Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@růžový achát píše:
@Venetia@Venetia píše:
takze vlastne zadna rada , jak na ne neni …jedine se podridit nebo zit jako spolubydlici No v podstate jsem singl občas se staví v noci, máme se rádi, sle práce ho polapila a nechce pustit. Dává mu pocit nepostradatelnosti.Rada opravdu není. Už ani vlastní matka mu netelefonuje.Tchýně říká, že se mu nedovolá, nebo že jí furt říká ,, Mami mluv rychle, nemám čas,, nebo ,, Mami za chvilku startuji,, Mně má manžel teď bloklou i na wats up, nejsem dostatečně způsobilá s ním komunikovat, jsem naštěstí už srovnaná s tím, že jsem slaměná vdova
ach jo …tak jestli jsi dobre zajisteny singl ..snad se s tim da srovnat …kamarady mas povoleny , kdyz on je tak busy
?
@Venetia píše:
takze vlastne zadna rada , jak na ne neni …jedine se podridit nebo zit jako spolubydlici
Třeba je, on má každý svoji achilovu patu, jen ta rada asi není univerzální.
Ale podřízení se může dlouhou dobu fungovat, oni jsou často i příjemní, pokud vše funguje, nikdo nic nevyčítá a vše jde tak, jak si oni představují, tak lecos i dělají.
Vezmi si, že zakladatelka píše, že se věnuje dítěti.
Na toto prostě univerzální rada neexistuje, já myslím, že ten náš by couvl, když by mu krachoval další vztah.
Před čím by couvl muž zakladatelky, to je těžké říct, ale při těchto mužích je vždy dobré mít zadní vrátka, což znamená slušnou práci.
Proto jsem navrhovala paní na úklid a plný úvazek, aby měla paní co nejvolnější ruce a co největší ekonomickou svobodu, kdyby se to zhoršovalo.
A pokud ten člověk bude někde půl roku mimo rodinu, tak moc nevěřím, že by ten vztah vydržel navěky. Z toho jsou problémy i ve vztahu, kde ten chlap nevidí rodinu jako něco, co mu ku..í život.
@Anonymní píše:
Diky. Tak ted mi spadla brada. Takhle jsem nad tim nepremyslela.
Nemas taky radu, co s tim?
Já to jednu dobu taky doma takhle měla - oba jsme na sebe už byli předem naštvaní, vytočila nás každá blbost… Hezky to vyjadřuje výraz, že jsem byla „přednas.aná“. ![]()
U nás to byla ponorka, manžel pracuje z domova, já byla na mateřské, takže jsme byli pořád spolu. Jednak mi pomohlo jít do práce, podařilo se mi najít poloviční úvazek - změna prostředí, odpočinuli jsme si od sebe, přišla jsem na jiné myšlenky, postupně jsem si zvýšila sebevědomí a tak nějak přirozeně už jsem si toho nenechala tolik líbit.
Ale konkrétně k těm přehnaným reakcím, které spouští naštvání na druhé straně - musela jsem si to začít hlídat. Sama sebe kontrolovat, nejlépe předtím, než něco řeknu - hlídat co a hlavně JAK to říkám. A jestli to odpovídá situaci, jestli je nutné něco hrotit.
A na druhou stranu jsem na to občas upozornila manžela, že reaguje nepřiměřeně. V ideálním případě tak, že jsem ho tím hned zase nenaštvala.
Taková vyšší diplomacie…
Neříkám, že jsme tím vyřešili všechny problémy, ale zmírnili jsme celkové napětí a snížili počet hádek nebo dnů s tichou domácností.
Mam doma taky prepracovanyho GŘ, v praci velmi tvrdy, nekompromisni a vztekly. Doma? By si to nedovolil. O vikendu sice dela, ale par hodin na vylet si vysetri vzdycky. Obcas mu nejde prepnout z pracovniho modu a jede si to i doma, ale kdyz prepne, tak mu vysvetluji jak se citim ale i to, ze ho chapu. Parkrat jsem s nim v praci par hodin byla a fakt to sranda neni. Mel na me, tak 6 minut. Ale my spolu mluvime o praci, rodine, celkovem deni hodne. Nutno rict, ze doma neudela nic! Objektivne nema kdy. Jako davam to, ale zacala jsem i rozumet recem o zlate kleci.
Ale myslim si teda, ze mu nedavam dotazy typu “ na co to chces, proc to delas, prosimte delas to blbe”.
Je to takový Macho, dostane se k funkci, penězům - a neumí s tím zacházet, podkopává si pod sebou větev, ale zatím to nechápe.
Pak přijde většinou … Něco… co je zastaví ( ale většinou je pozdě )!!
Snažila bych se v rámci možností, času, žít tak, abych byla co nejspokojenější, zařadit aktivity s dětmi, se svojí původní rodinou, apod.
Jasně bych mu dala najevo, že takto teda, NE.
@modletin123 píše:
Je to takový Macho, dostane se k funkci, penězům - a neumí s tím zacházet, podkopává si pod sebou větev, ale zatím to nechápe.
Pak přijde většinou … Něco… co je zastaví ( ale většinou je pozdě )!!
Snažila bych se v rámci možností, času, žít tak, abych byla co nejspokojenější, zařadit aktivity s dětmi, se svojí původní rodinou, apod.
Jasně bych mu dala najevo, že takto teda, NE.
U zaměstnanců to NĚCO bývá padák z pozice. Nikdo neocení, že tam nechal duši a skoro zničil vlastní rodinu. Nekompromisně - naskytne se někdo, kdo by to samé dělal za cifru o pár desítek tisíc nižší a je vymalováno.
Horší je, že tyhle povahy nakonec stejně neocení svoji rodinu, že se měli kam vrátit a pro co žít, a klidně si vylijí vztek za svůj pracovní neúspěch doma.
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
jdu se vypovidat a vlastne mozna doufam i v povzbuzeni ci radu.
Jsme spolu s manzelem 8 let, mame 2 deti skolkoveho veku a to stesti ze nemusime (tuky tuk) resit zadne financni ci jine problemy. Ale vazne nam komunikace. A ja myslim, ze hodne. Ja jsem emocionalni, kolikrat mam i slzy na krajicku, rada o vsem mluvim, ale ne proto, ze potrebuju, aby bylo po mem, ale proto, ze si myslim, ze jsme partneri a kdyz nejsou nase nazory stejne, tak prece muzeme diskuzi zkusit dojit ke konsensu.
Manzel je naopak velky pragmatik, silna osobnost, v praci sefuje mnoha lidem. Praci ma ted hodne casove narocnou a stresujici. A je to ten typ, co vi vsechno nejlip, diskuze je zbytecna. A navic ma porad pocit, ze ho ukoluju, manipuluju a vselijak se mu snazim skodit. Je impulzivni (varim caj, mam horkou vodu, do hrnku chystam sacky a on prijde a zacne do uvarene konvice poustet vodu. Na mou otazku co dela praskne dvirky od kuchynske skrinky a hodinu do me huci, ze nic nechapu a ze co by se stalo, kdyby tam tu vodu napustil. No nic by se nestalo, ja se jen zeptala co dela a byl z toho vystup na cele dopoledne.. zeptala jsem se totiz spatnym tonem)
Nebo ted.. domluvil si hospodu bez konkretniho casu, mezitim prisla dcerka at ji precte pohadku. Rekl, ze jasne, ale nez tam dosel, domluvil si odchod do hospody za 5 minut. Prislo mi to blbe vuci detem, tak rikam, ze mohl jit az za ctvrt hodiny (v hospode je za 3 minuty pesky) No a on se ohradi, ze tu pohadku on cist nemusi a ze se mam taky zapojit.. ze cte casteji nez ja. A zase protivna utocna reakce. A ja blahova myslela, ze je tad za cas, ktery u cteni travi s detmi.. a nejhorsi je, ze ja bych tu pohadku rada precetla hned, jen se preci muzeme normalne domluvit..
