Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak přežít vysírání tříleťáka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.10.16 13:49
@Tamtama píše:
@smurfka já ho nemám kde zamknout, jediná místnost s klíčem je pokojíček.. nebojí se ničeho, vlastně ani hračky oblíbené nemá, činnost jen tablet.. pokud nechce uklízet a já jdu vyhazovat hračky, klidně si sedne a kouká, jak vyhazuju..
tak to už nemá žádné hračky, ne? Nebo mu je pak vrátíš? Nebo to vzdáš, když vidíš, že je mu to fuk?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 14:15
@smurfka na tablet prakticky nechodí, jen když se nepočůrá celé dopoledne, tak mu ho na chvilku dám, ale to má za chvilku v teplákách, takže zase zabavuju..
@Regina Hero mám ve sklepě asi dva pytle, o kterých si myslí, že jsem je vyhodila.. všechno vzít nemůžu, mám ještě mladšího..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 16:30
@Svistice píše:
@Adrasteia Myslím, že se asi míjíme, protože zřejmě nemáš reálnou zkušenost s opravdu dvěma malými (navíc živými) dětmi s malým věkovým odstupem.Nemyslím to zle, ale tvoje rady fungují, pokud se můžeš plně soustředit jen na jedno dítě. Ne, pokud máš dvě nesamoobslužné děti a musíš řešit který z deseti úkonů, který je potřeba provédst, má mít prioritu.
A kočky se chytit fakt nedají, natož je někde zavírat. Ale kočky jsou už jen detail, to mě popravdě tenkrát tankovalo ze všeho nejmíň, že sežerou zbytky a k večeři holt bude chleba s máslem.
Děti chodí spát, když jsou unavená, ne po obědě (mladší v té době spala ještě 2× denně - dopoledne a v podvečer, starší už nějaký ten měsíc nespal přes den vůbec), navíc nespí ve stejném pokoji (protože se vzájemně ruší).A ono si to lezoucí batole po sobě taky neuklídí, do postýlky se samo nedá, plínku si nevymění.Starší musel o pokoje, protože se musel jít uklidnit. Neuklidněné dítě s náběhem na hysterák Ti asi těžko bude uklízet ze stolu.
Protože to, oč tu běží je, umět se rozkrájet, když to fyzicky to jde dost těžce.
Asi se úplně nechápeme, nastínila jsem ti, jak bych to řešila já, taky tak podobné situace reálně řeším a funguje to. Např. s těmi kočkami to není o výchově dětí, ale o tom, jak si to zorganizuješ ty sama - je to pouze tvá volba. To samé děti - pokud starší chytá pravidelně po obědě hysterák, tak je někde chyba, musí se zkrátka zapracovat na tom, aby ho nechytal. Možná kdybys ho do toho úklidu zapojila tak, jak sem popsala, tak by žádné hysteráky nechytal, protože by měl na práci něco lepšího. Probém je ale asi ten, že prostě na to není zvyklý a ze dne na den to nepředěláš. Pak taky úplně nechápu, proč má chodit do svého pokoje, když nemusí spát 
Pokud nechci, aby mladší zdrhlo do ložnice a skákalo tam, tak prostě zamezím tomu, aby zdrhlo.
Je jasné, že s více dětmi je to náročnější, ale ty si musíš ujasnit priority a cíle a být důsledná. Celá situace, jak jsi ji popsala mi připadá organizačně strašně chaotická a vlastně není tak docela jasné, co po těch dětech vlastně chceš.
Výchova má být respektující, ale hlavně důsledná, ale s důsledností má bohužel dost lidí problém prostě proto, že to je strašně vyčerpávající a namáhavé být důsledný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 16:43
@Tamtama píše:
@Adrasteia a jak takové pětileté dítě donutit, aby po sobě uklidilo? S dvouletým problém nemám, ten po obědě shrne z talíře zbytky do koše a talíř i příbor dá do dřezu, ale staršího prostě nedonutím..
