Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak reagovat na neposlušnost a vzdor?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.10.11 22:06
No čekat až ho to přejde,to bych se asi nedočkala.A nést ho na jedné ruce to asi taky ne,už má 16kg.Já ho prostě čapnu pevněji za ruku a jdem,ať si každý říká co chce.S oblékáním se taky dost pereme a když se nechce oblékat,tak mu řeknu že jdu tedy sama,vezmu klíče a jdu ke dveřím,to zabírá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
veronikamayerova
25.10.11 22:10
pajinkaa28 píše:
No čekat až ho to přejde,to bych se asi nedočkala.A nést ho na jedné ruce to asi taky ne,už má 16kg.Já ho prostě čapnu pevněji za ruku a jdem,ať si každý říká co chce.S oblékáním se taky dost pereme a když se nechce oblékat,tak mu řeknu že jdu tedy sama,vezmu klíče a jdu ke dveřím,to zabírá.
Na nás ne:-) Ten můj si v klidu nahatej sedne k mačinkám a houká..:-)Ňáká otravná máma je mu ukradená:-D
- Citovat
- Upravit
25.10.11 22:28
U nás platí, že řeknu ahoj, já jdu sama a dcera hned běží za mnou.. Doma jí ignoruji a nebo jí dám na zadek..ale to moc nezabírá.. Když neposlouchá, tak jí řeknu párkrát ať to nedělá a pak jí řeknu že vstanu a že uvidí ten mazec 
a hned to přestane dělat.. V krámě kupujeme jen jednu věc a nedostane jí než jí zaplatíme.. A tak je naučená..Ale u babičky ví, že jí vše koupí, tak jí v krámě křičí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.11 22:42
A to je právě ono,babičky většinou vše dovolí a pak v tom má to dítě maglajs.Jiřik si to v obchodě vždy drží a čeká až se to zaplatí,pak to chce rozdělat až za kasou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 06:37
veronikamayerova píše:pajinkaa28 píše:Na nás ne:-) Ten můj si v klidu nahatej sedne k mačinkám a houká..:-)Ňáká otravná máma je mu ukradená:-D
No čekat až ho to přejde,to bych se asi nedočkala.A nést ho na jedné ruce to asi taky ne,už má 16kg.Já ho prostě čapnu pevněji za ruku a jdem,ať si každý říká co chce.S oblékáním se taky dost pereme a když se nechce oblékat,tak mu řeknu že jdu tedy sama,vezmu klíče a jdu ke dveřím,to zabírá.
U nás to samý. 
Já jak pako čekám u dveří, dělám, jak odcházím a mládě zdrhne do pokoje a už houká a řádí s mašinkama nebo autama
To samý na ulici. Je mu úplně jedno, jak daleko jdu, on je ještě schopen se otočit a jít na druhou stranu 
Nějaké pápá, maminka jde tedy sama, vůbec nezabírá. Vyleze si na nejbližší lavičku, nohy spustí dolu, kope si s nima ve vzduchu a začne si povídat tou jeho hatmatilkou a „vykřikuje“ na kolemjdoucí 
Samozřejmě má strašnou srandu z toho, že se ostatní baví. A maminka? Přece počká 
Pokud máte někdo radu, jak na batole, co prostě NEBUDE chodit za ruku a poblíž doprovodu, sem s ní prosíííííííím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 08:02
veronikamayerova píše:
Tak to by mě teď ještě zajímalo jak by jste řešili situaci ,co u nás nastala dnes.: ouzký chodník vedle hlavní silnice ,kde je nepřetržitý provoz .Já v jedné ruce tašku s nákupem a v druhé se snažím držet syna za ruku aby mi nevběhl pod auto.Sedá si,řve,nechce se držet.Stejné problémy jsou i u převlékání.Neumí se obléct ještě sám a když mu chci obléct, je to jeden velký boj.Dnes už mi ruply nervy-prostě jsem to asi nějak nezvládla a tak jsem ho chytla za ruku a na 15-20 sekund jsem ho zařela samotného do zasnuté koupelny a čekala za dveřmi až se uklidní.Když vylezl,brečel,ale byl o poznání klidnější.Vím,že tohle není řešení a asi to kde kdo odsoudí,vím i,že takhle by se pak později mohl bát tmy,ale já v tu chvilku prostě neměla nic lepšího.
