Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@ametyst píše:
Já se dopředu omlouvám za názor ale občas -často mi opravdu přijde že dlouhodobý vztah nemůžou většinou najít lidi něčím „zvláštní“. Neříkám oškliví, nebo hloupí…
Mám známou co třeba ráda mluví pořád jen o sobě a jen její názor je ten nejlepší..Neříkám že je to problém zakladatelky, ale třeba s takovými lidmi se opravdu dá těžko vyjít a těžko hledají právě proto partnera.
Něco na tom může být.
Ale zas - já mám v práci sympatickou kolegyňku, 31 let, o chlapa nemůže zavadit. přitom je hodná, spíše extrovert, vždy v dobré náladě, máme ji moc rádi. Je i pěkná, navíc od pohledu sympatická. Jako její jediné mínus vidím skutečnost, že má nadváhu - ale nic hrozného. oblíká se pěkně, snaží se, i se maluje, má i kamarády - ale pro vztah nikdo, už roky.
@jankajj píše:
Hroznej puberťák: chápu, jak to myslíš. Mně by chlap bez auta a bez vlastního domu nevadil.
Vadil mi ale chlap těžce po třicítce a stále bydlící v malém domku spolu s matkou /výdělek měl slušný, auto pěkné/ a nechtěl to měnit.
Vadil mi chlap, který se mnou ani po roce nechtěl společně žít, jen se scházet.
Vadil mi chlap, který po dvou letech „ještě“? nechtěl rodinu/děti.Má to tvoje broušení diamantu znamenat, že jsem měla ty chlapy nutit do změny? dobrovolně nechtěli.
Mně bylo nějaké dlouhodobé vynucování si proti srsti, radši jsem je pustila do oběhu. Máš jiné řešení?
Ne, to určitě ne, na těchto případech zjevně není co. To by museli chtít sami, sami by museli mít zájem.
@jankajj píše:
Líbí se mi tvůj postřeh
Fakt?
Děkuju, dneska mám dobrej den ![]()
@jankajj píše:
Něco na tom může být.
Ale zas - já mám v práci sympatickou kolegyňku, 31 let, o chlapa nemůže zavadit. přitom je hodná, spíše extrovert, vždy v dobré náladě, máme ji moc rádi. Je i pěkná, navíc od pohledu sympatická. Jako její jediné mínus vidím skutečnost, že má nadváhu - ale nic hrozného. oblíká se pěkně, snaží se, i se maluje, má i kamarády - ale pro vztah nikdo, už roky.
Ty jo, já to fakt nechápu, proč to někou vyjde a někomu dlouho nevychází?
Vypadá to, jak kdyby v tom bylo nějaký tajemství, nějakej fígl. Nebo to prostě tam JE anebo NENI?
Existuje ten pravej?
@Hroznej puberťák píše:
Víš, co se říká - pod ošklivým ksichtem hezká *iča zahálí…![]()
Hele, upřímně, asi na to neumím odpovědět. Mě zajímaly vždycky spíš ne ty prvoplánově krásné, ale něčím zajímavé. Dost často i takové, které podle ostatních kluků byly ošklivé (ale to si říkali klasicky v partě, kde se samozřejmě tahá triko, takže je třeba to brát s rezervou). No a tím, že byly něčím zajímavé, byly vlastně svým způsobem krásné, jen ne na první pohled… Asi to neumím dobře popsat, bylo tam prostě „něco“.
Jo, prostě to něco, chápu. Ale co je předpoklad pro dlouhodobej vztah?
Stačí jen láska? Já myslím, že jo. Pro mě jo, ale ovlivňuje to kupa věcí.
Myslím si, že kvalitní partner pro život a založení rodiny se opravdu hledá těžko. Seznamování na střední nebo vysoké probíhá úplně jinak než poté, co opustíte kruhy vrstevníků, neřkuli máte nějakou tu blbou zkušenost a zranění, které jsou z vás cítit. V té době navíc nejste „hotoví“, což dává velký prostor pro fantazii. Láska v tomto věku má proto mnohá kouzla, minimálně v tom, že často máte společný „background“, tj. společné známé, zážitky, vyvíjíte se a zrajete spolu, nemáte tolik starostí jako v pozdějším věku, žádná velká zklamání za sebou…
Seznamovací trh opravdu je trh. Jak pro ženy, tak pro muže. Je pravda, že když je člověk mladý, tak o věcech asi méně přemýšlí, možná i zkušenost pak formuje, že víme, co chceme, a co ne.
