Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Nezkusila jsi miminko navázat do šátku, případně ho v šátku i kojit, a mít tím pádem volné ruce pro starší dítě?
@Targaryen nejen, že zkusila, ale nadto mám skvěle spací dítě, které prakticky nebrečí - čili objektivní problém není v dětech
. Potřebovala bych do zklidňovacího šátku navázat sebe
. Takže spíš to je otázka - pokud má někdo nějaké kouzelné relaxační tipy, co zabírají i na rozhašené šestinedělky?
A myslíš, že se to koncem šestinedělí zlepší
? Ale jinak tě chápu, je to náročný to sladit s dvěma prckama, co mají uplně jiný režim. Nevim, jeslti tě potěšim, ale u mě se to zlepšilo až kolem roku maldšího-přestala jsem kojit, začla jsem v noci zase normálně spát(skoro) a malej začal spát přes den už jen po obědě. Ten spánek v noci podle mě udělá dost. Mě pomáhalo hodně chodit s dětmi ven a taky jsem se snažila u té starší myslet na to, že je to pro ni také náročné období.
Aháááá
. Tak asi poradím jen vydržet. Musí to být těžké, je toho na tebe teď prostě hodně, do toho hormonální houpačka… Neboj, sedne si to
. Držím palce
.
Sotva přijde muž domu, jít se na 15 minut osprchovat se teplou vodou. sama, zamčena v koupelně. ![]()
Já se srovnala tak po dvou měsících, podařilo se vše sladit tak, že i na sebe jsem měla čas. To děla podle mě taky hodně. No a pak samozřejmě čím jsou kluci starší a stačí si spolu. Můžeš vyzkoušet Bachovky - prý to pomáhá, ale osobně nevím. Ale líp bude, když mi tu neustále někdo ječí, už je fajn. Až na občasné výbuchy už je zvládám v klidu a razím zásadu, že ono se to nepo****
a jen tak pro info, kluky mám kousek od sebe, je jim rok a dva a čtvrt - takže vím co je mazec ![]()
Na podrazdeny nervy pomaha spanek a cas aspon chvilku pro sebe. Jak tu nekdo psal, dat si teplou sprchu. Jit na vzduch. Me ten pres taky nekdy zazene do kouta, ale uz je to lepsi nez na zacatku. Mozna bych sahla po nejakem caji na nervy. Bylinky snad pri kojeni neublizi…a rikat si, ze se to proste nezblazni a hlavne, ze jste vsichni zdravy ![]()
Hahaha, moc se směju, jako bych to psala já, vzekala jsem se tak, že jsme se málem rozvedli. Přešlo to samo asi po čtyřech týdnech a od tý doby zase pořád brečím. Teď jsou malý dva a půl měsíce…
Myslim ze pomuze fakt jen vydrzet. Pro me je 6nedeli vubec nejvic ble! ze vseho kolem tehotenstvi a deti. Mam ctyri a ted s poslednim jsem si myslela ze konce 6nedeli nedoziju. Ja mam teda vsechny deti urvany. Jela jsem ze dne na den. Uplne zive si ty pocity vybavim. Ted jsou juniorovi 4.5mesice a sedlo si to, prcek uz breci minimalne, mame nejaky rezim a nejhorsi je pryc. Takze vydrz! vydrz! vydrz!
@elibro ja jsem např přestala po mesici kojit a změna nastala prakticky okamžitě. Ale určitě to neni univerzální rada, ja k tomu mela několik pro me padnych duvodu. Taky mi pomohlo,,nechat si pomoct” - přestat se snažit vse zvládnout sama a aktivně požádat o pomoc naše maminky a sourozence, aby vyvencili starší dite, připadne si vzali mladší. A taky si s manželem dvakrát v tydnu rozdělíme deti a každý si užívá jen to jedno, což je moc super. Taky jsem se vnitřně musela smířit s tim ze se proste nějakou dobu moc nevyspim. Ale co ti budu povídat, první dva mesice byly hroznej masakr, ačkoli jsem taky neměla v podstste důvod byt z něčeho špatná. Sestinedeli je proste fuj obdobi. Tohle příroda moc chytre nevymyslela
![]()
Aspoň dvacet minut denně o samotě bez děti a jakéhokoliv požadavku od nich. To je nejlepší lék pro mě.
Případné jsem měla potřebu být jen s miminem, naštěstí v létě byl muž se staršími pořád pryč, to mi taky hrozně pomohlo.
Nevim, jestli to jde i pri kojeni, ale mne v takovych obdobich pomaha doplnit horcik, nejlepe v kombinaci s vitaminem B.
Díky za odezvy všem. Spousta z nich je pro krizovější situace, než mám já - objektivně mám totiž fakt hroznou pohodu, spící, hlídací…, jen jsem fakt nějaká poporodně porouchaná
- ale tím líp, třeba to pomůže někomu dalšímu. Každopádně zítra jdu nakoupit Magnesii
. A ty poznámky o sprchách či dvacetiminutovce bez dětí taky nebudou zapomenuty!
Už je konci těhotenství mi scházela trpělivost, ale od porodu startuju na první našlápnutí… Vztekám se, když se náš starší šestkrát denně počůrá, kdyz jeden či druhý nespí, rozčiluje mě, když mi muž nepomáhá - ale taky když mi pomáhá, irituje mě snad i to, že každou chvíli kojím (zároveň jsem vzteklá, že nemám čas si druhé užívat jako první)… Jsem v půlce šestinedělí, má někdo tip, jak ho přežít až do konce?
Teď už štvu hlavně sama sebe:). Normálně jsem poměrně trpělivá bytost a není běžné, že bych vzteky házela věcmi:).