Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Nikdo necitoval. Ale původní dotaz zněl na Adélku. Pak to upravila. Mít zapsáno v OP Adélka,
.
@sharunka03 píše:
@Jahudka82 To máš pravdu, že by si to děti měly osvojit v dětství. I když u malých dětí mi to nejde moc přes pusu. To zas štve mě, že to zní tak tvrdě, když jsou mrňavý, třeba miminka a nebo ještě dvouleté. V našem případě dcerka 2 a půl. Ema, tak spíš pro nás Emička, Emí atd. Jediná prababička snad pořád jen Emó, když volá na ni, přijde mi to strašný. Ale zase ji opravovat nebo ji to vyčítat, starýmu člověku, tak to holt přecházím.
Aspoň teda dospělí lidé měli oslovovat, jak se jmenuji, kor ženy. Jako pořád říkat dospělé ženě nebo slyšet Káťo, Kačko, Verčo, Veru, Míša, když jim řeknete Veroniko, Kateřino, Michaelo, tak se pomalu ještě urazí?Nikdo zato (krom rodičů) nemůže, že mají dlouhá jména
Na druhou stranu jsem ještě moc neslyšela i že by ženě Lucii říkali Lucie, ale nejčastěji Lucko. Lůco. Pár holek - dospělých se i urazilo, když se jim řeklo Petro, ne já jsem Péťa
To že dospělým nejde základní tvar jména přes pusu u oslovování malých dětí je fakt, na druhou stranu, jak jinak si má dítě zvyknout na oslovení v základním tvaru? Pak z toho vznikají ti dospělí, kterým se nelíbí oslovení Petro, když byly celý žívot Péťa ![]()
Jinak prababičce která Emu oslovuje Emo fandím, k nějakému napomínání nevidím důvod a holčička bude vědět jak se jmenuje. V rodině máme Leu, kterou oslovují Via, starší sestra v době kdy se narodila neuměla L a prostě se to chytlo. Jenže několik let kdy byla doma s rodinou slyšela jen tu zkomoleninu Via a prakticky nezná svoje jméno a když na ní ve školce volali Leo, tak na to neslyšela a nevěděla kdo to je. Teď je holce 6 a ne Leu pořád nereaguje, což mi přijde úplně šílený.
Kvůli tomu chci dát dítěti takové jméno, které se mi bude líbit i v základním tvaru a chci ten tvar používat i v normálním hovoru, ne jen při kárání dítěte jak je teď u hodně lidí zvykem. Mám totiž tu samou asociaci, kdy mi základním tvarem bylo říkáno jen v negativním smylu a dodnes te základní tvar nemám ráda a takových nás po světě běhá fakt hodně.
Nevim jestli je Adélka možná ale máme v rodině přímo Rozárku. Jinak se jí ani nesmí říct. Pokud jde Rozárka, Petruška, tak proč by nemohla být varianta Adélka…
![]()
Já jsem Markéta a nejvíc jsem asi zvyklá na Markét a z domova Majda, Madla, ségra mi jako malá říkala Máťo a taky se to dost ujalo. Markétku jen tak od někoho nesnesu a co mi přišlo dost děsný tak v bývalé práci mi občas někdo řekl Marky nebo dokonce Marčo. Děs. Ale člověk si zvykne na leccos. Na Marky jsem občas odpovídala jasně, dolare
Děkuji moc za zachování anonymu.
@Trojlístek hele, v tomhle musím souhlasit. Mně základním tvarem jména říkaly jen učitelky na střední, jinak jsem vždycky byla oslovována Adél. Když jsem se odstěhovala do Německa, kde používají, až na výjimky, jen základní tvary jmen, nemohla jsem si na to,, Adela,, zvyknout
pořád mi to rvalo uši ![]()
@Gracetheworld píše:
To že dospělým nejde základní tvar jména přes pusu u oslovování malých dětí je fakt, na druhou stranu, jak jinak si má dítě zvyknout na oslovení v základním tvaru? Pak z toho vznikají ti dospělí, kterým se nelíbí oslovení Petro, když byly celý žívot Péťa
Jinak prababičce která Emu oslovuje Emo fandím, k nějakému napomínání nevidím důvod a holčička bude vědět jak se jmenuje. V rodině máme Leu, kterou oslovují Via, starší sestra v době kdy se narodila neuměla L a prostě se to chytlo. Jenže několik let kdy byla doma s rodinou slyšela jen tu zkomoleninu Via a prakticky nezná svoje jméno a když na ní ve školce volali Leo, tak na to neslyšela a nevěděla kdo to je. Teď je holce 6 a ne Leu pořád nereaguje, což mi přijde úplně šílený.Kvůli tomu chci dát dítěti takové jméno, které se mi bude líbit i v základním tvaru a chci ten tvar používat i v normálním hovoru, ne jen při kárání dítěte jak je teď u hodně lidí zvykem. Mám totiž tu samou asociaci, kdy mi základním tvarem bylo říkáno jen v negativním smylu a dodnes te základní tvar nemám ráda a takových nás po světě běhá fakt hodně.
Většina rodičů dává dítku jméno, co se mu líbí i v základním tvaru, jen čeština je jazyk tvárný a velmi vhodný na hraní si s ním. To není o tom, že rodiče vybrali Leu s tím, že jí budou říkat Via, ale o tom, jak se to tak nějak samospádem vyvine. U jmen tří a víceslabičných je to hraní se jménem mnohem jednodušší a pravděpodobnější.
Já nesnáším používání zdrobnělin jména, ale ráda si hraji, takže dítko slyší na velkou spoustu různých oslovení, některá byla či jsou odvozeninami od jména, jiná jen začínala stejným písmenem jako jméno a pak úplně odlišná od jména. Přesto jsem jméno vybírala jako to, které bylo pro mě to nejkrásnější v základním tvaru a dítko má taky pocit, že ho používám jen jako projev nespokojenosti ![]()
Zdrobnelina jde, mam v okoli dve rodiny, kde daly zdrobnelinu do rodneho listu (ne teda Adelku). Za me je to dost ulet. Ja s manzelem vybrala jmena, ktera se nam libila i v zakladnim tvaru a pouzivame je take. Aspon nebudou mit jednou problem s tim, ze jim nekdo nerika Adelko ale Adelo (jen priklad). Ja s oslovovanim v zakladnim tvaru problem u sebe nemam, zila jsem v cizine, kde logicky ceske domaci tvary neznaji a nadale s cizinci pracuji. Na VS nas vetsina vyucujicich take oslovovala zakladnim tvarem a vim, ze nekteri s tim meli “problem”, protoze nebyli zvykli.
@Sisika9 píše:
Bylo to v otázce v době když jsem komentovala, teď je po editaci.
Citovat, citovat, citovat! Taky jsem zapomněla. ![]()
@Anonymní píše:
Nevim jestli je Adélka možná ale máme v rodině přímo Rozárku. Jinak se jí ani nesmí říct. Pokud jde Rozárka, Petruška, tak proč by nemohla být varianta Adélka…![]()
![]()
Rozárka má v rodném listě? Někteří rodiče jsou vážně pitomci.
@Kasandra159 píše:
Většina rodičů dává dítku jméno, co se mu líbí i v základním tvaru, jen čeština je jazyk tvárný a velmi vhodný na hraní si s ním. To není o tom, že rodiče vybrali Leu s tím, že jí budou říkat Via, ale o tom, jak se to tak nějak samospádem vyvine. U jmen tří a víceslabičných je to hraní se jménem mnohem jednodušší a pravděpodobnější.Já nesnáším používání zdrobnělin jména, ale ráda si hraji, takže dítko slyší na velkou spoustu různých oslovení, některá byla či jsou odvozeninami od jména, jiná jen začínala stejným písmenem jako jméno a pak úplně odlišná od jména. Přesto jsem jméno vybírala jako to, které bylo pro mě to nejkrásnější v základním tvaru a dítko má taky pocit, že ho používám jen jako projev nespokojenosti
Však já nejsem proti různým tvarům jména, čeština je na to opravdu úžasný jazyk. A Lea/Via opravdu vzniklo organicky a přirozeně a proti tomu oslovení nic nemám. Jen si myslím že by rodiče měli používat i skutečné jméno dítěte, ne jenom zdrobnělinu/presdívku tak, aby dítě vědělo jak se jmenuje, na to jméno slyšelo a neběželo se preventivně schovat když mu někdo řekne jménem v základním tvaru ![]()
Ahoj, ja nejsem nositelka toho jmena, takze nemuzu odpovedet ohledne spokojenosti, ale v praci jsme meli Adelu a rikali jsme ji vsichni Adel. Nic nenamitala.
Vim, ze se jim jinak rika i Áda, Áďa, Adele Gondikove vzdycky rikal Gondik Aduš. Je to v pohode jmeno.
@Gracetheworld Však já to tak beru a vybrali jsme si z kalendáře Ema, ale aby to nevyznělo právě, že ji podomácku budeme říkat celý život? To by nekorespondovalo s tím, co jsem napsala, že pak dospělé ženy chtějí být Péťou, Káťou atd. Jen bychom ji tak chtěli říkat v zákl. tvaru, až bude větší, teď ji tak neříkám a pravda, manžel ji tak řekne, když hned něco neudělá. Já tohohle se snažím vyvarovat. A taky, jak píšu, že jsem se u toho i psaní zamyslela zároveň, že prabábi nebudu a nechci napomínat, ono je to i babička mého manžela, tak to bych si právě ani nedovolila už tuplem. A 2. věc je, že je hluchá, tak to bych si naběhla, bych to na ni řvala na celé kolo
Ono stačí, že si kolikrát plete, že malej není ta, ale ten. A taky občas řekne Emo, ale spíš ji osloví - ona. Takže zas platí to samé, nemám sílu se s ní přít ![]()
Takže na to oslovení mi přijde ještě malá. A právě, jak bude větší, ji začnu říkat víc, tak aby se to přiblížilo základu a v dospělosti bude už Ema ![]()
@Anonymní píše:
Já jsem Markéta a nejvíc jsem asi zvyklá na Markét a z domova Majda, Madla, ségra mi jako malá říkala Máťo a taky se to dost ujalo. Markétku jen tak od někoho nesnesu a co mi přišlo dost děsný tak v bývalé práci mi občas někdo řekl Marky nebo dokonce Marčo. Děs. Ale člověk si zvykne na leccos. Na Marky jsem občas odpovídala jasně, dolareDěkuji moc za zachování anonymu.
Marki, je normalni oslovení pro Markétu. Jsi trochu divna, že se tomu divis.
Jinak kamarádka má taky dceru Adélu, a mně se docela taky líbí to jméno. Říkají ji, tak nějak tak, jak se ji říkává Adélka, Áďa. A ji konkrétně říkají ještě Ádinka.