na dovolenou případně může letět manžel se synem sám, byla by škoda to rušit. Co se týká práce, po rodičáku se tam nemůžeš vrátit? Nebo by mohl jít na rodičák manžel?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.2.26 09:01
U nás chtěl dítě manžel, já si ještě přišla mladá, chvíli po vysoké, bývala bych ještě chvíli dělala kariéru. Nakonec jsem kývla, že tomu necháme volný průběh, ono se to určitě hned nepovede. No a za 2 měsíce už jsem byla těhotná. Za další 2 měsíce jsem se na kontrole dozvěděla, že děti budou dvě. No byla jsem v šoku a říkala si, na co jsem to proboha kývla ale zvládli jsme to, jasně že jo. Postupně, jak břicho rostlo, jsem se na děti začala těšit. No pak přišla studená sprcha v podobě předčasného porodu a těžké sepse jednoho z dětí. Je zázrak, že nám neumřelo. Dodnes (už je to víc než 10 let) děkuju někomu tam nahoru, že nám nechal obě děti. Ano vím, jiná situace než u tebe, ale….
Ty jsi druhé dítě chtěla, přišlo o rok dřív. Co v životě je podle plánu? Zkus si představit, že teď půjdeš na potrat. Myslíš, že nebudeš litovat? Já bych řekla, že ano…
- Citovat
- Upravit
5.2.26 09:04
To bude dobré kolikrát jsou na tom holky hůř, partner dítě nechce nebo uteče. Tohle bude doobré, uvidíš. Na dovolenou při nejhorším může jet synek s tatínkem, nebo místo tebe vzít nějakého prarodiče. Prace se dá najít jiná když tahle nevyjde.
Přeju hodně štěstí a gratuluju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 13:07
@Nela878 píše: Více
Rozumím, že ta práce tě mrzí, to fakt nevyšlo nejlíp.
Na druhou stranu je teď fakt nízká porodnost a spousta DS začalo brát děti už od 18 měsíců, třeba by šlo na půl úvazek de vrátit už za ten rok a půl, to zas není taková doba - když říkáš, že je zam vstřícný vůči matkám. Zkusila bych se domluvit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 15:50
Nechápu, proč jsi těhotná, když jste dítě tak nechtěli.
Tak buď se na 100 % chráním a nebo dítě přijmu, protože jsem si ho vědomě pořídila.
5 let mezi sourozenci bude i tak dost. Letět k moři můžete o rok déle a práce Ti neuteče.
A prdíky by vás cekaly s dítětem teď nebo i za rok.
Mě přijde vtipný ten problém v roce. Kdyby to bylo 10 let tak by to aspoň nebylo tak k úsměvu. Řešíš blbosti z mého pohledu.
Děkuj že jsi těhotná. Ona to není samozřejmost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 15:58
Ahoj, taky se přidám. V prvé řadě chci reagovat na @Lil Kitkatt, u které mi reakce přijde naprosto zbytečná. Zakladatelka sama psala, že si druhé dítě přáli, jen v jiném období, což je samozřejmě normální mít určité plány a představy a neznamená to, že člověk absolutně dítě nechce. Urýpané reakce možná přichází z nějakých vlastních špatných pocitů, ale škoda to takto filtrovat. 
Každopádně jsem chtěla ale říct, že určitý pocit nejistoty a potřeba to zpracovat je dost normální. Já jsem nyní podruhé těhotná (byť v absolutním začátku těhotenství, takže samozřejmě nevím, co bude). V obou případech mám ale pocit, že s pocitem štěstí přichází i ty myšlenky „co se změní“, jak to ovlivní rodinnou dynamiku, jak to ovlivní mojí realitu (pracovní, osobní), jak mě to změní jako člověka, co to udělá se vztahem. Dítě je velká životní změna, i když je první nebo druhé (byť jde debatovat o tom, co je pocitově změna větší, ale to je také individuální záležitost). A myslím si, že to chce prostě jen čas to v sobě zpracovat. To, že je ti zakladatelko líto, že se to teď nějak nesešlo s tou novou prací, kterou sis přála, naprosto chápu. Úplně stejnou situaci jsem měla já v prvním těhotenství, a to jsem musela těhotenství oznamovat už ve zkušební době. 
To byla teda velmi příjemná situace Ale i když se mi zdálo, že je to načasování úplně na prd, tak nějak mám pocit, že to tak mělo být. Člověk do těch karet osudu úplně nevidí, ale možná tě potom čeká ještě lepší příležitost. U mě to tak bylo, otevřelo mi to jiné dveře, přineslo jiné možnosti (a to jsem si myslela, že se nikdy nestane, bydlím v malém městě, kde úplně moc příležitostí není ).
Zároveň mám i naprosté pochopení ohledně toho, že máš obavy, jaké to bude s druhým dítětem, když s prvním to bylo takto náročné. Já mám velmi akční dítě a měla jsem fakt šílenou krizi v období kolem 1 roku. Se spánkem i jídlem to taky nebývalo nic moc, manžela mám věčně v práci, takže jsem se na rodičáku cítila hodně sama atd. Zároveň ale racionálně vím, že 1. každé dítě je úplně jiné (moje mamka mi vždycky říká, že já jako prvorozená jsem byla peklo a ségra snad za celé dětství ani nezaplakala ) 2. u druhého už člověk má nějaké ty zkušenosti a možná to bude o to jednodušší 3. nejsi v tom sama a všechno jsou jenom období. Ani neluskneš prstem a poletíte na dovolenou všichni 4, budeš mít nějaké bezesné noci i s druhým dítětem za sebou a budeš ráda, že máš rodinu přesně v tom složení, v jakém máš.
Tvoje pocity jsou ale racionální a naprosto pochopitelné. To je to hlavní, co jsem chtěla říct. Myslím si i (možná paradoxně), že čím jak člověk inteligentní a emočně vyspělý, tím víc to tak možná má, protože si zkrátka více uvědomuje ty praktické důsledky toho, co se děje. Je ale fakt se pokusit myšlenkama přenést za pár let do budoucna a myslím, že všichni tušíme, že budeš ze dvou dětí šťastná jak blecha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 18:17
Děkuju všem za nějaké konstruktivní pohledy a příběhy.. je fajn vědět, že v tom člověk není úplně sám.
No a pro uživatelky @Lil Kitkatt a @Snopy123, v tom původním příspěvku jsem psala, že jsme druhé dítě chtěli, takže si myslím, že reakce typu „proč jsi těhotná, když druhé dítě tak nechceš“,nejsou úplně na místě. To, že těhotenství není samozřejmost vím taky, jak už jsem psala, sama jsem takovou diagnózu prošla, mnohokrát to obrečela a myslím, že se do toho umím vžít. Šlo mi jen o to, se tady trochu vypsat, protože s nikým blízkým to ještě řešit nemůžu, pročíst si třeba podobný zkušenosti a podobně, protože nastala neočekávaná situace, se kterou se snažím vyrovnat. Myslím, že kdybychom jako ženy táhly víc za jeden provaz, žilo by se nám asi lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 21:43
Hele, ber to tak, že práce byla a bude. Na dovolené svět nestojí, to je tak pomíjivá věc, že tam poletíš a za pár dní jsi zase zpátky doma tam, kdes byla. No tak poletíte jindy no, to je toho. Ale to dítě je zázrak, který ti osud dal, navíc, když jsi věděla, že ho budeš chtít a notabene ve tvém zdravotním stavu. Miminko a zrození života není zboží na objednávku, ten dar a šanci ti osud buď dá nebo nedá. Taky jsi ho nemusela mít už nikdy. Ber to tak, že to mělo přijít teď, tak to přišlo v pravý čas, ve který mělo. Ostatní svět se tomu přizpůsobí a další věci přijdou prostě potom. Však se nechystáš porodit a umřít ne? No tak k tomu moři pojedete potom, ono nikam nepůjde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 21:55
@Nela878 píše: Více
Nojono. Některé reakce holt nejsou úplně jaksi citlivé řekla bych. Já tě chápu, mám doma mimčo 8 měsíců a původně manžel před porodem říkal, že jestli to bude holka, tak za dva roky rodíš znovu. A ano, je to holka. A je úžasná. Dělám všechno, co můžu, studuju vývoj, vaření, jídlo, hraní, volný čas, péči, všechno, co se dá. Hraju si s mimčem, cvičíme, rozvíjíme, mám látkový plínky, vařím, kojím, nekupuju skleničky ani UM, do toho péče o manžela, protože pracuje doma, o dům na vesnici, takže zahrada, topení a takový ten klasický kolotoč snídaně, vaření, mytí nádobí, procházky, úklid, praní, žehlení, v zimě topení, vytírání, skládání, nošení, kojení atd, atd. A večer nevím, jak se jmenuju. A teď si mám představit, že by do toho třeba za dva roky přišlo druhé a já to měla prožívat celé znovu plus tenhle rostoucí capartík. Hele na rovinu ne, nechce se mi do toho, jedno mi stačí. A já čekat nemůžu, je mi 40. Takže buď teď anebo už nikdy. Ano, chápu, chápu, chápu. Ale víš co? I kdybych zjistila, že jsem v tom znovu, s pokorou přijmu, co mi osud dává, protože tohle je dar, tohle není trest. Pokud se ti něco hezkého přihodí, přijmi to, protože některý věci se ti v životě stanou jenom jednou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 22:18
@MaláVrána píše: Více
No přesně tak… 
Líp bych to určitě nenapsala. Všechno ostatní by bylo pro mě teď druhořadé. Přece jen, nic nemůže vynahradit to, když se přirozenou cestou zadařilo. Ještě navíc, když už je tam určitý zdravotní problém nebo přesněji, omezení v početí miminka. Brala bych to jako zázrak a dar od pana Boha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