Tak předně by mělo být zvyklé od útlého dětství, pokud to po něm začneš najednou chtít později, může to být problém. Za druhé ho musí člověk vhodně motivovat, nikoliv „donutit“ - podrobně to píšu v tom dlouhém příspěvku výše. Tzn. ne „musíš“ uklidit, ale „smíš“ uklidit. Nechce se mi to znova vypisovat. Pokud to chci najednou po pětiletém, který se staví na zadní a kladná motivace nestačí, tak na to musím jinak. Pokud řeknu, že uklidí, tak musím být důsledná a dítě opravdu musí uklidit - např. Dítě na výzvu o úklidu nereaguje a jde si jezdit s traktorem. Jdu k němu a říkám mu, že si smí hrát s traktorem hned poté, co si po sobě uklidí. Je třeba dobré dát nějaký limit - např. Buď půjdeš sám než napočítám do pěti a když sám nepůjdeš, odvedu tě já. Pokud dítě neposlechne, musím fyzicky zamezit v dalším hraní a odvést/odnést dítě k úklidu. Pokud se strne hysterák, nechat v klidu, aby se uklidnil. Po uklidnění trvat na úklidu, NEDOVOLIT, aby se dítě začalo zabývat jakoukoliv jinou činností. Tento postup důsledně (!!!) opakovat. Po nějaké době (např. týden, i déle) bude dítě vědět, že pokud neuklidí, nemůže si jít hrát a tudíž bez řečí uklidí a vše bude O. K.
P. S. : Tento postup už asi milionkrát vyzkoušen se stoprocentní úspěšností, jen některým dětičkám to trvalo trošku delší dobu (u jednoho chlapečka cca měsíc 
). 
ALE - nejlepší rada je zvykat na tyto povinnosti už od raného dětství a motivovat po dobrém viz výše.
Zdá se ti tento postup šíleně náročný? To taky je - toto je totiž pravá důslednost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 17:03
@smurfka píše:
@Tamtama to je jedno že je mu ukradený..když to uděláš párkrát, tak se začne nudit, když nebude mit možnost nic dělat..a když nechce sedět, tak ho prostě zavři třeba do ložnice ( kde není ani počítač ani hračky nic..zamknout a prostě bude moct vyjít až když po sobě bude chtít uklidit co má..
Nj, jenže co s tím, když třeba tohle dítěti vůbec nevadí? Já si jako malá taky vystačila úplně sama se svou fantazií a to bych dřív přišla po celém dni na hlad než že by mi nějak extra vadilo, že sedím zavřená sama v prázdné místnosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 17:13
@Adrasteia píše:
Tak předně by mělo být zvyklé od útlého dětství, pokud to po něm začneš najednou chtít později, může to být problém. Za druhé ho musí člověk vhodně motivovat, nikoliv „donutit“ - podrobně to píšu v tom dlouhém příspěvku výše. Tzn. ne „musíš“ uklidit, ale „smíš“ uklidit. Nechce se mi to znova vypisovat. Pokud to chci najednou po pětiletém, který se staví na zadní a kladná motivace nestačí, tak na to musím jinak. Pokud řeknu, že uklidí, tak musím být důsledná a dítě opravdu musí uklidit - např. Dítě na výzvu o úklidu nereaguje a jde si jezdit s traktorem. Jdu k němu a říkám mu, že si smí hrát s traktorem hned poté, co si po sobě uklidí. Je třeba dobré dát nějaký limit - např. Buď půjdeš sám než napočítám do pěti a když sám nepůjdeš, odvedu tě já. Pokud dítě neposlechne, musím fyzicky zamezit v dalším hraní a odvést/odnést dítě k úklidu. Pokud se strne hysterák, nechat v klidu, aby se uklidnil. Po uklidnění trvat na úklidu, NEDOVOLIT, aby se dítě začalo zabývat jakoukoliv jinou činností. Tento postup důsledně (!!!) opakovat. Po nějaké době (např. týden, i déle) bude dítě vědět, že pokud neuklidí, nemůže si jít hrát a tudíž bez řečí uklidí a vše bude O. K.