Takovych veci je milion a jedna. I hodne horsi nez toto (ma nazor, ze mu ku.vim zivot svymi naroky na jeho cas, kdyz chci obcas jet na vylet, predhazuje mi, ze delam jen na 80% uvazek a on je v praci 10 hodin denne. Ale ja mam na starosti deti i domacnost, kdyz on objektivne nemuze pomoct, tak ja to pri celem uvazku casove nedam.atd atd)
Na cokoliv co reknu reaguje podrazdene, pokud to neni bezvyhradny souhlas s tim, co rika.. asi jsem driv byla vic submisivni, asi jsme byli oba mene unaveni nebo ja nevim.. takhle uz to bude? Co delat, aby se to zlepsilo? Sla bych i do poradny, ale kam, aby bral toho terapeuta vazne, musel by to byt fakt machr. Premyslim i nad psychoterapii pro sebe, ale brzdi me obava, ze pokud si zacnu vic verit, uz nebudu chtit zit s nekym kdo me nerespektuje…
Mate radu?
Pokusila bych se mu v klidu vysvětlit, že si sice velmi vážíš toho, co dělá pro rodinu, ale ty taky děláš co můžeš, a výchova dětí je jedna z nejdůležitějších věcí v životě.A hlavně, že vy dva jste rovnocenní partneři,ne nadřízený/nadřazený a podřízená.Navrhla bych manželskou poradnu. Pokus se osamostatnit, a dělej něco i pro sebe. I když je tak vytížený, ale na hospodu si čas vždy najde,pak bych mu občas nechala děti na hlídání, a zašla si taky někam.Naučte se spolu komunikovat.Zkus s ním mluvit jako když by by třeba tvůj kolega z práce. Slova jako prosím, děkuji, jsi hodný, můžeš to prosím pro mě udělat, a pod.,by měly být v komunikaci mezi partnery samozřejmostí.
@zoidberg píše:
Zkráceně, on je v práci big boss, nikdo mu neodporuje, přijde domů a je peskován jak malé děcko. On musí pochopit, že doma už prostě není šéfem a ty, že je někdy lepší posledních pět slov spolknout a nevyvolávat konflikty. Tady by mohl pomoci nějaký mediátor zvenčí, jinak si bezvýznamnou prkotinou rozbijete manželství.
Děláš mi to schválně? Nejrozumnější rada v diskuzi a od Zoida? ![]()
@Bábrdl píše:
Děláš mi to schválně? Nejrozumnější rada v diskuzi a od Zoida?
Ono to zní rozumně, až na jednu maličkost.
Najít někoho takového, koho ti muži na milost, aby ho vyslechly nebo se nad něčím zamysleli.
@Sany80s píše:
Ono to zní rozumně, až na jednu maličkost.
Najít někoho takového, koho ti muži na milost, aby ho vyslechly nebo se nad něčím zamysleli.
Nezamyslí. Můj si to vyslechl v poradně a nic. Mají svoji realitu a kdyby uznali něco jiného, celá se jim zbortí jak domeček z karet.
@růžový achát píše:
@nostress Věř mi, že se mu to zcela jistě pokoušela vysvětlovat milionkrát a určitě v klidu, jenže oni mají v hlavě vypnuto a koukají buď do mobilu, novin, můj manžel do orienťáckých map a těžce nevnímají.Vždy dělam takový test. Něco mu říkám a když vidím, že mě nevnímá, tak řeknu větu : ,, No a pak jsem spadla do žumpy plné hoven” a když mi to odkýve, tak odcházím, většinou až po 20 min. volá kde jsem a co sem to chtěla
Pak by možná zabrala léčba šokem. Upozornila bych ho, jestli se jeho chování nezmění, tak odejdu i s dětmi. No a jednoho dne by nás doma nenašel.
@nostress píše:
Pak by možná zabrala léčba šokem. Upozornila bych ho, jestli se jeho chování nezmění, tak odejdu i s dětmi. No a jednoho dne by nás doma nenašel.
no asi tak …ale podle mne oni si umi vybrat , takovy typ zeny , ktera to neudela