Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se dát dohromady po prožitém domácím násilí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.3.11 23:27
ahoj Anonym ,, je mi lito a uzko , kdyz ctu tve radky,, sama to neznam , ale jedno vim ,, urco bych si nasla fajn psychologa ,, neverila by jsi jak ti muze pomoct . Musim rict , ze si myslim ze jsi moooc silna a to je dobry start,, plno zen v domacim nasili zije cely zivot a mysli si , ze z toho prote nevede cesta ven,, takze pro zacatek gratuluji a neboj 
zkusenosti te musi naopak posilit,, kdyz jsi zvladla minulost ,, tak budoucnost bude urco lepsi a tak se ti musi i lepe vztavat a rekni si ,, kdyz jsem zvladla nasili tak zvladnu vse ,, a ver tomu ze to tak bude,, jsi silna je videt ze sama chces
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.11 23:44
Vše potřebuje čas. A hodně času. J8 věděla, že prostě sama být nechci, tak pro to musím udělat vše, abych byla znovu schopná milovat a žít s mužem…
A chce to i muže, který tohle pochopí. Manžel ví, že mám psych. následky z prvního manželství…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.3.11 23:55
ahoj zakladatelko, mám podobnou zkušenost, i když trvala jen něco málo přes tři roky, naštěstí bez dětí…doslova jsem utekla jen s těmi nejnutnějšími věcmi, utnula jsem kontakt úplně a doufala, že příště budu mít u výběru partnera šťastnější ruku. Bohužel mě ty hhnusné vzpomínky provázejí do dneška (i po téměř pěti letech), pravidelně se mi o tom zdá a nemůžu se toho zbavit. jediné, co můžu doporučit je terapie u psychologa, jak už zmínila anomisisi…já se k tomu nedokopala a hrdinsky si namlouvala, že to přejde samo…no, jakž takž to přešlo, ale trvalo to sakra dlouho a jak už jsem psala není to 100%ní a před nataženou rukou se budu krčit asi do smrti 
(nemluvě o tom, že mi to z části zničilo i poslední vztah s bezva chlapem…strach z toho, že se to bude opakovat). tak hodně štěstí a věř, že všichni chlapi nejsou takový sv*ně 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.3.11 01:36
Ahoj zakladatelko, byla jsem v podobném vztahu 7 let, máme taky dítě, naštěstí jen jedno. Utekla jsem od ex před 2 lety. Pomohla mi psycholožka: chodila jsem k ní cca půl roku po rozpadu vztahu a teď se mám OK. Sebevědomí mám vyšší než když jsem se s ex seznámila a dítě mám nakonec v péči, i když mi ex dělal velké problémy. Od rozchodu jsem měla několik partnerů, ale nakonec to neklaplo, protože jsem teď dost opatrná a když se mi na chlapovi něco nezdá, končím vztah hned a chlapa zbytečně neomlouvám. S ex vycházím normálně, pravidelně mu dítě předávám a moc se s ním ale nevybavuju. Hlavně kontroluju, jestli dítěti neubližuje. Naučila jsem se semtam ex preventivně seřvat, aby se k dítěti choval nenásilně a nemanipuloval ho. Osvědčilo se mi být na ex důrazná a moc se s ním nevybavovat…
- Citovat
- Upravit
bamba
30.3.11 05:39
Taky mám za sebou takový vztah.Vydržela jsem to šest let.Něco v člověku zůstane na pořát,ale srovnat se s tím dá.Mě pomohl až můj nynější manžel.Zvedl mi sebevědomí a dokázal,že ne všichni chlapi jsou ubožáci,kteří si to své nulové sebevědomí vybíjí na partnerkách.Odborná pomoc určitě neuškodí,záleží na tom,jak jsi vnitřně silná.Dnes jsem schopna se s EX bavit normálně,dívám se na něj,jako na chudáka a dost mi to pomáhá.Jen na krk mi nikdo nesmí sáhnout,nemůžu nosit nic,co je fest kolem krku,ale jinak jsem v pohodě.Jenže bylo to už víc,jak před dvaceti lety.Taky jsem při výběru partnera byla ostražitější,ale člověk si musí říkat,že ne všichni jsou šmejdi.Držím palce,abys brzo nabyla stracené sebevědomí a našla si chlapa,ne trosku,která si dokazuje,že je chlap násilím na ženě.
- Citovat
- Upravit
zuzena
29.4.11 14:07
Rozvod
Jsem momentálně na cestě k rozvodu, bitá jsem osm let, ale strašným způsobem a omezovaná na svobodě, jednou znásilněná svým manželem, bez peněz a s psychikou v hajzlu, mám pětiletého syna, který všemu přihlížel, domluvili jsme se na rozvodu, klepou se mi ruce a chodím jak mátoha, nevím jak vše zvládnu, nevím, jak být veselou mámou pro svoje krásný zdravý dítě, jsem vyčerpaná a zhnusená, oporu mám všude, ale přesto jsem na tohle sama, vždycky na to jste sami, kde výít sílu a nekrást?Zbydou mi jen oči pro pláč, cítím obrovskou vinu a kámen na hrudi mě tlačí. 
- Citovat
- Upravit
QQQQ
29.4.11 14:18
Neboj se, časem bude líp. Já jsem si tím taky prošla ale teď už jsem moc a moc šťastná. Musíš to prostě vydržet-to jsem si říkala a drželo mě to nad vodou! Já měla děti dvě, 5 a 4 roky. Na vše jsem byla sama, já ale ani ničí pomoc nechtěla.
Máte kde bydlet?
- Citovat
- Upravit
29.4.11 18:06
Ahoj, já bita byla,a el teda ne nijak šíleným způsobem.
Sílu ti dá to, že tě malý potřebuje, že musíš pro něj být v pohodě a doporučuji vyhledat pomoc psychologa. Důležité je se v tom neutápět. Jde to těžko, a trvá to. J8 sama se v tom plácala docela dlouho.
Hlavu vzhůru a musíš si říkat Bude líp. A třeba si to i napiš na zrcadlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zuzena
29.4.11 19:05
Děkuji za názory, bydlíme v pronajatém bytě, manžel má svůj byt, a odešel od nás, mě teď čeká buď prodloužení smlouvy, nebo stěhování, mám dva psi,,,a utratit je nechci,,je to tak strašný, to zoufalství, jsem nemocná, mám maniodepresi a léčím se, neříkám, že bylo jednoduché se mnou žít, ale mlátit mě za to, že jsem nemocná přece nikdo nemůže, já se nelituju, jenom mám vztek, že jsem se vůbec vdávala !!!
- Citovat
- Upravit
29.4.11 23:08
tenhle vztek jsem měla, když jsem se rozváděla taky. Nemoc se mi projevila o rok později. Já sama s dítětem, dluhy i když byt můj… žádná sranda..
A dneska mám 15 m cácorku a jsem znova vdaná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zuzena
30.4.11 09:41
Já skládám poklonu,,nedovedu si představit, že bych se měla vdávat znovu, nedovedu si představit, že bych měla zase dělat nějaké kompromisy, ani nemám ten správněj příklad, moje matka i její sestra žijou raději sami, asi mají nějaké vztahy, ale chlap jim do bytu nesmí na dýl než na víkend, obě mají zkušenosti s domacím násilím,,asi jsme hald holky na přes držku nebo co, já nevim.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.4.11 12:02
Ahoj holčiny,
všechny, co jste bité, nebo i jinak týrané, ponižované, zavírané doma atd atd, na všechno volejte policii. volejte svědky, křičte na sousedy přes zahradu, přes chodbu o pomoc, nafoťte zdemolovaný byt, rozbité věci. to bezesrandy, bez uzardění, beze strachu. já kupříkladu nevěděla, jak jsem byla vtlačená do situace ex a jeho rodinou, že tohle je možnost pomoci. a pak mi to chybělo a dodnes mi ex dělá peklo na zemi, ikdyž jsme od sebe cca 50 km. zajděte k lékaři byť s jedniou modřinou, ať jsou záznamy. jsou-li napadání přítomny děti, tak jasně, že je v první řadě chránit a vysvětlit jim, že tohle se v žádném případě nemí (mají-li na to schopnosti to pobrat), ale v druhé řadě, že budou moc hodné, povědí-li všude kde můžou, že tata mámu bije, dělá jí au, že maminka pláče apod.
všem vám přeju ze srdce, aby jste byly co nejdříve v bezpečí a klidu, a užívaly si svoje děti, našly si společnou činnost při které budete doopravdy šťasné a věřte mi, jde to i bez chlapa.