P. S. : Tento postup už asi milionkrát vyzkoušen se stoprocentní úspěšností, jen některým dětičkám to trvalo trošku delší dobu (u jednoho chlapečka cca měsíc
ALE - nejlepší rada je zvykat na tyto povinnosti už od raného dětství a motivovat po dobrém viz výše.Zdá se ti tento postup šíleně náročný?
Heleď, píšeš o trvání cca měsíc a jak se to řeší u dětí, které prostě trucují a nebudou to dělat? Tady padaly různé rady jako nenechat si hrát s vláčkem, zavřít do místnosti? Ale co když to dítě nic z toho nezajímá a radši bude sedět mezi těma věcma a neudělá nic?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 17:40
@adam75 píše:
@Svistice
hm, tak u nás stačí říct „Opovaž se“ a kluk už ví, že to prostě dělat nemá. Jenže to je potřeba začít s výchovou mnohem dřív než ve třech letech. Tohle mi dělal ve dvou letech, dostal na zadek a bylo to. Teď už to netřeba.U nás kluk dává nádobí do dřezu automaticky, maximálně ho nechá někde na lince, ale aby se špinavým nádobím lezl po baráku, to prostě neexistuje.
záviděnihodné 
znám mnoho v čas vychovávaných dětí, co stejně v období 3-5 let yli na zabití (jak které některé dřív některé později) a stejně tak děti z tzv volné výchovy, co fungují jak hodinky bez toho, že by někdy"na zadek" dostaly 
„přežít to“ je jediná šance snažit se dál všechno důsledně dodržovat a to jejich zabejčení přisoudit špatným genům z dvacátého kolene, co se derou naporvch a časem se otupí a zase to bude ten milý chlapeček-holčička
je na to vtip: po ulici jde pán, vede řvoucí dítě a opakuje:„klid Eduarde, klid Eduarde“
Kolem jde paní a říká:„vy jste ale trpělivý tatínek a chlapeček jaké má pěkné jméno Eduard“
tatínek utrousí „Eduard jsem já, malej je Pepa“
Takže „klid maminky“ a držím pace, aby to období, bylo co nejkratší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 18:20
@Nimie píše:
Heleď, píšeš o trvání cca měsíc a jak se to řeší u dětí, které prostě trucují a nebudou to dělat? Tady padaly různé rady jako nenechat si hrát s vláčkem, zavřít do místnosti? Ale co když to dítě nic z toho nezajímá a radši bude sedět mezi těma věcma a neudělá nic?
Zavřít do místnoti jsem nepsala já. Trucování se dá zpočátku předpokládat. Pokud trucuje musím to zkombinovat s kladnou motivací - viz výše. To zabírá zhruba na padesát procent děti. Pokud to nepomůže, v klidu (!!) zopakuji pravidlo - Dokud si po sobě neuklidíš, nemůžeš si hrát apod. a dítě nechám „trucovat“ - dítě tento čas potřebuje - musí vstřebat změnu - maminka nastavila nové pravidlo (jak jsem psala, toto není idální -idální je, když dítě s takovými návyky vyroste) a pokud ho nedodržím, budu nějak nepříjemně omezeno, což se mi nelíbí. Pak zřejmě dítě zkusí podvědomě hru „kdo z koho“, tzn. budu tak dlouho trucovat, až máma vyměkne, vyprdne se na to a vše se vrátí do starých kolejí. Toto se ale NESMÍ stát - to je právě ta důslednost - čili ať si dítě trucuje jak chce dlouho, ale dokud není uklizeno, není hraní, pohádka, hřiště prostě žádná jiná činnost - vydržet. Dítě nevydrží trucovat věčně a nakonec to uklidí, protože si CHCE hrát, jít na procházku, číst pohádku…
Důležité!!! Důslednost nerovná se řvaní a fyzické tresty, proto se toto NESMÍ kombinovat s křikem, urážkami nebo dáváním na zadek - jinak se výsledek nedostaví, dítě se stáhne do sebe, nespolupracuje, mnohdy se stává agresivním. Dítě se učí být zodpovědné za své chování - jestliže není uklizeno - nemůžeme dělat, co chceme - maminka si nemůže číst a já si nemůžu hrát, proto je dobré rychle uklidit a bude klid, ALE! uvědomuje si také, že není ŠPATNÉ nebo dokonce málo milované jen proto, že něco nesplnilo.
