Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak vycházíte se svými matkami?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.8.20 11:59
S mojí mámou jsem si nikdy nerozuměla, vychovávala mě spíš moje babička, tu jsem brala jako maminku. Teď svoji mámu, beru jako babičku svých dětí. Takže naše komunikace se týká jen dětí. Jako babičce se jí nedá nic vytknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.20 12:01
@Anonymní píše:
Krásné ráno. Moje matka mě měla velmi brzy v 17 letech. Starala se o mě sama do mých 10 let. Pak se vdala. S otčimem jsem si nikdy nerozuměla, mlátil mě, ponižoval, urážel a nikdy mě nepohladil. Na prázdniny jsem jezdila k matčině tetě a strýci kde mě strýc sexuálně zneužíval nebyl přímo pohlavní styk ale sahal na mě a u toho si to dělal. Nikdy jsem to nikomu neřekla protože jsem se styděla. Dávám to za vinu matce že to proste nepoznala. Teď mi bude skoro 40 mam tři krásné děti a manžela. S matkou si nerozumím. Děti nehlida s malou na Písek nejde protože co ona by jako na písku delala. Mě pořad říká že mám všechno a jsem namyšlená. Je urážlivá a když se ji zeptám proč mi třeba nezavola tak mi řekne že je to moje povinnost ji volat. Strašně mě to mrzí. Jenže už mě to psychicky velmi unavuje co s tím jak to řešit? mam i trauma z dětství které se projevilo až teď! Jak by jste to prosím řešily vy a jaký na to mate názor? Velmi Vám děkuji.
Složitý sociální prostředí… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
meduzka23
24.8.20 12:17
V takových to situací je asi nejlepší smíření. Smířit se s tím, že asi nikdy nebudete mít ten vztah mámy a dcery, které si společně dají kávu, pokecají si, vyslechnou se. Mohla bych ti poradit možná tak to, že si spolu sednete a ty jí vše řekneš. Co se dělo, jak se cítíš, co bys chtěla atd.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.20 12:19
Moje matka mě fyzicky týrala. Psychicky to nebylo o nic lepší. Léta jsem se s ní nebavila. Teď se to trochu spravili kvůli vnukům. Ale pouze v komunikaci ohledně nich. Jinak je stále psychicky labilní, drzgresle a závistivá. Musím si dávat pozor, co před ní řeknu. Několikrát jsem se s ní nechtěla stýkat, ale je to složité.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.20 12:24
Moje matky od narození upřednostňovala první dceru (mou sestru ).A to má i do teď. Pomáhá jí, finančně, materiálně ( i když si to nepřiznává ), jezdí s ní nakupovat, k lékaři…atd.
Mě nepomohla nikdy s ničím. Má z mé strany 3 vnoučata chodí za nimi cca 1× za 10 dní podstrčí jim kokino a hotovo.Jako babička… nefunguje.
Jsem díky tomu naučená se nespoléhat na nic.
Kdežto má sestra se kterou mimochodem nemám žádný vztah je na ní fixovana.
Rada? Smířila jsem se s tím…nikdy jsem nezažila to…mama a dcera.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.20 12:28
@Anonymní píše:
Moje matky od narození upřednostňovala první dceru (mou sestru ).A to má i do teď. Pomáhá jí, finančně, materiálně ( i když si to nepřiznává ), jezdí s ní nakupovat, k lékaři…atd.
Mě nepomohla nikdy s ničím. Má z mé strany 3 vnoučata chodí za nimi cca 1× za 10 dní podstrčí jim kokino a hotovo.Jako babička… nefunguje.
Jsem díky tomu naučená se nespoléhat na nic.
Kdežto má sestra se kterou mimochodem nemám žádný vztah je na ní fixovana.
Rada? Smířila jsem se s tím…nikdy jsem nezažila to…mama a dcera.
