Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lucie_Sx píše:
To je snad jasny, ne.
Ty jo, vůbec. Můj, nyní už exmanzel, mi zdůraznil v poměrně zásadní debatě o našich problémech a budoucnosti, že jeho rodina (matka) stala vždy za ním a že on proti nim nikdy nepůjde (samozřejmě v oblasti konfliktu, který se jich týkal). Takže ne všichni se umí postavit, za tu rodinu vybranou..
@Ahep píše:
K nekterym prispevkum, kde pisete, ze uplne nejvys na piedestalu, mate vase deti - tak to ale neni uplne dobre, jelikoz deti si za par let pujdou svou vlastni cestou, budou mit svuj zivot a vy zustanete a zestarnete preci se svym partnerem, manzelem. A pokud ti chlapi citi, ze je mate vladtne v pate, pak se jim ani neni co divit, kdyz si driv ci pozdeji najdou nekoho, kde najdou tu lasku, zajem, pochopeni a opustene zenske se pak jen hrozne divi a nemohou prijit svemu ex na jmeno, ale de fakto si za to mohou samy. A zustanou pak samy a na ocet.Pisu z vl. zkusenosti, kdy po ss odesly deti na studie do jinych mest, domu se zacly vracet pak uz jen na vikend a po studiich zapustily koreny uz v jinych mestech a my jsme si s manzelem zustali sami sobe navzajem a jak jsme za to radi, ze to tak je. S detma se uz vidime nepravidelne, cca 1× mesicne, nekdy ani to ne, casteji si zavolame; a mit proste vedle sebe partaka pro zivot je moc fajn, ale tak ho musite brat i predtim, byt nejen dobrymi rodici, ale predevsim skvelymi navzajem spolupracujicimi partnery a pak to tak nejak i vyjde samo, ze ty deti nebudou pro vas vsespasne a jedine na svete.
Ano to je pravda.
Víte, co je legrační? Že pro každého zde je dítě na prvním místě a rodiče až na posledním. A přitom vy jste taky děti. A odsunete lidí, kteří vás miluji nejvíc, až na třetí místo?
@inkakřivák píše:
Víte, co je legrační? Že pro každého zde je dítě na prvním místě a rodiče až na posledním. A přitom vy jste taky děti. A odsunete lidí, kteří vás miluji nejvíc, až na třetí místo?
Já mám mamku hned za dětmi ![]()
Já jsem si vlastně dobrovolně vybrala jen toho partnera. A jsme spolu ze své vůle. Děti k nám prostě přišly, musíme je akceptovat s jejich povahami (které zase z velké části odrážejí nás). Ale fakt je, že ať se stane v životě (téměř) cokoliv, děti nikdy nepřestanou být vlastními dětmi, i kdyby se odstěhovaly na druhý konec světa. Zvlášť dokud jsou ale malé, tu naši péči potřebují - partner je samostatná jednotka, rovnocenná bytost, děti vyžadují péče výrazně více, a to od nás obou. Ale jinak je po mě partner nesmírně důležitý, asi právě pro to, že jsem si ho vybrala a setrvávám s ním proto, že to moc chci. Rodiče… osobně mám velmi, velmi blízký vztah s tátou. Máma je z té kategorie, že někdy fakt umí být velmi zlá, takže vztah je tak lehce z povinnosti - vždycky se o ní postarám, bude-li třeba, ale pokud bych si měla vybrat, s kým se octnu na pustém ostrově, byla by asi až dost daleko v pořadí. Ale muže, děti a tátu bych tam potřebovala všechny.
Já to beru tak, že jsou tři typy lásky, každá je jiná, a nelze je porovnávat.
@inkakřivák píše:
@Tamtama Ty jsi určitě svobodná matka.
Mamku bych měla na druhém místě vždycky, je to moje mamka ![]()
@Tamtama Já jsem je měla postavené vedle sebe, děti, manžel, rodiče.