Jo, tohle už mám taky za sebou. Po pětiletém vztahu, který začal až úsměvně naivně a který trval celou vysokou, jsem se najednou ocitla sama. Bylo mi nějakých 24 let, nastoupila jsem čerstvě do zaměstnání. Objektivně nic hrozného, ale musím říct, že partner se hledal dost špatně. Jednak jsem potkávala jen minimum chlapů mého věku (a plus mínus pár let nahoru a dolů), navíc nezadaných. Ti, které jsem potkávala, byli značně narcističtí (vzhledem k mému povolání, kde je vysoká prevalence takových lidí, mezi muži obzvlášť, ale ani ženy nejsou výjimkou). Doteď mi zůstává rozum stát nad tím, jaké neuvěřitelné nároky mnozí z nich měli, ač sami neměli z mého pohledu absolutně co nabídnout. Také se mi bohužel víckrát stalo, že si na mě chlap akorát honil ego.
Je pravda, že chlap je na sňatečném trhu kolem třicítky na vrcholu, mnozí, kteří za něco stojí, si opravdu mohou vybírat, a pak (zvlášť ti rozumově založení, jichž je většina), když se jim sejdou dvě tři podobně atraktivní ženy, porovnávají a na pomyslné váhy dávají i věci jako jestli má svůj byt nebo auto.
Mně teda na materiální věci nikdy moc neužilo, ale je pravda, že se dívám na to, jestli se ten člověk dokáže o sebe nějak postarat a jestli nemá parazitické sklony. Jestli má tah na bránu a nějaký cíl, za kterým jde. Pochopitelně musí se mi fyzicky líbit, nemohla bych se jaksi sbližovat s někým, kdo by mi byl nepříjemný. Pochopitelně jsem nestála ani o „provařené“ holkaře, alkoholiky, úpadce či mamánky. A ono se vám ten výběr pak dost smrskává.
Abych zase neplivala jen na to opačné pohlaví. Je pravda, že ani já nejsem to, po čem většina chlapů touží. Vzhled nedokážu posoudit (je to asi dost individuální a subjektivní záležitost), ale moje povaha asi nekoresponduje povaze ideální partnerky. Moje povolání muže odpuzuje. A jak běží čas, je to horší a horší. Jsem přesvědčená o tom, že nyní bych partnera už nenašla (pokud bych ho hledala).
@Hroznej puberťák Teorii o surovém uhlí a diamantu, používám ráda. Mám za sebou vícero vztahů nebo pokusů o ně s někým, kdo se mi jevil (a musím si pogratulovat, že v tomto směru mám docela vytříbenou intuici) jako tuha s potenciálem toho diamantu. Problém byl, že v momentě, kdy jsem z něj pod tlakem
vydolovala ten diamant… šel dělat diamant pro někoho jiného. Takže z mého pohledu a z mé zkušenosti to nestojí ani tolik tak, že bych byla líná, náročná a neschopná dát chlapovi potřebnou podporu, aby ze sebe něco vydoloval, ale v tom, že když jsem přispěla k tomu, aby se z nenápadného a skoro až zakomplexovaného kluka stal chlap, tak najednou on měl pocit, že pro něj já nejsem dost dobrá. Takže pozor tady na tento typ „charity“. Věřím, že to funguje i opačně, tj. že ta „tuha“ je ženská.
@sturnus_vulgaris píše:
Myslím si, že kvalitní partner pro život a založení rodiny se opravdu hledá těžko. Seznamování na střední nebo vysoké probíhá úplně jinak než poté, co opustíte kruhy vrstevníků, neřkuli máte nějakou tu blbou zkušenost a zranění, které jsou z vás cítit. V té době navíc nejste „hotoví“, což dává velký prostor pro fantazii. Láska v tomto věku má proto mnohá kouzla, minimálně v tom, že často máte společný „background“, tj. společné známé, zážitky, vyvíjíte se a zrajete spolu, nemáte tolik starostí jako v pozdějším věku, žádná velká zklamání za sebou…Seznamovací trh opravdu je trh. Jak pro ženy, tak pro muže. Je pravda, že když je člověk mladý, tak o věcech asi méně přemýšlí, možná i zkušenost pak formuje, že víme, co chceme, a co ne.
