Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak poznat šikanu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.4.26 16:07
Já se s dovolením připíchnu. Mám nejstarší dceru, stejně starou - 4. třída. Taky povahově jak popisuješ syna - přecitlivělá, ale sama provokuje někdy - jen mezi svými, rodinou, sourozenci. Ve třídě spíš stažená a nerada středem pozornosti, ale už prakticky od začátku školní docházky řešíme její stížnosti na spolužáky - to, že jsou hluční, lítají, popichují se a perou patří k dětství. Ale čím dál častěji říká, že jí něco berou, popř. to nemůže najít, že do ní schválně šťouchají, kopou ji do tašky, dvě peroucí se děti ji „omylem“ přimáčknou k lavici.. Takové „něco a nic“, neuchopitelné projevy, které jí jsou nepříjemné a netuším, kde je hranice šikany (nestupňuje se to, dcera je velmi dobře informovaná, aby řekla, kdyby se dělo něco víc atd) a s třídní jsme řešili třeba to, když jí spolužačka psala hnusné zprávy, to učitelka vyřešila. Poslední dobou dcera říká, že si přeje, aby si jí už nikdo ve třídě nevšímal a mohla sedět sama. U toho mi bliká maják, ale když o tom víc mluvíme, někdy je úplně v pohodě a vypráví veselé historky, jindy se hroutí, jak jsou na ni zlí - podle její nálady. Taky si nevím rady..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.26 16:11
@teroonka u nás se to stupňuje a zase zlepšuje, ale to je i podle nálady syna.
- Citovat
- Upravit
10.4.26 16:25
Hranice šikany je tam, kde někdo jinému jedinci nabourává jeho integritu a vytváří psychickou nepohodu. Tu hranici máme každý jinde a smyslem je, respektovat tyto vzájemné hranice. Tedy, to co jeden bere jako neškodnou zábavu, jiný může brát úkorně. Jinými slovy, neexistuje univerzální pravidlo kdy už měco je nebo není šikana. Pokud ale existuje cokoliv, co dítěti ubližuje, vadí mu to, rozhodně to hned od počátku řešit s učitelkou. I kdyby byl přecitlivělejší jedinec, proč nerespektovat jeho osobnost a dělat mu cokoliv co je mu nepříjemné? Bohužel, pokud se to nepodchytí včas, stupňuje se to. Rozhodně bych v obou případech věc řešila s kantorem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.26 16:30
@Jazmine u učitelky jsem byla dnes a ta mi řekla, že je syn velmi citlivý a bude to mít těžké. Spíš vnímá problémy u našeho syna, že není dost zocelený a i běžné chování bere jako útok na sebe. Což vím a vnímám. My to řešíme se psem, s babičkou, se sourozencem, ale zase se bojím, abych to nesmetla ze stolu a nebyl z toho nakonec problém.
- Citovat
- Upravit
10.4.26 17:06
@Anonymní píše: Více
On je důležitý úmysl. Tedy pracovat s ním na tom, aby rozpoznal, kdy někdo něco dělá vůči němu úmyslně s cílem ho rozladit, ublížit mu a je to tedy nežádoucí jednání a kdy je to jen jen důsledek jeho vztahovačnosti. Tedy určité vystavování v běžných situacích je žádoucí. Třeba zrovna ten pejsek. Na tom se dá hodně vysvětlit. Měl by mít pocit maximálního zastání a důvěry u tebe, ty bys měla být tím majákem, průvodcem co má pomáhat ty situace rozpoznat a rozebírat je s ním. Neshazovat jeho pocity, ale rozebirat je. Opravdu tomu věnovat čas, ne to shodit stylem „o nic nejde, nejanči, je to tvoje chyba“ atd. Probírat opravdu detailně co se ve škole děje a vyvětlovat mu pocity druhé strany, jak se cítí asi druhá strana v takových chvílích vůči němu atd. Máte školního psychologa?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.26 17:15
To je fakt težké.
Děti hrubnou a některé, těch je méně, jsou citlivější na vše.
Obe me holky jsou takove citlivé až moc, ale nejsou provokatérky a vůči sobě a kamarádkám ok a to
i v rodině.
Abych nesmetla, tak je poslouchám a mluvíme o tom co se jim děje.
Více méně už jen tu mladsi třetí třída. Starší se v tom postupně začíná orientovat.
Někdy třeba uznají, že to nebylo naschvál, že třeba i ony blbě staly a zavazely, nebi treba ze byly pomalejší, tak jim někdo něco sebral.
Ze co jim nekdo řekl se opravdu nesmál.
Reálnou šikanu jsem zatím nezaznamenala.
Ale naše děti mají ve škole šikanu poměrně hodně řešenou a podchycenou a vědí kam se obracet.
Učitelka většinou nic nezlehčuje a sama řekne, že kluci jsou opravdu divocí, sprostí, že o tom ví a pracují s tím a mluví o tom jak.
Zlehčování chování toho kluka by se mi nelíbilo, stejně tak zveličování citlivosti tvého syna, to by třeba naše třídní neudělala a neřekla.
