Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj, já tam jela asi 2 roky zpět s tátou, nepise a nevzpomíná se na to lehko. Zjistili mu poslední stadium rakoviny a jako chlap to chtěl prostě ukončit, takže nejdříve následovala jipka, kde ho dali dohromady, jelikož se mu to nepovedlo a pak ho odvezli do Bohnic - pokus o sebevraždu. Jela jsem za sanitkou, byla při příjmu. Klasická akutní pohotovost, tátu vzali hned na popovídani a já čekala docela dlouho v čekárně, bylo tam docela plno, mladí, stáří, divný,..já tam brečela jak želva, nikdo nic, jen ty co čekali koukali jeden na druhého..Prostě čekáš jak když máš chřipku. Pak vyšel, doktor mi vše řekl, a jestli znám diagnózu - té rakoviny, objal mě a tátu odvezli na střežené oddělení, za pár dní šel ven, s tím, že jeho stav chápou a že blázen neni. Dali jsme ho dohromady a zemřel do půl roku na nemoc.
Řekla bych tedy, že si každého normálně pozvou do ordinace, zhodnotí stav a podle toho postupují dál, jsou tam xx oddělení pro různé diagnózy.
Třeba má někdo jinou zkusenost ![]()
V Bohnicích na příjmu je normálně okýnko, kde se zaregistruješ a čekáš …. Pak Tě pozvou dovnitř kde s Tebou mluví doktor.
Jen tedy se může stát, že budou mít totálně plno ( to se stalo nám ), takže se může stát, že Ti budou hledat místo v jiné nemocnici k akutní hospitalizaci, pokud je potřeba.
@Anonymní možná se to bude zařízení od zařízení lišit, já dělala na psychiatrickém lůžkovém oddělení, kde jsme příjímali jak objednané pacienty, tak i akutní a měli sme i Detox u akutních pacientů např přivezené záchrankou pokud byl klient schopný mluvit vzal si ho do ošetřovny lékař, kde vše popsal, lékař sepsal apod. pak byl pacient u nás sester opět sepisování dokumentace, jak všude rok od roka víc a víc papírování, nasazení léčby, pokud klient neměl vybavili sme ho potřebnýma věcma od toaletního papíru po např pantofle, odchod na pokoj, u Detoxu pokud pacient nekomunikoval např po pokusu o sebevraždu, předávkování apod- uložení na lůžko, napojení na přístroje a papíry se vyplňovali dle záchranky a pak jak se povedlo zjistit od klienta. Měl by být všude základ to, že se snaží s klientem mluvit, pokud to jde, vyslechnout, akutně pomoc a pak i s doprovodem, občas nám klienta dovezla i policie
@lucynka25 píše: Více
a toho půl roku života, který tatínkovi zůstal?
mělo to smysl nebo jen zažil bolesti a útrapy s léčbou?
ptám se, protože moje teta po této diagnoze podepsala reverz a skočila z okna v 8. patře, byla na místě mrtvá, a my jsme to vzali jako tak, že nemusela prožít bolesti a hadičky a léčbu, když osud je beztak neúprosný
@stinga no co myslíš? Špatný psychický stav, chemo, ozařování, pak chvilka naděje a velký spád a utrpení. Nemělo vůbec. On nám tehdy volal co udělal, že se loučí a babička/ jeho máma/ byla úplně hysterická ať ho zachranime., strasne prosila. Tak tam manžel šel a „zachránil“ ho, já bych ho tehdy asi nechala jít, ale nemohli jsme kvůli babičce, pořád věřila, že to bude dobrý..to víš, jediný syn, no byl to hodně těžký půl rok, ještě teď se z toho dávám dohromady. Babička do toho taky blbla, tu jsme dali dohromady a je už spokojená a smířená. Těší se z našich deti. Táta umřel nakonec doma u babičky, když jsme byli celá rodina u něj, tak možná v tomhle to asi smysl mělo. Je to svinstvo strašný! A tetu chápu, rozhodně není čeho litovat, ani o co stát.
@lucypaja pokud někdo nedokáže komunikovat, jen tam brečí a nic nechce rict, snaží se o to aspoň trochu? Nestane se, ze by člověka nekde zavřeli, nadopovali rovnou prášky? Kdyz tam sedi na zemi čekárny, co tam s nim udělají v takovy situaci
@Anonymní píše: Více
Díky už je to za mnou, jen se to občas vrací, ale to bude furt jen lepší a lepší
diky
Teď mám horší období, kamarádky máma má taky to samé a teď metastáze v mozku, tak to s ní prožívám ![]()
Myslím si že ano. Zase pokud zvládneš psát na emimino, nezvládneš to třeba sepsat před na papír - par slov?
Jinak když nad tím přemýšlím, tak tam byla sestra, která chodila otevírat dveře a ta se ptala s čím tam člověk jde … A pak člověk seděl v čekárně normálně. Prostě než na něj přišla řada.
Já tam seděla s dítětem po pokusu o sebevraždu, tak možná se mi úplně některá detaily nevybavuji, omlouvám se.
@lucynka25 je moc dobře, že na konci s tatínkem byla rodina, můj bratr 33 let se také zabil, oběsil, hodně mě mrzelo, že jako psychiatrická sestra sem to nepoznala volal mi a říkal, měli sme se sejít na narozky, hovor ukončil tak se tam mějte pěkně a druhý den se oběsil hodně dlouho sem si to vyčítala stalo se to v r. 2006 a bolí to pořád @Anonymní když to vezmu z mé profese určitě pokud by se dotyčný nesnažil nějak sobě nebo okolí ublížit, tak by se určitě neměli zavírat, nekurtují měli by dát nějaké léky, injekci na uklidnění, popř zavodnění a postupně se rozmluví, ale nevím, jak to je v jiných zařízeních
@lucynka25 děkuji ani roční syn ho nezastavil, je to dlouho, ale pořád je to skoro jako živé, ale život jde dál, byla tady řeč o rakovině synoveček- ve třech letech mu zjistili nádor mozku bojoval skoro čtyři roky bohužel nevyhrál, ale byl hodně statečný až když člověk vidí ty nemocné dětičky na onkologii zjistí, že v životě kolikrát řeší opravdu blbosti, také to už je dlouho umřel v r. 2009 ale také je to strašák a při každé bolesti hlavy, zvracení mých dětí sem trnula, zda nemají také něco takového
@lucypaja moc moc smutné, ani nevím, co na to říct
strašně nefér! člověk může jen doufat, že ho to nepotká, nebo rodinu a možná se modlit. Taky se teď bojím víc, je toho všude nějak plno..
@lucynka25 je to strašák jak pro děti tak dospělé! Jako kdyby toho zla na světě nebylo už dost!
Myslím tím zařízení/oddělení typu psychiatrická pohotovost, něco jako krizáč v Bohnicích atd. Člověk tam prijde, sedne si, má se někde nahlásit? Přijde se mu nekdo věnovat? Co udělají s někým kdo tam prijde, sedne si na zem, brečí, nedokáže ze sebe nic dostat…