Jo, tohle už mám taky za sebou. Po pětiletém vztahu, který začal až úsměvně naivně a který trval celou vysokou, jsem se najednou ocitla sama. Bylo mi nějakých 24 let, nastoupila jsem čerstvě do zaměstnání. Objektivně nic hrozného, ale musím říct, že partner se hledal dost špatně. Jednak jsem potkávala jen minimum chlapů mého věku (a plus mínus pár let nahoru a dolů), navíc nezadaných. Ti, které jsem potkávala, byli značně narcističtí (vzhledem k mému povolání, kde je vysoká prevalence takových lidí, mezi muži obzvlášť, ale ani ženy nejsou výjimkou). Doteď mi zůstává rozum stát nad tím, jaké neuvěřitelné nároky mnozí z nich měli, ač sami neměli z mého pohledu absolutně co nabídnout. Také se mi bohužel víckrát stalo, že si na mě chlap akorát honil ego.
Je pravda, že chlap je na sňatečném trhu kolem třicítky na vrcholu, mnozí, kteří za něco stojí, si opravdu mohou vybírat, a pak (zvlášť ti rozumově založení, jichž je většina), když se jim sejdou dvě tři podobně atraktivní ženy, porovnávají a na pomyslné váhy dávají i věci jako jestli má svůj byt nebo auto.
Mně teda na materiální věci nikdy moc neužilo, ale je pravda, že se dívám na to, jestli se ten člověk dokáže o sebe nějak postarat a jestli nemá parazitické sklony. Jestli má tah na bránu a nějaký cíl, za kterým jde. Pochopitelně musí se mi fyzicky líbit, nemohla bych se jaksi sbližovat s někým, kdo by mi byl nepříjemný. Pochopitelně jsem nestála ani o „provařené“ holkaře, alkoholiky, úpadce či mamánky. A ono se vám ten výběr pak dost smrskává.
Abych zase neplivala jen na to opačné pohlaví. Je pravda, že ani já nejsem to, po čem většina chlapů touží. Vzhled nedokážu posoudit (je to asi dost individuální a subjektivní záležitost), ale moje povaha asi nekoresponduje povaze ideální partnerky. Moje povolání muže odpuzuje. A jak běží čas, je to horší a horší. Jsem přesvědčená o tom, že nyní bych partnera už nenašla (pokud bych ho hledala).
@Hroznej puberťák Teorii o surovém uhlí a diamantu, používám ráda. Mám za sebou vícero vztahů nebo pokusů o ně s někým, kdo se mi jevil (a musím si pogratulovat, že v tomto směru mám docela vytříbenou intuici) jako tuha s potenciálem toho diamantu. Problém byl, že v momentě, kdy jsem z něj pod tlakemvydolovala ten diamant… šel dělat diamant pro někoho jiného. Takže z mého pohledu a z mé zkušenosti to nestojí ani tolik tak, že bych byla líná, náročná a neschopná dát chlapovi potřebnou podporu, aby ze sebe něco vydoloval, ale v tom, že když jsem přispěla k tomu, aby se z nenápadného a skoro až zakomplexovaného kluka stal chlap, tak najednou on měl pocit, že pro něj já nejsem dost dobrá. Takže pozor tady na tento typ „charity“. Věřím, že to funguje i opačně, tj. že ta „tuha“ je ženská.
Naprosto souhlasím. Ale tím my dva jdeme proti proudu, přece nesmíme mít na protějšek nějaké požadavky ![]()
@malá_holka píše:
Jo, prostě to něco, chápu. Ale co je předpoklad pro dlouhodobej vztah?Stačí jen láska? Já myslím, že jo. Pro mě jo, ale ovlivňuje to kupa věcí.
Nevím, co je předpoklad. Nepřemýšlel jsem o tom takhle, prostě když tam to „něco“ bylo oboustranně, tak jsem do toho šel a ono se to časem ukázalo, jestli z toho bude dlouhodobej vztah.
