Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Moc dobře vím, co prožíváš.. my měli tohle s malým od narození zhruba do 14 měsíců.. fakt vážně !! Nakonec spal i s námi v posteli, vstávání jsem vzdala a byl opravdu o trochu klidnější. Když se vzbudil, vrzla jsem mu prso a v klídku usnul.. Přes den nosit, nosit, nosit.. ruce jak orangután, unavená,.. Zlomilo se to až začal pomalu sám chodit a přestali jsme kojit.. Najednou mu nevadilo, že „jde“ sám.. ba naopak, užíval si to a změnil se v naprosto pohodové dítě. Taky jsem ho zrpvu nechávala řvát v domění, že ho to přestane bavit.. no jenže nepřestalo a nakonec jsme se nevyspali nikdo z rodiny.. Takže přeji pevné nervy a neboj, ono ho to pustí…
Mám dva kluky a oba jsou naprosto jiní. Ale faktem je, že ani jeden nevyžadoval mámu a ani takové vstávání v noci.
Ale monžá je to taky proto, že u obou dětí jsem prostě chtě nechtě musela zavést režim. A ten mladší má holt tu nevýhodu, že je druhý, tudíž se mu prostě nemůžu tolik věnovat. Jak říkám, řve jeden, občas řvou oba, vždyť jednou řvát přestanou. Zní to šíleně, ale nejsem pavouk.
no, přes den bych řekla, že to bdue obdobím, kdy prostě mámu potřebuje mít nonstop. noční koejní bych utla, kor pokud nemá hlad a jen dudlá. klárka mi dělala to samé v 6 měsících a já z toho byla tak vyřízená, že jsem ji málem pustila na zem. takže nastoupila estvillova metod a za 4 dny spala od 7 do 4, kdy bylo první noční kojení. není to klasické vyřvání, ale v prodlužujících se intervalech chodíš dítě ujistit, že jsi ho nepoustila. rekord jsme měli 2,5 hodiny řevu. ale pokud s tímhle člověk začne, musí být vnitřně přesvědčený, že to chce a dotáhnout to do konce. jakmile jednou povolíš, už s dítkem nic moc nenaděláš. kdyby sis o tom chtěla něco přečíst, doporučuji knížku Dětská nespavost.
vydrž
měla jsem něco podobného, z každých 10ti minut jsem se mu věnovala minimálně 8
když začal lézt, začlo se to výrazně zlepšovat - zabavil se (uvidíš, zatímco si ostatní mámy budou stěžovat, že jim začalo hlídání, ty si odfoukneš)
v noci jsme to měli jeden čas podobné, tady pomohlo jen estivilování - je to děsné, ale vyplalito se a já už se řadu měsíců krásně vyspím s maximálně jednou návštěvou v noci, abych našla ztracený dudlíček
Pudloslava píše:
vydrž
měla jsem něco podobného, z každých 10ti minut jsem se mu věnovala minimálně 8
když začal lézt, začlo se to výrazně zlepšovat - zabavil se (uvidíš, zatímco si ostatní mámy budou stěžovat, že jim začalo hlídání, ty si odfoukneš)
tak to je přesné. všichni mě říkají, buď ráda, že neleze. pak budeš jen běhat. a já mám naopak čím dál větší klídek. (ťukťuk)dokud ležel, tak řval. Jakmile vydržel na bříšku dýl, bylo to lepší a plazením se to ještě zlepšilo.
Moc děluji za rady. Já si taky myslím, že nechat dítě plakat není řešení akorát ho to víc znervózní a to já nechci. Mám miminko proto abych se o něho co nejlíp starala a jestli potřebuje cítit mojí blízkost tak ať ruky bolí. Ale s tím spánkem asi budu muset něco udělat i pro jeho dobro, pro něj to taky není asi to nejlepší se budit co hodinu. Tu knížku ohledně spaní jsem četla, ale nevím jestli mu nemůžu ublížit, když ho nechám plakat i 2 hodiny, možná se budete smát, ale nemůžou mu tím pláčem popraskat žilky
Žilky asi ne, jenom u kluků bývá víc riziko kýly, ale to by asi muselo být hodně často, ten pláč, a dlouhodobě, protože všechny děcka pláčou aspoň občas a každé kýlu nemá.
Žilky asi ne, jenom u kluků bývá víc riziko kýly, ale to by asi muselo být hodně často, ten pláč, a dlouhodobě, protože všechny děcka pláčou aspoň občas a každé kýlu nemá.
