Jsem nejhorší matka na světě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Limi123 píše:
To teda! V životě mě nic nedokázalo během vteřiny vytočit tak, jak malý dvouleťák
Mam stejnou zkusenost. Bez deti bych rekla, ze se ovladam temer dokonale, ale staci mi jit s dcerou z garaze vytahem do bytu a kdyz ji po ceste musim asi 20× napomenout, at nerve, ze vzbudi miminko, neolizuje vytah, nemacka zvonek, nekope do dveri, jde, neutika, ze muze jet auto atd. atd. tak se musim drzet, abych ji neroztrhla vejpul. Do toho mam v jedne ruce kocar s miminkem, v druhe ruce dve nakupni tasky, kabelku a veci na sport. Ty situace jsou proste x krat denne vyhrocene… Ty reakce byly unisono pozitivni, protoze kazda matka se v tomto pozna…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@BloomingGorgeous píše:
Načítámm citovaní příspěvek, Čekejte prosím…Mam stejnou zkusenost. Bez deti bych rekla, ze se ovladam temer dokonale, ale staci mi jit s dcerou z garaze vytahem do bytu a kdyz ji po ceste musim asi 20× napomenout, at nerve, ze vzbudi miminko, neolizuje vytah, nemacka zvonek, nekope do dveri, jde, neutika, ze muze jet auto atd. atd. tak se musim drzet, abych ji neroztrhla vejpul. Do toho mam v jedne ruce kocar s miminkem, v druhe ruce dve nakupni tasky, kabelku a veci na sport. Ty situace jsou proste x krat denne vyhrocene… Ty reakce byly unisono pozitivni, protoze kazda matka se v tomto pozna…
Víš, co by mě strašně zajímalo? Jak to mají maminky v Norsku. Tam je opravdu společensky nepřijatelné na dítě byť jen zvýšit hlas, natož se neudržet a dítě uhodit. Zajímalo by mě, jestli díky své výchově ty maminky nemají ani tendence toto dělat - myslím zejména to zvýšení hlasu… Nebo jak to ty maminky dělají, že nikdy neupustí tu páru?
- Citovat
- Upravit
@Limi123 píše:
Víš, co by mě strašně zajímalo? Jak to mají maminky v Norsku. Tam je opravdu společensky nepřijatelné na dítě byť jen zvýšit hlas, natož se neudržet a dítě uhodit. Zajímalo by mě, jestli díky své výchově ty maminky nemají ani tendence toto dělat - myslím zejména to zvýšení hlasu… Nebo jak to ty maminky dělají, že nikdy neupustí tu páru?
Tohle by me taky zajimalo a uz me to i casto napadlo. Mam zkusenosti i s jinymi zememi a taky mam pocit, ze obecne pusobi (nerikam, ze jsou) vic nas veci. Ale jedna kamaradka cizinka mi rekla, ze jen neni zvykem priznat to, co ja rikam celkem otevrene - materstvi je nadherne, ale psychicky je to velmi narocne, chvilema teror. Pry jsem velmi uprimna 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Limi123 píše:
Víš, co by mě strašně zajímalo? Jak to mají maminky v Norsku. Tam je opravdu společensky nepřijatelné na dítě byť jen zvýšit hlas, natož se neudržet a dítě uhodit. Zajímalo by mě, jestli díky své výchově ty maminky nemají ani tendence toto dělat - myslím zejména to zvýšení hlasu… Nebo jak to ty maminky dělají, že nikdy neupustí tu páru?
Ja si treba vycitam, ze zakricim, nekdy az hystericky. Pokazde si slibim, ze uz to neudelam, ale jak jsem psala, staci jit z garaze do bytu a casto to nedam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@BloomingGorgeous píše:
Tohle by me taky zajimalo a uz me to i casto napadlo. Mam zkusenosti i s jinymi zememi a taky mam pocit, ze obecne pusobi (nerikam, ze jsou) vic nas veci. Ale jedna kamaradka cizinka mi rekla, ze jen neni zvykem priznat to, co ja rikam celkem otevrene - materstvi je nadherne, ale psychicky je to velmi narocne, chvilema teror. Pry jsem velmi uprimna
Mne prijde, ze obcas se neudrzim i kvuli tomu spolecenskemu tlaku na to, ze dvoulete dite ma jit sporadane v obchode vedle maminky, nema se vztekat, ma se o vse s usmevem rozdelit a poslechnout na slovo. Kdyz se tak nechova, kouka se na vas okoli jako na nekoho, kdo selhal ve vychove (ne vsichni, ale stava se to). A pak ma obcas clovek tendenci resit veci zbytecne zkratkovite… Ale neni to vzdy ten duvod, ale casto ano…
- Citovat
- Upravit
@BloomingGorgeous píše:
Ja si treba vycitam, ze zakricim, nekdy az hystericky. Pokazde si slibim, ze uz to neudelam, ale jak jsem psala, staci jit z garaze do bytu a casto to nedam
Zkus take mrknout na to Jak zit a nezblaznit se… Ja uz jsem ted 14 dni temer nekricela. Fakt mi to prijde skoro jak zazrak.
- Citovat
- Upravit
@terinka4444 píše:
Bože klid, stalo se, trauma z toho mít nebude. Ještě se v životě naděláš chyb, které tě budou zpětně trápit. Nicméně důslednost by se ti vyplatila, bez mlácení, ale nepolevit. Tady si sedneš a jíš. Taky jsem měla nejedlíka a jediné, co pomohlo byla důslednost, jinak člověk vymýšlel a vyráběl 20 jídel, běhal po baráku jak pominutej a dítě nejedlo a dělalo si z něj dobrý den.
Prosim te, rozvines to trosku s tou duslednosti Moc by mi to pomohlo. Mam doma dva takove experty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dceři jsou přes dva roky, najednou mi přestala jist, ted se to zlepšilo ale odnaucila se u jídla sedět a ji jen to co ji chutná a vi co to je. Obědy vůbec nejí, jen chleba, rohlík, jogurty atddnes ze chce prbinacek tak sem ji ho nenápadně smíchala s tvarohem a dala do misky, dívala se u toho na TV a nevšimla si že ji to dávám z misky, jak si toho všimla tak přestala jist… Už sem to nezvládla šla za ni strčila ji lžičku do pusy ať ochutná že je to, to co papala celou dobu a ona začala plakat a držela to zase v pusy jako vždy, tak sem ji dala na zadek a že to má spolknout.. Ona furt hysterak tak sem ji dala na zadek několikrát a ona se nakonec pocurala… Je mi ze mě zle a nevím co mám ted dělat. Chce se mi umřít, ze sem ji tohle udělala, dcera se semnou bavi jako by nic.. Strašně jsem se ji omluvila, ale je mi jasný ze sem ji to jídlo znechutila úplně a ještě k tomu se bojím ze teď bude mít nějaké trauma. Nemlatila jsem ji silou ale několikrát na ten zadeček takže ji to určitě muselo strašně bolet… Vynadejte mi zasloužím si to a stejně to už nikdy nenapravim
Me se toto taky stava, ted uz min, protoze mi dochazi, ze cim vic tlacim na pilu a horekuju, tim mensi efekt to ma. Ale neobvinuj se, proste ti ruply nervy. Priste ti treba nerupnou, nebo zase rupnou a po priste uz se udrzis 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prosím tě, úplně v klidu. Děti rychle odpouštějí a zapomínají, takže větší trauma než dcera z toho máš ty. Nervy prostě občas ujedou. Co se jídla týče, nám malý nechtěl dlouho nic pořádného jíst. Měl asi 4 jídla, která jedl pořád dokola, a nic jiného. Bylo to kuře na paprice, párky, boloňské špagety a rajská. Cokoliv jiného bojkotoval, od lososa po svíčkovou. Jedl rád ovoce a zeleninu a suché rohlíky, ale jakmile jsme mu dali namazané pečivo, jogurt, sýr, vejce, šunku nebo cokoliv, tak to poznal na sto honů i zamaskované pod vrstvou zeleniny. Pomohla až školka, kde viděl, že děti papají a jedl s nimi. Přitom to samé jídlo, uvařené doma, sám doma nejedl. Časem (asi jak dítě stárne a otupují se mu chuťové buňky) si zvykl na nová jídla, ale že by to byl nějaký jedlík a rád zkoušel nové chutě, to nemůžu říct ani teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já Vás uklidnovat nebudu. Na Vašem místě bych začala navštěvovat psychologa a začala pracovat na tom, abyste byla schopná zvládnout situace jako je tato.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dceři jsou přes dva roky, najednou mi přestala jist, ted se to zlepšilo ale odnaucila se u jídla sedět a ji jen to co ji chutná a vi co to je. Obědy vůbec nejí, jen chleba, rohlík, jogurty atd
Stalo se a nejsi prvni ani posledni, ktere ruply nervy. Hlavne z toho nezacni silet nebo kolem male chodit po spickach, aby nahodou neco. Ona uz ani nevi ze dostala na zadek. Bude to v pohode neboj se . DUslednost je dobra. Vynechejte sladkosti a jakekoli dobrutky a treba se trochu rozji .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co se stalo, to se stalo. Vrátit se to nedá. A dítě z toho nebude mít žádné následky. Ale podle mě musíš zapracovat na tom, aby se to neopakovalo. Teď jsi z toho nešťastná, takže máš předsevzetí, že už k tomu nedojde. Ale podle mě se do tohoto stavu, co dnes, dostaneš brzy zase. Jelikož děti nasírají často, opakovaně a s věkem čím dál tím víc důmyslněji. Zítra bude holčička nejspíš zase s tím jídlem blbnout. Plácnout dítě, když dělá něco nebezpečného je jedna věc. Plácnout dítě za to, že nejí, je věc úplně jiná. Trochu mi to připomíná jednu známou, která na svého syna hartusila kvůli tomu, aby se vyčůral a vyhrožovala mu výpraskem, jestli to neudělá. Zcela upřímně - v tomhle stresu bych se nevyčůrala ani za nic. A kdyby mě někdo bil u jídla, zhořkne mi sousto v puse ještě za rok. Neber na lehkou váhu, co se dnes stalo. Nenech se ukolébat tím, že jiní také selhávají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Limi123 píše:
Víš, co by mě strašně zajímalo? Jak to mají maminky v Norsku. Tam je opravdu společensky nepřijatelné na dítě byť jen zvýšit hlas, natož se neudržet a dítě uhodit. Zajímalo by mě, jestli díky své výchově ty maminky nemají ani tendence toto dělat - myslím zejména to zvýšení hlasu… Nebo jak to ty maminky dělají, že nikdy neupustí tu páru?
To nemas jen v Norsku, ale i Nemecko napriklad, i kdyz ne az tak extremne. V Cesku je to jiny extrem, ziju v DE a na hristich v Cesku matky strasne jeci a hned deti placaji za blbost, prijde mi to tak. V De je to vse klidnejsi, bez jeceni, natoz mlaceni. Nejsem zastancem ani jednoho extremu, ale rozdily vidim. Ja se drzim venku, ale doma mi nervy taky ujely, mame je jen jedny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@warita píše:
ruzne. Mozna byla chyba, ze jsme se ji s manzelem snazili ukecat na tisic a jedna zpusobu. Vypraveli ji, jake to je dobre, ze to uvarila maminka, ze tam jsou rajcatka (rajcata miluje). Pak jsme ochutnavali a mlaskali. Krmily jsme vsechny plysaky. Slibovali mnamky po jidle ci prochazky nebo TV. Nezabira nic. Na hysterak se moc reagovat neda, kdyz ji to chytne, tak nevidi neslysi a hotovo.Pritom ona byla donedavna ukazkovy jedlik. A ted toto..... zatim podvyzivena neni, vzdy do ni nejak neco propasuju, ale optimalni to neni a HODNE MI TO CUCHA NERVY.
no vy snad máte doma mou dceru
- Citovat
- Upravit
Ode dneška to budu dělat jinak, nebudu to jídlo prožívat, posadím ji ke stolečku a buď jist bude nebo ne, ikdyž je problém že jsme často venku a tam ji vždycky dám něco DO ruky (kapsičku, rohlík) a to sní v pohodě, no budu to dělat všechno trochu jinak.. Ještě je taky těžký poslouchat mou babičku která mě straší že malá skončí na kapačkách a že prostě jíst musí to co jo dám 
a taky to není tak, že by mi skákala po hlavě, když nechce poslechnout a hodně zlobí, tak ju plácnu ale tohle bylo vážně přes čáru no dneska je nový den a snad to bude lepší
- Citovat
- Upravit
