Mám miminko a přítel moc nepomáhá

Anonymní
19.1.20 00:50

Je to náročné

Ahoj. Bohužel jsem dnes už trochu vybouchla na přítele. Máme 2 měsíčního syna. Přes týden přítel pracuje, je doma na víkendy, nevyplatí se mu vracet. Vcelku má pohodu a může si tedy dělat co chce. O víkendu zase chci já aby mi pomáhal. Což jaksi dělá, jen když chce jinak spoléhá že když si poradím v týdnu tak víkend nebude problém a štve mě to, nevidí že potřebují pomoct nebo snad nechce vidět. A tim myslim starost o malého, o domácnost, ale taky o dům - teď v zimě výhradně topeni, který je zde lokální takže s mimčem honička. Začalo to tím, že dnes měli v práci školení a pak posezení s kolegy, myslela jsem, že tedy půjde a navečer se vrátí a bude nápomocen. Jenže on přijel, najedl se, vykoupal se, malý spinkal tak jsem si udělali intimní chvíli no a potom začal že pojede za klukama (večer). Tak jsme se ponafali, protože jsem vyskočila s tím, že to měl udělat obráceně, že potřebují spíš pomoct a čekala jsem, že se vykeca do večera bude doma, protože jsem fakt už vyštavená. Teď jsem zase nervní místo spánku. Nechápe asi že nejsem stroj. Kdyz mu dam malého pořád u něj řve, protože ho jen drží, neumí s ním komunikovat, je linej s ním chodit, lehne si, malého hodí na sebe, přitom kluk už chce spíš pozorovat, štěbetat. Když chci aby ho uspal, tak ho položí a čeká až usne sám, případně mu cpe dudla, takže zase rev. No musím vždycky zase já. A tak mu aspoň říkam, že chápu, že se doma nudí, když jsem pořád s malým, ale ze mi pomůže, když bude aspoň doma a obstará kamna případně poklidi. I to je problém, bere to jako útok, že mu zakazuju někam jezdit. Chápu, že asi nebyl nadšený, když jsem mu řekla ať se vzpamatuje, že je to táta a že život už bude složitější, ale on to nechce přijmout tu změnu. Nakonec si vše musím udělat sama, protože se naštve a jde si lehnout. A já se mám zase posra*. Ono to bylo před malým jiný já to chápu, ale za ty 2 měsíce už by měl naskočit taky přece. Nevadí mu dívat se jak se dřu a že lítám sem tam. Každému o malém vypráví, ukazuje fotky, videa, když mu řeknu ať si ho vezme to udělá, ale jako robot jak jsem psala výše. Rozumím že není poprdeny z mimina, ale on malý na něj třeba už štěbetá a usmíva se, aby upoutal pozornost, ale s ním to nehne, pořád ho drží podle pohodlí svého nebo čumí do mobilu. Já už nevím jak mu dát najevo, že volám o pomoc, když říct mu to nemá smysl. Nevím jak ho zapojit do rodinného života. Mě opravdu nestačí, že přijede, všem nám dá pusu a zase by někam jel. Nehledě na to, že třeba vidí, že spím s malým, kdyz on vstane začne mě pusinkovat, aby mě vzbudil místo toho aby mě nechal vyspat. Ani když mu řeknu ať mě nechá spát, protože chci spát a fakt mě nezajímá nějaká pusinka po noci plné kojení. Dnes třeba při té hádce začal řvát, malý konečně spal a když jsem mu řekla až je tiše, že ho vzbudí nezajímal se a řval schválně víc. Naštěstí ho nevzbudil, ale nejspíš chtěl, aby jsem zase musela uspávat nebo nevím :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

