Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja vidim jedine východisko v prenastaveni fungovani s manzelem. Udelala jsi velkou chybu, kdyz jsi ho bezmezne podporovala v jeho konicku, ale zapomnela jsi, ze se musis bit taky za sve vlastni konicky. Tuhle chybu bohuzel dela hodne zen, ze vlastni konicky upozadi a manzela nechaji, at si sve konicky buduje takrka bez omezeni. U vsech mych kamaradek to pak bohuzel dopadlo jako u vas, chlap v pohode a zenska frustrovana. Bohuzel ted uz prenastaveni do spravedlive roviny bude hodne bolet a je otazkou, zda to ustojite nebo pujdete od sebe.
Sobecký je manžel. Oba pracujete. A on na své koníčky a čas pro sebe čas a prostor má a ty ne? Kde to jsme jako? Tady bych začala. Další dítě není nutnost, a v této době by tě to jen dorazilo. Je potřeba přenastavit vztah a komunikaci.
Pises, ze vas zabezpeci, tak si najmi pani na hlidani /vyzvedavani ze skolky… ja zustala na dve deti sama, a resila jsem to takto, nechtela jsem zit v „kleci“ jako ty, tak jsem pro to neco udelala… a k tomu sourozenci - 2 deti je casove mnohem lepsi nez jedno. Deti si spolu vyhraji, kdyz jdu ted ven, necham je doma samotne, vim, ze se vzajemne ohlidaji, kdyby neco, ted druhy by mi hned volal… teda tak je to u nas.
Příspěvek upraven 14.11.21 v 13:03
Není sobecké mít jedno dítě, ale s chlapem určitě promluv, „nastiň“ mu, jestli jemu by se líbil ožít ve Tvé kůži, a nemusíš jezdit na víkend, ale nějaké 2 hodiny za nějakou dobu s kámoškama bys pro sebe mít měla.
Neni sobecke mit jedno dite. Tvuj manzel ale pekny sobec je. Co je to za konicek? Kompromisu zvolny neni? Pokud ne, t zi sezene hlidani pro dite on.
Sobec nejsi ty, ale chlap. Ty jen hledáš východisko z blbé situace.
Ani jsem si to neuvědomila, ale měla jsem to obdobně. Vypadala jsem jako svobodná matka…Já měla děti 2 tak, že jsem navázala rodičák. Ve výsledku pomohlo až to, že jsme si to prohodili. Já teď „dělám kariéry“ a manžel má zkrácený úvazek, děti a domácnost
Za mě už to nejnáročnější období sice skoncilo, když jsou obě děti školka, škola a já se poměrně zapojuji, pořád je toho ale dost. Na dětech jde vidět, jak se zlepšil a prohloubil vztah mezi nimi, já se rozvíjím, jsem spokojená. Jinak školka nechápu…u nás nespavci mohou po 30 minutách vstát
Akorát manžel už měl sám potřebu změny a byl to workoholismus…být to koníček, tak řadím jak černá ruka…nestřídat si volno a čas s dětmi…
Příspěvek upraven 14.11.21 v 13:14
Zakladatelko, promiň ale jsi trochu hloupá (vůbec to nemyslím zle)
Musíš si to doma prostě zařídit. Tvůj manžel je idiot.
Dítě je Vás obou
Takže neexistuje, že se neustále staráš jen Ty, přicházíš o kamarádky a když už tedy pohlídá, tak se kvůli tomu pohádáte
Starej se o dítě přes týden a o víkendu půl na půl.
Nebo Ty nemáš nárok na vikendového koníčka?
To má jen on?
Ach jo
Fakt se tě dítě pořád ptá, proč nemá sourozence, že všichni mají? nepodsouvá mu někdo tu myšlenku? babičky, okolí?
mám dceru 5letou a v životě se mě nezeptala, proč nemá sourozence, jen teda někdy tak neurčitě říká, že by chtěla miminko, stejně tak chce koně nebo psa - prostě to občas řekne,
jinak chodí do školky a tím má potřebu dětí-kamarádů naplněnou
Mít jedno dítě je náhodou fajn, v tvé situaci bych do dalšího nešla. A když manžel dobře vydělá, řešila bych hlídání placenou chůvou. Mě když se dcera zeptá, jestli budeme mít ještě miminko, tak jí říkám pravdu - ne, nebudeme, protože ho nechci a takhle mi to vyhovuje a vysvětlím jí své důvody. Nikdy neměla problém to pochopit.
Sobec je manžel, a teda hodně velkej. On má svůj koníček, ty máš jen práci, dítě a domácnost. Měl by si uvědomit, že i ty potřebuješ vypustit, trávit volný čas podle sebe. Jenže ti k tomu nedá prostor. Ty přicházíš i o kamarádky, protože se nikam nedostaneš. A jo, napíšu ti to. Prostě bych mu nechala dítě na víkend a odjela na wellnes. Nevidím důvod, proč by se o dítě nemohl postarat, je i jeho.
Ahoj, potřebuji se vypsat a z toho důvodu mi prosím odpusťte anonym.
S manželem máme jedno dítě, předškoláka.
Miminko jsme si oba přáli, protože jsme oba za sebou měli nevydařený vztah.
Od začátku nám nikdo nepomohl, ani jedni rodiče, nikdo nepřijel povozit kočárek atd. Pak si manzel časem našel koníček, který ho dle jeho slov naplňuje a dělá šťastným, já ho že začátku podporovala a fandila mu. Když se to ale začalo stupňovat, hlavně tím, že není skoro pořád doma, začali u nás trochu boje.
Hodně to zkrátím, ať tady nespamuju.
Své dítě miluju nadevše a chtěla jsem vždy děti dvě, ale od té doby, co máme dítě, ziju jako v kleci. Manžel nás zajistí a vydělává hodně slušně. Ale domů se vrací večer a do toho o víkendech jeho koníček. Takže jsme pořád sami, kdejaka akce nebo narozeniny, přijedeme tam pouze my bez manžela. Lidi už si toho taky začínají všímat. A samozřejmě to dopadlo tak, že já vlastně nic a nikam nemůžu. Když má kamarádka narozeniny, nemůžu, protože není Manžel doma. Na wellnes s holkama nemůžu, protože mi nemá kdo pohlídat.
Kamarádky mám, ale každá má děti a samý toho mají plné zuby. Ještě mají takové poznámky, že já mám jen jedno dítě a žije v paneláku, takže vlastně nemám nic na práci.
Rok chodím už do práce, ale nemohla jsem se vrátit ke své původní práci, protože by to znamenalo dojíždět 20km a nestihla bych se vrátit zpět pro dítě do školky. Takže jsem musela vzít práci v místě bydliště, kde mi umožnili zkrácenou dobu, jenže tam chodím s nechutí a nebaví mě to. Když potřebuji být v práci, tak to je jediný čas, kdy Manžel jede domu dřív a dítěti se věnuje. To on zase umí, krivdila bych mu, kdybych tvrdila opak.
Ale já jsem hrozně nespokojená, nikam nechodím, takže už i kamarádky prořídly. Jelikož ty bezdetné nechápou, že prostě to hlídání nemám. Chodím jen do práce a volné dny trávím na hřišti s prckem. Nemám žádný cíl, kolikrát ráno vstanu a těším se na večer. Když chci ke kadeřnici, tak si to musím sakrální naplánovat.
Navíc jsem teď byla na koberečku ve školce a zřejmě tam nebudu moct nechávat dítě do odpoledne, protože on je nespavec a nevydrží 2h jen ležet a oninje tam nutí spát nebo ležet.
Sebevědomí mi šlo hodně dolů.
Manžel se mi k druhému dítěti vyjádřil tak, že klidně, ale že on že svých koníčku nesleví.
Já už asi taky nechci, protože na vše budu zase sama. Je mi to ale na druhou stranu strašně líto.
Co mám doma dítěti říct na to, když se ptá, proč mají všichni bráchu nebo ségru a ono nemá nic? V tom jsem se několikrát rozbrečela. Jediný co mě napadá je, že jsem prostě neschopná…
Vůbec nevím, kterým směrem se mám dát.
Neradte prosím, že mám mužovi přenechat dítě a odjet na víkend. To jsem zkoušela a pak z toho byly akorát hádky a stejně by ho neměl kdo pohlídat…
Děkuji za přečtení