@sturnus_vulgaris píše:@Hroznej puberťák Teorii o surovém uhlí a diamantu, používám ráda. Mám za sebou vícero vztahů nebo pokusů o ně s někým, kdo se mi jevil (a musím si pogratulovat, že v tomto směru mám docela vytříbenou intuici) jako tuha s potenciálem toho diamantu. Problém byl, že v momentě, kdy jsem z něj pod tlakemvydolovala ten diamant… šel dělat diamant pro někoho jiného. Takže z mého pohledu a z mé zkušenosti to nestojí ani tolik tak, že bych byla líná, náročná a neschopná dát chlapovi potřebnou podporu, aby ze sebe něco vydoloval, ale v tom, že když jsem přispěla k tomu, aby se z nenápadného a skoro až zakomplexovaného kluka stal chlap, tak najednou on měl pocit, že pro něj já nejsem dost dobrá. Takže pozor tady na tento typ „charity“. Věřím, že to funguje i opačně, tj. že ta „tuha“ je ženská.
Ano, tohle je bohužel riziko investice. Každá investice s sebou nějaké to riziko nese, ale bez toho to holt nejde
Podle mě je třeba nenechat se odradit, neházet flintu do žita, a jít do toho rizika znovu
Ono i to člověka někam posune, i když to nakonec nevyjde. Jo, funguje to i opačně, taky mám tu zkušenost
Nelituju, věděl jsem, co riskuju, stály mi za to to zkusit, nevyšlo to, co se dá dělat, vyšlo to s jinou, lepší
Akorát dneska když je potkám, koukaj na mě… nedá se popsat, ale jak kdyby tehdy nakonec zvolily špatně. Ale možná jsem jen ta sousedova zelenější tráva, kdo ví ![]()
@Hroznej puberťák píše:
Nevím, co je předpoklad. Nepřemýšlel jsem o tom takhle, prostě když tam to „něco“ bylo oboustranně, tak jsem do toho šel a ono se to časem ukázalo, jestli z toho bude dlouhodobej vztah.
A proč to skončilo? půdobí to, žes měl hodně vztahů.
@Hroznej puberťák Tak to Ti závidím. Protože já teda vůbec nemám pocit, že by některý z těch, co mě nechtěli/opustili dnes litovali, že se nerozhodli pro mě. Takže na jednu stranu vím, že nemá smysl se utápět v nějakých křivdách a je třeba to brát tak, jak píšeš (tj. investice… možná takového druhu, jako když naházíš v Las Vegas dvě výplaty do hracího automatu a odcházíš s prázdnýma kapsama), ale bohužel sebevědomí mi to rozhadrovalo hodně… a nakonec jsem dospěla k tomu, že se musím prostě postavit čelem tomu zjištění, že má cena na „sňatečném trhu“ zrovna vysoká nebyla a není (rok od roku strměji klesá). Což opravdu není snadné, ale… nerada sama sebe obelhávám…
@TrueIsFalse píše:
Naprosto souhlasím. Ale tím my dva jdeme proti proudu, přece nesmíme mít na protějšek nějaké požadavky
Wogo, to tu taky nikdo neřekl
![]()
@malá_holka píše:
A proč to skončilo? půdobí to, žes měl hodně vztahů.
Ono chlapi rádi holky na zkoušku, a pak se uvidí ![]()
Dělám si srandu. Taky mám za sebou vztahů vícero, a několikrát jsem rozjela vztah a po krátké době utla, když to nikam nevedlo. Ono když hledáš ve 30, nedejbože později, a chceš založit rodinu, tak se mi nechtělo s někým „jen tak chodit a uvidíme za pár let“.
@malá_holka píše:
Wogo, to tu taky nikdo neřekl![]()
Ty normálně píšeš, co já si myslím!
případně ochotně vysvětluješ věci, na jejichž popisování nemám chuť/sílu.
díky ![]()
@malá_holka píše:
A proč to skončilo? půdobí to, žes měl hodně vztahů.
Zas tak hodně to nebylo ![]()
Skončilo to různě, vztahy, co šly přes nějakou velkou životní změnu (ze SŠ na VŠ např.) typicky skončily kvůli jinému fungování, směřování, očekáváním. Něco skončilo zakoukáním se jinde… prostě klasika, jak to tak v životě bývá.