Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jak se léčí bulimie?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.10.13 19:51
Jde to bez léků. Jinak se spolupracuje s výživovými poradci, sestavuje se jídelníček na míru, chodí se na pravidelné konzultace atd. Je toho hodně, ušito každému přesně na míru. Chce to odhodlání a velmi pevnou vůli. Ale dá se toho zbavit. Jo a taky je třeba najít spouštěč a ten pak odstranit, minimalizovat atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 19:56
U mě to mělo průběh rychlejší… a pomohl opravdu pobyt v LNN. Terapie, úklidy, rajony..bylo to celkem drsný. Bylo mi 15. Recidiva byla třikrát, ale ne na hospitalizaci a k doktorce chodím do teď…a ne, nezbavíš se toho nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 20:01
@BerenikaS to je fakt, člověk se nezbaví toho myšlení, ale jde to vše hodně potlačit a vést normální život..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.13 20:02
@martina.se díky moc za příspěvěk.
@BerenikaS ty vo. e, tak to je hodně drsný. Já si myslím, že o mně máma věděla, že zvracím, ale vždycky mě jen seřvala a dál to neřešila. U tebe to rodiče asi řešili, že? U mě to začalo ve 14.
B.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.13 20:11
V léčebně jsem s bulimií byla 7×, až ten poslední pobyt opravdu pomohl protože jsem měla vůli a opravdu jsem chtěla.
Pokud to půjde jde to i bez léků, jinak je dobrý Prozac, v té vyšší medikaci je speciálně na mentální bulimii 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.13 20:11
Zakladatelko, ano, jde to bez léků. Je to zdlouhavé a není to žádná sranda. Ale ten nejtěžší krok, tzn. přiznat si to a dobrovolně zajít za odborníkem pro pomoc už máš za sebou. Přeju hodně sil! Já s tím bojovala cca od 17, měla jsem období, kdy to bylo úplně v pohodě, pak zase horší. Teď už víc jak rok nezvracím, jím normálně a jsem sama se sebou spokojená. Ví o tom jen přítel, jinak nikdo, rodiče neměli nejmenší tušení.
- Citovat
- Upravit
17.10.13 20:20
Bude to těžký já už více měně nezvracim, ale o jídle přemýšlim furt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 20:32
Myslím, že přiznat si problém a chtít to řešit, je 80% úspěchu. Neměla jsem tedy bulimii, ale anorexii před 10 lety. Můžu potvrdit, že to myšlení bohužel zůstává, ale určitě se dá vést úplně normální život a ty myšlenky se člověk časem naučí potlačovat.
Přeji hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 20:50
Mě by zajímalo, kdy se vlastně člověk považuje za „vyléčeného“… 
Protože to myšlení opravdu zůstává a že bych jedla ukázkově, to opravdu ne. Ale asi bude nejdůležitější, že to nedělám naschvál- i když podvědomě třeba ano . Kdo ví 
S léky jsem to zkoušela úplně na začátku, když jsem si teprve přiznala nějaký problém. Ale bylo to spíš ke škodě, určitě je to individuální.
A jen si to přiznat u mě bylo pouze tak 20% úspěchu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.13 21:07
Ahoj,
taky jsem trpěla bulimií, naštěstí mi psychiatr přišel tak „k smíchu“, že jsem si řekla, že s tím radši přestanu sama. Šlo to, ale je potřeba vážně hodně silná vůle a jak píšou holky výše, člověk se musí hlídat před recidivou celý život. Pro mě bylo takhle hodně těžké i těhotenství…
- Citovat
- Upravit
17.10.13 21:10
Já měla bulimii mezi 17.a 18.rokem, zvracela jsem i 3× denně, denně k tomu byly tréninky. Po tom ani ne roce jsem se dopracovala k občasnému tmění před očima, párkrát jsem omdlela. Přestala jsem pak ze dne na den a troufám si tvrdit, že „špatného“ myšlení jsem se zbavila, sice jsem se nikdy od té doby neprožrala na víc jak 54kg na 167cm (nepočítám těhotenství), tak ale i když mám zrovna těsnější kalhoty, sklánět se nad mísou mi vážně nepřijde na mysl a s ničím nebojuju Určitě v tom ale bude hrát roli to, jaký kdo má důvody a spouštěče k bulimii nebo anoře. Ani v těhotenství jsem váhu neřešila, přibrala jsem 12 a 15kg a nevadilo mi to. Sebevědomí se mi ustálilo, dokážu beze studu říct, že mám po dvou dětech perfektní figuru a pěknej xichtík. Stravuju se tak nějak středně, do ovoce zeleniny se musím trošku nutit, ale sním to, teď zrovna jsem zdlábla půlku malý sklenky nutely..jen půlku, pak mi jí sebral manžel a dorazil jí 
A výčitky nemám, ani nemám v plánu nějaký zítřejší detox. Snad to nezní jako nějaký chlubení se, jenom chci ukázat, že to jde bez léků a myšlení lze taky srovnat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 21:14
Jsem si zrovna před asi dvěma týdny, v rámci předmenstruační žravosti uvědomila, že před deseti lety bych po tý hoře jídla letěla zvracet. Tak jsem si představila, že se teda jako zvednu a půjdu na záchod, hele mně by se tak nechtělo unavenej pak člověk je, já mívala vždycky pak jakousi křeč v jazyku, záchod mejt, no nebyla bych blbá Tak jsem se jen usmála, dojedla lipo a dál si četla knížku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.13 21:32
Já jsem někdy od 20 čas od času měla bulimické období. Po porodu ve 30 jsem zhubla 10 kilo, od té doby jím plus mínus normálně, jsem spokojená se svou postavou a už jsem nezvracela.
Nicméně, jak se tu píše, stále je to v hlavě, přemýšlím, nškdy nejím celý den, pak se zase nesmírně přejídám, ale zatím ok.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.13 21:42
Bojuju s bulimii uz asi 11let 
jednou tedy PL. zhubla jsem za rok asi 60kg? zvracela jsem i 15krat za den. 
Pote otehotnea nasla partnera, nezvracela ovsem prejidani zustalo a ja behem dvou let 50kg nabrala(ano i takhle se da).Momenalne mam 115Kg, pri kazdem zacatku najezdu na dietu(pod vedenim specialisty) se ta mrcha ozve a ja zacinam zvracet. Vubec uz nevim co s tim. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Hezký večer,
omlouvám se za anonym, ale jsem ve fázi, kdy se za to pořád stydím. Už asi 14. let bojuju s bulimií, střídá se to s anorexií. Rozhodla jsem se s tím konečně něco dělat a objednala se k psychiatričce, která se tím zabývá.
Mě by jen zajímalo, jak se vlastně léčí? Je tu někdo, kdo si tím prošel? Co vám váš psycholog nebo psychiatr radil? Jde to i bez léků?
Děkuji
B.