Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem těhotná a dítě dávám k adopci. Bojím se to říct mamce, rodinne, chci k nim bejt upřímná ale nevím jak jim to mám podat.
Mamka je ta šťastná babička a strašně se bojím její reakce
a proč dáváš dítě k adopci? Co otec? Třeba by si ho vzala babička aspoň do pěstounské péče.
Tak jestli jsi nejdřív rozhlásili šťastnou novinu všem a teď najednou jsi otočila, bude to divný. Záleží kolik ti a je a jaký k tomu máš důvod ![]()
Já bych takové rozhodnutí mých dcer nikdy nerozdýchala. To říkám zcela upřímně.
Raději bych si dítě vzala do pěstounství, aby nebylo u cizí rodiny.
No asi upřímně vysvětlit své důvody a doufat, že tě pochopí. Přijít s tím za mnou některá z mých dcer, asi bych to byla schopná pochopit jen z důvodu těhotenství ze znásilnění. Jinak bych se je snažila podpořit spíš v tom, aby si dítě mohly nechat - finance, zázemí, hlídání…
Kolik ti je? Nějaké dítě už mas, když pises, ze tvoje mama je šťastná babička?
Ona je to na jednu stranu tvoje věc, tvoje rozhodnutí, ale je dost možné, ze mámě tím ublizis. Není aspoň nejaka možnost aby si ho fakt mama vzala do te pěstounské pece, jak píšou holky? Nebo otec dítěte?
Tady nemá nikdo právo te soudit, nezname tvou situaci a důvody … Ale často se dá spousta věci vyřešit i jinak než to na první pohled vypadá
Jsem hodně tolerantní, u dětí bych zkousla téměř vše. Hlavní je, že by byly šťastné. Ale tohle je asi jediná věc, kterou bych nedokázala vydýchat.
Myslim, ze je to tvoje vec. To jsi nevedela drive, kdy byl jeste mozny potrat? Cim drive, tim lepe. Nikdo by to vedet nemusel. Davani ditete k adopci se s tebou bude tahnout cely zivot. Matka je sice stastna babicka, ale nekdy je lepsi bych babicka nez matka v pokrocilem veku, kdy se uz clovek tesi na zivot s mensi zodpovednosti.
Pochopila jsem to tak, že mamka je šťastná babička proto, že už nějaké vnouče má, postuluji, že od některého tvého sourozence. Nepíšeš kolik ti je let, proč ses rozhodla pro adopci ani jaké jsou vaše rodinné poměry.
Ale obecně, málokterá matka, která dá dítě k adopci, svého rozhodnutí dříve nebo později nelituje. Většina o dítě kterého se vzdala s odstupem času bojuje, ať už vlivem změn v jejím životě, nebo prostě proto, že si uvědomí, že udělala chybu.
Dobře si rozmysli co uděláš a doporučuji si nejdřív s rodinou promluvit, než se k něčemu takovému odhodláš. Většina dětí které vyrůstali v náhradních rodinách sice své biologické rodiče poznat chce ( ať už ze zvědavosti, nebo kvůli pochopení toho co se stalo ) ale ten vztah už navždy zůstane narušený a ten pocit lítosti nad tím, že se jich rodiče vzdali nikdy nevymizí. Všichni jednou budeme bilancovat vlastní prožitý život a takovou tíhu bych nikomu nepřála…
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem těhotná a dítě dávám k adopci. Bojím se to říct mamce, rodinne, chci k nim bejt upřímná ale nevím jak jim to mám podat.
Mamka je ta šťastná babička a strašně se bojím její reakce
Opravdu nemáš jiné řešení? Budeš se s tím muset naučit žít a srovnat se s tím. ![]()
Děkuji za Vaše názory ale myslím si že je to moje soukromá věc zda si nechám dítě a nebo ne a jaké k tomu mám důvody.
Hold je nás málo co děti nechtějí a málo lidí co to dokáže pochopit.
Těhotenství jsem zjistila ve 4 měsíci.
Ahoj, jsem těhotná a dítě dávám k adopci. Bojím se to říct mamce, rodinne, chci k nim bejt upřímná ale nevím jak jim to mám podat.
Mamka je ta šťastná babička a strašně se bojím její reakce