Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já tě chápu. Sebepoškozování mám za sebou taky a ono nejde jednoduše říct: „Nedělej to, protože je to špatné“.
Fyzická bolest občas prostě přehluší to peklo, co se člověku děje v hlavě. Je to obrovská úleva. Nejde si pomoct. Naprosto tě chápu ![]()
Tvoji rodiče mají přístup, který má spousta rodičů.
Tvoji rodiče ti říkají, abys jedla a neřezala se… i když jíst nemůžeš a řezat se potřebuješ.
Moji rodiče, když jsem měla deprese, mi říkali: „A proč nezkusíš být veselá“.
Můžu ti napsat svůj postřeh o reakcích rodičů, který vychází z mé osobní zkušenosti a zkušenosti některých mých kamarádů. A také mnoha sezení s terapeutem. Třeba ti to pomůže nebo ne…
Rodiče obvykle svoje dítě milují. Nevím, jak to máte doma, ale předpokládám, že tě vaši mají rádi. Pro rodiče je strašně těžké si přiznat, že jeho dítě může mít nějakou psychickou poruchu.
Oni pochází z generace, kde tyhle věci byly tabu. Člověk byl buď normální nebo blázen. Pokud mělo dítě nějakou poruchu, bylo to proto, že ho rodiče špatně vychovali.
První reakce rodiče na to, když má dítě nějaký problém je to, že začne hledat chyby ve SVÉ výchově. I když to s tím vůbec nemusí souviset. Psychické poruchy mají i lidé, kteří mají milující rodinu a pohádkové dětství.
Spousta rodičů má tendenci dlouho ignorovat problémy dítěte a bagatelizovat je. Protože žádný rodič nechce aby jeho dítě bylo nemocné. Takže dokud ten problém ignorují, dokud ho bagatelizují a nepřipouští si ho… tak neexistuje.
Pro rodiče je strašně těžké přijmout ten fakt, že dítě má skutečný problém.
Hádám, že tvoji rodiče doufají, že žádný problém nemáš… že je to jen fáze a všechno se vyřeší, když tě donutí jíst.
Zatím si neuvědomují, že to tak není. Protože důvod proč nejíš máš v hlavě. Musí se vyřešit nikoliv to že „nechceš jíst“ ale hlavně se musí vyřešit „proč nechceš jíst“.
Bohužel tímhle přístupem rodiče hodně často svoje dítě spíše poškodí, protože dítě k nim ztratí důvěru. Nemocný člověk chce po rodičích podporu a pomoc. Ne s nimi bojovat.
Já např. svým rodičům vyčítala, že si o mé nemoci (depresi) nic nepřečetli. Kdyby si otevřeli jeden jediný článek na Wikipedii, tak by tam měli tučně napsané věci, čeho se vyvarovat… a přesně to byly ty věty, co mi říkali nejčastěji.
Lidi jsou na tom hůř… nemáš důvod být smutná… zkus to překonat… proč jsi smutná… mysli na něco hezkého…atd.
Jsi ve strašně těžké pozici, protože pokud ti mají rodiče pomoci, musíš je nejdříve přesvědčit, že máš skutečný problém, který by měli řešit.
Můžeš zkusit najít na YT nějaká videa o PPP, nebo nějaké články a to jim poslat. Uvidíš, jestli to bude k něčemu nebo ne.
Ale chápu, pokud k rodičům nemáš takovou důvěru, abys to s nimi chtěla rozebírat. Důvěra se snadno ztrácí, ale těžko získává.
Každopádně na internetu bude spousta možností, kam i jako nezletilá můžeš anonymně a bezplatně zavolat.
Linka bezpečí
(Tam se spousta nezletilých PPP obrací jako první možnost, když neví)
www.linkabezpeci.cz.
Anabell
Ti se myslím na PPP přímo specializují
www.anabell.cz.
Modrá linka
https://www.modralinka.cz/
Tam se dá zavolat nebo myslím i přes chat
Držím palce!
Každopádně jsi neuvěřitelně silná a statečná, že to v tomto věku řešíš sama. A že to řešíš aktivně. Už jenom tím, že hledáš info a ptáš se ![]()
@Tayen děkuju!! Jste jedina co md chápe. A klidně muzete napsat jak na to reagovali vadi rodice.
@Tayen píše: Více
Lépe bych jí to opravdu nenapsala.
Je vidět, že z tebe mluví osobní zkušenost a musím říct, že máš pravdu…
Je fakt, že někteří rodiče si hodně těžce chtějí připustit, že by jejich dítě mohlo mít nějaký psychický problém, proto se nad tím vším chtějí povznést a přitom se mylně domnívají, že to samo přejde. ![]()
A takový přístup je bohužel tím chybným. Někdy takové přehlížení může způsobit něco, co už bývá a nebo je, už navždy nenávratné. ![]()
@Tayen Moc hezky jsi popsala to, co se mi taky dělo v dětství, mládí.. to popírání problému rodiči, ta selektivní slepota k náznakům volání o pomoc a když to prasklo, hysterická snaha vše vyřešit na sílu, poplácat se po rameni, že oni za nic nemůžou a dotáhli dítě někam stylem: tady ho máte, opravte nám ho a vraťte nám ho zdravé..
A je fajn, že si to vyhodnotila jako problém a ptáš se. Jsi chytrá slečna. Řeš to, jídlo není nepřítel, je to palivo. Nic víc, nic míň.
Jíš pod bazální metabolismus rozházíš si hormony ( tj. zastavíš např. vývin prsou, později bude postava nesouměrná), zpomaluješ svůj metabolismus, atd…a hlavně trpí i psychika.
Ať ti rodiče zaplatí nutriční terapeutku, rozepíše jídelníček na míru…mrkni na Nehladu.cz, mají i pěkné články.