Jak se oprostit od bývalého partnera?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Zavri to v sobe, pak budes mit vic sily ho poslat do pérdele 
narky neposlouchej, deti si muzete predavat i jinak, nez „s nohou ve dverich“.
A čas.
Já taky prvnich pár měsíců mela tendence si popovídat. Ne úplně s nejakymi city, ale proste ze zvyku. A trochu i z „pomsty“ k tý jeho vochechuli, mela sem z toho skodolibou radost, kdykoliv se se mnou nekde zakecal.
Ty se ale jeste trápíš, tak to prostě utni. Deti předej na hristi nebo u nej pred barakem, ať muzes odjet hned. A na jeho stesky si jen řekni, nebo to klidne rekni i nahlas " dobře ti tak. Máš cos chtěl"
My ted byli, po necelych uz pomalu ctyrech letech (ty bláho), u jednoho stolu v hospode. Ja s mym za dva tydny manzelem, čtyři známí, a on s ní.
My dva zamilovaní a v objetí, ona napučená, on jak kdyby ho sežvejkl tur. Muj partner mi pak rekl „za tohle te vymenil?!😆“
Uz dlouho sem necítila takový zadostiučinění 
Mej se rada, ber to jako novou sanci, novy zacatek. Nestyskej si za minulostí, delej, cos driv nemohla, neměla na to čas. Pecuj o sebe. A na nej se koukej jako na nekoho, kdo si tě nevážil, tak at si to teď vyžere 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
„Tvé soukromí mě nezajímá, buď od té dobroty a respektuj to!“ Je to poměrně jednoduchá věta. Vám se uleví a on se s tím bude muset srovnat. Pokud se s tím nesrovná, pravidelně mu tu větu připomínejte! A když začne mluvit o vás, tak ať si to laskavě nechá pro tu svou, šanci u vás už dávno promeškal. Stejně to vypadá, že by si z vás chtěl udělat záložní zdroj. Nedovolte mu to!
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych vás požádat o podporu, popřípadě o podobnou zkušenost… Už je to 9 měsíců, co mě opustil přítel po 7 letém vztahu. Máme spolu dvě děti, takže ho bohužel nemůžu ignorovat a zkrátka odstřihnout, jak bych si přála… Rozchod byl opravdu ošklivý, ještě než se odstěhoval, už měl o 12 let mladší náhradu. Já jsem se sesypala a rozhodla se vyhledat pomoc psychiatra a psychologa. Díky této pomoci jsem začala normálně fungovat… Ale abych to zkrátila… Snažím se s ex co nejlépe vycházet kvůli našim dětem. On má ale čas od času potřebu se mi svěřovat a já hloupá a zvědavá mu naslouchám… Sem tam, když si přijede pro děti, mi oznámí, že se jeho „přítelkyně“ bude od něj stěhovat a takhle mě při každém setkání sdělí nějakou další novinku. Nebudu tady raději sdělovat ty bizáry, které o ní vím, prostě holka samorost, většinou o ní nemluví hezky… Do toho mi říká, jak vypadám nejlépe co jsem kdy vypadala, jak jsem ho vždycky držela, aby nedělal hlouposti, jak si mě váží, že jsem dobrý člověk a vždycky mi mohl věřit, že si myslel, že si dáme jen pauzu a pak se k sobě vrátíme, atd… No a pak ji zase „asi miluje“, že si nemůže pomoc… Opravdu si připadám, že se mi to jenom zdá, ale nemůžu tady být úplně konkrétní. Všechny ty okolnosti by vydaly na knihu.
Ale o co jde… O to, že pokaždé, když už se cítím relativně v pohodě, mi otevře staré rány a já jsem zase zpátky tam, kde jsem byla - smutná, plná úzkosti a nenávisti. Uvědomuji si, že tohle si musím řídit já sama a já sama mu musím ukázat své hranice. Několikrát jsem ho žádala, aby mi tyhle věci nesděloval, aby „vyndal nohu ze dveří“ a nechal mě dostat se od něj… On to ale stejně za pár měsíců vždy udělal znovu… Já se opravdu snažím být v pohodě, ale do toho všeho je tu stále ex a navíc ještě moje myšlenky, že jako třicetiletá ženská nemám šanci si najít slušného chlapa… Já asi tuším, co mi tady napíšete… Spíš si sem jdu pro útěchu, že v tom nejsem sama…
- Citovat
- Upravit
No tak evidentně to dělá naschvál. Jak vidí, že jsi v pohodě.. tak začne přikládat do ohně. Už proto bych nedávala najevo absolutně žádné emoce… maximálně takové, že bez něj jen kveteš a neměnila by jsi. Čím víc mu budeš dávat najevo jak tě jeho slova zraňují a otevírají staré rány.. tím víc frajer bude na koni a jak uvidí že bolest mizí, tak přiloží.. No tak to by mě ani necuklo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Bývalý se ke mně zdaleka nechoval nejlíp, takže rozvod byl logický a očekávátelný. Ale taky jsem cítila silné tendence k návratu. Vzpomínal, řešil to s dětmi /už dospělými a samostatnými/, že teda rozvod byl stejně moje vina a on se tedy vlastně tak ošklivě chovat musel, děti ale moc dobře věděly, co s ním bylo za peklo. Takže mi to vždycky řekly s dovětkem..a ne abys ho chtěla vzít zpátky. On si totiž ani chlap neumí dopředu představit, jaké to bude bez té původní ženy. Teprve potom zjistí, že to tak špatné nebylo. Jenomže je pozdě a při návratu by to za čas stejně sklouzlo zpátky. Je asi normální, když máte malé děti a nebyli jste spolu čtvrt století jako my, že máš pocity právě takovéhle, ale nedej se zviklat, kdyby mu vztah nevyšel, využil byvte na domácí přístav se servisem a jak by tě měl jistou, zase by koukal jinam. Jim jsme dobré totiž na veškeré domácí služby. To je to celé…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj, chtěla bych vás požádat o podporu, popřípadě o podobnou zkušenost… Už je to 9 měsíců, co mě opustil přítel po 7 letém vztahu. Máme spolu dvě děti, takže ho bohužel nemůžu ignorovat a zkrátka odstřihnout, jak bych si přála… Rozchod byl opravdu ošklivý, ještě než se odstěhoval, už měl o 12 let mladší náhradu. Já jsem se sesypala a rozhodla se vyhledat pomoc psychiatra a psychologa. Díky této pomoci jsem začala normálně fungovat… Ale abych to zkrátila… Snažím se s ex co nejlépe vycházet kvůli našim dětem. On má ale čas od času potřebu se mi svěřovat a já hloupá a zvědavá mu naslouchám… Sem tam, když si přijede pro děti, mi oznámí, že se jeho „přítelkyně“ bude od něj stěhovat a takhle mě při každém setkání sdělí nějakou další novinku. Nebudu tady raději sdělovat ty bizáry, které o ní vím, prostě holka samorost, většinou o ní nemluví hezky… Do toho mi říká, jak vypadám nejlépe co jsem kdy vypadala, jak jsem ho vždycky držela, aby nedělal hlouposti, jak si mě váží, že jsem dobrý člověk a vždycky mi mohl věřit, že si myslel, že si dáme jen pauzu a pak se k sobě vrátíme, atd… No a pak ji zase „asi miluje“, že si nemůže pomoc… Opravdu si připadám, že se mi to jenom zdá, ale nemůžu tady být úplně konkrétní. Všechny ty okolnosti by vydaly na knihu.
Ale o co jde… O to, že pokaždé, když už se cítím relativně v pohodě, mi otevře staré rány a já jsem zase zpátky tam, kde jsem byla - smutná, plná úzkosti a nenávisti. Uvědomuji si, že tohle si musím řídit já sama a já sama mu musím ukázat své hranice. Několikrát jsem ho žádala, aby mi tyhle věci nesděloval, aby „vyndal nohu ze dveří“ a nechal mě dostat se od něj… On to ale stejně za pár měsíců vždy udělal znovu… Já se opravdu snažím být v pohodě, ale do toho všeho je tu stále ex a navíc ještě moje myšlenky, že jako třicetiletá ženská nemám šanci si najít slušného chlapa… Já asi tuším, co mi tady napíšete… Spíš si sem jdu pro útěchu, že v tom nejsem sama…