21947
19.1.20 01:03
@Anonymní píše:
Ahoj. Bohužel jsem dnes už trochu vybouchla na přítele. Máme 2 měsíčního syna. Přes týden přítel pracuje, je doma na víkendy, nevyplatí se mu vracet. Vcelku má pohodu a může si tedy dělat co chce. O víkendu zase chci já aby mi pomáhal. Což jaksi dělá, jen když chce jinak spoléhá že když si poradím v týdnu tak víkend nebude problém a štve mě to, nevidí že potřebují pomoct nebo snad nechce vidět. A tim myslim starost o malého, o domácnost, ale taky o dům - teď v zimě výhradně topeni, který je zde lokální takže s mimčem honička. Začalo to tím, že dnes měli v práci školení a pak posezení s kolegy, myslela jsem, že tedy půjde a navečer se vrátí a bude nápomocen. Jenže on přijel, najedl se, vykoupal se, malý spinkal tak jsem si udělali intimní chvíli no a potom začal že pojede za klukama (večer). Tak jsme se ponafali, protože jsem vyskočila s tím, že to měl udělat obráceně, že potřebují spíš pomoct a čekala jsem, že se vykeca do večera bude doma, protože jsem fakt už vyštavená. Teď jsem zase nervní místo spánku. Nechápe asi že nejsem stroj. Kdyz mu dam malého pořád u něj řve, protože ho jen drží, neumí s ním komunikovat, je linej s ním chodit, lehne si, malého hodí na sebe, přitom kluk už chce spíš pozorovat, štěbetat. Když chci aby ho uspal, tak ho položí a čeká až usne sám, případně mu cpe dudla, takže zase rev. No musím vždycky zase já. A tak mu aspoň říkam, že chápu, že se doma nudí, když jsem pořád s malým, ale ze mi pomůže, když bude aspoň doma a obstará kamna případně poklidi. I to je problém, bere to jako útok, že mu zakazuju někam jezdit. Chápu, že asi nebyl nadšený, když jsem mu řekla ať se vzpamatuje, že je to táta a že život už bude složitější, ale on to nechce přijmout tu změnu. Nakonec si vše musím udělat sama, protože se naštve a jde si lehnout. A já se mám zase posra*. Ono to bylo před malým jiný já to chápu, ale za ty 2 měsíce už by měl naskočit taky přece. Nevadí mu dívat se jak se dřu a že lítám sem tam. Každému o malém vypráví, ukazuje fotky, videa, když mu řeknu ať si ho vezme to udělá, ale jako robot jak jsem psala výše. Rozumím že není poprdeny z mimina, ale on malý na něj třeba už štěbetá a usmíva se, aby upoutal pozornost, ale s ním to nehne, pořád ho drží podle pohodlí svého nebo čumí do mobilu. Já už nevím jak mu dát najevo, že volám o pomoc, když říct mu to nemá smysl. Nevím jak ho zapojit do rodinného života. Mě opravdu nestačí, že přijede, všem nám dá pusu a zase by někam jel. Nehledě na to, že třeba vidí, že spím s malým, kdyz on vstane začne mě pusinkovat, aby mě vzbudil místo toho aby mě nechal vyspat. Ani když mu řeknu ať mě nechá spát, protože chci spát a fakt mě nezajímá nějaká pusinka po noci plné kojení. Dnes třeba při té hádce začal řvát, malý konečně spal a když jsem mu řekla až je tiše, že ho vzbudí nezajímal se a řval schválně víc. Naštěstí ho nevzbudil, ale nejspíš chtěl, aby jsem zase musela uspávat nebo nevím :nevim:

Pořídili jste si dítko moc brzo, jak se zdá. Před miminem jste rodinný život měli? Nebo táhnul za kámošema? Já bych víkenďáka nechtěla a tlačila ho najít si lepší práci blíž k domovu. Nakojila bych mimino a šla si lehnout. Ať se postará podle svého. Jak se to má naučit, kdyť ho nenecháš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.1.20 01:45

@Russet Ja by jsem ho nechala, ale vadi mi, ze maly place. A taky mam strach, protoze ho klidne necha na gauci a odejde si zakourit. Jednou se stalo, ze maly rval u nej, nelibilo se mu, ze ho ma zase naplacleho na hrudi, aby mohl lezet a koukat na zpravy, neslysel je a zarval nervama at jde do prdel*. Pak zase kdyz vidim jak ho rvouciho nervama rychle zveda aniz by mu drzel hlavicku no proste se bojim, ze mu ublizi ne umyslne, ale zachazenim v emocich. Kdyz malej place nesnazi se ho uchlacholit, ale polozi ho vedle sebe a necha rvat. Kdyz mu normalne reknu at dava pozor, aby mu neublizil nejak to neresi a nechci, aby bylo pozde. To uz zkousel ho zvedat do vzduchu nahoru dolu jako batole, maly samozrejme plakal no tak jsem mu rekla ze se boji a ze mu muze ublizit ze na tohle je fakt jeste malej. Ale uz to ze ho to napadne me desi nechat je bez dohledu. Me prijde ze se to ucit nechce a ze „pujcit a vratit“ :(
Brzy, no jsme spolu 8 let a o mimču zacal on sam, ale nemohla jsem cekat co nastane.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.1.20 01:58

Je mu 27 let a tatřka po opakovanem rozhovoru ktery nikam nevede a sdeleni mych pocitu mi prijde ze se snad stal lehce negramotným nebo sobcem. Nevim. Zase si rikam, jestli mu na me vubec zalezi. Ale to by se asi stranil uplne a nechodil me pusinkovat a nevolal by kdyz je v praci.
Me i docela stve, ze ted nemam moc moznosti ukazat mu, ze ho nepotrebuju. Nemuzu jen tak sbalit kluka a odjet si nebo si vymyslet program a to on vi, takze spoleha ze kdykoli prijede budu doma na zadku.

  • Nahlásit
  • Citovat
3632
19.1.20 02:23

To je na pytel. Dítě je zkouška vztahu. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9796
19.1.20 07:57

Tys mu vycerpana doprala intimni chvilku, po ktere se sbalil a odesel za kamaradama? To jako fakt? 8o 8o 8o

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
334
19.1.20 08:09

:roll: Prave proto jsem rada, ze mam partnera o nekolik let starsiho.. Dite chtel stejne jako ja, a tak se taky stara.. Pripravuje UM kdyz je doma, vanicku, hlida, mazli.. Proste se zajima a venuje se ji.. Chlapi prostě na dite musi vic dozrat..muj nazor. Tim nechci rict, ze mlady tatka je spatny tatka.. Ale spis mezi mladochama jich je mnohem min co se takhle zajimaji a jsou smireny s tim co dite obnasi.
Na me by tohle nebylo.. Dite jsme si poridili oba, a rikam porad ze oba miluju, ale uplne se zotrocit nenecham.. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1672
19.1.20 08:14

A proč nemáš možnost vymyslet si program, někam s malým zajít? Kde je problém?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
582
19.1.20 08:52

Stejně jako spousta chlapů nechápe, že dítě není malý dospělý. A že ženská všechno zvládne levou zadní s prstem v nose, protože je ženská a MUSÍ. Úplně nejlepší je, když má matku/tetu/kolegyni, která mu popovídá jak se po porodu starala snad o půlku vesnice a všechno v pohodě stíhala, aniž by jí kdokoliv pomáhal. Takže proč by on měl pomáhat, když je unavený z práce… Takové ženské jsou na kopanec do hlavy…
Normálně si s ním sedni a všechno mu to ohledně malého řekni. A pořád dokola opakuj. U nás třeba chlapa efektivně vyděsil článek o syndromu třeseného dítěte. Od té doby měl problém se malého dotknout.
Jsou dva extrémy - chlapi, kteří se bojí mimina dotknout, aby mu neublížili, a pak ti, kterým je to srdečně jedno. Ten tvůj bude patřit asi tam.
A to s tím řvaním ti asi bude dělat naschvál, protože ho to s dítětem nebaví, tak ho nechá ječet a ví, že si pro něj přijdeš.
Jako hodně štěstí, protože pokud oba dva nebudete schopní si o tomhle popovídat v klidu, tak to bude akorát materiál na brutální hádky. A pokud se budete hádat dlouho, tak vám to akorát přidá na kvalitní odcizení se a rozchod.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.1.20 09:22

Bud se vzpamatuje či bude hůř, my máme 4 letou a rozvod, nevzpamatoval se, je to takový prázdninový tatka, jednou za čas si vzpomene, že má dítko a já mám být vděčná, když 1× za půl roku mám odpo pro sebe.. :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.1.20 09:48

My to máme podobně, můj teda jde s kámošema jen tak 2× do měsíce na pár piv, ale přes týden jsem na malou taky sama (dělá odpolední, večer chodí až mezi 9-10 a to dcera většinou spí, hodinové uspávání s řevem je samozřejmě na mě) o víkendu ji teda pohlídá a já si můžu lehnout nebo poklidit. Ale ten týden je krušný. Nevím co poradit, musí se vzchopit, 2 měsíční je těžká pohoda, dceři je 10m a už se nesmí spustit z očí ani na 5 sekund, to budeš teprve vyšťavená. Položit do postýlky a počkat až usne taky nejde, staví se ale jak má vratké nohy tak se už x krát bouchla do hlavy. Navíc začíná separační úzkost a bez řevu se ani nevyčůrám. U mě pomáhá řešit vše v klidu a bez výčitek typu jsem na vše sama, zapoj se taky, protože to se pak stáhne a akorát se porafeme nebo řekne klasiku že on pracuje :pocitac: Tuhle jsem mu řekla, že už to fakt nedávám jak nemám ani minutu klidu pro sebe a jestli nechce aby mě na měsíc zavřeli na psychiatrii, tak ať hledá normální práci 8-16. Tak uvidíme :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
19.1.20 10:41

Každý chlap podle mě narození dítěte nese úplně jinak, nemusí to souviset s věkem nebo s tím, jestli po dítěti toužil. Chlapi často dítě chtějí, protože je k tomu ženou pudy, chtějí se množit, zachovat rod. A moc nepřemýšlím o tom, co bude pak, a když, tak spousta z nich podle mě vidí idylku, jak přijdou z práce domů, žena, která je odpočatá (Protože byla celý den doma, z čeho by byla unavená) ho vítá s přívětivým úsměvem, spokojeným miminkem v náručí a uvařenou teplou večeří a s vděkem, že živitel rodiny s nimi doma stráví láskyplnou chvilku odpočinku :lol: přeháním, a netýká se to určitě všech chlapů, ale někteří to vidí podobně.

Ono se to časem bude měnit, a je naděje, že se s tím partner časem ‚zlepší‘, často je to i o tom, že my ženské máme nereálná očekávání ohledně toho, jak zatímco budou čelí pryč z malého miminka, ale chlapi si s těmi nejmenšími občas vlastně neví rady. Mám potvrzen od více zen pocit, že se to začne měnit okolo roku, kdy už dítě začne vnímat, chodit, komunikovat, více se smát, více si hrát. To byl i případ mého muže, začal se víc starat, více se podílet, nebojí se vzít si malého na starost, protože už to není křehká bytost závislá na prsu, můžou si spolu dát svačinku, vyrazit na hřistě atd.

Ze nepomůže v domácnosti je větší problém, ale to asi nedělal ani před narozením dítěte ne? Působí to tak, přece s tím nepřestal že dne na den? A pokud jsi a něj začala hned každý víkend tlačit, ať najednou víkendy tráví topením, úklidem, ukládáním dítěte, rozumím tomu, že ho to štve. Tráví doma jen víkend, takže měl kolik, nějakých 16 dnu na to, aby si zvyknul na nový systém doma, a od začátku je to spojeno s výčitkami že tvé strany? Chápu tebe, chápu co ti vadí, a máš nárok po něm chtít víc než co dělá teď. Ale třeba by oběma prospělo zpomalit a dělat konkrétní postupne změny. Ať se na začátku stará třeba jen o to topení. Pak mu k tomu prihod pomaličku další drobnosti. Když na něj sypeš, že čekáš, že pomůže s topením, s úklidem, s dítětem, že tě nechá si odpočinout, je to na něj možná moc, a třeba i proto má potřebu radši jít spát nebo utéct za kamarády. Nechci říct, že jeho jednání je správně, ale to, že na něj dost tlacis a klades na něj poměrně vysoké nároky, nemusí vůbec vést správným směrem.

Držím pěsti, snad najdete způsob, jak si k sobě najít cestu a vést tu domácnost a výchovu ke spokojenosti všech :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3765
19.1.20 11:37

Mě napadlo to, co zmínila @Russet - asi nebyl zvyklý se na chodu společné domácnosti podílet ani před dítětem. Hodně žen chce chlapům dopřát to vydovádění do poslední chvíle a myslí si, že pak přepnou do módu otec ze dne na den. Ale ono je lepší na tom trochu systematicky pracovat předem, všímat si, jak ochotně se zapojí do úklidu, kolik času věnují kamarádům a kolik společně trávenému času, jak reaguje ve vypjatých chvílích atd. Tenhle je zvyklý ležet na gauči a dělat si co chce, roky s tím nebyl problém, vidí, že přes týden si poradíš sama a tak nevidí žádný důvod, proč by o víkendu měl slevovat ze svého pohodlí. Takový sobeček no, na dítěti ho asi nejvíc bavila ta výroba :roll: Je mi to líto, ale možná jsi ho špatně odhadla, asi je ještě nevyzrálý na rodinu, ačkoliv zase tak úplně mladý už taky není. Máš určitou naději, že s větším dítětem si bude líp vědět rady, víc se s ním vyblbne a trochu se vzpamatuje, co se rodinného života týká.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19.1.20 11:40
@Anonymní píše:
Ahoj. Bohužel jsem dnes už trochu vybouchla na přítele. Máme 2 měsíčního syna. Přes týden přítel pracuje, je doma na víkendy, nevyplatí se mu vracet. Vcelku má pohodu a může si tedy dělat co chce. O víkendu zase chci já aby mi pomáhal. Což jaksi dělá, jen když chce jinak spoléhá že když si poradím v týdnu tak víkend nebude problém a štve mě to, nevidí že potřebují pomoct nebo snad nechce vidět. A tim myslim starost o malého, o domácnost, ale taky o dům - teď v zimě výhradně topeni, který je zde lokální takže s mimčem honička. Začalo to tím, že dnes měli v práci školení a pak posezení s kolegy, myslela jsem, že tedy půjde a navečer se vrátí a bude nápomocen. Jenže on přijel, najedl se, vykoupal se, malý spinkal tak jsem si udělali intimní chvíli no a potom začal že pojede za klukama (večer). Tak jsme se ponafali, protože jsem vyskočila s tím, že to měl udělat obráceně, že potřebují spíš pomoct a čekala jsem, že se vykeca do večera bude doma, protože jsem fakt už vyštavená. Teď jsem zase nervní místo spánku. Nechápe asi že nejsem stroj. Kdyz mu dam malého pořád u něj řve, protože ho jen drží, neumí s ním komunikovat, je linej s ním chodit, lehne si, malého hodí na sebe, přitom kluk už chce spíš pozorovat, štěbetat. Když chci aby ho uspal, tak ho položí a čeká až usne sám, případně mu cpe dudla, takže zase rev. No musím vždycky zase já. A tak mu aspoň říkam, že chápu, že se doma nudí, když jsem pořád s malým, ale ze mi pomůže, když bude aspoň doma a obstará kamna případně poklidi. I to je problém, bere to jako útok, že mu zakazuju někam jezdit. Chápu, že asi nebyl nadšený, když jsem mu řekla ať se vzpamatuje, že je to táta a že život už bude složitější, ale on to nechce přijmout tu změnu. Nakonec si vše musím udělat sama, protože se naštve a jde si lehnout. A já se mám zase posra*. Ono to bylo před malým jiný já to chápu, ale za ty 2 měsíce už by měl naskočit taky přece. Nevadí mu dívat se jak se dřu a že lítám sem tam. Každému o malém vypráví, ukazuje fotky, videa, když mu řeknu ať si ho vezme to udělá, ale jako robot jak jsem psala výše. Rozumím že není poprdeny z mimina, ale on malý na něj třeba už štěbetá a usmíva se, aby upoutal pozornost, ale s ním to nehne, pořád ho drží podle pohodlí svého nebo čumí do mobilu. Já už nevím jak mu dát najevo, že volám o pomoc, když říct mu to nemá smysl. Nevím jak ho zapojit do rodinného života. Mě opravdu nestačí, že přijede, všem nám dá pusu a zase by někam jel. Nehledě na to, že třeba vidí, že spím s malým, kdyz on vstane začne mě pusinkovat, aby mě vzbudil místo toho aby mě nechal vyspat. Ani když mu řeknu ať mě nechá spát, protože chci spát a fakt mě nezajímá nějaká pusinka po noci plné kojení. Dnes třeba při té hádce začal řvát, malý konečně spal a když jsem mu řekla až je tiše, že ho vzbudí nezajímal se a řval schválně víc. Naštěstí ho nevzbudil, ale nejspíš chtěl, aby jsem zase musela uspávat nebo nevím :nevim:
:hug:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24339
19.1.20 13:13

Nechápu, že se mu nevyplatí vracet z práce. To bydlí na ubytovně? Pracuje tak daleko? Znám chlapy, co jezdí 60 km tam a 60 zpátky, denně. Vyplatí se jim to, protože mají domov, ženu a děti. Tady vidím hlavní chybu. On nežije jako otec a manžel, ale jako svobodný bezdětný a ty mu to tolerujes. Zrušte spaní jinde a dítě mu davej co nejvíc. Přežijí to oba, musí si na sebe zvyknout.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama