Jak si užíváte čas s dětmi?

@Anonymní píše:
Ahoj, poslední dobou často čtu, že si spousta z nás přijde jako špatná matka. Na mě tento splín padl dnes. Mám doma čerstvého tříleťáka. Vždy jsem sr na toto období těšila a říkala jsem si, jak si už budeme užívat, budeme brouzdat po různých zoo, chodit na dlouhý procházky, zajdeme si někam na jídlo atd.
Místo toho je u nás denně řev, vzdělání se. Nejde To po dobrým ani po zlým. Motivace taky nezabírá. Jsme na hřišti, je tam neukaznena, běhá od houpačky k houpačce, neposlechne. Když odcházíme řev, ostatní děti v pohodě, jen u nás ne. Dávám jí do auta, řev že zrovna touhle stranou jít nechtěla, řev že nechce být připoutaná, tlačí jí pásy apod.
Po školce jsem jí chtěla vzít za odměnu do cukrárny, tak neukáznena, nevydrží sedět u stolu, venku scéna že jí bolí nožičky a nechce chodit. Táhnu dítě na rukou, protože jinak by na zemi ležela ještě teď.
Jsme na návštěvě, celou dobu se stydí a válí se po mě, při odchodu scéna že nechce domů, tak jí táhnu za ruku ke dveřím, kde se jí snažím narvat boty a vypadnout co nejdřív nebo mám pocit, že se hanbou propadnu.
Podle mě je největší problém ten, že půl roku už nespí po obědě (Fakt to zkouším vselijak) a pak je že školky tak unavená, že ty dny jsou u nás takové.
Prosím o radu🙏 Je to jen období nebo zkusit vyhledat psychologa? Děkuji

S nekterymi detmi si uzivat jde, s nekterymi mene. Je to dost o povaze ditete. Takze prvni krok k uspechu je oprostit se od pocitu, ze jsi spatna matka, nektere veci proste neovlivnis a vycitky vuci sobe situaci muzou tak akorat zhorsit, urcite ji nepomuzou.
Zadruhe mi z popisu prijde, ze a) byste potrebovaly zlepsit komunikaci, vic planovat spolecne, aby ses dcery vic ptala co chce, jak to chce a spolu si to odsouhlasily, b) tam kde to nejde, stanovit pevnejsi mantinely. Protoze to vecne vyvztekavani a vymrcovani je znamka toho, ze dite ty mantinely dostatecne nema a snazi se dosahnout sveho.
Takze co bych poradila ja a co u nas velmi dobre funguje:

1. planovat s detmi. Tehdy, kdy na to je prostor, ptej se, co chce delat. Navrhuj varianty a davej na vyber. Popisuj, co kde muze delat. Pokud je to mozne a nikoho to neotravuje a neomezuje, nech ji, at si dela, co chce. Jestli beha od houpacky k houpacce? Tak at beha. Jestli tim nekoho neotravuje, tak to prece nevadi. Je to jeji zabava, tak at se bavi, jak sama uzna za vhodne. Chce jit jinym smerem? Pokud na to mate cas, proc ne? Deti to casto delaji kvuli tomu, aby se prosadily vuci rodici. Pokud zjisti, ze rodic proti tomu nic nema, je v klidu, tak je to po par metrech prestane bavit, ziskaly to, co chtely a je klid, pak souhlasi i s tim puvodnim smerem. Tohle povolovani tam, kde to lze, z me zkusenosti velmi pomaha zlepsit poslusnost v situacich, kdy dite musi prijmout rozhodnuti rodice. Pokud treba jdete do cukrarny, uz po ceste tam se ji ptej, jestli vi, co se tam dela, ze je treba si sednout ke stolecku, ze v cukrarne se nesmi behat, aby se neco nerozbilo apod. Pokud to neni schopna dodrzet, nechte si jidlo zabalit a vemte si ho do parku, tam at si u toho klidne lita. A treba ji dojde, ze vlastne by v te cukrarne i chtela byt a takhle nemuze, tak se priste uklidni.
2. pokud potrebujes jit nekam/delat neco, kde si dite vybrat nemuze, rekni mu o tom predem, zase popis, co se tam bude delat, jak tam budete dlouho (i kdyz tomu nerozumi), kdo tam bude, co tam bude moct delat to dite. Das mu tim cas to zpracovat, pripravit se a ono bude mene rozhozene z neznama. To same treba pri odchodu z hriste - oznam predem, kdy budete odchazet. Napr.: Za minut pujdeme domu, dohoupej se, muzes si sjet 3× skluzavku atd. Diteti tim das prostor dokoncit hru, casto pak odchazi bez scen. Veci jako poutani do sedacky ji treba taky oznam predem, ale tady uz neni prostor pro diskuze. Nase dvouleta sedacku taky nema rada, takze ji reknu ‚Verim, ze to neni pohodlne, ale je to dulezite, aby se ti nic nestalo, kdybychom nabourali.‘ Tecka, jeji dalsi reakce ignoruju.
3. nedelej ji zbytecne publikum pri nevhodnem chovani. Treba na te navsteve, kdyz se po tobe vali. Pokud se ji budes snazit premlouvat, karat, lakat na neco jineho, davas ji tim pozornost a to je to, o co ji jde. A zaroven deti nejsou hloupe, ona moc dobre vi, o co jde tobe a just bude pokracovat v tom, co ti vadi. Nech ji, at se po tobe vali, nevsimej si ji, nesnaz se ji vnutit svou predstavu traveni casu a nech ji, at si k ni dojde sama. Kdyz nebude mit tu pozornost, o kterou ji jde, casem ji to prestane bavit.
4. kde neni mozne diskutovat, nediskutuj dusledne, projev pochopeni, ale bud strucna a dusledna. Tohle je mozna muj individualni problem, ale ja vzdycky hrozne vnitrne trpim, kdyz vidim, jak napr. maminka stoji v samoobsluze ve fronte s vozikem, ve voziku dite a to se vzteka. A ona se vsemozne snazi ho presvedcit, aby to slo bez vztekani, premlouva, pta se ho, co by mu pomohlo, nabizi laskominy, pta se ho na jeho pocity atd atd. a to dite stejne jeci cim dal tim vic. Mylim, ze dite v tom citi sanci, jak dosahnout sveho, ma to kyzene publikum, tak to proste zkousi. Ja v takovych situacich reaguju podobne, jako v tom pripade s autosedackou: ‚Hele Anicko, chapu, ze te to tady nebavi, me to tady taky nebavi, radsi bych byla doma, ale nakoupit musime, abychom meli co jist, takze to tu proste tu chvili vydrzime.‘ Tecka, konec diskuze. Pokud dite umi mluvit a je ochotne komunikovat, tak je fajn zamestnat ho premyslenim, co budeme delat, az tu frontu vystojime. Napr.' Podivej, mame ve voziku rajcata. Co si z nich doma uvarime? Dala by sis rajskou? Nebo treba spagety s rajcaty a bazalkou? A vis, co k tomu jeste potrebujeme? Potrebujeme xxxxx. A co s tim pak udelame. Musime to nakrajet, dat do hrnce, bla bla bla. A vis co, co kdybys mi pomohla varit? Muzes treba michat. Nebo co bys chtela delat? Chtela bys treba nachystat na stul pribory?…' Nebo treba: ‚Podivej, koupily jsme rajcata. Co myslis, jsou rajcata zdrava? Jsou v nich vitaminy, ze? A znas jeste jine zdrave veci? Co treba mrkvicka, co myslis? bla bla bla… A podivej, co dela pani u pokladny. Co myslis, ze dela?…‘ A nechat mluvit i to dite, at premysli, zamestna hlavu a lip mu to utece.

Samozrejme nic z toho nezabere stoprocentne a hned, ale treba u nas to jsou veci, ktere nejvic pomahaji udrzet deti ve snesitelne nalade a spolupracujici.