Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se dát dohromady po prožitém domácím násilí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kobliha51
1.4.13 19:55
- Citovat
- Upravit
1.4.13 20:08
@Kobliha51 Nestezuju si. Napsala jsem svuj prispevek k tematu. Jeste jsem napsala, ze ja ji dala prvni.Vis co je diskuse? Tady se diskutuje.Psat muzu co chci, vyjadrit nazor mam pravo. Takze asi tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
1.4.13 20:12
@Wennulka píše:
@Kobliha51 Nestezuju si. Napsala jsem svuj prispevek k tematu. Jeste jsem napsala, ze ja ji dala prvni.Vis co je diskuse? Tady se diskutuje.Psat muzu co chci, vyjadrit nazor mam pravo. Takze asi tak.
Když ti nevadí, že tady s tebou nesouhlasí a ty se musíš bránit, tak to je tvoje věc. Myslela jsem to s tebou dobře. Dobrou noc.
- Citovat
- Upravit
1.4.13 20:14
@Kobliha51 Jsem zvykla.Tady clovek musi pocitat se vsdma reakcema.Co clovek to nazor.Uz sem par mesicu chodim a nemam s tim problem.Div se nepoperou kvuli choditkum, ockovani atd.Kaza ma pravo na svuj nazor. Kazda jsme jina. Dobrou noc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:22
@Wennulka píše:
Holky ja nejsem zadna chudinka co by se nechala mlatit.Dala jsem mu facku prvni, ale malou.Pak jsem chtela jit do kuchyne a mezi futrama jsem dostala poradnou. Spadla jsem na zem.Mam hodneho chlapa.Vzal si nas k sobe, hodne pro nas udelal, malou ma strasne rad. Vecer mi maze brisko kremem na strie, rano nam udela snidani, v noci dojde pro cokoladu.Dnes vybouchl a ja doufam, ze to bylo poprvé a naposledy. Nastesti jsem nespadla na brisko.Ale hlava teda pekne boli.
Promin, ale těhotnou ženu snad uhodí jen deb…Jak jsi s nim dlouho? Víš ono to fackou začíná a pak to…končí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:30
@78mamina Bydlime spolu rok.Ale 5 let se zname. Verim, ze uz se to nestane. Kdyby jo tak odejdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elišška
1.4.13 20:33
To sama nevím, v člověku to zůstane napořád a aspoň já má strach, že nerozpoznám ty symptomy u dalšího vztahu. Chlapů se bojím a nevyhledávám. Lepší sama.
- Citovat
- Upravit
1.4.13 20:35
Nejhorší je kdyz tomu domacimu nasili prihlizi deti nebo ten chlap dokonce vztahne ruku na dite 
kamaradku jeji pritel skrtil kdyz koupala maleho.Hnus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:46
@Wennulka píše:
@78mamina Bydlime spolu rok.Ale 5 let se zname. Verim, ze uz se to nestane. Kdyby jo tak odejdu.
No držím palečky ono znát ho mužeš třeba 10.let,ale spol bydlení je jiné než se potkávat na ulici apd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:49
@Wennulka píše:
@78mamina Snad mam pravdu a bylo to poprvé a naposledy.
Tak to ti moc přeji, opravdu ahoj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:57
Holky vzdy tvrdy ze uz to znova neudela treba to zvladne neakou dobu drzet ale az bouchne tak je to jen horsi, pokud se neciti provynile, ja vym je to tezke kdyz je milujeme ale driv je lip vym to 
Nemusi vybouchnou dlouho ale kdyz vybouchne az budete myt deti bude to jen horsi tak pokud jen trochu jste schopne to posoudit tak si to poradne rozmysly te a drzim palce ad se vamm vede fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 21:03
Ahoj,
chápu Tě. U nás nedošlo ke škrcení, ale jinak by to šlo srovnat a ono je to jedno. Psychika je citlivější než tělo. Já jsem pryč něco přes 3 měsíce. Jsem ráda, žiju svůj život. Ale ještě donedávna jsem se ještě bála hodně, že vejde On do dveří z práce 
. Moje hlava přesně věděla, kolik bylo hodin, když se blížila doba, kdy chodil z práce. Ale lepší se to.
Za mě: hodně jsem přemýšlela, kde se co podělalo, že jsem mu toho tolik dovolila- protože ano, on byl ten zlej a hnusnej, ale já mu to dovolila, postupně víc a víc.
