Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem sobecká?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
3.3.09 20:49
Jsem sobecká?
Ahoj, nevím, jak bych začala, možná jsem špatně napsala i název tématu.. Ale k věci. Zítra to bude 14 dní, co jsem císařem porodila krásnou, zdravou holčičku. Přítel se mnou byl týden doma, aby mi pomohl. První dny to bylo krizové (pořádně jsem nevěděla co a jak, byla jsem vzteklá, nevyspalá, atd.), hodně mi pomohl, byl úžasný. Já jsem zřejmě měla (nebo mám?) ten tzv. „poporodní blues“, řvala jsem i bez důvodu, napadaly mě šílený myšlenky (jako, že mě přítel podvádí, pořád jsem slyšela miminko a přitom krásně spinkala..), no, ale jak jsem psala, pomohl mi po fyzické a hlavně psychické stránce. Teď jsem doma sama, malá si zvykla na 3 hod. odstup, zvládám to. I v noci je hodňoučká, jen se vzteká (asi po mámě 
). Ale ten problém. Přítel mi včera řekl, že by chtěl jet na hory, si zalyžovat, dneska zase, že jdou za 3 týdny z práce pít.. Měla jsem na krajíčku, já vím, že si chce odpočinout, ale co já? Já si nepotřebuju odpočinout? Pořádně? Tak jak on? Nevím, jestli jsem hysterka, nebo sobec, přijde mi to nefér. On si bude lyžovat a chlastat a já se mám doma starat o dítě? Na to, jak se skvěle staral, když byl se mnou doma, mě to trochu mrzí. Nevím, co si myslet, co mu říct. Včera jsem se rozbrečela, dneska jsem nereagovala. Jsem taky unavená, ale těším se z každého pohledu na malou, vím, že se musím starat, ale to on snad taky ne? Co si o tom myslíte vy? Plaším zbytečně? 
Míša
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymni
3.3.09 21:10
Ahoj.
Dle mého názoru nejsi vůbec sobecká.
Rodila jsem císařem dvakrát, za 14 dní není člověk v pohodě ani po tělesné ani po psychické stránce.
Můj názor je, že na hooodně zvýšenou péči a pomoc máš nárok minimálně v šestinedělí, jinak samozřejmně furt, není to snad jen tvoje miminko, ale vaše!
- Citovat
- Upravit
3.3.09 21:22
To jsou hormony .
Pro tvého partnera se narozením dítěte život nezastavil - ovšem pro tebe taky ne. Na lyžovačku se asi nepohrneš (i to by se dalo zařídit, mohli byste se u kočáru nebo s miminem v šátku střídat), ale na kafe s kamarádkou, do knihovny, na nějaký kurz, na nákup hadříků nebo co ti udělá radost bys bez mimina klidně mohla. Pokud nekojíš nebo jsi schopná odstříkat, tak i na déle než ty tři hoďky - partner si bude utužovat vztah s miminem.
Samozřejmě záleží, jak ti je - pokud sotva lezeš a není to nutné, partner by courat nemusel. Ale to musíš vědět sama, jak na tom jsi, mi třeba bylo po každém císaři jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.09 21:38
Sobec nejsi. Mě by také vadilo, kdyby v šestinedělí můj manžel na týden odjel. Zkus mu říct, že v tomhle období je důležité, aby s tebou zůstal doma. Řekni mu, že i těch pá hodin večer, kdy přijde z práce a pomůže Ti s miminkem je pro Tebe důležitých. Podle mě to pochopí a zůstane, vždyť je to miminko Vaše ne jen Tvoje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.09 21:40
V pohodě úplně asi nejsem.. To je ono- naše miminko, nevím, jestli si to uvědomuje 
. Na hory těžko pojedu, ještě je moc malinká, kojím, a většinou jsem ráda, když si můžu jít lehnout a spát. Většinou chodím, když malá spinká. Nevím, jsem z toho taková smutná, jaksi „nepochopená“, nárok na „maximální“ péči v šestinedělí- to zní přímo luxusně. A neuvědomuje si to nikdo z rodiny, každej sem „leze“, pořád přijeďte, nebo přijedeme my, prádlo za mě nikdo nepověsí (a že ho je teď nějak víc 
), oběd neuvaří, a když si neřeknu, tak snad se ani nepovysává. Myslím, že starat se o rodinu zvládám, a to je taky možná ten kámen úrazu. Včera jsem měla příšernou migrénu, malou jsem byla schopna jen nakojit a přebalit (přítel to dělat nebude, je prý moc „křehká), tak byl "donucen“ se o mimi postarat (pochovat, dát ke spánku- toť asi vše), jinak je většinou se mnou.. Díky za odpovědi, M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.09 22:02
Určitě si to „naše miminko“ neuvědomuje - doma se ti ho „uvázat“ asi nepovede, spíš bych se zaměřila na vyváženost, aby nebyl problém, když si budeš chtít nebo potřebovat orazit ty, a aby na tebe během rodičáku postupně nespadly všecky domácí práce. Miminka jsou odolná, snesou i méně obratnou manipulaci - a tatínky milují. Buď ráda, že je aspoň doma; manžel poprvé odfrčel necelý den po našem návratu z porodnice na týdenní dlouho plánovanou a neodložitelnou služebku v zahraničí a podruhé taky valil po pár dnech do práce. Že tě prudí návštěvy v šestinedělí je myslím normální . Ideální návštěva podá mezi dveřmi kastrol s obědem, pochválí mimino, řekne, že ti po porodu nezůstalo ani deko navíc a moc ti to sluší - a vypadne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
3.3.09 22:03
to jsou fakt ty hormony, já celý šestinedělí probulela, malá byla úplně zlatá, krásně spinkala a mě jediný, co zajímalo, aby byl ten můj se mnou doma. Volala jsem mu do práce, bulela do telefonu. No dneska se tomu oba smějeme.
Jestli jede lyžovat na jeden den, tak to není tak hrozný. Ale přes noc bych ho nepustila 
Klidně mu to řekni, jak to je. Že bys ho chtěla mit teď doma. Sobec rozhodně nejsi
nepřihlášená Malika
- Citovat
- Upravit
káťa
3.3.09 22:10
Ahoj Misutko,
jsem sice už téměř dva roky po šestinedělí, ale úplně tě chápu- taky mi to nějaký čas dávalo zabrat, než jsme si s malou a hlavně s mým tělem najeli na nějaký ten rytmus. Po čase jsem zjistila, že i když v noci každé 3 hoďky kojím a přebaluji, tak se ráno vzbudím vyspalá.
A v čem s tebou obzvlášť cítím, je to , že ti vadí, že ti každý „leze“ domů. Jak já neměla ráda návštěvy!!! Všichni mi tak lezli na nervy. Za prvé jsem se bála,aby na malou někdo něco nepřenesl a za druhé mi připadali všichni přechytralí a všichni všechno vždycky věděli a uměli a navíc nám ten rytmus stále nabourávali a já byla tak přecitlivělá. Neboj se, to se všechno spraví- jsou to opravdu jen hormony.
Jinak ty hory by mi taky vadily, nějak "taktně " bych to manželovi nadhodila- jak je pro nás momentálně nepostradatelný a jak moc bych ocenila, kdyby nám byl v této době nablízku.
- Citovat
- Upravit
3.3.09 22:22
Neporadim, jen podporim a dodam, ze jsem na tom byla podobne jak Maxik - tez po cisari, den po navratu z porodky, vysilena totalne, dojit na nakup 200 m bez sance, a Marianky tatinek nutne musel odjet lovit jelena A jeste se divil, co se mi nezda, kdyz mi dosel nakoupit Kdyby neprijel muj tata, nastesti byl zrovna prodlouzeny vikend 28.9., tak nevim co bych delala… Chlapi to proste nechapou, je jim to treba do te kebule tlacit a nejspis prehanet a delat hysterku, aby pochopili… ja nevim 
Momentalne si o nich opravdu nic dobreho nemyslim, tak si prestanu stezovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.09 22:31
Návštěvy vyhodit. Pokud nenesou jídlo a nejsou připraveni pomoci s domácností nebo úklidem. Dřív bylo šestinedělí posvátný a teď ?!- pár dní po porodu chtějí všichni na miminko sahat a koukat a ještě čekají ,že je matka bude obskakovat.
S návštěvami si hlavu nelámej a manželovi to prostě na rovinu řekni. Je to i jeho miminko. pochopí to, uvidíš
Držím palce a hlavu vzhůru. Všechno tě přejde, počkej za pár dní, až se na tebe miminko začne smát. to na všechno zapomeneš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.09 22:55
Ahoj, mně se hlavně tvůj psychický stav nezdá úplně v pořádku, jestli slyšíš plakat dítě, které spí (neber to jako výtku), takže asi moc v pohodě nebudeš. Tím míň ti má do bytu kdo co lézt, to si s nimi velmi rychle ujasni. Na prvním místě tvoje dítě a tvoje zdraví, ať se šílenci, co nechápu pojem slova šestinedělí, na hlavu staví.
Nevidím problém pustit přítele na večer ven, ať si vyrazí, jestli chce na lyžovačku na několik dní, tak to by mě taky dožralo. Hlavně ti ale nevidím do domácnosti, jak ti je a jak moc potřebuješ pomoct, takže těžko radit.
Jestli je ti ale blbo, nehrej hrdinku, ať se nakonec při dítěti nesložíš. Fakt, v tuhle chvíli ti můžou všichni vlézt na záda, vy dvě jste teď jediné důležité, i kdyby si celý svět klepal na čelo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.09 08:38
Holky, moc děkuju. Nevím, s tím „vymyšleným“ pláčem, trpím oboustrannou nedoslýchavostí 
, možná je to tím. Když třeba myju nádobí, tak se musím podívat, nebo je puštěná TV, tak tam jsou různé „skřeky“, zvuky, tak to taky běžím se ujistit, že je v pořádku. Nejvíc mě děsí přítel, když večer usínáme (malá si dává „načas“, většinou zabere do 20 minut) a on najednou vylítne z postele, se na ní podívat a já na něj koukám, jako co se děje a on, že něco slyšel, tak nevím, jestli jsem na hlavu já, nebo on. Nosím sluchátka, ale na noc je nemůžu mít. Ale když brečí, tak ji slyším a budím se s ní, po těch 3 hod., tak třeba mám nějaký ten mateřský pud . Mě je blbý a nevím, jak jim to mám vysvětlit (příbuzným, rodině), že si potřebuju taky odpočinout, vyspat.. Přítelova sestra mi pořád píše, zve nás na oběd, já vím, myslí to dobře… Přítele si „uvazovat“ doma nechci, ale teď mám nějak pocit, že mě přestal chápat, snad si myslí, že to bude OK (ono jednou doufám bude), že mám náladu jednou tak, podruhé onak, ale to nejde tak rychle. Nejsem žádná stíhačka, ale prostě mi to vadí, že chce jet lyžovat. Když si vzpomenu na těhotenství, poslední víkend před porodem jsem chtěla jít do kina, tak to byl problém a najednou se jde uvolnit na lyžování. Prostě ty hormony mě teda se**u! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
4.3.09 10:23
Ahoj. Popíšu, jak to bylo u nás. Císař, malý nejedl, tím pádem UM. Už měsíc před porodem jsem hlásila, že do porodnice jenom manžel, babičky a dědové, nikdo jiný. A po návratu dám vědět, kdy budeme schopni přijímat návštěvy… Všichni remcali, ale vzali. Já doma brečící, že nejde kojení, manžel se mnou dva dny doma, kdy sháněl odsávačku, lahvičky a ostatní UM věci, trochu navařil a nakoupil a pak šel do práce. První návštěvu jsem dokázala přijmout až ve 4 týdnech, ale už srovnaná, částečně vyspaná, dítko aklimatizované. Byla jsem už tak v pohodě, že manžel odjel těsně po šestinedělí na 4 dny na hory (s mým souhlasem), jedinou podmínkou bylo, že dorazí babi na odpolední kafe, ať mám s kým normálním pokecat.. Příště to udělám taky tak, žádné návštěvy, dokud neřeknu. Strašně mě to vyčerpávalo, jen pomyslet na občerstvení, úsměvy, pořád ty samé kecy apod.Však jim nic neuteklo… To se srovná. Pokud nechceš nikoho vidětm dej to jasně najevo. I příteli. Lepší dupnout si teď, než později. Resut
Ještě musím vzpomínat s úsměvem na svoji ne moc oblíbenou kolegyni v práci, když jí děti ještě neměla a ona už ano. Prohlásila: „Nikdy jsem něvěřila, jak ztratím svobodu…“. Buď je máme za zadkem a nebo na ně myslíme, pořád ten červ , tam v mozku hlodá..
- Citovat
- Upravit
4.3.09 11:18
Má zkušenost- po císaři, dvojčata. Manžel mi hrozně moc pomáhal, ale šestinedělí bylo fakt o-maso. Pořád jsem brečela, měla depky, do toho zblázněný hormony- hrozně jsem se potila- hlavně v noci. Děcka spaly a já se budila, protože se mi zdálo že je slyším. Manžel mi pomohl neskutečně moc- od začátku koupal, přebaloval, jezdil s kočárem.Naštěstí jsem plně kojila, tak ubylo UM. Děcka v noci furt řvali. Po šestinedělí si udělali režim a začla fakt docela pohoda. Od 12 týdnů spali v noci 9h v kuse.
Na šestinedělí dnes vzpomínáme s úsměvem, ale bylo to děsný a manžela bych nikam nepustila. A ho by to asi nenapadlo- přece jen dvě mimina a já neustále v slzách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
4.3.09 11:49
Naprosto souhlasím, že šestinedělí by se mělo dodržovat a jestli tě sestra zve na oběd, tak jí normálně řekni, že příjdete rádi až po šestinedělí, jestli nemá děti, tak ani neví, co to je Což je logické.
Taky jsem si dřív myslela, že když ženskou pustí z porodnice domů, tak je vše v pohodě 
možná proto jsem se pak divila, jaký je šestinedělí hukot 
..
Musíš hodně odpočívat, domácnost se nezblázní. A návštěvy počkají.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
