Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jen přežívám mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.7.26 09:02
Určitě nejsi jediná. Jen je toho na tebe moc. Snad ti pomůže co ti teď napíšu. Když jsme se ségrou byly děti, moje máma byla hodně často vystresovaná. Viděla jsem ji křičet, brečet, být smutná. Často.
A stejně je to pro mě ta nejlepší máma na světě. Vím, že dělala své maximum. Mám ji hrozně ráda a nikdy bych ji nedala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.26 09:24
Pokud jsem dělala něco jiného, než péči o dítě(vaření, uklízení), pak pouze a jen v době, kdy byl někdo doma. Pokud jsem byla doma sama, věnovala sjems epouze péči o děti a sebe. I to druhé byl někdy problém.
Jiným slovy nějaké uklízení a podobně, mě vážně netankovalo, nevím, proč bych byla doma s dítětem kvůli tomu, abych se starala o domácnost. To počká, až někdo přijde z práce a převezme péči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.26 09:24
Já si myslím že je to naprosto normální a je to jen přechodné období. Uvidíš, že se se to srovná. Je to jen dočasná kombinace více náročnějších faktorů. Takhle malé dítě je pohoda, pokud řešíš jen to samotné dítě, jak je ale druhé prostě se to víc nakupí, jeden méně stíhá a když k tomu s tím druhým musíš někam dojíždět, něco řešit prostě to dá organizačně víc zabrat. Rozhodně nejsi jediná. Základ je zajistit to nejdůležitější, nikoliv mít dokonale uklizenou domácnost. Usnadni si to jak to jen lze, vyprdni se na ambici dokonalé matky, neměj na sebe takové nároky. Dokonalá matka totiž neexistuje. Řeš jen to, co aktuálně hoří, co je podstatné. Komplikuješ si hodně věcí sama sobě nějakou ideální představou, jak by to vše mělo vypadat a když to nenaplňuješ máš pak výčitky. Vyprdni se na to!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.26 09:28
Nejsi jediná, taky čas od času bouchnu a křičím. A pak je mi to líto a stydím se za to a jsem na sebe naštvaná a chce se mi z toho brečet…
Ze své zkušenosti můžu soudit, že tak za rok budou z dětí skvělí parťáci, co si spolu hodně vyhrají, pak má člověk i chvilku času pro sebe a získá trochu nadhledu.
Posílám hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.26 09:36
Ono to přejde. Děti jednou vyrostou. Nebude to takhle pořád. A že není doma vždy všechno hotovo? Mámy, jste doma abyste se postaraly o děti, ne abyste šůrovaly domácnost. I když se to očekává. Jsi jenom člověk, ne stroj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.26 09:58
Mně se po tomhle období vlastně na rovinu stýská.. dvojčata teda byla neskutečně hodná 
ten batolecí věk je prostě nádherný a nikdy nejde vrátit zpátky..
vydrž, jednou v naklizené domácnosti budeš vzpomínat, jak to bylo vlastně hezké a čekat na víkendy, až se povrací ze škol, intrů, kolejí, nebo přijedou s partnery na oběd 
zdá se to teď v nedohlednu.. ale není.. sotva jsem se otočila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.26 11:15
Nejsi jediná. Me se to taky sesra. o na jednu hromadu. Uz 10 let se hrabeme z problému a padají další; momentálně mi umírá tata a dospěle dceři našli neléčitelnou nemoc vedoucí k invaliditě. Mam 6letou skvělou dceru a jsem jen hromádka nervu. Jsem v preklimalteriu. Proste výhra..
Pomáhá jakýkoliv relax, mit čas pro sebe (ideálně i nějaký pohyb, nicnedělání a čas na partnera) a chození na terapii.
Výsledky nejsou hned.
Mysli na sebe, řeš důležité věci, delej dechová cvičení, koukej do zeleného… zkoušej a zkoušej. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.7.26 12:24
@truelly necelé tři roky, ale starší je autista, je na plenách, potřebuje dopomoct se vším. Ale zase je strašně hodný a poslušný.
Děkuji všem za reakce.
Já své děti miluju a užívám si to, jen prostě někdy je toho opravdu moc. A když je toho moc, tak si přijdu v šíleném napětí a stresu a vlastně ani nevím proč.
- Citovat
- Upravit
22.7.26 12:33
Jediná nejsi.
Všichni mi říkali, že nejhorší je z 0 na 1, ale mně přišlo mnohem mnohem horší z 1 na 2.
Dokud byla mladší nehybné miminko, tak to ještě šlo, ale když měla kolem 1 roku a začala všude viset, lézt, vyhazovat věci, tak jsem se úplně sesypala.
Já, která jsem emočně srovnaný člověk jsem prostě úplně vyhořela.
Naši i manžel mi říkali, že mě takhle nikdy neviděli.
Najednou jsem se neuměla smířit s tím, že nemám nic pod kontrolou. Nebyla jsem schopna ani uvařit oběd.
Nakonec jsme si s manželem sedli, on navrhl, že obědy si budeme nechávat dovést a nepořádek? Tak ten jsem začala těžce ignorovat! Je mi hned lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.26 13:51
@Markéta188 Chci jen říct, že je moc hezké číst, když je vidět, že ten protějšek vnímá, jak se ten druhý cítí a místo trvání na nějakém uspkojování jednoduchých spoelčenských představ, navrhne funkční řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.26 14:39
Je to normalni, neznam stastnou matku s narocnym ditetem nebo dvema malymi detmi, jak vyrostou, zase budes v pohode.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.7.26 21:54
U nás to samé, mám skolkove dítě, taky autistu, ale vím že z toho on nevyroste, též se zdravotními problémy, ale s rozdílem, že jsem na něj sama. Žádná pomoc od ex ani od rodiny, navíc jsem přišla o práci, tak netuším čím zaplatím nájem, protože maminku s dítětem s postižením nikdo nezamestnat nechce. A vůbec mě ten život nebaví, nevím proč jsem trestana, nikomu jsem nic neprovedla, ba naopak, pomáhám druhým. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všem,
v životě by mě nenapadlo, že budu zakládat diskusi s takovým názvem. Do té doby než se narodilo druhé dítě, jsem si mateřství užívala. Výlety, procházky, kavárny, zahrada, každý den navařeno, uklizeno. Nekonečná láska. V době, kdy se mi narodilo druhé dítě se přidaly staršímu zdravotní problémy a mě se najednou změnil celý svět. Mám starosti, objíždíme terapie, teď možná budeme řešit další zdravotní problém. A druhé miminko? To byl odzačátku masakr. Teď mu je rok a uz nekolik měsíců má totální separační krizi, pořás řve, ječí, žárlí, komanduje. Starší syn byl a je úplný opak. Oba dva neskutečně miluju, nikdy bych neměnila, ale v poslední době jsem vynervovaná. Doma nikdy nic není hotové, pořád binec, pořád vše dokola. Přijde mi, že neumím zachovat klid, občas na děti křičím, ale většinou to zvládám, jen to jednou za čas bouchne. A mě to je pak strašně líto. Neumím se hodit do klidu. Pořád se něčím stresuju, jsem furt v napětí. Manžel se stará jak jen může, takže i když jsme na to dva, tak jsem prostě psychicky unavená. Jsem jediná? Moc své děti miluju a chci aby měli hezké dětství a nechci aby vzpomínali na vystresovanou mámu.