Jsem ztracený v životě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Ahoj, já ti dám konkrétní návod, který jsem využila já. Měla jsem ve dvaceti stejný problém jako ty a fakt hodně jsem se trápila, hlavně kvůli očekávání rodiny a okolí.
Po prvním roce VŠ jsem se na to vykašlala a šla jsem pracovat. V práci jsem získala sebevědomí, zkušenosti, finanční stabilitu, i když to nebyl bůhvíjaký dream job - ale s tím se počítá. Jakmile jsem byla psychicky v pohodě, měla jsem podporu partnera a byla jsem spokojená, dala jsem si přihlášku na kombinovaný obor. Ten jsem vystudovala. Rodina se nakonec smířila s tím, že jsem se vykašlala na tu první školu, a všechno je teď skvělý.
Ať se rozhodneš jakkoliv, hlavně buď v klidu. Nic z toho, co uděláš, není konec světa. Když zjistíš, že odejít ze školy byla chyba, můžeš se vrátit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Měl sem to podobně, VS vystudoval a prozatím sem v oboru zůstal. Není to nic zničujícího, ale časem se víc než pravděpodobně vydám jiným směrem. Já mám tedy výhodu, že to je technicky obor a ty sou lépe placené, tudiz mi to vytváří zázemí. Každopádně vrátit čas, tak bych zřejmě studoval něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak je třeba se začít chovat dospělé a chtít dělat takovou práci, která tě uživí a nejen to…ale i takovou, která ti umožní ti v životě se někam dál posunout-koupit si vl. bydleni moci mít v budoucnu vl. rodinu.
Vždy to člověka nemusí bavit a nebudeš první, kdo dělá tu kterou práci kvůli penězům především. Dokonce je takových většina, to mrkas na drát, co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je spousta lidí, které práce ani tak moc nebaví a berou ji jen jako zdroj příjmu. Po kancelářích, úřadech apod. jich najdeš troufám si tvrdit i většinu. Ale zrovna učitelství je obor, který by člověk měl dělat srdcem, protože jinak to většinou stojí za houby. Možná bych v tvém případě zvážila změnu oboru, když myslíš, že na to nebudeš mít nervy. Anebo, jak už tu zaznělo, školu přerušit, zkusit si jít pracovat a třeba tě to někam posune a budeš alespoň tušit směr, kterým se chceš vydat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja po maturite absolutne netusila, co chci delat, tak jsme s kamaradkou odjeli do zahranici a ziju tady do ted. Prvni rok jsme pracovali a pak jsem sla na vs, i kdyz jsem to dopredu vubec neplanovala. Nestudovala bych neco, co me nebavi. Ani bych nedelala praci, ke ktere bych mela vylozene odpor. Rozhodne bych se nepoustela do ucitelstvi, pokud se na to necitis, ucit by meli jen ti, ktere to bavi🙏 Je dobre, ze se nad tim zamyslis. A jestli uz ted vis, ze ucitel neni tvuj dream job, nepokracovala bych. Ja zahranici doporucuju kudy chodim, protoze pro me to bylo nejlepsi rozhodnuti v zivote😆 jak ti jdou jazyky? Kdyz mas rad knizky, co treba sbalit se na par roku do ciziny, trenovat jazyk, studovat tam a pak prekladat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: … studuji vysokou školu … vůbec nemám tušení, kam se v životě vydat. Absolutně nevím, jestli chci v daném oboru pracovat…
Tvým jediným cílem je dokončit školu a získat diplom. To ostatní fakt počká. Po absolvování vysoké školy máš mnoho možností uplatnění kdkoliv mimo oblast školství.
Nenapsal jsi o jaké učitelství jde. Pokud je to ZŠ, máš možnost zažít dobrodružství v zahraničí, kam jezdí čeští učitelé do oblastí s českými menšinami - například rumunský Banát. Musel bys mít ovšem i základní znalost místního jazyka.
[MŠ] podporuje osvojování a uchování znalosti českého jazyka u příslušníků krajanských komunit i působení učitelů z České republiky ve školách českých národnostních menšin. Ke krajanským komunitám bylo ve školním roce 2022/2023 vysláno 13 učitelů českého jazyka, kteří vyučují v Argentině, Brazílii, Chorvatsku, Paraguayi, Rumunsku, SRN, Srbsku, USA, Austrálii a na Novém Zélandu.
Učitelé se vysílají ke krajanským komunitám, které mají zájem udržet si českou identitu. Vedle výuky češtiny učitel vykonává i další činnosti, např. pomáhá folklorním souborům, metodicky pracuje s místními učiteli, pomáhá udržovat kontakt krajanů se současným děním v ČR atd. Krajanské komunity vítají, když učitel ovládá práci na PC, má zkušenosti s vydáváním časopisů, s pořádáním kulturních a sportovních akcí, má vztah k práci v knihovně, hraje na hudební nástroje. Tito učitelé často pracují ve velmi náročném sociálním prostředí, zejména v Rumunsku a na Ukrajině.
Příspěvek upraven 09.01.23 v 13:34
- Citovat
- Upravit
Já jsem pracovně tapala až do 40.
Nejdřív jsem studovala jednu VS, ale raději jsem otěhotněla. S dítětem jsem si udelala bakaláře (trochu jiný obor). Pak druhá mateřská, pak 3 roky jsem učila. Pak jsem vystřídala ještě další 2 profese ve více firmách. Porad mě práce nebavila a zhoršovalo se to. Měla jsme deprese. Ale na druhou stranu jsem se porad učila jak znalosti tak dovednosti (prezentace, komunikace, vyjednávání).
Dnes mam vlastní kavárnu a makam na 200%, ale moc mi to baví. Konečně jsem se našla.
Svým dětem radim, ať si praci vyzkouší už na skole, ať ví co chtějí. Já na brigádě nikdy nebyla a dlouho jsem se práce (obzvlášť manuální) štítila. Dnes mě kreativní práce rukama děsně baví. Sice dělám praci, kde stačí vyučení, ale bez vzdělání a zkušenosti bych k vlastnímu podnikání asi nedospela.
- Citovat
- Upravit
@Ahep píše:
Tak je třeba se začít chovat dospělé a chtít dělat takovou práci, která tě uživí a nejen to…ale i takovou, která ti umožní ti v životě se někam dál posunout-koupit si vl. bydleni moci mít v budoucnu vl. rodinu.Vždy to člověka nemusí bavit a nebudeš první, kdo dělá tu kterou práci kvůli penězům především. Dokonce je takových většina, to mrkas na drát, co?
to je škoda, zabít půl života prací, která nebaví? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V tom případě bych se na to vyprdla.
Co takhle cestovat? V Austrálii, na Novém Zélandu můžeš určitou dobu pracovat na farmách - uvidíš kus světa, zlepšíš si řeč, budeš mít čas utříbit si myšlenky. Lidi jsou tam velmi milí a je tam spousta mladých, o zábavu máš postaráno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nejlepší je, že si na to nemusíš přicházet sám - to je častý omyl introvertů. Vím o čem mluvím 
Existuje kariérní poradenství - potkáš se s někým, kdo má přehled o všemožných oborech, má k dispozici různé dotazníky, probere s tebou tvoji situaci a může tě nasměrovat. Kariérní poradci, resp. poradci pro volbu povolání působí při některých VŠ, některých SŠ, úřadech práce. Zkus proklikat stránky svojí VŠ, bývalé SŠ, úřadu práce ve svém městě, to by bylo, aby tam někdo nebyl.
Pro rozšíření pohledu na uplatnění, jsou fajn různé stáže, praxe, semináře, letní školy. Některé bývají placené, ale zároveň školy mívají systém stipendií, které umožňují náklady snížit.
Semestrální nebo roční zahraniční výjezd je neocenitelná zkušenost pro vlastní sebepoznání a vystoupení ze zajetých kolejí. I kdyby to se studiem a budoucí kariérou vůbec nesouviselo.
Práce při studiu, příp. přerušení studia na rok dva a jakákoliv práce opět může hodně pomoct se získáním nové perspektivy.
Co mají všechny tyhle věci společné je vystoupení z komfortní zóny a překonání svých přirozených tendencí. Ale to je občas přesně to, co my introverti potřebujeme udělat. Zvlášť když se začneme sami v sobě ztrácet.
Co naopak absolutně NEmusíš dělat: (1) dostudovat pedák a působit po zbytek života jako učitel, (2) rozhodnout se teď.
Znám spoustu lidí, co působí v úplně jiném oboru, než vystudovali, co měnili obor studia, co nastoupili vystudovaný obor, aby ho po pár letech měnili, co si během studia nebo i během práce na pár či více let „odskočili“ do jiného oboru, do zahraničí, do neziskového sektoru, a pak se vrátili ke stejné práci. Žijeme v době, kdy kariérních cest je nespočet a máš spoustu možností. A nejvíc nejlepší je, že se nemusíš rozhodovat teď, ale jít za tím, co tě táhne, nebo získat odstup od toho, co tě stresuje, a postupně tak projdeš svojí vlastní kariérou.
Moje zkušenost: Vystudovala jsem VŠ obor s několika typickými uplatněními. Během prvních tří let jsem vůbec netušila, zda něco z toho chci dělat. Během čtvrtého roku jsem zvažovala dvě možnosti a pak si vybrala jednu - ze zpětného pohledu jsem spíš vyloučila ty ostatní kvůli svojí povaze a ta jedna mi prostě zbyla. Povedlo se mi do téhle práce nastoupit, jen abych na prahu třicítky zjistila, že to vůbec není pro mě. A dělala jsem kariérní obrat úplně jiným směrem. A zatím dobrý. Největší poučení pro mě je ale to, že když budu chtít, můžu „přestoupit“ i kdykoliv v budoucnu. Nebylo to lehké, ale už jsem to jednou zvládla.
Neznat svoje životní směřování ve dvaceti něco je naprosto v pořádku. Dej si prostor zkoumat věci, abys ho mohl postupně nacházet. To je přesně to, k čemu takhle životní dekáda je. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@drewlet píše:Škoda je dobrého člověka! Ale vydělat si peníze na sebe a svůj život je základní dovednost.
to je škoda, zabít půl života prací, která nebaví?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ahep píše:
Tak je třeba se začít chovat dospělé a chtít dělat takovou práci, která tě uživí a nejen to…ale i takovou, která ti umožní ti v životě se někam dál posunout-koupit si vl. bydleni moci mít v budoucnu vl. rodinu.Vždy to člověka nemusí bavit a nebudeš první, kdo dělá tu kterou práci kvůli penězům především. Dokonce je takových většina, to mrkas na drát, co?
A to je akože dospelé ospravedlňovať si životnú nespokojnosť tým, že tak to má väčšina?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já ve dvaceti neměla páru, co chci dělat, život mě navedl, věci se utřepaly a mám bezva práci, která v těch mých dvaceti ani neexistovala 
asi bych se snažila tu školu dodělat, tuhle nebo jinou, VŠ dává obecně lepší možnosti uplatnění, a pak se uvidí. Rozhodovat se budeš za x let, teď bych si s tím nedělala těžkou hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hezký den,
.
Pořád hledám, jaká práce by mě mohla naplňovat a bavit. Mám rád knížky, hudbu, přírodu - ale s tím mě nějaké valné uplatnění s výdělkem postačujícím na život vážně nenapadá. Připadám si jako totální troska, co se ve dvaceti neumí pořádně rozhodnout jakou práci v životě dělat a neví, co pořádně chce. Navíc jsem hrozný introvert a trpím tím, že mám malé sebevědomí 
(ale na tom už dostatečně pracuju, i když občas je to náročné).
Předem se omlouvám za anonym, je mi docela trapně
Jde o to, že momentálně studuji vysokou školu a neustále řeším, že vlastně téměř vůbec nemám tušení, kam se v životě vydat. Absolutně nevím, jestli chci v daném oboru pracovat, ale nenapadá mě nic jiného. Jedná se o učitelství a myslím si, že na to bohužel nemám povahu a hlavně nervy.
P. S. Nečekám, že se tu objeví nějaké závratné řešení a nebo že za mě někdo vypracuje podrobný návod, jak postupovat (vím, že na řešení si musím příjít jen já sám). Spíš mě zajímá, jestli jste na tom někdo byl podobně a jak to nakonec dopadlo.