Stejný princip platí u všeho - můj syn NIKDY nevyžaduje čokoládu místo jídla nebo před jídlem. Protože ví, že když to zkoušel, prosil, řval, vztekal se, nejedl - stejně ji nikdy nedostal - to je důslednost. Trvat na požadavku, vysvětlit PROČ to chci a důsledně ohlídat splnění. Být důsledný je neskutečně vyčerpávající, je to doslova vopruz, ale je to jediná cesta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 18:41
@adam75 píše:
@Svistice
hm, tak u nás stačí říct „Opovaž se“ a kluk už ví, že to prostě dělat nemá. Jenže to je potřeba začít s výchovou mnohem dřív než ve třech letech. Tohle mi dělal ve dvou letech, dostal na zadek a bylo to. Teď už to netřeba.U nás kluk dává nádobí do dřezu automaticky, maximálně ho nechá někde na lince, ale aby se špinavým nádobím lezl po baráku, to prostě neexistuje.
Při výchově pozor na tzv. „slepou“ poslušnost. Kluk poslechne, je hodný - protože se bojí, že dostane na zadek. Takové „hodné“ děti bývají v dětství sice chváleny - takový hodný chlapeček, poslouchá na slovo, to ho rodiče dobře vychovali - jenže se později může (!) stát, že v pubertě už nebude na slovo poslouchat rodiče, ale jinou autoritu - v lepším případě souseda od vedle, v horším případě vůdce feťácké party - ale nic se vlastně nezměnilo - pořád je to ten poslušný chlapeček, který autority poslouchá na slovo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 19:30
@Regina Hero píše:
nereaguje na slova, že teď jsme dojedli a pojď, vezmi talíř a odnes ho na linku a podobně? Nebo třeba že ty vezmeš talíře, on příbory a pomůže ti to odnést?
Na druhou stranu, pokud není zvyklý a nechtělo se to po něm, tak to nepůjde jen tak lehce… ale zase je třeba dodat, že s každým dalším dítětem ti to půjde líp a líp… to se už člověk naučí, kdy je třeba co dítěti říct a chtít po něm dělat…
trochu clovek ziska zkusenosti, ale ono te taky kazde dalsi dite znovu a jinak napali. Ale kazdopadne z cloveka spadne takovy ten naivni optimismus, ktera je v tehotne kdyz si precte RaR.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 20:45
@Adrasteia píše:
Zavřít do místnoti jsem nepsala já. Trucování se dá zpočátku předpokládat. Pokud trucuje musím to zkombinovat s kladnou motivací - viz výše. To zabírá zhruba na padesát procent děti. Pokud to nepomůže, v klidu (!!) zopakuji pravidlo - Dokud si po sobě neuklidíš, nemůžeš si hrát apod. a dítě nechám „trucovat“ - dítě tento čas potřebuje - musí vstřebat změnu - maminka nastavila nové pravidlo (jak jsem psala, toto není idální -idální je, když dítě s takovými návyky vyroste) a pokud ho nedodržím, budu nějak nepříjemně omezeno, což se mi nelíbí. Pak zřejmě dítě zkusí podvědomě hru „kdo z koho“, tzn. budu tak dlouho trucovat, až máma vyměkne, vyprdne se na to a vše se vrátí do starých kolejí. Toto se ale NESMÍ stát - to je právě ta důslednost - čili ať si dítě trucuje jak chce dlouho, ale dokud není uklizeno, není hraní, pohádka, hřiště prostě žádná jiná činnost - vydržet. Dítě nevydrží trucovat věčně a nakonec to uklidí, protože si CHCE hrát, jít na procházku, číst pohádku…
Jasně, ale rodič asi taky nevydrží věčně 
nicméně například v mém okolí jsou poměrně důslední rodiče se dvěma kluky. Na jednom je ta výchova znát, na druhém - ač je veden stejně důsledně není, protože je skutečně schopen prosedět klidně celý den bez hraček, jídla a jenom trucovat. Že má uklízet, chovat se náležitě apod. ví od malička, přesto čím je starší, čím víc nabírá vlastního rozumu, tak je to horší. Je schopen půl dne řvát jen proto, aby řval a je úplně jedno co se s ním děje. Pokud není po jeho, tak by řval.
Dneska je mu 10, kdyby člověk rodinu neznal, tak má pocit, že se rodiče vykašlali na výchovu, ale on je hodně svérázný. Nevadí mu nic, jemu vyhovuje pokud dosáhne svého a reálně nemá v podstatě žádnou citovou vazbu k ničemu. Prostě nebude? Tak nebude. Přizpůsobí se, zákazy, omezení mu vůbec nic neříkají.
A v tu chvíli… co je teda ta „správná důslednost“ zvlášť když máš ještě další dítě? Budeš 10 let sedět doma, nechodit do práce, vykašleš se na druhé dítě, na manžela a budeš čekat, až ten druhý se vzchopí? Protože pokud se sebereš a odejdeš pryč, tak ti to dítě za chvíli sebere sociálka nehledě na to, že on už někdy ve 3 letech byl schopen vyvádět docela nebezpečné psí kusy ač věděl moc dobře, že to nesmí nebo že to ho to bude bolet. Zkouší a zkouší dál bez ohledu na to co se kolem něj děje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 20:50
@Adrasteia píše:
Při výchově pozor na tzv. „slepou“ poslušnost. Kluk poslechne, je hodný - protože se bojí, že dostane na zadek. Takové „hodné“ děti bývají v dětství sice chváleny - takový hodný chlapeček, poslouchá na slovo, to ho rodiče dobře vychovali - jenže se později může (!) stát, že v pubertě už nebude na slovo poslouchat rodiče, ale jinou autoritu - v lepším případě souseda od vedle, v horším případě vůdce feťácké party - ale nic se vlastně nezměnilo - pořád je to ten poslušný chlapeček, který autority poslouchá na slovo.
To ale není o tom, ze dítě poslouchá na slovo ale o tom, ze ví, co smí a co ne. A dodržuje to. Na zadek jsem uz nedala pěkně dlouho, není to třeba. Tříleté dítě už je schopné pochopit, ze se doma nedělá bordel, protože tam žijeme všichni a chceme to mít doma hezké, ze se mamince nenici její pití, protože i maminka má právo si dat kafe tak, aby ji do nej nikdo nehrabal a pod. Dřív dostal jednu přes zadek, když to ještě nechápal, protože si nenechám udělat z bytu kulnicku na dříví. To mu byly tak dva. Teď už to chápe a kolikrát sám řekne, ze neco dělat nebude, protože…
Je hodně zapojeny do chodu domácnosti, uklizi, věší prádlo, sám si uklizi oblečení do skříně, sám si vynda z lednice k snídani, na co má chuť. Takže i sám chce, abychom se doma měli hezky.
Když se tříleté děti chovají jako dvouleté (tento případ), tak je to zřejmě proto, ze rodiče v těch dvou letech nenastavili hranice a dítě po nich volá ještě teď. Anebo děti nemají nic lepšího na práci než dělat naschvály, pak je dobra metoda trochu víc je zaprahnout. I pro ty malinke se dá doma najít spousta práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 21:06
@Adrasteia píše:
Tak předně by mělo být zvyklé od útlého dětství, pokud to po něm začneš najednou chtít později, může to být problém. Za druhé ho musí člověk vhodně motivovat, nikoliv „donutit“ - podrobně to píšu v tom dlouhém příspěvku výše. Tzn. ne „musíš“ uklidit, ale „smíš“ uklidit. Nechce se mi to znova vypisovat. Pokud to chci najednou po pětiletém, který se staví na zadní a kladná motivace nestačí, tak na to musím jinak. Pokud řeknu, že uklidí, tak musím být důsledná a dítě opravdu musí uklidit - např. Dítě na výzvu o úklidu nereaguje a jde si jezdit s traktorem. Jdu k němu a říkám mu, že si smí hrát s traktorem hned poté, co si po sobě uklidí. Je třeba dobré dát nějaký limit - např. Buď půjdeš sám než napočítám do pěti a když sám nepůjdeš, odvedu tě já. Pokud dítě neposlechne, musím fyzicky zamezit v dalším hraní a odvést/odnést dítě k úklidu. Pokud se strne hysterák, nechat v klidu, aby se uklidnil. Po uklidnění trvat na úklidu, NEDOVOLIT, aby se dítě začalo zabývat jakoukoliv jinou činností. Tento postup důsledně (!!!) opakovat. Po nějaké době (např. týden, i déle) bude dítě vědět, že pokud neuklidí, nemůže si jít hrát a tudíž bez řečí uklidí a vše bude O. K.