všem hodně štěstí a síly.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.4.11 12:28
Ahoj…nevím,jestli to sem patří…
Jsem s manželem 14 let…11 let vdaná…máme jedno dítě…manžel mě podváděl kde mohl,i před svatbou i po,já mu pokaždé odpustila,když bylo malé 8měs.,přivedl si domů milenku a nás vyhodil,byla jsem u rodičů dva dny,pak mi řekl,že můžu jít domů a já šla…byla jsem mladá a blbá a chtěla jsem za každou cenu zachránit rodinu…postupem času se jeho nevěry staly jakýmsi pravidlem…snad každý rok…flirtíček…úlet…vždy jsem na to přišla a když udeřila,že to vím,bylo mi řečeno,že to není pravda a vymýšlím si atd…samozřejmě jsem ho nikdy nenačapala…jen sms…atd…pozdní příchody…vždycky jsem za to mohla já..tak to od něj slýchávám…když je nějaký problém,můžu za to já,když chci jet ke kamarádce na kafe,je mi ihned oznámeno,že jestli pojedu tak jsem sobec,že on jako debílek teda uklidí a uvaří…přitom ví moc dobře,že já bych si to nedovolila odjet bez úklidu a uvaření…a když už se rozhodnu to ukončit,začne se omlouvat a že jsem jeho životní láska..nedávno psal jedné slečně,že je jeho cíl a že jí dostane…nic jsem mu na to neřekla…ale začal mě podezřívat z nevěry tak jsem to na něj vytáhla a prý vůbec neví,že to nepsal…a přitom psal…má smysl s takovým člověkem žít???
Omlouvám se za román…muselo to ze mě ven…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.5.11 12:59
Anonymní píše:
Ahoj…nevím,jestli to sem patří…Jsem s manželem 14 let…11 let vdaná…máme jedno dítě…manžel mě podváděl kde mohl,i před svatbou i po,já mu pokaždé odpustila,když bylo malé 8měs.,přivedl si domů milenku a nás vyhodil,byla jsem u rodičů dva dny,pak mi řekl,že můžu jít domů a já šla…byla jsem mladá a blbá a chtěla jsem za každou cenu zachránit rodinu…postupem času se jeho nevěry staly jakýmsi pravidlem…snad každý rok…flirtíček…úlet…vždy jsem na to přišla a když udeřila,že to vím,bylo mi řečeno,že to není pravda a vymýšlím si atd…samozřejmě jsem ho nikdy nenačapala…jen sms…atd…pozdní příchody…vždycky jsem za to mohla já..tak to od něj slýchávám…když je nějaký problém,můžu za to já,když chci jet ke kamarádce na kafe,je mi ihned oznámeno,že jestli pojedu tak jsem sobec,že on jako debílek teda uklidí a uvaří…přitom ví moc dobře,že já bych si to nedovolila odjet bez úklidu a uvaření…a když už se rozhodnu to ukončit,začne se omlouvat a že jsem jeho životní láska..nedávno psal jedné slečně,že je jeho cíl a že jí dostane…nic jsem mu na to neřekla…ale začal mě podezřívat z nevěry tak jsem to na něj vytáhla a prý vůbec neví,že to nepsal…a přitom psal…má smysl s takovým člověkem žít???
Omlouvám se za román…muselo to ze mě ven…
normálně tě vydírá. cítí z tebe dobrosrdečnost a hlavně to, že si přeješ rodinu za každou cenu. zneužívá tě. co uděláš je na tobě. ať s ním zůstaneš nebo ne, nenech na sobě dříví štípat. chceš jít ke kamarádce, tak jdi. nemůže tě držet doma. hlavně když máš uklizeno, navařeno atd. a kdyby si neměla, stejně to není důvod, aby tě nikam nepouštěl. ať ti pomůže místo toho aby lítal za ženskýma. jak s ním můžeš prosím tě spát? to mě by nešlo. hnusil by se mi.
jinak, hodně sil k takovému životu
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
prožívala jsem pár let domací násili ze strany partnera. Samozřejmě se to stupnovalo takže to začalo psychickým násilím, kontrolou, omezovaním a končilo kopáním, fackami, škrcením. Mezi začátkem a koncem uběhlo asi osm let. Celkem dlouhá doba. S partnerem už nejsem už půl roku, ale pořád se mi to vrací, neustále se zaobírám tím, proč se stalo zrovna mě a proč se tak choval, když na začátku byla tak velká láska??
Mam nějak pochroumané sebevědomí a nechce se mi navazovat žádný jiný vztah, bojim se, že se mi stane něco podobného. On na začátku taky tak nevypadal. Taky mi dal facku až tak po pár letech, když už bylo hodně společného a nešlo z toho tak rychle ven, ale to byly asi jen moje výmluvy a omluvy, teď to vím.
Je tu někdo, kdo tím třeba prošel a jak se cítí z odtupem času a jak s bývalým partnerem komunikuje. Máme jedno dítě. Takže komunikace být nějaká musí.