Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Právě že jo. Hodně jsme toho spolu zažili, vybudovali, překonali. Vždy nám spolu bylo hezky. Vždy to byl fér chlap, dobrý táta. Pořád nechápu, jak mohl vůbec do něčeho takové spadnout a tak lhát. Říkám si, že to byla nějaká jeho osobní krize, zkrat…? Podruhé už bych neodpustila.
Stejné důvody mě vedly k tomu se nerozvádět. Ale ten první rok byl emočně strašně náročný. Několikrát jsem měla sbaleno, že od něj odejdu, mlelo se to ve mně hrozným způsobem. Až do té doby jsem taky byla hrdá na to, že mám férového chlapa a pak jsem se nestačila divit, čeho byl schopný. Najednou se z něj stal úplně jiný, cizí člověk. Prý to udělal proto, že jsem byla po letech manželství okoukaná. Takže de facto žádný vážný důvod neměl.
@SasankaP píše:
Stejné důvody mě vedly k tomu se nerozvádět. Ale ten první rok byl emočně strašně náročný. Několikrát jsem měla sbaleno, že od něj odejdu, mlelo se to ve mně hrozným způsobem. Až do té doby jsem taky byla hrdá na to, že mám férového chlapa a pak jsem se nestačila divit, čeho byl schopný. Najednou se z něj stal úplně jiný, cizí člověk. Prý to udělal proto, že jsem byla po letech manželství okoukaná. Takže de facto žádný vážný důvod neměl.
No mám to stejně. Taky mám pocit, že je to někdo cizí. Ten můj měl navíc potřebu si to omlouvat tím, že vymýšlel moje nedostatky. Všichni kolem, co mě znají jen hleděli, co to mele. Prý nezvládám decka, jsem nesportovní, kritizují. Přitom jsem na dečka dost sama, babičky nefunkční, on dost v práci a za sportem. 3× týdne běhám, lyžuji, bruslím, jezdím na kole, chodím po horách
Tím mě moc zklamal. Že měl potřebu mě očerňovat aby si omluvil svoji svinarnu. Pak teda přiznal, že za to nemůžu, že on selhal. Emočně jsem také jak na houpačce. Cítím hrozné zklamání a ponížení.
Bude to trvat dlouho, než se z toho dostaneš. Mě můj manžel taky „moc hezky“ pomluvil před milenkou. Mimo jiné i to, že jsem se o domácnost a dítě starala až moc. Kdyby třeba řekl, že jsem nevařila nebo že jsem špindíra, ale tohle?
A když pak syn měl samé jedničky (denně jsem se s ním učila), chlubil se všude. Ale jeho zásluha to nebyla. V té době, co se s ní scházel, na něj úplně kašlal, sotva mu odpověděl na pozdrav. Neměl na mě nic, tak vytahoval nesmysly. Potřeboval si omluvit svoje selhání. Od té doby si sice sype popel na hlavu, ale mně už je to tak nějak jedno. Sice fungujeme navenek normálně, ale já už jaksi bez citu. Může si za to sám.
@SasankaP píše:
Bude to trvat dlouho, než se z toho dostaneš. Mě můj manžel taky „moc hezky“ pomluvil před milenkou. Mimo jiné i to, že jsem se o domácnost a dítě starala až moc. Kdyby třeba řekl, že jsem nevařila nebo že jsem špindíra, ale tohle?A když pak syn měl samé jedničky (denně jsem se s ním učila), chlubil se všude. Ale jeho zásluha to nebyla. V té době, co se s ní scházel, na něj úplně kašlal, sotva mu odpověděl na pozdrav. Neměl na mě nic, tak vytahoval nesmysly. Potřeboval si omluvit svoje selhání. Od té doby si sice sype popel na hlavu, ale mně už je to tak nějak jedno. Sice fungujeme navenek normálně, ale já už jaksi bez citu. Může si za to sám.
Z toho mám strach také. Mám strach, že ty city ze mě vyprchaji a nezůstane nic. Jak fungujete intimně? Jestli se můžu zeptat… My super, tak to mě dost uklidňuje a hodně nás to sbližuje.
Jsou to necelé 2 měsíce, co jsem na to přišla. Slíbil mi, že to skončí, ale pokračoval v tom dál, přišla jsem na to vlastně 2× Četla jsem i jejich konverzaci přes mail.
Zkoušíme to znovu, ale důvěra se buduje těžko.
Nejvíc mě štve, co jí psal o mně. Ale mně pak tvrdil, že to není úplně pravda, že to psal jen proto, že se to píše a lichotilo mu, že má o něj někdo zájem (byla jsem jeho první, do nevěry jediná).
Doma brečel, prosil, abych mu odpustila, mohl zůstat (vyhodila jsem ho, ať jde k ní, nechtěl).
Ale ona si myslí, že on je ten chudáček, kterého manželka nechce pustit (viděla jsem její fb. Po pár týdnech se do mého muže zamilovala, chtěla, ať se rozvede a teď vše řeší na fb…divna, což nakonec uznal manžel).
Jí už pak neřekl, že odejít mohl, ale nechtěl
Takže já jsem v roli hysterky a on bobanek největší.
A přitom je rád, že mohl zůstat doma. Prý jí vždy tvrdil, že je to jen úlet, ona to ale podle mailu a oblbovacich řečí vzala jinak
Manžel chce samozřejmě tlustou čáru…přišlo by mu to až moc lehce.
@SasankaP píše:
Stejné důvody mě vedly k tomu se nerozvádět. Ale ten první rok byl emočně strašně náročný. Několikrát jsem měla sbaleno, že od něj odejdu, mlelo se to ve mně hrozným způsobem. Až do té doby jsem taky byla hrdá na to, že mám férového chlapa a pak jsem se nestačila divit, čeho byl schopný. Najednou se z něj stal úplně jiný, cizí člověk. Prý to udělal proto, že jsem byla po letech manželství okoukaná. Takže de facto žádný vážný důvod neměl.
Ano. Přesně. Cizí člověk. Neznám ho. Bez vážného důvodu. A ještě u nás „jen“ kvůli zasunutí penisu do jiné (taková naprosto přízemní věc), chodil za profesionálkami. A ne, neměl málo sexu, neměl málo porozumění, měl jen zas… krizi středního věku a nejspíš pocit, že neosouložil tolik žen, kolik si zaslouží. Nebo nevím. Byl to srab, který i s jasně danými důkazy zapíral a dělal ze mě blbce. A navíc to po čase zopakoval. Poté, co mi xkrát sdělil, že s tím skončil, protože mi nechce ubližovat. Poté, co mě každý večer objímal a vyznával mi lásku, spala jsem s ním každý den, myslela jsem, že to je v poho. Ani neměl dost soudnosti, aby si nenechával důkazy. A ještě se pak choval jako s. ač před dětmi. Už mu nemůžu věřit a ani nechci.
@Anonymní píše:
Z toho mám strach také. Mám strach, že ty city ze mě vyprchaji a nezůstane nic. Jak fungujete intimně? Jestli se můžu zeptat… My super, tak to mě dost uklidňuje a hodně nás to sbližuje.
Po intimní stránce fungujeme dá se říct normálně. Ale když tak nad tím přemýšlím, víš, co je na tom asi to nejhorší? Že jsem k němu jako k partnerovi přestala vzhlížet a vážit si ho. K tomu ta ztráta důvěry. Taková ta bezmezná jistota, kterou jsem do té doby nemusela řešit a prostě tu byla, je defitinivně pryč.
@akavi píše:
Ano. Přesně. Cizí člověk. Neznám ho. Bez vážného důvodu. A ještě u nás „jen“ kvůli zasunutí penisu do jiné (taková naprosto přízemní věc), chodil za profesionálkami. A ne, neměl málo sexu, neměl málo porozumění, měl jen zas… krizi středního věku a nejspíš pocit, že neosouložil tolik žen, kolik si zaslouží. Nebo nevím. Byl to srab, který i s jasně danými důkazy zapíral a dělal ze mě blbce. A navíc to po čase zopakoval. Poté, co mi xkrát sdělil, že s tím skončil, protože mi nechce ubližovat. Poté, co mě každý večer objímal a vyznával mi lásku, spala jsem s ním každý den, myslela jsem, že to je v poho. Ani neměl dost soudnosti, aby si nenechával důkazy. A ještě se pak choval jako s. ač před dětmi. Už mu nemůžu věřit a ani nechci.
Já si taky myslím, že u něj přišla krize středního věku. Padla čtyřicítka, začal blbnout, koupil si nové auto, drahé hodinky, těch změn bylo víc a k tomu si zřejmě potřeboval dokázat, že je o něj ještě zájem. Vím, že je hrozné, co Tobě udělal manžel a jak to bolí, ale když mi manžel oznámil s jízlivým úsměvem na tváři, že se zamiloval a mě už nemiluje, první co mě napadlo, že kdyby chodil do bordelu, nebolelo by to tolik, protože by v tom nebyly city. To mě na tom ranilo asi nejvíc.
@SasankaP píše:
Po intimní stránce fungujeme dá se říct normálně. Ale když tak nad tím přemýšlím, víš, co je na tom asi to nejhorší? Že jsem k němu jako k partnerovi přestala vzhlížet a vážit si ho. K tomu ta ztráta důvěry. Taková ta bezmezná jistota, kterou jsem do té doby nemusela řešit a prostě tu byla, je defitinivně pryč.
