Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Babička-kouření před dítětem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.8.20 22:13
Můj táta taky kouřil a nijak se to na mě nepodepsalo…ale vajgly jsem prý jako malá taky sbírala 
.dítě naučte, co je na zemi je fuj, a že cigarety a alkohol nejsou po děti.
Pokud máma kouří už jen el. cigarety, tak bych to vůbec neřešila… u nás táta kouřil taky v kuchyni, ale klidně jsem tam s ním mohla sedět a povídat si s ním…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 22:13
Promiň, ale mě to přijde jako přehánění 
Já mám postoj k cagaretam jako ty. Naši jsou hodně silní kuřáci, kouří celý můj život a protože celý život kouřili doma tak vím co to je za smrad a jak je všechno načichlé. My jsme s manželem oba nekuřáci a když se nám narodil syn tak sem našim řekla, že pokud budou kouřit doma tak tam s miminem jezdit nebudeme a respektovali to. Od té doby kouří venku, malému je 8 a dceři jsou 2 a oba dva chodí před barák s babičkou a dědou na jednu kouřovou 
Nenapadlo by mě jim zakazovat, že podobu naší návštěvy si nesmí zapálit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.8.20 22:18
@PeBa12 píše:
Promiň, ale mě to přijde jako přehánění
Ani mě by to nenapadlo 
Psala jsem, že si nepřeju, aby kouřila před dítětem. To znamená, zajdi si s tou cigaretou před barák, pak se vrať
Zakl.
- Citovat
- Upravit
23.8.20 22:20
Tak ji dite nedavej, kdyz z toho mas takove trauma. Ale kouri pomalu pulka populace, tak z toho nedelej takove tabu. Jako nerikam, ze v pohode kourit diteti pod nos, ale ze by si zenska nemohla jit ani zapalit na balkon? nevim teda z ceho si tak vyschizovana, znam spoustu lidi, kteri maji za rodice silne kuraky, i ja to mam v rodine, a ze bych se z toho hroutila teda nepozoruju. Spis nauc dite, ze co je na zemi, to se nesbira, ve 2 letech uz by to pochopit melo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 22:25
@Anonymní píše:
Ani mě by to nenapadlo
Zakl.
Ono před a vedle dítěte je rozdíl. Co ti přesně vadí? To, že malý musí čichat ten kouř nebo samotný fakt, že vidí babičku kouřit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 22:28
@Anonymní píše:
Zdravím dámy
Momenálně řeším následující situaci a už si nevím rady.
Ze strany manžela všichni nekuřáci - manžel má k cigaretám/kuřákům, mírně řečeno, velice negativní postoj. Já jsem na tom stejně, s tím rozdílem, že můj negativní postoj vůči kuřákům je silně podbarven emočně.
Celé dětství jsem se „prala“ s tím, že moje maminka byla/je silná kuřačka. Bohužel, moje vzpomínky z dětství jsou povětšinou provázeny pocity „chci mamince něco říct/dát, ale zase kouří v kuchyni, takže tam teď nemůžu, musím počkat“. Za celé dětství se mi opravdu nejvíc vybavuje zakouřená a smradlavá kuchyň. Defakto to neprešlo ani na střední škole, kdy jsme zůstaly sami bez táty-přišla z práce, já ji chtěla povyprávět např. co ve škole/co můj první kluk a ona „teď ne, jdu si zakouřit“ (to už kouřila alespoň na balkoně). A na tom balkoně seděla třeba hodinu, dvě. A já čekala. Ani nemluvím o tom, že mi moje vlastní máma tak strašně smrděla, že jsem měla co dělat, abych jí dala pusu na dobrou noc. Navíc už v dětství jsem si vsugerovala, že určitě umře na rakovinu plic a měla jsem z toho doslova hysterické záchvaty, jeden čas dokonce kvůli tomu musela kouřit potají.A teď do současnosti. Je mi 30let a vím, že -ač při každém pohledu na maminu s cigaretou v ruce doslova trpím, protože zjitřuje tyhle staré křivdy a pocity - s tím nic nenadělám. Takže jsem xxx let byla ve stádiu, kdy jsem to absolutně neřešila. Jenže. S manželem máme dítě, 2 roky. Doteď to dítě nijak nevnímalo, jenže teď už dostává rozum a nastává pro nás nová situace - naše dítě chodí po venku, sbírá vajgly a strká si je do pusy se slovy „tady babi“.
Jak se zachovat? Přehaním? Nebo mé přání nekouřit před mým dítětem a odejít si hold na tu cigaretu před barák je v pořádku?
Abych pravdu řekla, je pro mě strašně moc těžké toto téma s mamkou probírat, nicméně o tomto konkrétním problému (štěkání vajglů do pusy) jsem mamce řekla a jako řešení jí navrhla, že pokud si bude chtít zakouřit, ať mi řekne a já si dítě odvedu. Bez odezvy. Maximálně si nezapálí hned vedle mého manžela a dítěte současně (manželovi už opravdu dochází trpělivost), ale za rohem si v jedné ruce klidně nese zapálenou cigaretu a v druhé vede naše dítě.
A já už jsem opravdu nešťastná. Čeká nás příští týden její návštěva a já už teď mám nervy. Strašně se bojím jít do přímé konfrontace, mám pocit, že v dětství mi to tolik ubližovalo, že se mi to nechce znova otevírat. Navíc vím, že jakmile toto téma otevřu, bude zle - já jsem ta špatná, co už od dětsví přehání. „Tak proč už dělám zase zle?“
Opět cítím tu starou křivdu, že cigarety jsou přednější než já/moje pocity.
Zaprvé nauč syna nesbírat nic ze země. Před dítětem bych nekouřila, tedy ne opravdovou cigaretu. Tu elektronickou asi jo, ale ne vedle něj na gauči. Asi je těžká závislačka, když hlídá dítě a má nutkání čadit. Moje máma se vnoučete nedožila, ale taky bych jí nedovolila hulit před dítětem. Já si k ní klidně v kuchyni při kouření sedla a mluvila s ní. Ven na balkon by fakt nešla. Nesmělo se kouřit v obýváku, v kuchyni se max zavřely dveře a čadilo se o 106.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 22:29
@Anonymní píše:
Ani mě by to nenapadlo
Zakl.
proč jí to neřekneš? je to pěknej hnus 
Normálně jí to řekni a co až jí vnuk řekne-babi smrdíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 22:44
Ta věc má dvě roviny. Vadilo by mi, kdyby babička kouřila dítěti pod nos cigarety. To by bylo absolutně mimo jakoukoliv diskusi. Ale to, že vaše dítě v sbírá vajgly a srká si je do pusy není babičky vina, to na ní nesvaluj. Vy jste rodiče a vy své dítě vychováváte. A pokud vás neposlouchá, je to váš boj a vaše odpovědnost. Teď jsou to vajgly, příště to bude třeba bouchání dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 22:50
Za kouření bych dávala 30 let natvrdo bez možnosti podmínečného propuštění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 22:53
Mezi rodinymi prislusniky mame kuraky a nase deti nikdy nedopalky nesbiraly. Takze za to babicka nemuze. Vadilo by mi koureni v mistnosti, kde je dite a vadi to i me. Ale venku pred ditetem??? Jako jasny neni to zrovna super, ale pokud nepodkuruje nikomu pod nos tak je to ok. To byste to dite museli drzet ve vakuu. O elektrinicke cigarete ani nemluvim to uz je z vasi strany hysterie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 22:56
Chápu tě, je to hnus. U nás kouří moje máma, kterou syn naprosto zbožňuje. Kouří sice ty iqos, ale smrad je to pomalu horší, než z klasických cigar 
alespoň to neškodí tak moc. Taky bych byla ráda, aby nekouřila poblíž dětí, i jsem s ní o tom mluvila, ale bez výsledku. Ta závislost silného kuřáka je tak brutální, že jim to mozek vyhodnocuje jako menší nebo žádné riziko, jen aby mohli hulit, s tím nic nenaděláš Já jsem jen přestala dávat syna k babi na přespání, protože jsem náhodou zjistila, že po večerech prohulí celý byt, i když mi tvrdila, že ne. Když jsem jí pak konfrontovala, začala si vymýšlet, jak to neškodí atd. no vzdala jsem to. Narovinu přiznávám, že když je u ní syn přes den, zakazuji si na to myslet (a navíc přes den hulí na balkoně) a na noc jsem jí ho dávat přestala. Respektuji její volbu kouřit a já si udělám plán tak, aby mi to nevadilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 23:10
Kuřáci jsou v tomto směru velcí sobci. Chápu co prožíváš a vnímám to stejně. U nás to byli a jsou tchánovci. Za těch 28 let, co je znám, naštěstí došlo k velkému posunu směrem k lepšímu. Ale museli chtít sami, já jsem s nimi nic nezmohla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 23:53
Vuci sve mame to mam stejne a za prehaneni to nepovazuju. Nasi to vedi, po narozeni syna jsem sebrala odvahu a rekla jim svuj postoj. A ejhle, docela to respektuji - nekouri vedle ditete a snazi se kourit ve chvili, kdy je dite nevidi.
