Jak se dostat do pohody?

Anonymní
19.1.20 00:31

Jak se dostat do pohody?

Holky, už to nevydržím a musím se alespon vykecat tady. Možná mi některá poradíte jak to všechno přežít a když ně, alespoň to ze sebe vychrlím. Dnes slavíme s manželem přesně půl roku od svatby a za 15 dní mám první termín porodu. Zdá se to jak idylka, ale bohužel není. Zdá se mi, že je vše špatně, chvílemi se lituji, chvílemi si připadám jak nejhorší člověk na světě a tohle trvá už minimálně dva měsíce, plus se do toho ještě přidává strach z budoucnosti. Všechno je to asi způsobeno tím, že naše rodina se těsně předtím, než jsem zjistila, že čekáme miminko rozrostla o dva mladší sourozence mého dnes již muže. Tady asi je počátek všech mých obav. Než jsme do toho šli, byla jsem nadšená, svého nastávajícího jsem podporovala a celý ten proces ohledně pěstounské péče jsem s ním prošla. Věděla jsem, že to nebude lehké, ostatně jsme na to byli stále upozorňováni. Možná jsem to čekala i horší, než to je, nějak to zvládáme, ale přesto se už cítím na konci sil, Vlastně ani nevím proč. Většinu péče o děti, o naše psy i častečně o mě, zastane manžel. Plus chodí do práce a zkrátka se opravdu snaží a já mám vztek, že mu vše jen stěžuji a nejsem mu v tuto chvíli moc nápomocná. Je toho na nás opravdu moc, těhotenství, děti, řešení financí, marná snaha pomoc mé tchýni, částečná starost o babičku mého muže(nákupy, odvoz k lěkařům…), atd atd. Přijde mi, že nemáme čas vůbec na sebe, nemáme čas užívat si těhotenství, nebyli jsme na plánované svatební cestě…a prostě vše se točí kolem ostatních. A já si vše představovala jinak, i když chápu, že momentálně není jiná možnost, přesto mě to občas mrzí. Pak jsem na chlapa naštvaná, přesto, že opravdu nemám důvod, on jede na 1000 procent. Dnes to všechno vyvrcholilo obrovskou hádkou, rozhodně nějvětší za celých pět let našeho vztahu. Řekli jsme si dost ošklivé věci a řvali na sebe, vlastně to bylo poprvé, co na mě manžel křičel a řekl mi věci, které mě mrzí, ale co když měl pravdu? Co když já jsem opravdu rozmazlená nána sobecká, co nebude třeba dobrou mámou? Nevím, je toho moc už. :,( Holky nenapadá Vás jak se trošku uklidnit a tolik nepřemýšlet?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

22211
19.1.20 00:37
@Anonymní píše:
Holky, už to nevydržím a musím se alespon vykecat tady. Možná mi některá poradíte jak to všechno přežít a když ně, alespoň to ze sebe vychrlím. Dnes slavíme s manželem přesně půl roku od svatby a za 15 dní mám první termín porodu. Zdá se to jak idylka, ale bohužel není. Zdá se mi, že je vše špatně, chvílemi se lituji, chvílemi si připadám jak nejhorší člověk na světě a tohle trvá už minimálně dva měsíce, plus se do toho ještě přidává strach z budoucnosti. Všechno je to asi způsobeno tím, že naše rodina se těsně předtím, než jsem zjistila, že čekáme miminko rozrostla o dva mladší sourozence mého dnes již muže. Tady asi je počátek všech mých obav. Než jsme do toho šli, byla jsem nadšená, svého nastávajícího jsem podporovala a celý ten proces ohledně pěstounské péče jsem s ním prošla. Věděla jsem, že to nebude lehké, ostatně jsme na to byli stále upozorňováni. Možná jsem to čekala i horší, než to je, nějak to zvládáme, ale přesto se už cítím na konci sil, Vlastně ani nevím proč. Většinu péče o děti, o naše psy i častečně o mě, zastane manžel. Plus chodí do práce a zkrátka se opravdu snaží a já mám vztek, že mu vše jen stěžuji a nejsem mu v tuto chvíli moc nápomocná. Je toho na nás opravdu moc, těhotenství, děti, řešení financí, marná snaha pomoc mé tchýni, částečná starost o babičku mého muže(nákupy, odvoz k lěkařům…), atd atd. Přijde mi, že nemáme čas vůbec na sebe, nemáme čas užívat si těhotenství, nebyli jsme na plánované svatební cestě…a prostě vše se točí kolem ostatních. A já si vše představovala jinak, i když chápu, že momentálně není jiná možnost, přesto mě to občas mrzí. Pak jsem na chlapa naštvaná, přesto, že opravdu nemám důvod, on jede na 1000 procent. Dnes to všechno vyvrcholilo obrovskou hádkou, rozhodně nějvětší za celých pět let našeho vztahu. Řekli jsme si dost ošklivé věci a řvali na sebe, vlastně to bylo poprvé, co na mě manžel křičel a řekl mi věci, které mě mrzí, ale co když měl pravdu? Co když já jsem opravdu rozmazlená nána sobecká, co nebude třeba dobrou mámou? Nevím, je toho moc už. :,( Holky nenapadá Vás jak se trošku uklidnit a tolik nepřemýšlet?

Tak si na sebe čas prostě udělejte. Babce nakupte na víc dnů, vypněte tetefony, nikomu neotvírejte.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19.1.20 00:38

Uklidním tě, je to běžný reálný rodinný život

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2816
19.1.20 00:39

Jsi těhotná, máš rozblázněný hormony, všechno prožíváš, já to tak měla taky. Jak porodíš, vše se postupně srovná, ale bude to. chvíli trvat. Manželovi bych se omluvila, objala ho a vysvětlila mu, že to těhotenství a vše kolem je náročné, a že te mrzí co jste si řekli a uvidíš, že i on se omluvi a lecos co řekl vysvětlí :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22211
19.1.20 00:40

Nebo stačí kouzelné slůvko ne, až vás zase někdo o něco požádá. Máš na klid nárok.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.1.20 01:47

Ahoj, to jsou hormony, těhotenství a nervy. Někdy to prostě bouchne a pak člověk lituje toho co řekl, udobřete se. Máš obavy z budoucnosti, to je pár týdnů před porodem úplně normální. Nehroť to a odpočívej. Až přijde miminko, bude Tě potřebovat. Pak se to lítání a řešení ostatních půjde stranou. Upřímně Ti řeknu, že většina chlapů si těhotenství neužívá. Soustřeď se na to jestli máš všechno pro miminko připravené, sbalené do porodnice a užívej si sama, snaž se relaxovat, odpočívat a dělej co Tě baví, s miminkem na to moc času nebude. S mužem si promluv, že máš nervy na pochodu, čeho se obáváš a co Ti vadí v klidu. Oporou buď hlavně teď sobě, že je toho moc je prostě život. Někdy se to tak sejde. Hlavně se snaž nenervovat, to je teď spíš na škodu. Drž se, bude líp.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.1.20 02:29
@Anonymní píše:
Ahoj, to jsou hormony, těhotenství a nervy. Někdy to prostě bouchne a pak člověk lituje toho co řekl, udobřete se. Máš obavy z budoucnosti, to je pár týdnů před porodem úplně normální. Nehroť to a odpočívej. Až přijde miminko, bude Tě potřebovat. Pak se to lítání a řešení ostatních půjde stranou. Upřímně Ti řeknu, že většina chlapů si těhotenství neužívá. Soustřeď se na to jestli máš všechno pro miminko připravené, sbalené do porodnice a užívej si sama, snaž se relaxovat, odpočívat a dělej co Tě baví, s miminkem na to moc času nebude. S mužem si promluv, že máš nervy na pochodu, čeho se obáváš a co Ti vadí v klidu. Oporou buď hlavně teď sobě, že je toho moc je prostě život. Někdy se to tak sejde. Hlavně se snaž nenervovat, to je teď spíš na škodu. Drž se, bude líp.

Právě, přesně si popsala to, čeho se bojím asi nejvíc a to je to, že to ještě s miminkem budeme špatně zvládat. I když se samozřejmě oba moc těšíme, manželovo sourozenci stojí hodně času, trpělivosti a nervů. Do toho ještě miminko, které bude potřebovat také svoje a co tak slyším v okolí nebo čtu jsou ty začátky(hlavně) dost náročné. Jenom si tak říkám jak to zvládnem. Poslední dobou se moje velice optmistická povaha někam vytratila. Ano můžeme ostatní dát stranou, ne úplně, ale částečně, ale ty dva puberťáky prostě ne, to nejde. Buď my a nebo potom už jenom dětský domov, čehož bych se rozhodně nechtěla dočkat, mám je ráda i když to někdy není jednoduché a můj chlap už by to vůbec nedovolil. Takže to prostě musíme dát, jen si zatím moc nedovedu představit jak.

  • Nahlásit
  • Citovat
Ou
11375
19.1.20 06:19

Klid, to je únava a hormony. Následujících pár měsíců to nebude lepší, ale to je potřeba přežít. Pak se to zlepší.

A teda dost to usnadní, když si prostě nebudeš malovat fantazie, jak to všechno bude skvělé a pak nebudeš frustrovaná z toho, že realita je jinak než tvoje fantazie. Zejména když za to že tvoje fantazie neodpovídají realitě fakt nemůže nikdo jinej, To co si vysníš v tvé hlavě fakt není vina okolí. Stejně tak realita úplně nemůže za to, že ji nechceš akceptovat a namísto toho abys v ní fugovala lpíš na fantazích ve své hlavě.

Soustřeď se na tady a teď - mrkni na koncep všímavosti, dost to umí pomoci.

http://praveted.info/…_mindfulness

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.1.20 07:38

Tak my teda nemáme až tak moc starostí, ale stačí stěhování do většího, smrt přítelova dědečka, řešení svatby, do toho hyper nespavý syn a už to občas bouchne a to jsme se předtím nehádali vůbec. Někdy se to tak sejde, člověk má dost, únava dělá svoje a konflikt je na světě. Ale tak to prostě v životě je :) ne všechno, co je řečeno při hádce, je myšleno vážně. Všechno si sedne, člověk se naučí v určitých situacích fungovat líp a bude zase dobře :) :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.1.20 20:04
@Ou píše:
Klid, to je únava a hormony. Následujících pár měsíců to nebude lepší, ale to je potřeba přežít. Pak se to zlepší.

A teda dost to usnadní, když si prostě nebudeš malovat fantazie, jak to všechno bude skvělé a pak nebudeš frustrovaná z toho, že realita je jinak než tvoje fantazie. Zejména když za to že tvoje fantazie neodpovídají realitě fakt nemůže nikdo jinej, To co si vysníš v tvé hlavě fakt není vina okolí. Stejně tak realita úplně nemůže za to, že ji nechceš akceptovat a namísto toho abys v ní fugovala lpíš na fantazích ve své hlavě.

Soustřeď se na tady a teď - mrkni na koncep všímavosti, dost to umí pomoci.

http://praveted.info/…_mindfulness

Určitě máš pravdu, vše to je jen v mé hlavě, potrebuji se hodit do pohody, vydržet a bude snad zase brzy dobře.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama