Jsem prostě jen nevděčná?!

Anonymní
27.9.18 02:05

Jsem prostě jen nevděčná?!

Ahoj holky, potřebuju poradit a už nevím kde ty rady brát. Jsme s přítelem 5 let, máme 2 letého syna, mně i jemu je 23. Ze začátku to byla veliká láska, opravdu jsem nikdy nic takového nezažila jakoby se mi zastavilo srdce pokaždé co jsem ho viděla ( to že mi volal 70× za den, aby zkontroloval kde a s kým a jak dlouho jsem ) jsem nijak neřešila a v podstatně díky růžovým brýlím mi to nevadilo. Po 2 letech jsme se sestěhovali. Celé ty 3 roky i těhotenství bylo všechno v pořádku. Pak se nám narodil syn (on chtěl a já se nechala přemluvit ) a ja zacala mit pochyby. Uz to nebyl ten vesely a usměvavý kluk, kterého jsem znala. Začal řešit jen peníze, nebavil se o ničem jiném (až jsem nechápala jak jsme spolu mohli dřív trávit tolik času a mluvit), vadí mu každá drobnost, že je na poličce prach, že není jídlo uvařené dostatečně včas, že ještě nemá suché prádlo…za tohle jsem si vysloužila slova jako že "Jsem k ničemu a na h.vno ženská, že nic nedělám a že na všechno akorát se. u, ani domů nedávám žádné peníze (chodila mi materska 4000) ale to nic není všechno doma přece pořídil on a mně tam nepatří nic. Nemůžou chodit s přáteli si posedět nedej bože jít si zatančit! Můžu jen přes den a s holkou a ani to se neobejde bez keců. Nakonec jsme se opet pohadali a on mě vyhodil a já i se synem šli k rodičům. Pak mě odprosil a mně vlastně taky chyběl tak jsme šli zpátky. Tohle se ještě několikrát opakovalo a trvalo to asi rok ale opravdu se napravil. Pořád mívá poznámky ale jinak je tolerantnější. Já mám ovšem pocit, že po tom všem už k němu tolik necítím…vlastně už skoro nic. Teď už sice nemá řeči jako předtím ale zase mě pořád obviňuje že ho podvádím především protože se nechci milovat tak často jak by si představoval (cca 5×tydne). A mně přijde, že každým rýpnutím (kvůli sexu nebo neveře) jen přidává další hřebík do rakve. Cítím že s ním nejsem šťastná. Ale pak si zase řeknu jestli jen nejsem nevděčná, do práce chodí, syna má rád, co potřebujeme to koupí, nepije, nikam nechodí s kamarády…Ale já mám pořád pocit že potřebuju milého, empatickeho, přátelského chlapa co mě rozesměje..prostě že si budeme mít co říct. Nejsem prostě naivní? Protože se máme vlastně dobře ale já pořád přemýšlím, že chci něco jiného. Nemyslim tu zamilovanost ale právě to období po tom..že jste s někým prostě jen pro to, že je vám spolu dobře a ne kvůli dítěti, dát si navzájem s partnerem trochu volnosti a naopak lásku když jste spolu. Na druhou stranu rozbíjet rodinu kvuli nějakým mým představám jak bych chtěla aby to vypadalo…vidíte takhle si kladu otázky pořád dokola už strašně dlouho a nevím co s tím :,( :,(
Mrzí mě to i kvůli němu protože on se opravdu poslední dobou snaží ale já už o to asi ani nestojím. Ale bez něj bychom se synem neměli nic ani kam jit…Omlouvám se, že to je tak dlouhé ale musela jsem se z toho trochu vypsat…

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
122
27.9.18 05:51

Moc dobře víš, že na své otázky najdeš odpovědi v sobě. A že si na ně i odpovídáš. To je ten tvůj vnitřní hlas, co ti říká, co máš dělat, pokud to chceš zachránit, tak si s ním v klidu sedni, řekni mu to co nám a že jsou dvě moznosti. Buď tě po vyslechnutí klidně znova vyhodí, ale už se nevratis nebo navštívíte společně poradnu a budete pracovat na tom co není v pořádku. Aby to nebral jako útok na svou osobu, řekni, že i ty by ses k němu ráda chovala tak, jak si zaslouží a že potřebujete pomoc někoho nestranného, kdo vám pomůže v komunikaci… Přeji hodně stesti :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
44427
27.9.18 06:13

Chronický zarlivec,rychle pryč,nezmění se,bude to jen horší. Zaslouzis si zivot po boku nekoho normalniho,tolerantniho a empatickeho. Tady končí hranice osobní svobody,nikdy nedovol,aby Tě vlastnil. Jsi mladá a máš zivot pred sebou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3023
27.9.18 07:06

Idiot. Sla bych od nej. Respektive bych se nevracela, pokud by me 1× vyhodil s ditetem tak ale naporad

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13955
27.9.18 07:09

Ne citis to spravne. Je to de.bil.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3409
27.9.18 07:22

Cítíš to správně a naivní nejsi. Potřebuješ muže úplně jiného, odešla bych. Nejdříve zvaž možnosti a jak to udělat. Jsi mladá, určitě sama nebudeš, přeju ti ať najdeš takového muže, jakého jsi popisovala.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14642
27.9.18 08:23
@Anonymní píše:
Ahoj holky, potřebuju poradit a už nevím kde ty rady brát. Jsme s přítelem 5 let, máme 2 letého syna, mně i jemu je 23. Ze začátku to byla veliká láska, opravdu jsem nikdy nic takového nezažila jakoby se mi zastavilo srdce pokaždé co jsem ho viděla ( to že mi volal 70× za den, aby zkontroloval kde a s kým a jak dlouho jsem ) jsem nijak neřešila a v podstatně díky růžovým brýlím mi to nevadilo. Po 2 letech jsme se sestěhovali. Celé ty 3 roky i těhotenství bylo všechno v pořádku. Pak se nám narodil syn (on chtěl a já se nechala přemluvit ) a ja zacala mit pochyby. Uz to nebyl ten vesely a usměvavý kluk, kterého jsem znala. Začal řešit jen peníze, nebavil se o ničem jiném (až jsem nechápala jak jsme spolu mohli dřív trávit tolik času a mluvit), vadí mu každá drobnost, že je na poličce prach, že není jídlo uvařené dostatečně včas, že ještě nemá suché prádlo…za tohle jsem si vysloužila slova jako že "Jsem k ničemu a na h.vno ženská, že nic nedělám a že na všechno akorát se. u, ani domů nedávám žádné peníze (chodila mi materska 4000) ale to nic není všechno doma přece pořídil on a mně tam nepatří nic. Nemůžou chodit s přáteli si posedět nedej bože jít si zatančit! Můžu jen přes den a s holkou a ani to se neobejde bez keců. Nakonec jsme se opet pohadali a on mě vyhodil a já i se synem šli k rodičům. Pak mě odprosil a mně vlastně taky chyběl tak jsme šli zpátky. Tohle se ještě několikrát opakovalo a trvalo to asi rok ale opravdu se napravil. Pořád mívá poznámky ale jinak je tolerantnější. Já mám ovšem pocit, že po tom všem už k němu tolik necítím…vlastně už skoro nic. Teď už sice nemá řeči jako předtím ale zase mě pořád obviňuje že ho podvádím především protože se nechci milovat tak často jak by si představoval (cca 5×tydne). A mně přijde, že každým rýpnutím (kvůli sexu nebo neveře) jen přidává další hřebík do rakve. Cítím že s ním nejsem šťastná. Ale pak si zase řeknu jestli jen nejsem nevděčná, do práce chodí, syna má rád, co potřebujeme to koupí, nepije, nikam nechodí s kamarády…Ale já mám pořád pocit že potřebuju milého, empatickeho, přátelského chlapa co mě rozesměje..prostě že si budeme mít co říct. Nejsem prostě naivní? Protože se máme vlastně dobře ale já pořád přemýšlím, že chci něco jiného. Nemyslim tu zamilovanost ale právě to období po tom..že jste s někým prostě jen pro to, že je vám spolu dobře a ne kvůli dítěti, dát si navzájem s partnerem trochu volnosti a naopak lásku když jste spolu. Na druhou stranu rozbíjet rodinu kvuli nějakým mým představám jak bych chtěla aby to vypadalo…vidíte takhle si kladu otázky pořád dokola už strašně dlouho a nevím co s tím :,( :,(
Mrzí mě to i kvůli němu protože on se opravdu poslední dobou snaží ale já už o to asi ani nestojím. Ale bez něj bychom se synem neměli nic ani kam jit…Omlouvám se, že to je tak dlouhé ale musela jsem se z toho trochu vypsat…

Mělo tě varovat už to, jak ti volal 70 krát za den. 8o S tím bych ho poslala velmi rychle do *****.Rychle pryč. Bude to už jenom horší.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13955
27.9.18 08:43
@nostress píše:
Mělo tě varovat už to, jak ti volal 70 krát za den. 8o S tím bych ho poslala velmi rychle do *****.Rychle pryč. Bude to už jenom horší.

U mladý holky mi to přijde omluvitelný, protože ještě neměla zkušenosti a měla pocit, že má ten chlap prostě jen zájem. Horší je když tu takový scénář čteme od ženy 30+.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
25788
27.9.18 08:53

MÁLOKDY radím rozchod… zejména když máme informace jen z jedné strany.. ALE tady to vidím špatně :-( chronická žárlivost a navíc urážení a ponižování tvé osoby - bohužel, nevybrala sis dobře.. pomalu bych se poohlížela po tom, jak si zařídit nový život… pořádně to promyslet, propočítat - a odejít… tyhle jeho vlastnosti se BOHUŽEL BUDOU JEN ZHORŠOVAT - a jsi ještě strašně mladá na tak zásadní životní kompromis, jakým by bylo zůstat v takovém vztahu :,(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13408
27.9.18 08:57

Mělo tě trknout už volání 70 x za den.
Nemá to cenu, není psychicky v pořádku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.9.18 08:59

Já jsem si taky myslela, že to bude horší ale on je naopak klidnější (v určitých situacich). Hlavně já už jsem mu několikrát řekla, že chci jít pryč. A upřímně v těch chvílích jsem mela takový příjemný pocit svobody, že jsem sama sobě pánem. Jenže to mi vydrželo do doby než jsem si uvědomila že nemáme s klukem kam jít. Chodí mi jen RP (i ten mi brzo zkonci), do práce nemůžu protože je syn na klasickou školku ještě malý a jesle (s přijatelnou cenou a volným mistem) aby člověk pohledal. Na státní byt můžu čekat několik let atd…Pak si představím co bych tomu malému dala…život plný živoření od výplaty k výplatě…Já sama jsem to jako dite měla a pocit že jde do školy s prázdnou bez tašky bez pastelek protože mamince nepřišli ještě penízky mi trhá srdce…A tak se nechám odprosit zase zpátky s tím že to dělám pro syna. A tak se začnu opět smiřovat že je vlastně celkem dobrý táta, nepije nedroguje, a že nejsem úplně happy, to přežiju. Jenže to přežívám jen určitou dobu a pak se zase dostaví ten pocit, že chci něco víc. A já si teď přijdu jako největší svině protože ho vlastně využívám, zatímco on se opravdu snaží aby to fungovalo…
Je mi z toho špatně :,(

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
27.9.18 09:11

Není tady nějaká co musela začít takhle od začátku s malým dítětem? Jak to dokázala? Protože mně z toho prostě nikdy nevyjde nic dobrého. A vím, že kdybychom spolu neměli dite tak s ním už minimálně rok nejsem…takže je asi opravdu třeba s tím něco delat

  • Citovat
  • Upravit
759
27.9.18 09:14
@Anonymní píše:
Já jsem si taky myslela, že to bude horší ale on je naopak klidnější (v určitých situacich). Hlavně já už jsem mu několikrát řekla, že chci jít pryč. A upřímně v těch chvílích jsem mela takový příjemný pocit svobody, že jsem sama sobě pánem. Jenže to mi vydrželo do doby než jsem si uvědomila že nemáme s klukem kam jít. Chodí mi jen RP (i ten mi brzo zkonci), do práce nemůžu protože je syn na klasickou školku ještě malý a jesle (s přijatelnou cenou a volným mistem) aby člověk pohledal. Na státní byt můžu čekat několik let atd…Pak si představím co bych tomu malému dala…život plný živoření od výplaty k výplatě…Já sama jsem to jako dite měla a pocit že jde do školy s prázdnou bez tašky bez pastelek protože mamince nepřišli ještě penízky mi trhá srdce…A tak se nechám odprosit zase zpátky s tím že to dělám pro syna. A tak se začnu opět smiřovat že je vlastně celkem dobrý táta, nepije nedroguje, a že nejsem úplně happy, to přežiju. Jenže to přežívám jen určitou dobu a pak se zase dostaví ten pocit, že chci něco víc. A já si teď přijdu jako největší svině protože ho vlastně využívám, zatímco on se opravdu snaží aby to fungovalo…
Je mi z toho špatně :,(

Ty jsi naprosto skvělý příklad toho, proč dneska rozumné (neříkám, že ty nejsi, jen jsi byla mladá a asi fakt hodně zamilovaná) ženy mají děti později a to maximálně jedno nebo dvě. Ten důvod je ten, že se nechtějí dostat do situace, kdy jsou na třeba podobném žarlivci a pitomci závislé finančně jenom proto, že byly tak „hloupé“ a chtěly děti a rodinu. Navíc je naprosto jasné, že to celé byl jeho plán. On tě chtěl mít doma a finančně závislou, aby si z tebe mohl udělat služku a otroka na hraní, protože tohle vase partnerství ve skutečnosti je. Radím ti, jdi k rodičům a nějak to vyřeš nebo budeš ty i tvoje dítě celý život nešťastní (vím, co říkám, takový dáreček byl můj otec).

Dokud to takhle v Čechách bude, tak si nikdo víc jak jedno nebo dvě děti pořizovat nebude, protože je to jistá cesta do pekla a nějaký hloupý řeči o záchraně civilizace to fakt nespasí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
25788
27.9.18 09:16

svině určitě nejsi.. porozhlídni se po práci a po té školce ! už brávají i dřív jak ve 3 letech, je spousta maminek, co to takto má a s jedním dítkem v pohodě začneš znovu a s někým normálním - nežárlivým - kdo si tě bude vážit.. v návaznosti na práci si zajdi na vaši bytovou správu, pokud bys byla matka samoživitelka bez střechy nad hlavou, tak pro tyto případy se nějaký menší městský byt najde.. u nás tedy požaduje město kauci - 3 nájmy předem, ale to bys třeba zvládla díky rodičům ? začni nad tím vážně uvažovat, počítat, rozhlížet se, porozhlídni se na práci v nejbližším okolí, která by se dala dobře skloubit s péčí o synka.. nebudeš první ani poslední..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5688
27.9.18 09:29

Já bych počkala. Pokud je k tobě slušný, snažila bych se vztah udržet do té doby, než se dostanu do práce. A až bych začala pracovat, šetřila bych si peníze bokem a čekala, jak se všechno vyvine.
Zkus si s ním promluvit o tom, co ti chybí. Neříkej mu ale tvrdou pravdu o tom, jak už ho moc nemáš ráda, to by váš vztah akorát pohřbilo. Držím palce.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová