Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Přečetla jsem několik knih (RaBR, Sourozenci bez rivality, Děti potřebují hranice atd.) a snažím se tak i jednat. Samozřejmě nejsem neomylná a určitě mi někdy ujede pusa a řeknu to tak jak bych neměla, nebo řeknu něco co pak lituju. Snažím se vyvarovat toho"nálepkování" a hlavně mluvím o tom jak se cítím já, a pak se ptám jestli to co říká je hezký nebo ošklivý. Každý večer před spaním mu říkam, že ho mám ráda, i když se zlobím, jen se mi nelíbí toto chování..vysvětluju, že když někdo říká takové věci pak si druzí mohou myslet, že je nemá rád..atd. Nevím jestli to je správně, někde musím dělat chybu
Cítím to tak, že chyba je ve mně…
Nemyslím si, že by ve Vás nebo v synovi byla chyba, jen se podle mne potřebujete jeden na druhého lépe vyhladit. Nevím, jak u Vás probíhá den, kde je synovo místo v něm, jakým činnostem se přes den věnuje, co děláváte spolu, jak reagujete na jeho vztek, jak reagují ostatní dospělí, se kterými je v kontaktu. Ráda bych Vám poradila něco konkrétnějšího, ale mám málo informací. Jen mě napadá, že před spaním je dobré mluvit jen o tom pěkném, co jsme prožili, co jsme se naučili, co se nám povedlo, na co se mužem další den těšit. Hovory o tom, co se musíme ještě učit, co nám zatím moc nejde, je lépe nechat na jiný vhodnější čas.
Dostal by jednu z leva a jednu z prava. Tohle si NESMÍ nidky dovolit!!! On by rychle pochopil. Žádný vysvětlování nepomáhá!,,Cos to řekl mamince?´´ a dala bych mu nazadek! Pokaždé co tohle udělá. A určitě né jen symbolicky aby ti ještě odpovídal že mu to nevadí, nebo ho to stejně nebolí. Tak by dostal tak že by ho to bolelo. Nic jinýho podle mě nezabere.