A ohledne sbirani vajglu - to je asi na vas, jak to diteti vysvetlite. My synovi nerikali “to se nedela”, ale rekli jsme jak to je - koureni neni zdrave, jsou z roho ruzne nemoci, smrdi to atd. A syn sam od sebe chodi a kdyz vidi kuraka, jlasi “fuj, to je hamba” Od nas to nema, kde to vzal nevim (teda vim, tuto hlasku na nej jednou zkousela druha babicka 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.20 00:00
Já bych jí usekla obě ruce . Trochu vyhrocený, prostě bych jí poprosila, ať nekouřil jemu do nosu, to chápu, ale aby se musela schovávat, aby to neviděl? To je trochu přehnané . Za to, že děti šmatlaji po všem na zemi, za ti nemohou babičky. A hrotit, zda dít vidí někoho kouřit elektronickou, nebo iqos, tak to už je moc. To je, jak kdybych někomu zakazovala, aby jedl před mým dítětem maso, páč jsem vegetarián
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím dámy
Momenálně řeším následující situaci a už si nevím rady.
Ze strany manžela všichni nekuřáci - manžel má k cigaretám/kuřákům, mírně řečeno, velice negativní postoj. Já jsem na tom stejně, s tím rozdílem, že můj negativní postoj vůči kuřákům je silně podbarven emočně.
Celé dětství jsem se „prala“ s tím, že moje maminka byla/je silná kuřačka. Bohužel, moje vzpomínky z dětství jsou povětšinou provázeny pocity „chci mamince něco říct/dát, ale zase kouří v kuchyni, takže tam teď nemůžu, musím počkat“. Za celé dětství se mi opravdu nejvíc vybavuje zakouřená a smradlavá kuchyň. Defakto to neprešlo ani na střední škole, kdy jsme zůstaly sami bez táty-přišla z práce, já ji chtěla povyprávět např. co ve škole/co můj první kluk a ona „teď ne, jdu si zakouřit“ (to už kouřila alespoň na balkoně). A na tom balkoně seděla třeba hodinu, dvě. A já čekala. Ani nemluvím o tom, že mi moje vlastní máma tak strašně smrděla, že jsem měla co dělat, abych jí dala pusu na dobrou noc. Navíc už v dětství jsem si vsugerovala, že určitě umře na rakovinu plic a měla jsem z toho doslova hysterické záchvaty, jeden čas dokonce kvůli tomu musela kouřit potají.
A teď do současnosti. Je mi 30let a vím, že -ač při každém pohledu na maminu s cigaretou v ruce doslova trpím, protože zjitřuje tyhle staré křivdy a pocity - s tím nic nenadělám. Takže jsem xxx let byla ve stádiu, kdy jsem to absolutně neřešila. Jenže. S manželem máme dítě, 2 roky. Doteď to dítě nijak nevnímalo, jenže teď už dostává rozum a nastává pro nás nová situace - naše dítě chodí po venku, sbírá vajgly a strká si je do pusy se slovy „tady babi“.
Samozřejmě, že se stále dokola snažíme synovi vysvětlovat, že toto se nedělá, ale zvlášť manžel (ale vlastně i já) už ztrácí trpělivost. Už už to vypadá dobře, pak stačí jedna návštěva mojí mamky a opět na každé procházce sbírá nedopalky. On už samotný fakt, že kouří v jedné místnosti s mým dítětem (byť el. ccigaretu) mě drásá. Nedej bože, když spolu sedí třeba na gauči.
Abych pravdu řekla, je pro mě strašně moc těžké toto téma s mamkou probírat, nicméně o tomto konkrétním problému (štěkání vajglů do pusy) jsem mamce řekla a jako řešení jí navrhla, že pokud si bude chtít zakouřit, ať mi řekne a já si dítě odvedu. Bez odezvy. Maximálně si nezapálí hned vedle mého manžela a dítěte současně (manželovi už opravdu dochází trpělivost), ale za rohem si v jedné ruce klidně nese zapálenou cigaretu a v druhé vede naše dítě.
A já už jsem opravdu nešťastná. Čeká nás příští týden její návštěva a já už teď mám nervy. Strašně se bojím jít do přímé konfrontace, mám pocit, že v dětství mi to tolik ubližovalo, že se mi to nechce znova otevírat. Navíc vím, že jakmile toto téma otevřu, bude zle - já jsem ta špatná, co už od dětsví přehání. „Tak proč už dělám zase zle?“
Jak se zachovat? Přehaním? Nebo mé přání nekouřit před mým dítětem a odejít si hold na tu cigaretu před barák je v pořádku?
Opět cítím tu starou křivdu, že cigarety jsou přednější než já/moje pocity.