Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
My měli dceru od narození v posteli. Sice jsem měla snahu dávat jí do postýlky, ale to jsme se nevyspal nikdo. Když byla v posteli, tak muž ani nevěděl, že se budí na kojení. Stačilo, aby se zavrtěla a já byla vzhůru. Šoupla jsem jí prso a spalo se dál, takže jsem nebyla tak unavená. Spala s námi do tří let. Teď spí v pokojíčku a chodí k nám až ráno. Se synem, co se má narodit, to plánujeme podobně. Prostě bude s námi v posteli. Manžel rozhodně jako zombie nevypadal a já taky ne ![]()
Jinak já tedy znám pár, kde oddělené ložnice byly pouze dočasným řešením, než děti povyrostou, a už oddělené zůstaly. Sice neznám stanovisko manžela, ale jeho žena je z toho dost špatná, ale neví, jak ho přivést zpět do ložnice.
Takže já pro oddělené ložnice nejsem. Dokonce nemůžu spát, když je manžel pryč. Takže by to ani pro nás nebylo ![]()
My jsme hned po příchodu z porodnice malou nastěhovali do svého pokojíčku - je ale hned vedle nasi ložnice, jenom pár metrů, takže slyším když se vzbudí, ale zase mě nevzbudí každé povzdechnutí
Když jsme někde jinde a jsme nuceni spát v jedné místnosti, tak se všichni budime častěji. Takhle nám to vyhovuje víc ![]()
Vsichni tri spime v loznici. Ja s manzelem v nasi posteli, maly v postylce vedle velke postele. Spime tak, co jsme prijeli z porodky
Spíme všichni v jedné místnosti (někdy i v jedné posteli) od narození syna už 4 roky. Chlap se budil první týden, pak si liboval, jak ten klučík pěkně spí celou noc..Když jsem mu nabízela, ať jde klidně spát jinam, tak se málem urazil. A kdyby chlap spal dlouhodobě jinde, tak by mi to teda vadilo hodně a konkrétně u nás by to značilo nějaký dost velký problém.
Nepomohly by příteli špunty do uší?
Starší kluci (5,5 a 4 roky) spí spolu ve svém pokojíčku. Já, manžel a miminko v ložnici. Maličký má postýlku bez bočnice přiraženou k mé straně postele. Manžel se vzbudí málokdy.
@dickys píše:
My jsme hned po příchodu z porodnice malou nastěhovali do svého pokojíčku - je ale hned vedle nasi ložnice, jenom pár metrů, takže slyším když se vzbudí, ale zase mě nevzbudí každé povzdechnutíKdyž jsme někde jinde a jsme nuceni spát v jedné místnosti, tak se všichni budime častěji. Takhle nám to vyhovuje víc
Máme to stejně.
Tak u nás bz problémů u všech třech dětí vždycky nejmenší s námi v ložnici
Měla jsem vždycky postýlku vedle své postele, abych měla děťátko pěkně při ruce a nemusela za ním „lán světa“ běhat, když zabrečí. Nejstarší dcera měla zvyk se za námi nad ránem stěhovat do postele, ale ani jednomu nám to nevadilo. Synové pak ani jeden po spaní v naší posteli netoužili (nepočítám samozřejmě taková ta dlouhá víkendová rána, kdy se nacpali k nám na čtení knížek a povídání) a byli spokojení v postýlce až do rána. Manžela pláč dětí nikdy pořádně neprobudil a ve valné většině jsem ke všem vstávala jen já, ale když mělo mimčo „svou noc“, kdy pořád brečelo, tak se normálně zvedl a vystřídal mě při tišení, abych se taky chvíli vyspala.
Ale ještě musím dodat, že kdyby manžel chtěl spát jinde, tak by mně to zas tak nevadilo (spíme běžně odděleně, když třeba je někdo nemocný, aby nenakazil druhé, a nevadí nám to), nenutila bych ho spát za každou cenu se mnou a mimčem, protože bych v tom neviděla žádnou krizi ve vztahu. Moje teta se strýcem spí odděleně celý život, protože se v ložnici vzájemně rušili, dnes jim je 75 a mají spokojené manželství, takže myslím, že jen o společné ložnici to ve vztahu není ![]()
Mala byla v postylce s nami v loznici, pritel nechodil spat vedle, spolu vsichni v posteli jsme spali jen kdyz mela v roce laryngitidu. Zhruba od 15ti mesicu je ve svem pokojicku, do 17ti mesicu kojena.