A jak je to dlouho, co se to stalo? Ta důvěra je hnus. Člověk zjistil, že je te nevěry schopný jednou, takže tím pádem i v budoucnu. Já také věřila 100%. Nikdy jsem nepátrala, nikdy neřešila, že přišel odněkud pozdě,… O to víc jsem se spálila. Já si ho momentálně také nevážím. Hlavně za to, jak dokázal ublížit, jak ignoroval, tě děti trpí a co všechno vypustil z pusy. Ostatně to já ho také nešetřila, když jsem viděla, co všechno se děje a co má naplánované dávno předem, než já cokoli vůbec tušila. A jsem zklamaná i ze sebe. Že mě zklamala moje intuice, že jsem fakt nic nepoznala, nic mi nedošlo…
@SasankaP Přesně. Také mě nejvíc bolí, tě vyoustil, že už mě nemiluje. Teď teda tvrdí, že mě nikdy úplně milovat nepřestal… Ale co mi taky má říct, že.
Také si myslím, že je to jeho osobní krize. Chtěl v práci na lepší pozici, zatím mu to nevyšlo, jeho kamarádi jezdí na drahé dovolené, lítají po světě, on má doma 2 malé dečka… Prostě nespokojený sám se sebou si léčí sebevědomí milenkou. Smutné, ale vlastně učebnicový příklad. Někdo začne chlastat, někdo si koupí motorku, někdo najde babu…
Ahoj zakladatelko, je to enormně těžké (zvlášť, když jsi citlivější jako já). Už je to více než rok a půl a i když je nám spolu fajn a je to za námi, pořád ve mě ty dozvuky a ta bolest je. Jsem opatrnější a už si dávám malinko odstup. Ta 100% důvěra, že on by přece nic takové neudělal jako dřív tam prostě není. ![]()
Trvalo mi několik měsíců (byli jsme přes půl roku od sebe) než jsem to dokázala skousnout. Také je rozdíl, jestli se jedná o jednorázový úlet, nebo tě dotyčný podvádí, klame a lže delší dobu. ![]()
@Anonymní píše:
A jak je to dlouho, co se to stalo? Ta důvěra je hnus. Člověk zjistil, že je te nevěry schopný jednou, takže tím pádem i v budoucnu. Já také věřila 100%. Nikdy jsem nepátrala, nikdy neřešila, že přišel odněkud pozdě,… O to víc jsem se spálila. Já si ho momentálně také nevážím. Hlavně za to, jak dokázal ublížit, jak ignoroval, tě děti trpí a co všechno vypustil z pusy. Ostatně to já ho také nešetřila, když jsem viděla, co všechno se děje a co má naplánované dávno předem, než já cokoli vůbec tušila. A jsem zklamaná i ze sebe. Že mě zklamala moje intuice, že jsem fakt nic nepoznala, nic mi nedošlo…
2 roky. Taky jsem nikdy po ničem nepátrala, nelezla mu do telefonu, nic mu nezakazovala, mohl si dělat, co chtěl, věřila jsem mu, že náš vztah ničím neohrozí. My už právě byli v té fázi, že syn byl větší, vše jsme měli vybudované, oba slušnou práci i jsme cestovali po světě. A místo toho, abychom si užívali spolu, rozjel to jinde ![]()
Intuice mi bohužel zafungovala od začátku, ale já mu tolik chtěla věřit, že když jsem se asi po měsíci zeptala, zda je v tom jiná žena a on odpověděl, že ne, tak jsem dál po ničem nepátrala a sama sebe přesvědčovala, že má jen nějaké horší období. Byla jsem naivní.
Mám to úplně stejné. Už si ho tolik nevážim. Zklamal mě, ukázal mi, jak dobře umí lhát, hlídat si telefon, maily. Začal si s mou kamarádkou, několikrát jsme seděli u jednoho stolu a já nic nepoznala
také 40 krize středního věku a navíc jsem byla jeho první. Vztah by byl i hezčí než před nevěrou, obzvlášť z jeho strany. Ale já už to tak nevnímam. Neumím to jakoby pustit a neřešit v sobě. Kolikrát si říkám, že bych si taky měla užít, že by se mi ulevilo. Ale když jsem měla možnost tak jsem to stejně neudělala. ![]()
@SasankaP píše:
Já si taky myslím, že u něj přišla krize středního věku. Padla čtyřicítka, začal blbnout, koupil si nové auto, drahé hodinky, těch změn bylo víc a k tomu si zřejmě potřeboval dokázat, že je o něj ještě zájem. Vím, že je hrozné, co Tobě udělal manžel a jak to bolí, ale když mi manžel oznámil s jízlivým úsměvem na tváři, že se zamiloval a mě už nemiluje, první co mě napadlo, že kdyby chodil do bordelu, nebolelo by to tolik, protože by v tom nebyly city. To mě na tom ranilo asi nejvíc.
Pro mě by zase bylo snesitelnější, kdyby mě podvedl kvůli nějakému „vyššímu citu“ než kvůli smočení penisu v jiné vagíně (a ještě v nějaké, ve které se smočí x penisů denně).
Právě že jo. Hodně jsme toho spolu zažili, vybudovali, překonali. Vždy nám spolu bylo hezky. Vždy to byl fér chlap, dobrý táta. Pořád nechápu, jak mohl vůbec do něčeho takové spadnout a tak lhát. Říkám si, že to byla nějaká jeho osobní krize, zkrat…? Podruhé už bych neodpustila.