Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
to nevím. Ale klid ma ještě půl roku! Kamarádů syn nemluvil doma skoro vubec ve větách, ve školce v pohodě komunikoval…
Neboj,on se rozkecá ještě víc a bude mu rozumět.Takhle to bylo u nás.Každé dítko je jiné.Na ostatní se vůbec neohlížej.
Jinak zkusím taky přitvrdit.Učitelka ve školce říkala,že se většinou tou školkou změní,protože se chtějí ukázat.
A když ne,tak si v Bohnicích rezervuji místo ![]()
pajinkaa28 píše:
Neboj,on se rozkecá ještě víc a bude mu rozumět.Takhle to bylo u nás.Každé dítko je jiné.Na ostatní se vůbec neohlížej.
Jinak zkusím taky přitvrdit.Učitelka ve školce říkala,že se většinou tou školkou změní,protože se chtějí ukázat.
A když ne,tak si v Bohnicích rezervuji místo
Když jsem četla úvodní příspěvek, říkala jsem si, kdo byl u nás doma?
S naším mrňousem to občas taky pořádně mlátí, snažím se většinou ignorovat, ale problém je v tom, že jak se začne vztekal a brečet, přidává se k němu během dvou minut solidárně i mladší a to je potom teprve blázinec ![]()
Ale při vztekání venku bohužel systém „nevšímám si a jdu“ nefunguje, protože on je schopnej si jít tam, kam chce on, sám… Manželovi takhle jednou zdrhnul v Tescu
to si chlap řekl, že ho trošku vycuká, a najednou mrňous v tahu. Ten obchoďák zná, takže ho manžel našel na takovejch těch houpacích, jezdících hračkách, jak se tam hážou 10tikoruny. Prcek tam vysmátej seděl v mašince a mával na něj…
Takže takhle u nás ne… ![]()
No,tak o máte taky pěkného ďáblíka.Náš mladej to taky dříve dělal,že chtěl jít kam chce on,ale teď se mě nepustí,tak vždy běží za mnou.
Kamarádka má teď chlapečka kterému budou v březnu 3 roky,má už jednoho dospělého kluka a jednoho na učňáku.Nejmladší je taky pěkně vzteklý a říkala že u těch dvou starších to nezažila.Přijde mi i že je to dobou,že dříve ty děti takové nebyly
byly
Babička mi popisovala, jak se jí takhle hodil můj brácha na zem v obchodě a řval a řval, že chce čokoládu, tak se sebrala a odešla z obchodu pryč
a on se za chvíli uklidnil a přišel za ní… teď mu je 27
, takže dobou to podle mě tak úplně není
podle mě je to hodně o povaze toho prcka…
byly! Já mám taky svůj vzdor poctivě odvaleny a prorvany. Spíš si myslím, že se k tomu kdysi přistupovalo Jinak - studené sprchy, výprask…
To mi tak radila tchýně, že to není možné, aby se tak vztekal. Že s tím musím něco dělat. Jak začne tak do ledové sprchy. Tak jsem ji uvedla do reality, ze i andílek kuba ma vzteky za sebou.jenomže ona to nemůže vedet, když po něm nic nechce a všechno mu dovolí. A az příště přijde totálně vztekla z pošty nebo odjinud, tak ať se jde taky hodit pod studenou sprchu, aby se uklidnila. Děti prostě neumí zpracovat emoce, tak je rovnou pouští… ![]()
U nás je to obdobné, s tím rozdílem, že se nezvteká, ale směje se a všecko neguje (obleče si x neobleč atd). Zatím teda tak zjišťuju, jak na něho, ale rozhodně - neustupovat a důslednost je základ. Pak pomáhá říct, že jdu sama, že nestihneme něco zajímavého (třeba včera byl u nás domíchávač, šli jsme se na něho podívat a on se nechtěl oblékat na ven, tak jsem vyhrožoval, že odjede
).
Momentálně má období, kdy trpí nějakou utkvělou představou, že všichni cizí lidi jsou zvědaví na jeho vylomeniny. Takže doma je OK, ale jak dojdem třeba na cvičení, tak tam začne pobíhat, odmítá spolupracovat, poskakuje, řehoní se a vůbec nevnímá, co mu říkám - to tak prvních 10-15 minut a pak sem tam nárazově. To fakt nevím, co s ním - zas jako jsme tam, aby si užil a on si to zjevně užívá, nikomu to neva a a vyhrožovat mu, že když nebude hezky cvičit, tak nedostane to, či ono (jak jsem slyšela u jedné mamniky včera), mi přijde padlé na hlavu. Ale na ostatní, kteří stojí většinou spořádaně v kroužku, musí působit jako nezvladatelný, hyperaktivní autista
![]()
Tak to by mě teď ještě zajímalo jak by jste řešili situaci ,co u nás nastala dnes.: ouzký chodník vedle hlavní silnice ,kde je nepřetržitý provoz .Já v jedné ruce tašku s nákupem a v druhé se snažím držet syna za ruku aby mi nevběhl pod auto.Sedá si,řve,nechce se držet.Stejné problémy jsou i u převlékání.Neumí se obléct ještě sám a když mu chci obléct, je to jeden velký boj.Dnes už mi ruply nervy-prostě jsem to asi nějak nezvládla a tak jsem ho chytla za ruku a na 15-20 sekund jsem ho zařela samotného do zasnuté koupelny a čekala za dveřmi až se uklidní.Když vylezl,brečel,ale byl o poznání klidnější.Vím,že tohle není řešení a asi to kde kdo odsoudí,vím i,že takhle by se pak později mohl bát tmy,ale já v tu chvilku prostě neměla nic lepšího.
Občas si říkám,jak by maminky s více dětmi měli dostat snad Nobelovku.Netušila jsem,jak je těžké být mámou…
je to boj! Hra kdo s koho… Já už jsem vycvičena. Při oblikani ve vzteku ho prostě v klidu přeperu. No a na chodníku bych ho vzala na ruce, nebo čekala az ho to přejde a půjde za ruku… Jsou to malí opičaci drzí!
A co ve školce? vadí to učitelkám? že dětem nerozumí?