Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Mě napadlo, co za ní jet? Těch 200km není jednou za rok taková hrůza, když má člověk auto. Třeba ji vzít do cukrárny nebo tak, na chvilku ji z toho vytrhnout. Třeba jí tvá návštěva z daleka udělá radost.
@Anonymní píše:
Hezký večer všem,
mám kamarádku z dětství. Bydlíme 200km od sebe, takže se vídáme jen zřídka, ale jsme si hodně blízké. Dlouho jsme si nezavolali. Měla jsem vážné problémy v rodině, pak operaci a upřímně jsem ji nechtěla těmito problémy zatěžovat. Dnes jsem jí volala a dozvěděla se, že je velice vážně nemocná. Jsem ochromena bezmocí, strašně ráda bych pro ni cokoliv udělala, pomohla ji. Byla vždycky hrozně silná, teď je na dně. Ten telefonát byl jeden velký průšvih. Jak povzbudit člověka, který přišel o zdraví, práci, pozitivní mysl. Děkuji za jakoukoliv radu, připomínku, zkušenost a třeba i kopanec
Nic se neděje jenom tak. Kamarádka tě teď potřebuje. Můžeš se jí zeptat, co můžeš pro ni udělat, nebo ji navštívit, případně se poptat,jaké jsou možnosti léčby pro ni, můžeš ji povzbudit. Nebo se můžeš za ni modlit. ![]()
Díky holky, chci za ní jet, to určitě. Jen nevím jak jí dodat sílu, jak ji povzbudit, pomoct. Nechci šlápnout vedle, chci jí být oporou.
@Anonymní píše:
Díky holky, chci za ní jet, to určitě. Jen nevím jak jí dodat sílu, jak ji povzbudit, pomoct. Nechci šlápnout vedle, chci jí být oporou.
Je vidět, že jsi moc hodný člověk, a opravdová kamarádka. Já bych se asi poradila s nějakým psychologem. ![]()
urcite bych ji rekla ze pokud bude potrebovat kdykoliv ses tu pro ni. aby vedela ze muze kdykoliv zavolat napsat sverit se. nekdy kdyz se clovek vypovida je to mnohem vice nez nejake medikamenty. a samozrejme bych se za ni rozjela ale az po domluve s ni zda se na navstevu citi. drzim
at to spolecne zvladnete.
Myslim, ze vubec nezalezi na tom, co ji reknes, ale na tom, ze tam pro ni budes. Zkus ji uvarit/koupit oblibene jidlo, pokud muze alkohol, tak i oblibene piti, prijd k ni, obejmi ji a vzpominejte na stare casy. A dej ji najevo, ze pokud si bude chtit povidat o sve nemoci, ze ji vyslechnes, ale mozna bude chtit jen tak klabosit, uvidis. Neni treba hledat slova, ktera ji reknes, ono to bud vyplyne samo nebo taky treba nebude potreba komentar, hlavne tam pro ni bud. Hodne sily, preji ![]()
@nostress píše:
Je vidět, že jsi moc hodný člověk, a opravdová kamarádka. Já bych se asi poradila s nějakým psychologem.
Právě, že jsem do toho telefonu plácala takové kecy..nijak jsem jí nepomohla
. Hrozně mě to zaskočilo, opravdu ochromilo..Jsem zoufalá a přitom vím, že musím být silná. Ale moc děkuji ![]()
Holky, všem vám moc děkuji za hezká slova a dobré rady. Jste zlaté
![]()
@Anonymní píše:
Právě, že jsem do toho telefonu plácala takové kecy..nijak jsem jí nepomohla. Hrozně mě to zaskočilo, opravdu ochromilo..Jsem zoufalá a přitom vím, že musím být silná. Ale moc děkuji
Chápu tě. Je to složitá situace, a jistě tě to zaskočilo, protože jsi to nečekala. Ale ty to určitě zvládneš. Posílám ti sílu na dálku. ![]()
Tak napíšu Ti z pozice nemocného člověka. Nevím, co Tvé kamarádce je.
Já mám nemoc nevyléčitelnou, ve finále smrtelnou. Nikdo neví, za jak dlouho, někdy za pár let, někdy za desítky let… Dlouho to bylo bez příznaků. Pak se to náhle zhoršilo. Nej kamarádka, která je ode mne 120 km přijela. Říkala jsem jí, ať nejezdí, že to nechci, ale sakra jsem chtěla. Dovezla mi dobroty, které ví, že miluju, ale kvůli tomu, že jsem v důchodu, si je nekoupím. Udělaly jsme si super večer. Řekla mi jen, že jí to štve, že kdykoliv budu chtít mluvit, ať mluvím, pak převedla řeč jinam. Mluvily jsme o tom, co jsme spolu zažily, nasmály jsme se. Neběhala kolem mě, viděla, že jsem schopná uvařit a po večeři sklidit, nechala to na mě, prostě jako bych byla v pohodě. ŽÁDNÁ LÍTOST. I když člověk ví, že mne trochu lituje. Byla trochu direktivní, a já, ač jsem spíš vůdčí typ jsem to v tu chvíli potřebovala… No a pak jsme si udělaly drobné plány do budoucna. Když jsem koukala se slzami v očích, že to možná nepůjde, sprdla mě a řekla jen „Blažena ne.er“!
Svou kamarádku znáš, víš jaký přístup potřebuje, ale v první chvíli to fakt není lítost, soucit… Chce to obrnět se a spíš povzbuzovat a citlivě poslouchat. Pokud o tom bude chtít mluvit, nechat jí. Pokud budde mít strach, klidně jí řekni, že ho máš taky. Ale primárně potřebuje většina lidí trochu vypléct z toho zacykleného pocitu „jsem nemocná, všemu je konec“.
Držím palce!
@Anonymní píše:
Tak napíšu Ti z pozice nemocného člověka. Nevím, co Tvé kamarádce je.
Já mám nemoc nevyléčitelnou, ve finále smrtelnou. Nikdo neví, za jak dlouho, někdy za pár let, někdy za desítky let… Dlouho to bylo bez příznaků. Pak se to náhle zhoršilo. Nej kamarádka, která je ode mne 120 km přijela. Říkala jsem jí, ať nejezdí, že to nechci, ale sakra jsem chtěla. Dovezla mi dobroty, které ví, že miluju, ale kvůli tomu, že jsem v důchodu, si je nekoupím. Udělaly jsme si super večer. Řekla mi jen, že jí to štve, že kdykoliv budu chtít mluvit, ať mluvím, pak převedla řeč jinam. Mluvily jsme o tom, co jsme spolu zažily, nasmály jsme se. Neběhala kolem mě, viděla, že jsem schopná uvařit a po večeři sklidit, nechala to na mě, prostě jako bych byla v pohodě. ŽÁDNÁ LÍTOST. I když člověk ví, že mne trochu lituje. Byla trochu direktivní, a já, ač jsem spíš vůdčí typ jsem to v tu chvíli potřebovala… No a pak jsme si udělaly drobné plány do budoucna. Když jsem koukala se slzami v očích, že to možná nepůjde, sprdla mě a řekla jen „Blažena ne.er“!Svou kamarádku znáš, víš jaký přístup potřebuje, ale v první chvíli to fakt není lítost, soucit… Chce to obrnět se a spíš povzbuzovat a citlivě poslouchat. Pokud o tom bude chtít mluvit, nechat jí. Pokud budde mít strach, klidně jí řekni, že ho máš taky. Ale primárně potřebuje většina lidí trochu vypléct z toho zacykleného pocitu „jsem nemocná, všemu je konec“.
Držím palce!
Děkuji, že jsi reagovala, máš skvělou kamarádku
Já držím palce Tobě! Moc ![]()
@nostress píše:
Chápu tě. Je to složitá situace, a jistě tě to zaskočilo, protože jsi to nečekala. Ale ty to určitě zvládneš. Posílám ti sílu na dálku.
Na kazdeho plati neco jineho. U me mamky jsem byla spis direkgivni- jestli nezacnes trochu jist, dam ti na zadek, ty opico.. byl to nas styl komunikace, potrebovala nakopnout. A taky, ze ma dve moznosti, 1.ze dr navrhuje LDN, byla castecne sobestacna jen v posteli, nechtela rehabilitovat, jist, apaticka… celkove hodne spatny zdrav.stav a za 2.by slo zvazit, ze bysme s brachou zaridili domaci peci, zil s ni jen bracha, ja ziju 1000km daleko. Ale ze musi zacit jist a cvicit a snazit se… zabojovala, byla jeste mesic spokojena doma, nez ji nemoc dostihla.
Mam taky dobreho kamarada, ktery nesnese litost, obcas se sveri, chce jen vyslechnout. Obcas me nastve, tak ho poslu nekam a to je to, co potrebuje on, cerny humor..
Pokazde je to jine a vzdycky krehke a citlive. Kamaradce rekni, jak te to vzalo a ze ji chces podporit. Dojed za ni a uvidis, jak se to vyvine. Bud s ni. Myslim na vas.
Hezký večer všem,
mám kamarádku z dětství. Bydlíme 200km od sebe, takže se vídáme jen zřídka, ale jsme si hodně blízké. Dlouho jsme si nezavolali. Měla jsem vážné problémy v rodině, pak operaci a upřímně jsem ji nechtěla těmito problémy zatěžovat. Dnes jsem jí volala a dozvěděla se, že je velice vážně nemocná. Jsem ochromena bezmocí, strašně ráda bych pro ni cokoliv udělala, pomohla ji. Byla vždycky hrozně silná, teď je na dně. Ten telefonát byl jeden velký průšvih. Jak povzbudit člověka, který přišel o zdraví, práci, pozitivní mysl. Děkuji za jakoukoliv radu, připomínku, zkušenost a třeba i kopanec