Bohužel to mám úplně stejně. Matka vždy upřednostňovala sestru a bratra teď i děti od sestry a bratra. Těm se muselo vždy pomáhat a vjen je podporovat. Dlouho sem se s tím vyrovnavala. Teď už je mi to jedno. Mám s ní korektní vztah, ale až bude potřebovat pomoct, má smůlu. Ať ji pomůžou mi sourozenci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.20 12:32
Ahoj, ja si nesu z detstvi a dospivani taky mnoho traumat. Hodne z nich vyplavalo, kdyz se maly narodil a ja se taky stala matkou. Davam si pozor na to abych nedelala stejne chyby jako jsou v moji rodine (mimochodem do ted) a uvazuju uz dlouho o psychoterapii.
- Citovat
- Upravit
24.8.20 12:32
No holky, žádné veselé čtení teda. Co dodat…snad jen to, abyste chyby svých matek nezopakovaly. Já osobně říkám mamince maminko, mamko a mám ji moc ráda. Doufám, že tady pro mě ještě dlouho bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.20 12:34
Spokojenost je jen ve vašich hlavách. Nikde jinde to nezaridite
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.20 12:36
@Anonymní píše:
Bohužel to mám úplně stejně. Matka vždy upřednostňovala sestru a bratra teď i děti od sestry a bratra. Těm se muselo vždy pomáhat a vjen je podporovat. Dlouho sem se s tím vyrovnavala. Teď už je mi to jedno. Mám s ní korektní vztah, ale až bude potřebovat pomoct, má smůlu. Ať ji pomůžou mi sourozenci.
Tak tohle si přesně říkám i já. Je to u nás strašně složitý. Chodí se sem vypovída, ale jakmile nepotřebuje tak nepotřebuje ani nás. Na druhou stranu mě to strašně posílilo do života.
Kdo chce kam… doufám, že moje sestra ji tu lásku a pomoc jednou vrátí až bude potřebovat, protože já to nebudu.
- Citovat
- Upravit
24.8.20 12:36
Vztah s mamkou mám dobrý.
Ke Tvé situaci: zkusila bych to otevřít s někým, komu důvěřuješ. Je potřeba léčit to zranění, tu bolest, že doma nebyla pohoda a nemohla jsi mamce říct, že je Ti ubližováno a jak je to nesnesitelné.
Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.20 12:38
V dětství mě tak akorát bila a řvala po mně, když už jsem byla tak blbá, že jsem jí něco řekla, tak mě akorát zesměšnila, nikdy mě nepochvalila, neřekla nic hezkého, spoustu let se nestykame a ani nebudeme. Taková maminka, která by pomohla a poradila mi chybí hodně, ale bohužel ani v tchyni jsem jí nenašla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.20 12:57
Není trochu blbý, že neví, co proti ní máš? Visí to mezi vámi ve vzduchu, že ten smrad cítím až tady. Pokud stojíš o nápravu, mohla by sis s ní o tom promluvit, nebo jí navrhnout nějakou mediaci u poradce, který vás navede.
Nedovedu si představit, že bych se svojí mamkou neměla hezký vztah, dala bych všechno za pokus to zkusit - ne napravit, ale vyřešit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Krásné ráno. Moje matka mě měla velmi brzy v 17 letech. Starala se o mě sama do mých 10 let. Pak se vdala. S otčimem jsem si nikdy nerozuměla, mlátil mě, ponižoval, urážel a nikdy mě nepohladil. Na prázdniny jsem jezdila k matčině tetě a strýci kde mě strýc sexuálně zneužíval nebyl přímo pohlavní styk ale sahal na mě a u toho si to dělal. Nikdy jsem to nikomu neřekla protože jsem se styděla. Dávám to za vinu matce že to proste nepoznala. Teď mi bude skoro 40 mam tři krásné děti a manžela. S matkou si nerozumím. Děti nehlida s malou na Písek nejde protože co ona by jako na písku delala. Mě pořad říká že mám všechno a jsem namyšlená. Je urážlivá a když se ji zeptám proč mi třeba nezavola tak mi řekne že je to moje povinnost ji volat. Strašně mě to mrzí. Jenže už mě to psychicky velmi unavuje co s tím jak to řešit? mam i trauma z dětství které se projevilo až teď! Jak by jste to prosím řešily vy a jaký na to mate názor? Velmi Vám děkuji.