Občas si říkám,jak by maminky s více dětmi měli dostat snad Nobelovku.Netušila jsem,jak je těžké být mámou…
U silnice bych ho vzala a hodila přes rameno, jak pytel brambor 
to dělám, když stávkuje, sice pak začne ječet a vztekat se, ale nic s tím nenadělá… Nakupovat chodím zásadně s batohem na zádech 
A oblíkání, pokud bychom někam museli jít, oblíkla bych řev neřev… Pokud by to nebylo nutný, řekla bych mu, že dokud se neoblíkne, ven prostě nepůjde a přestala bych ho úplně řešit… 
MAlej pak většinou začne nosit to oblečení sám… I když občas má dny, kdy je schopnej si nahatej obout boty a stát u dveří s tím, že chce ven
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.11 15:56
veronikamayerova
já to dělám tak, že tyhle silné vzdory hodně pardonuji, neberu to jako bernou minci jeho chování..Na chování dítěte, které se mi nelíbí, reaguji tak, že mluvím za sebe - Už toho mám dost. Ten křik se mi dobře neposlouchá…a počkám až se uklidní (v té fázi, kdy se vzteká taky hodně používám empatii - chápu, že se ti nelíbí, že už musíme jít…a nechám ho uklidnit, až se uklidní, tak mu teprve řeknu ten důvod, proč to tak musí být - ty hračky patří tady, nejsou naše. Zůstanou tady…Když se vzteká, tak tě stejně nevnímá, logično nefunguje…tady funguje jen empatii, tím si zajistíš, že syn se bude cítit v bezpečí, milovaný i když se vzteká…a až se uklidní, můžeš mu dát důvod, proč se děje to a to..jeho mozek už bude schopný to pochopit…Syn má právo na své emoce, nemá být za to trestaný ignorací nebo zavíráním do pokoje…ty máš taky svoje emoce. Pokud chceš věc řešit hned, i když se vzteká - př. návštěva, tak můžeš mluvit za sebe - tenhle křik mi vadí. Neposlouchá se mi to dobře (a Ne - už toho nech, kdo to má poslouchat, už to s tebou nejde, jsi hrozný..tady už napadáš osobnost dítěte, a to je špatně). Výborná knížka je Respektovat a být respektován, rozebírá do detailu komunikaci s dětmi, co je efektivní a co ne, jak se přitom děti cítí…umožňuje zachovat slušnou komunikaci, děti ji pak kopíroují a přitom to krásně funguje, rodič se zbaví velké části vnitřní zodpovědnosti za dítě a nesnaží se vychovat poslušné dítě, ale zodpovědné dítě. Nepoužívá tresty ani odměny, ani nechválí..ale užívá přirozené důsledky jednání dítěte, dává mu pozitivní zpětnou vazbu místo pochvaly (typu ty jsi ale šikulka), buduje jeho sebeúctu…Nám moc pomáhá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.11 16:03
K tomu oblíkání, že se nechce oblíkat - já bych se s ním dopředu domluvila, že se jde ven. Když souhlasí, tak ok, jsme domluveni. Když by pak se nechtěl oblíkat, tak bych mu jen řekla - domluvili jsme se, počítám s tím, že se jde. Jsem už oblečená. Vidím, že máš ještě nějakou práci…tak já si sbalím tašku a pak už jdeme. (nevím proč by jeho práce nemohla být důležitá…Jakoby přikládám tomu důležitost taky). Když ani pak nechce jít, řeknu, že mu beru věci sebou…a jdu se obouvat. Nezvyšuji hlas, jen odkazuji na naši dohodu…Malý ještě nikdy nešel neoblečený…co tím myslím, je třeba klást důraz na spolupráci, ale taky brát to, že dítě ne vždy chce něco dělat…Není třeba ho zavírat v koupelně - kdo by měl radost z toho, že dítě poslechne potom, co je zavřené ve tmě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.11 11:21
Ahoj,mám 3 letýho uličníka,taky mi v obchodě dělal potíže,když chce housku,tak mu jí dám,ale když pak chce další a další sladkosti a podobně tak jednu koupím proč ne,ale další už komentuju slovy,máš už tohle to ti stačí.Dřív se začal steket,to jsem vyřešila tak,že jsem mu řekla,když se vztekáš nedostaneš nic,snažil se to vyřvat,ale chce to vytrvat a nenechat se zlomit kvůli lidem.Prostě ne,nic nebude a basta.Teďto už pochopil aje to celkem v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva G.
4.1.12 10:11
hračky
Dítěti je třeba už dopředu říct, kde jde, co tam má dělat a už hodinu nebo aspoň půl hodiny dopředu říct, že se má připravit, že za chvíli se půjde domů. Hračky, že nejsou jeho, a proto si je nemůže vzít s sebou. On by taky nebyl rád, kdyby k němu někdo přišel a vzal si jeho hračky. Pokud je to ve školce nebo mateřském centru, je třeba dítěti vysvětlit, že ty hračky jsou i pro jiné děti, a oni by si pak neměly s čím hrát, kdyby si je vzal s sebou.
- Citovat
- Upravit
Leny18
20.7.12 12:10
to znám
Tak to je přesně jak můj syn, za měsíc mu budou tři roky a poslední 3 měsíce je to s nim k nevydržení, vzteká se, křičí a výprask nepomůže ba naopak, je to ještě horší. nevšímavost ta nezabírá už tuplem, to je jako bych mu to povolila, nereaguje tak si budu dělat co chci, já už jsem z něj tak unavená, že někdy z ničeho nic propuknu v pláč 
a jak píšete i vy, přitom je to jinak tak chytrý a mazlivý dítě, pořád by se mazlil a říká mi jak mě má rád, ale když neni po jeho nebo se mu něco nelíbí tak je jako vyměněnej jak se řiká na ránu
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