P. S. : Tento postup už asi milionkrát vyzkoušen se stoprocentní úspěšností, jen některým dětičkám to trvalo trošku delší dobu (u jednoho chlapečka cca měsíc
ALE - nejlepší rada je zvykat na tyto povinnosti už od raného dětství a motivovat po dobrém viz výše.Zdá se ti tento postup šíleně náročný?
zkouším to u něj asi od dvou let, ale prostě to neudělá, pokud on sám nechce..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 21:08
@Adrasteia píše:
Zavřít do místnoti jsem nepsala já. Trucování se dá zpočátku předpokládat. Pokud trucuje musím to zkombinovat s kladnou motivací - viz výše. To zabírá zhruba na padesát procent děti. Pokud to nepomůže, v klidu (!!) zopakuji pravidlo - Dokud si po sobě neuklidíš, nemůžeš si hrát apod. a dítě nechám „trucovat“ - dítě tento čas potřebuje - musí vstřebat změnu - maminka nastavila nové pravidlo (jak jsem psala, toto není idální -idální je, když dítě s takovými návyky vyroste) a pokud ho nedodržím, budu nějak nepříjemně omezeno, což se mi nelíbí. Pak zřejmě dítě zkusí podvědomě hru „kdo z koho“, tzn. budu tak dlouho trucovat, až máma vyměkne, vyprdne se na to a vše se vrátí do starých kolejí. Toto se ale NESMÍ stát - to je právě ta důslednost - čili ať si dítě trucuje jak chce dlouho, ale dokud není uklizeno, není hraní, pohádka, hřiště prostě žádná jiná činnost - vydržet. Dítě nevydrží trucovat věčně a nakonec to uklidí, protože si CHCE hrát, jít na procházku, číst pohádku…Důležité!!! Důslednost nerovná se řvaní a fyzické tresty, proto se toto NESMÍ kombinovat s křikem, urážkami nebo dáváním na zadek - jinak se výsledek nedostaví, dítě se stáhne do sebe, nespolupracuje, mnohdy se stává agresivním. Dítě se učí být zodpovědné za své chování - jestliže není uklizeno - nemůžeme dělat, co chceme - maminka si nemůže číst a já si nemůžu hrát, proto je dobré rychle uklidit a bude klid, ALE! uvědomuje si také, že není ŠPATNÉ nebo dokonce málo milované jen proto, že něco nesplnilo.
Stejný princip platí u všeho - můj syn NIKDY nevyžaduje čokoládu místo jídla nebo před jídlem. Protože ví, že když to zkoušel, prosil, řval, vztekal se, nejedl - stejně ji nikdy nedostal - to je důslednost. Trvat na požadavku, vysvětlit PROČ to chci a důsledně ohlídat splnění. Být důsledný je neskutečně vyčerpávající, je to doslova vopruz, ale je to jediná cesta.
moje dítě ale nechce, pokud pro to musí něco udělat
edit: nemůžu všechno podřídit jednomu, musím jít minimálně nakoupit a taky se věnovat tomu mladšímu
Příspěvek upraven 12.10.16 v 21:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.16 21:09
@Tamtama píše:
moje dítě ale nechce, pokud pro to musí něco udělat
To by mě taky zajímalo, jak tohle řešit. Ta myšlenka, že dítě to dřív nebo pozdějí musí omrzet a musí mu to být líto mi na některé děti moc nesedí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
