Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A jinak mě ten chlap teď v tuhle chvíli už jako žádný dobytek nepřipadá. Pokud teda nezanáší, tak maká, vydělává, chce jezdit po výletech a jeho partnerka je ta, která mu lamentuje že přešel po čerstvě vytřené podlaze, dřepí doma u telky a nic nechce dělat.
Jediné, co je, že nebyli schopni si spolu už na začátku vztahu nějak pořešit společné finance, nicméně tady vidím prostor ke zlepšení, pokud mu nevadí, že si ona bere peníze, když nemá, tak ve své podstatě škrt není.
Byla tady spousta diskuzí na téma, jak chlap přijde z práce, nic nedělá, nikam se nejezdí atd, tohle mi přijde obdobné, pasivita, ale ze strany ženy.
Pokud jsou oba lidi domácké typy, které spojuje koukání na telku, pití kafíčka a krafání o nesmrtelnosti chrousta, tak je to zcela v pořádku a můžou tak žít šťastní do konce života.
Ale tady se asi budou muset nějak dohodnout, buď spolu jako partneři žít nebo teda jít od sebe, ale žít vedle sebe mi přijde jako zabíjení života a ten máme jaksi jenjeden
Vzchop se, brečením v koupelně a sněním o svatbě a miminku nic nespravíš. Bohužel mi to připadá, jako kdybys čekala, že se stane zázrak a přijede princ z telenovely. Když už jsi to příteli tenkrát odpustila, tak bych se v tom dál nevrtala. Pokud ti na něm všechno vadí, tak odejdi. Vždycky se to dá nějak udělat.
Tobě vadí, hnusí se ti, ale chceš mít s ním dítě, svatbu. Domů, k rodičům jít můžeš, ale je ti po něm smutno, když na týden odjede, zve tě na výlety, ty se chceš dívat na telku. Holka, já vidím problém spíš v tobě, pokud pominu ten začátek s nevěrama, ale ten jste vyřešili. On je ten, co chce vztah oživit, nabízí řešení, ale ty čučíš na TV. Zřejmě potřebuješ chlapa, který by čučel s tebou a sem tam ti dal pusinu a držel za ruku. Tak hledej!
Vadí mi, protože vidím, že mi to dělá schválně, když ho prosím, atˇ se snaží, tak řekne, že bych se nudila, kdybych neměla, co dělat, jinak že sedím u tv, tak to jsem tak nemyslela, dívám se na ulici, když je, ale televizi k životu nepotřebuju, jo tu nevěru jsem celkem smetla ze stolu, ale prostě mě to poznamenalo v tom, že už nemám na něho chutˇ, chtěla bych se milovat spontáně, ale u něj to nejde, on k sexu potřebuje prádlo nebo silonky, abych si oblíkla, to mě fakt po těch letech nebaví, navíc z jeho strany je velký problém, že jsem přibrala asi 8kg za 4roky a to on přes srdce nemůže přenést, pořád musí být aktivní a mě ta aktivita, už tak nebaví, jako dřív, po práci, kde si za 8h ani jednou nesednu, kde jen lícu, přijdu domů a tam vybuchla bobma, tu bombu musím dát do kopy, jinak bych si ani kafe dát nemohla, pak mě čekají povinnosti do školy s dcerou a v neposlední řadě se k nám do baráku přistěhovala jeho sestra, takže její děti mám pořád u nás, je jim tady dobře, ale když je ona v práci, tak se o ně starám se vším všudy i s úkolama a pak ho prosím, aby si po sobě uklidil, co si vytáhne, ale prostě to dělá schválně, ví že já to uklidím, že budu naštvaná, ale je mu to jedno. Mám ho ráda, né že ne, ale už je to úplně o nečem jiném, kdyby aspoň udělal vstřícný krok a snažil se, tak pak i já budu v pohodě, když jsem minulý rok otěhotněla, tak se náš vztah vylepšil, pak jsem potratila, byl u mě, podržel mě, ale pak se vrátil na stejné chování a bylo to v háji…prostě já se dokážu přizpůsobit, ale potřebuju náznak, že i on je ochotný se přizpůsobit, aby jsme spolu mohli zůstat.
Oživuji diskuzi. Jsem jaksi na svém dně a nějak nevím jak se z toho dostat. Takže si tu jdu vylít srdíčko a zároveň pro radu, vzhledem k tomu kolik je zde zkušených maminek. Je mi 22 let, s přítelem čekáme miminko JENŽE nastaly problémy. Vím že mě mnozí z vás nařknou, že jsem hloupá, ale to si prosím nechte stranou. Ano náš vztah nebyl prvního půl roku ideál. On se pořád vzpamatovával z rozchodu s bejvalkou, ale na to jsem přišla až časem, takže hodně chodil na akce a vracel se mi ožralý v 10 dopoledne no co nějak jsem to neřešila a chodila jsem s holkama. Pak bylo vše super úplně jak v pohádce, tak jsme se bavili i o mimču a že se pokusíme. Nicméně já se bála, aby se to zase neopakovalo a už jsem měla v hlavě rozchod a že se odstěhuji zpět domů a navíc jsem nevěřila, že bych hned na poprvé zapadla. No opak byl pravdou a v červenci na mě vykoukly dvě čárky. Dlouho jsem zvažovala interupci a musím i přiznat, že při prvním screeningu mi bylo jedno, jestli mimčo žije nebo ne
raději bych se ani neviděla, když nad tím zpětně uvažuji. Ale od doby co jsem byla těhotná byl náš vztah pořád super a byl se mnou a věnoval se mi, až do teď. Před 14 dny mi řekl, že chce za chlapama na pivko a že dojde o půlnoci ať nemám zbytečně strach, no nevěřila jsem že by poprvé dodržel slovo, ale světě div se on to dokázal a dokonce se i v sms omluvil, že přijede o maličko později kvůli taxíku. Ovšem dnes repete a že dojde v 1, no říkám si že si nebudu dělat naděje, ale přesvědčoval že jde jen poklábosit a že na dízu nepůjdou a kdesi cosi. Hmm dopadlo to přesně jak tušíte. Před chvílí se mi vrátil z bušením na dveře protože ztratil klíče no ožralý jak dobytek a nasáčkoval se mi do ložnice i přesto že jsem řekla ať mě nechá vyspat na naší posteli a jde do obýváku. Nic a ještě jsem já ta špatná, no a za 14 dní chce jít zas, že prý můžu být ráda že chce chodit jen co 14 dní. Tož jsem zůstala zírat
. Takže mám ani ne 3 měsíce do porodu a on si teď bude chodit na diskotéky a bude se vracet kdoví kdy? To jako myslí vážně? Ještě mi řekne, že já si alespoň pokecám tady na emiminu a on chudák si nemá kde pokecat. KUrňa ale to že já trčím věčně doma a dělám služku tak to ho nezajímá a to že bych chtěla mezi lidi tak to taky nic. Krve by se ve mě nikdo nedořezal jak jsem vzteklá a zároveň nešťastná. Ano spala jsem sice hodinu, ale pořád vím co píši. No každopádně po všech diskuzích které jsem tu dnes četla ať už o tom jak často chlapi chodí na pivečko a podobně mě napadla myšlenka, zda se prostě neseberu a nenajdu si někde podnájem a nebudu raději sama než takhle se nervovat co 14dní a stejně když dojde na porod tak o tom ani vědět nebude, protože mi nezvedne telefon(viz zkušenost opět z dneška a dřívějška). Ho prostě zajímá jen on sám
a mě strašně štve, že jsem na to přišla až po roce a půl života s ním
ano jsem hloupá. I máma mi řekla, že jsem hloupá. Jenže poraďte jak z toho všeho ven. Malého se nevzdám je to můj drobeček pro kterého chci bojovat a udělám cokoliv aby byl šťastný, jenže vím že s jeho tátou zůstat nemůžu protože bych brzo skončila na antidepresivech
Mám našetřeno 15.000kč což je fakt malinko, jsem na ÚP a vyhlídka brigády no ve třetím trimestru žádná
Nevím jak z toho ven a nejvíc mě štve, že jsem z toho vztahu nevyklouzla už v květnu
alespoň bych to neměla teď tak těžký
jsem ráda za malého, ale taky za jakou cenu
proto chci názor někoho kdo si třeba něčím takovým prošel a zvládl to. Já jsem totiž na jednu stranu odhodlaná udělat cokoliv, ale na druhou stranu se bojím, že selžu
Prosím nepište mi o tom jak labilní asi musím být
to mi stačí poslouchat od mamky ![]()
Ahoj, mám za sebou podobnou zkušenost, můj ex teda sice nechodil chlastat, ale za to v den výplaty všechny peníze rozfofroval a pak celej měsíc neměl co do pusy. Taky jsem si pořídila dítě „narychlo“ a bezhlavě, nevěřila jiným lidem, co mě varovali.
No.. odejdi, dokud je ještě jakž takž čas, až se ti prcek narodí, bude to o to těžší. Máma by ti nepomohla? Nebo někdo jinej z rodiny?
@Edita2 ahojky napíšu ti ve zkratce můj příběh, je velice podobný - mimčo bylo plánované, ale jak jsem časem zjistila, asi jenom mnou
taky se začal vracet nad ránem, nebral mi tel., když jsem mu volala kde je, přišel a ještě byl uražený a nepříjemný…čas plynul, několikrát jsem byla u našich, jednou i týden a to jsem mu řekla, ať se jako rozmyslí, že tak žít nebudu…buď já + dítě, nebo nic.
Zkusili jsme to znova, bříško rostlo, někdy byly lepší dny, někdy horší. Nastal den porodu a DEN VELKÉ ZMĚNY. Já jsem přestala řešit jeho moresy, láska byla už někde jinde, láska k dítěti je 100× silnější než k nějakému chlapovi, to mi věř!! A můj chlap? Je z něho super táta, už se nevrací nad ránem a když jo, tak mi to je buřt. Cítím více lásky od něho atd. Takže u nás Happy End. ![]()
Nikomu bych nedoporučovala dítě na zalátání vztahu, ale nám to prospělo.
Takže ty se drž, spíše než stěhování, bych si dala od sebe jenom pauzu - chlap brzo zjistí jak si potřebná a že mu chybíš…ty si urovnáš myšlenky a třeba fakt zjistíš, že bez něho Ti bude lépe. Hlavně ať je zapsaný v rodném listě!
Drž se.
![]()
Dát mu nůž na krk, bud anebo, pokud se máš kam vrátit tak aspon na zkoušku bych odešla, co na to on a pokud tě nebude dobívat, je to ztracený. já prožívám něco podobnýho ted kolem Vánoc. chci se s ním rozejít ale on se nějak nehodlá odstěhovat, bud ráda že ti nenadává do pi.. a zasr…kun..jako mě tento tjden
![]()
@Edita2 no…nevím co poradit, já otěhotněla neplánovaně, chlap taky chlastal, pak jsem přišla na nevěru a ukončila jsem to. Bydlím u mamky, nemůžu si stěžovat jak to dopadlo
on naštěstí ani nejeví zájem a to jsem jedině ráda, dítě bych mu v jeho stavech nikdy nepůjčila.
Ale co ty víš, třeba ho prcek změní
odejít můžeš vždycky
a k těm penězům - budeš mít nárok i na porodné, pokud teda chlap nevydělává nějaký velký sumy
pokud ho teda udáš jako otce.
Jste oba dva ještě hodně mladí. Ještě si oba dva chcete užívat a ty už nemůžeš a jen tak to jiné nebude. Sama jsi psala, že pokud jsi chodila ven s kamarádkami ani jsi si nevšimla, že by ti chování partnera nějak vadilo. Nejste zralí na dítě, ale už tu prostě je. Je zbytečné s ním cokoliv rozebírat, když přijde domů opilý. Promluvte si v jeho střízlivém vztahu jak si představujete soužití. Oba. Pokud on spatřuje jediné potěšení v návštěvě diskoték a hospod, tak to raději hned zabal, protože to jiné nebude. To, že se bojíš, že selžeš, je úplně normální. Z toho se život skládá. Jednou jsi dole a jednou nahoře.
@Kobliha51 píše:
@Edita2Jste oba dva ještě hodně mladí.
dnes se to bere jako hodně mladí a před 30.lety to bylo, že v této době se běžně zakládaly rodiny, chlapi měli po vojně a zodpovědnost být musela.
Je těžké radit, ale mimčo ho jistě nezmění, dobrotu bude sekat jen chvíli. Není co závidět a jak ze situace ven těžko radit, neznáme poměry a byt. možnosti rodičů zakladatelky.
@lemaz píše:
Včera hystereskopie, druhý pokus o dlouhý protokol, napíchaná hormonamy, přestávám kouřit a přítel si domlouvá rande. Už jsem psala deníček.
Dnes jsem mu vlezla do telefonu (odsuďte mne). Když jsem byla na sále, tak se s ní domlouval na víkend. Mě řekl, že pojede ke známým.
Já už nevím, co mám dělat. Vyhodila jsem ho z bytu - odmítá odejít. Prý slyším trávu růst.
a proč to sem píšeš?
Ahoj Edito, je to fakt moc smutný:-( Já bych ti za sebe poradila od něho odejít, třeba by se chytil za nos a došlo by mi to. Líbit si to ale nenechávej, byla bys fakt chudák. Moje máma takhle žila přes 30let. Měla zkažený život, tak vím o čem to je.
jé to já pochopila jak to myslíš, jen prostě mi tím cos psala naběhla myšlenka…