@CokeLady myslím že v tomto věku jsou takovéhle snahy úplně o ničem
Já mám syna skoro 21 měsíců starého a i teď to ještě bývá podobné, resp. on už ví, že něco (přesně ví i co) nemá, nesmí, že se budu zlobit, ale prostě to zkusí, dokonce třeba pomalinku provokativně pootvírá skříň, juká na mě koutkem oka a říká „tytyty“
nebo než se vrhne do vyhrabávání kytky, tak si jednou rukou jakoby plácá přes druhou ručičku, protože ví, že už i na bacibaci u kytky došlo…a stejně to udělá, protože ví, že ve skutečnosti se mu fyzicky nestane nic, že si mami hystericky zařve, to je spíš velká legrace a příjemné vytržení z denní rutiny, vypadá při tom navíc přece tak legračně
.
Placani nema efekt vubec…ale u dcery jsem uz vychovavala zhruba v tomto veku. Nemuzes ale u vseho rikat ne, to nema vubec efekt, vyber par fakt nebezpecnejch cinnosti a na ty bude strikni NE. Chce to hodne opakovat, ale aktualne rict parkrat, kdyz nezabere, odvest pozornost, nabidnout podobnou, ale bezpecnou cinnost. A plus pridej par veci, ktere proste nechces aby delal (ja nesnesla rabovani kose a muceni kytky a taky mi nesmela stahovat bryle).
dite uz v tomto veku potrebuje mit nastavene nejake hranice, ale objevuje, tak by taky melo mit prostor. Nad nekterymi vecmi proste musis mavnout rukou.
jo a jeste jsem vysvetlovala kratce proc to nesmi delat.
Já mám jednu skvělou knihu o výcho e a tam je napsané, že děti do určitého věku prostě nedokážou odolat.. hrabat kytku, skubat žalusky, matlat vše po všem. Ma se vysvětlit klidným hlasem, že ne a odvést od podnětu. Nic ji ineho nebude fungovat. Zkus si s ním hrát, leporela, vkladacky, hráči pejsek, samojezdici auto.. zaujmi ho. Nudí se.
V 9m to nepochopil ani náš syn. Teď v roku už jo, už nemusím plácat po ruce, stačí říct NE a chápe. Ale pokud neodolá, tak dostane po ruce, s řevem odejde, spíš vyvztekat.Ale většinou už rozumí.
Jo, tak jasně, hlavní je nerezignovat
, samozřejmě ho nenechávám klackovat a dělat lumpárny, kde platí NE moc dobře ví a jinak se snažím konfliktům předcházet právě tím, že místa a věci vyvolávající tyto situace odstraňuju z jeho dosahu. Tj. koupelna permanentně zavřená (kočky mají smůlu), ale když nechci, aby mi rozléval vodu a rozsypával granule, nedá se nic dělat. Přístup ke kytce na zemi zahrazen atd.
jinak ještě jsem si vzpomněla, netuším už kde jsem to četla a taky jestli je to vůbec pravda, ale zákaz by měl být tvořen výhradně ze slova NE. Jakmile řekneš NEtahej pejska za ocas, NErozsypávej křupky po podlaze a NEšlap do nich, tak dítě má zvláštní filtr slyšet pouze to delší, takže to vnímá jako neTAHEJ pejska, neROSZYPÁVEJ křupky
Takže pouze ukázat na psa a říct důrazně NE, těch pár sekund po incidentu ještě dítě dobře ví, čeho se ne týká.
Já to vidím takto:
1. Zvykni si. Bude fackovat líp a líp
. (Samo vysvětluju, jenže dítě se ožene ani neví jak)
2. Vytáhni žaluzie, pokroč od prvního Ne ne k odnes dítě. Je to jednodušší.
Ví, že nesmí, ale časem začne k breku volat chcechcechcechcechce!!! a přidá dupání, jako naše 17m cácorka
.
3. To nejdůležitější - obrň nervy k zachování zdravého rozumu
.
S těma žaluziema si mě rozesmála, u nás jak přes kopírák.. Vytažené aby na ně nedošáhla, brnká a natahuje ten vlasec
No nebudu ti lhát, vydrželo jí to víc jak půl roku.. Teď si jde zabrnkat už jen občas, teď zas mlátí do skla, že chce jít na balkon ![]()