Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezdá se mi pravděpodobné, že by se z čista jasna stal pracovitým a zodpovědným…
Teda nebylo už někdy něco na podobné téma jen s tím rozdílem, že ještě nebylo dítě na cestě???
Upřímně, mám stejný názor jako kamarádka a je škoda, že jsi ji tak odstříhla. Ona má pravdu a bojí se o tebe. Chlap pracovat nebude. Kdo vás bude živit???
Na pohádky se šťastným koncem už cca 30 let nevěřím…takže NE, nezmění se…bude hůř.
To bylo planovane dite?
Pokud ano, tak hloupa jsi. Ja bych si ho k sobe nestehovala, dost na tom, ze bude mimco, jeste abys zivila jeho ![]()
Určitě se ráno vzbudí a začne usilovně shánět práci, najde si nejméně 2 a bude makat. Nechápu, s jeho přístupem, jak si někdo může s někým takovým pořídit dítě. Nevím, jestli bych s někým takovým chtěla sdílet domácnost a vlastně ho živit.
@Bibi239 píše:
To bylo planovane dite?Pokud ano, tak hloupa jsi. Ja bych si ho k sobe nestehovala, dost na tom, ze bude mimco, jeste abys zivila jeho
souhlas…
Zakladatelko a tvoje mamka souhlasí s tím, aby se k vám nastěhoval?
Příspěvek upraven 22.08.15 v 18:24
To je fakt. já bych si ho do domu nestěhovala. ještě si nabere půjčky a máš na krku exekutory… spíš hned po porodu požádej přes soud o alimenty.
Na přátele se nezlob. Myslí to s tebou dobře a pravděpodobně budou jediní, kdo tě podrží v nouzi - jako že to budeš potřebovat. Ale nevím, co teď čekáš. Z netáhla a možná zloděje se vzorný partner nestane. Jak se říká, každé zboží má svého kupce. Větší cenu nemáš? Stejně budeš nejspíš ráda, když se ho zbavíš.
@Bibi239 píše:
To bylo planovane dite?Pokud ano, tak hloupa jsi. Ja bych si ho k sobe nestehovala, dost na tom, ze bude mimco, jeste abys zivila jeho
nebylo to plánované, rozmýšlela jsem i miniinterupci, jakmile jsem mu oznámila, že jsem těhotná, tak to dítě moc chtěl, na otázku, kde vezmeme peníze mi odpověděl, že na to máme 8 měsíců, já věřila tomu, že když je dítě na cestě a on se tak těší, že se v něm něco zlomí a začne chodit do práce, už víme, že čekáme kluka a právě kluka si tak moc přál a snaha nikde, jen výmluvy pořád dokola.
Proč jsi s nim těhotná? K sobě bych si ho nestěhovala, budeš ráda že uživíš sebe a dítě, jediná výhoda že nebydlíš sama. On se nezmění, proč by vydělával když nemusí? To je úžasná výmluva že v jejich rodině se dárky nedávají tak on tobě taky ne. A ty jemu dárky dáváš? Doufam že ne ale asi jo viď. pryč od něj, s nim budeš jen přežívat, to raději s miminem sama a příště vybírej lepšího partnera, on je ten typ pijavice. manžel byl taky nějakou dobu bez práce ale na moje narozeniny nebo svátek mě dárek vždy dal. na ty jeho výmluvy bych mu řekla že jsme zase z rodiny zvyklá že chlap vydělává a o svoji rodinu se stará ![]()
Nejsem si jistá, co vlastně chceš slyšet… Znáš ho ty a mluvíš o něm s respektem a pohrdáním. Že to vidíš celé špatně a on se jednoho jasného dne probudí a bude z něj vzorný manžel a otec rodiny? Ani v pohádce ne… Zauvazuj co chceš ty sama a tím se říd s ním v ničem kromě potíží nepocitej
Zkus mu dát nůž na krk. Buď si najde do konce září práci nebo rozchod. V podstatě ho nic nenutí. rodiče ho v podstatě živí, ty mu stále věříš ty hezké řeči a výmluvy. Je už dost starý na to, aby se sebral.
Tak ty to nebudes mit jednoduche
s takovym chlapem mit dite je teda odvaha. nebo cire blaznovstvi
ne, rozhodne neverim, ze by se zmenil, bohužel.
k sobe ho nestehuj, hlavne ho neziv! i tak budes mit co delat, jesteze bydlis u mamky. požádej pak o alimenty a doufej.
nechapu, jak ho muzes milovat a chtit byt s nim? proc? za co jako??? ![]()
Jeho rodice se k tomu diteti a Tobe stavi jak?
neprijde mi ani snaha od nich zatlacit na nej, vi o tim vubec? Jinak sestehovani.. budes jeste zivit a litat kolem nej ![]()
Snad chápete anonym, je to hodně citlivé téma.
Koncem listopadu porodím svoje první dítě, ještě nyní chodím do práce, která je trochu fyzicky náročná, zkrátka v mém stavu to není úplně nejideálnější práce. Naštěstí netrpím ranními nevolnostmi a nemám žádné zdravotní problémy, kvůli kterým bych musela na neschopenku.
Problém je s přítelem. Rok a půl nemá zaměstnání, chodí sem tam po brigádách, kde si vydělá pár korun, které mu stačí na cigarety a občas zajít na pivo do hospody.
Nežijeme spolu, já žiji s mamkou ve dvougeneračním domku.
Nemám nic našetřeno, žiji od do, jsem z kraje, kde je docela velká nezaměstnanost a já mám jen středoškolské vzdělání. Je mi 31 roků, přítel je o rok starší. Také nemá žádné rezervy.
Má se ke mně stěhovat, původně chtěl v létě, ale nějak se ani o tom sestěhování už nebavíme, ale chceme spolu být.
Občas se naskytne to, že by mohl nastoupit do nějaké práce, nevím, zda si nevymýšlí, protože mi vždy řekne, že se někde stala chyba a že ho nakonec nevezmou.
S výbavičkou mi pomůže kamarádka po svých malých dětech, něco málo mám i nakoupeno v akcích.
Kamarádky říkají, že jsem houpá, že jsem naběhla si s takovým budižkničemu pořizovat dítě.
Nikdy mi nic nedal - k narozeninám, k svátku, u nich to nejsou zvyklí slavit před otěhotněním se mi ztrácely peníze a nikdo jiný zrovna u mě nebyl-celkově šlo asi o 1.500Kč.
Jinak on je hodně manuálně zručný, na baráku nám udělá vše, co je potřeba, ale ta práce prostě jako jít do zaměstnání a přinést peníze pokulhává, u rodičů má veškeré zázemí, oni po něm ani nechtějí, aby jim přispíval na živobytí.
Jedna, ještě před pár týdny dobrá kamarádka, které jsem se svěřovala už na něj hodně nadávala do nemakačenek a do buranů a už si vůbec nejsme tak blízké, ona se mi sice i ozývá, ale já jí už ani ne, bojím se toho, jak si zase rýpne, i když se mi omluvila, že se jen nechala unést a že mi nechtěla přivodit v mém stavu stres.
Jsem hloupá, že jsem to nechala dojít tak daleko. Moje otázka zní, může se v něm probudit zodpovědnost v tom smyslu, že si uvědomí, že dítě potřebuje peníze, že my dva také musíme z něčeho žít? Já kdybych byla na neschopence, tak nemám vůbec žádné peníze, to, že ještě pracuji mě drží finančně alespoň trochu nad vodou.
On mohl jít x krát do zaměstnání do fabriky, kde nabírají, ale dávají tam málo peněz, na to nadává, ale přece lepší pár tisíc než nic, ne? Já za těch pár tisíc do práce chodím a to jsem těhotná, nestěžuji si, jen konstatuji, jsem za tu práci moc ráda.
Není to žádný vtip, je to bohužel realita.