Vyzkoušela jsem kineziologii a mě to moc pomohlo. Ale je to asi na každém. Protože třeba psycholog pro mne není to pravé, zkusila jsem jich víc a nikdy to nevyšlo. Navíc manžel nebyl jediným problémem v mém životě- nevím, jak to máš Ty. Ale u mě už i výběr, že spolu budeme, pak že spolu budeme mít rodinu atd.. bylo tak trochu „divné“.
Držím palce, nejhorší máš za sebou, teď se zhluboka nadýchnout, nabrat sílu, bojovat SAMA ZA SEBE, protože jen Ty sama se můžeš udělat šťastnou a pak š´tastně žít třeba vedle nového přítele.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 21:27
@Lakynka pekne napsano, ja vedela ze se nevratim protoze i kdyz uz sem si to zazila z jinym pritelm omlouvala jsem to protoze jsme prisly v 6tt o mimco a druhy tedotenstvy zaclo prave tym ze me zmlatil proto bych se k chlapovy co vas uhodi uz nevracela to ze mam proble neznamena ze ma narok si ho vylevat na vas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dollore
6.10.13 13:18
Zdravím, s partnerem jsem žila v mém bytě po dobu 6 měsíců. První dva měsíce byl vztah celkem hezký, pak se vše začalo velmi rychle obracet k horšímu. Téměř denní poučování, vyčítání maličkostí, nadřazování, slovního napadání, izolování od okolního světa, nadsazování na moje rodiče a kamarádky, aniž by je poznal. Stále mluvil jen o sobě, po půl roce jsem zjistila, že o mně ani nic neví, protože kdykoliv jsem mu já chtěla říci něco o sobě, neposlouchal nebo mě utnul slovy, že ho to nebere. Zničeho nic vybuchl (velmi časté stavy) a křičel na mě, jak ho to se mnou nebaví, jak jsem špatná partnerka, jak jsem líná (podotýkám, že během našeho vztahu jsem neviděla žádný pořad v TV, nepřečetla celý časopis, vstávala jsem nejpozději v sedm a ulehala nejdříve v 11), ze jsem porad unavena, že mě něco pořád bolí (nebyla jsem jedinkrát nemocná) atd. Sex musel být minimálně 1× denně a v tom jediném si prý neměl na co stěžovat. Připadala jsem si jako věc. Při společné dovolené, kdy jsem se opět pouze starala o jeho dítě a o něj, denně mě slovně napadal, tak jsem utekla. Ještě bych chtěla říct, že velmi často hodně pil. v první chvíli se mi velmi ulevilo, on se snažil, prosil, brečel, že se změní a já mu nakonec dala šanci, protože jsem neuměla být bez něj. Věděla jsem, že s ním nechci děti (žádné ještě nemám, je mi 30 let), že s ním nikdy nechci na další dovolenou, přesto jsem se bez něj hrozně trápila. Neuplynul ani měsíc společného soužití, byla jsem velmi pracovně vytížená a dovolila jsem si o pulnoci rict, že bych raději místo sexu šla spát. Tak prudce mě uhodil, že jsem neslyšela na ucho a svalila se na postel, následovaly nadávky, které ani nechci psát. Odešel, nicméně druhý den se chtěl vrátit, omluvy atd… Nepolevila jsem, bude to pomalu týden a moje přesvědčení, že jsem udělala správné rozhodnutí slábne. Pocit méněcennosti, téměř žádného sebevědomí a hrdosti sílí. Vzbuzuje se ve mně neustále otázka „Vzdyt já si asi opravdu jiného muže nezasloužím“, vím že to je hloupost, ale tyto pocity a pocity strachu ze samoty jsou velmi silné. Proto bych Vás chtěla požádat o radu, jak se s tímto vypořádat. Vím, že se nechci vrátit! Jen se bojím, jestli jsem dost silná na to, celou situaci udržet pod kontrolou. Den ode dne cítím větší potřebu škemrat o to, aby mě vzal zpátky a já ulevila všemu, co teď cítím. Vím, že to ale nesmím.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
On ti tu facku pouze oplatil, co tu pořád řešíš? Ty máš malou sílu, tak byla malá - on má větší sílu, tak byla velká. Sama jsi si začala, tak si nestěžuj. Jak když se děti fackují na hřišti kvůli kyblíčku. Příště si nezačínej a nemusíš sem pak psát a vysvětlovat, proč od něho neutečeš. Mohl se ovládnout ale neovládl. prostě není ze železa.