Ale chtělo by abys věděla opravdu konkrétní situace a sama budeš vědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.26 17:38
@Trojlístek já ho poslouchám, mluvíme, ale je citlivý na vše. Konkrétní situace vím, ale učitelka mi to nějak popíše, syn mi to nějak popíše. Často se to celkem rozchází.
Pak to vidím doma, kdy to je pozoruju u hry se psem.
- Citovat
- Upravit
10.4.26 19:06
@Anonymní píše: Více
Myslim, že je více situací, kde ho můžeš pozorovat.
A z toho pak vyvodit jak to asi je…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.26 19:17
My jsme na to nepřišli. „Něco“ se řešilo od začátku školní docházky, kdy viníkem často bylo označováno školou naše specifické dítě. Ten rozpor mezi popisem situace škola, spolužáci a dítě byl často.
Zjistili jsme to ve chvíli kdy dítě začalo somatizovat, potvrzeno i lékařem, že tedy psychické problémy. Klíčovým se stala změna třídního učitele, který neměl žádnou zkušenost s ničím. Škola to i tak stejně smetla pod koberec (jako několikrát před tím) - dítě označili za viníka, práce se třídou se ukázala naprosto na prd, práce školního psychologa katastrofa.
Dítě nakonec ze školy odešlo. Nikdy jindy už problém v kolektivu nebyl.
Bohužel šikana způsobila něco osobního co se projevilo až časem a co jsme řešili několik let po vlastní ose.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.4.26 20:16
@Trojlístek píše: Více
Tak trochu si myslím, že je problém na straně syna, ale sama jsem si prošla šikanou, kdy mi máma nevěřila. Starší dítě si prošlo šikanou…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.4.26 20:18
@Anonymní píše: Více
U syna je problém i v jiných kolektivech. Vím, že je určitě problém i na jeho straně.
- Citovat
- Upravit
10.4.26 20:27
@Anonymní píše: Více
Dětské kolektivy dnes jsou extrémně náročné. Na jedné straně dětem schází empatie, jsou k sobě hrubé, dělají si naschvály a nedomýšlejí/nechtějí domýšlet, jak se cítí ten druhý. Na druhé straně jsou děti extrémně přecitlivělé, všechno berou jako útok, samy provokují. O šikaně jako takové hovoříme v případě, že se jedná o dlouhodobé a záměrné ubližování při silové převaze - víc na jednoho nebo významně silnější a větší vůči slabšímu. V tomto případě to jako šikanu nevidím, prostě typické chování problémového dítěte, které si velmi dobře vědomo toho, že u tvého syna najde odezvu. Není v lidských silách zajistit v běžném kolektivu to, aby se k synovi takhle nikdo nechoval. To prostě nejde. Musíš pracovat se svým synem, pokud chceš dosáhnout nějakého zlepšení. Realita chování dnešních dětí je taková. Můžeš s kolektivem pracovat denně x hodin, ale jejich vzory chování, dlouhodobé vlivy prostředí, to prostě ve škole napravit nelze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.26 20:36
@hanka.br. vím, že problémové dítě takto útočí nejvíc na mého syna, protože tam má odezvu. Silová převaha tam je, syn má 140 cm a 28 kg. Druhý kluk má minimálně o 10 cm a 10 kg víc.
Ale hlodá ve mně, jestli se mám snažit začít situaci řešit třeba s metodikem prevence.
- Citovat
- Upravit
10.4.26 20:41
@Anonymní píše: Více
Tím vůbec nic nezkazíš. Řešit by se to mělo v každém případě, že to (zřejmě) není klasická šikana neznamená, že se to má nechat být. Současně ale musíš trvale u syna vždy poukazovat na situace, kdy syn druhé provokuje nebo vnímá jako útoky běžné situace - odmítnutí, nezájem, když něco pokazí a jiný se zasměje - to jsou běžné projevy, které děti rády zveličují, ale v podstatě spadají do normy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Šikana je častý problém ve školách a dřív jsem si myslela, že určitě poznám, že moje dítě někoho šikanuje nebo je šikanováno, ale teď nevím. Syn je ve čtvrté třídě, má neoblíbeného spolužáka. Je to kluk z komplikovaného rodinného prostředí. Syn si často stěžuje, že kluk něco udělal. Ptala jsem se učitelky a podle ní se nic neděje, problém vidí u mého syna, že je hodně citlivý a až moc hodný, takže mu běžné chování kluků vadí. Řešíme, že ho spolužák předběhl, kopl mu do tašky, strčil do něj, vyrazil mu něco z ruky… Je toho hodně, ale my to řešíme i doma. Hraje si se psem a přijde, že ho pes kousl, máme štěně a občas v zápalu hry vezme s hračkou i ruku, ale nikdy schválně a nikdy tam nemá šrám. Babička se ho zeptala, jestli si vybral novou kšiltovku sám, protože jí přišlo zvláštní, že má fialovou a syn si přebral, že se mu za ni směje. Hraje si se svým bratrancem a chodí si stěžovat, že bratranec dělá to a to. To stejné řeší i s bráchou, ale tomu je 15, takže tam to je občas ostré. Zároveň je syn provokatér, takže umí prudit, ale svým způsobem celkem neškodně, třeba otočí boty levou za pravou…
Mně hlavně zaráží, že to je denně na toho samého, dřív si stěžoval obecně na více dětí.