Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@káťa píše:
U anonymní se nejedná o mladší. Píše, že je stejně stará jako on a starší než anonymni.Ano. Přehlédla jsem to. Jak to tak vidím, tak u nich to je fenomén osudové zakázané lásky. On je srab a haj.zl v tom, ze anonymní říká takový plky a pokud je to pravda, tak ji zneužil k založení rodiny, i kdyz leta myslel na jinou, se kterou se neměl koule dát dohromady kvůli svojí matce (takže to asi taky nebylo nic moc žhavýho, jinak by ho to nezastavilo).
@Anonymní píše:
já chodím k psychitrovi, mám antidepresiva, bez těch bych to nezvládla vůbec. Ale budu asi muset najít i psychologa, s psychiatrem člověk moc nepokecá. Navíc to fakt držím v tajnosti, protože manželovu setřenici, její mámu, tu by to zabilo ( ona je od manžela starší, t její dcera je v jeho věku, já jsem mladší), mého tchána taktéž, ten tu mrchu bere jako svou dceru, tak úzce se stýkáme, to by byla jeho smrt. Její dcera mi říká teto, ta by to chudá taky těžce nesla. Moje švagrová, prostě peklo tohle. Takže to vlastně nikdo neví, jsem na to sama. Ještě se neustále o té rodině mluví, její mám mě má ráda, volá mi a tak. No prostě jako fakt super to je. Je pravda, že ten šok byl tak veliký, že se divím, že mě to nezabilo. A ten první měsíc jsme měla myšlenky na sebevraždu, nebýt dětí, tak nevím nevím. Tak obrovský pád z mého růžového manželského obláčku to byl. Denně brečím, tak, aby mě nikdo neviděl, nemůžu jíst, mám dole 30kilo, nemůžu spát, jsem šíleně psychicky unavená. A nepolevuje ten tlak na tom hrudníku, vůbec to nepolevuje. Když usnu, mám noční můry. A nejhorší je, že se na něj koukám, vypadá jako můj milovaný muž, mluví jako on, v noci ho poslouchám a dýchá jako on. Ale není to on, můj milovaný muž už není. Sebral mi všechno, každičká krásná vzpomínka na minulost ( a jsem s ním od velmi mladého věku) ve mně vyvolává jen šílenou bolest, přítomnost je jedno velké peklo a budoucnost? Jak dlouho můžu žít v pekle? A všechno kvůli jednomu šuku. Zničil mě, zničil. Je ze mě jen stín té silné sebevědomé ženy, kterou jsem byla. Jen troska.
Jak já vám rozumím. Manžel se spustil s naší dlouholetou znamou. Bože jak mě to ranilo, jak mi to ublížilo a dostala na samé dno na několik let. Já která jsem byla vždycky sebevědoma a milovala život jsem jsem na lusknutí prstu změnila. Také jsem ho prosila, ať s námi zůstane. Myslela jsem si že to sama s dětmi nezvládnu. Už je to pět let. A tohle to si se strašně vyčítám, že jsem si nezachovala svoji hrdost. Prosit někoho kdo mi lže, podvádí??? Zachovat jsem se měla úplně jinak…
No co už… Teď to budete mít jak na houpačce chvilku to bude fajn poté se té myšlenky potvory zase v kradou do hlavy…měla jsem to takhle opravdu dlouho dlouho. Co manžel, snaží se, lituje? Je to hodně důležite, jak se nyní snaží. On vás do toho dostal a on vás musí dostat z toho zpátky. pro nás citlivky je to opravdu běh na dlouhou trať Ale dá se to zvládnout, věřte tomu. Můžete mít vztah i lepší. Jen ještě napíšu že manžel u mě tímto hodně klesnul, měla jsem ho za féroveho chlapa. A nabyla jsem dojmu, že věrný chlap neexistuje, pokud má příležitost tak to prostě udělá. Držím palce 💕
@Anonymní píše:říká se ne oplácet, ale já to vnímám úplně stejně. Zatím jsem to neudělala, ale vím že by se mi vnitrne ulevilo.
Je strašně dobře že to tak píšeš. Potřebuješ to ze sebe dostat. Bude to bolet moc a dlouho, myslím, že aspoň rok.
Klidně si ty pocity přiznej, lásku, nenávist, všecko.
Jestli jsi silná, tak pak se to bude lepšit, ale minimálně ještě další dva to bude jak na houpačce.
Jestli spolu zůstanete, těžko říct. Pokud ano, ten vztah se změní, už nikdy nebude jako dřív. Budeš ho možná mít ráda, budete mít hezký sex, starat se společně o děti, ale už ho nebudeš milovat bezmezně, nebudeš mu nikdy 100% věřit.
A hlavně je strašně důležité dostat se do fáze, kdy si dokážeš představit, že bys mohla žít i bez něho. Že s ním jsi teď kvůli dětem a závazkům, ale víš, že kdyby to udělal zas, tak se s klidným svědomím sbalíš a půjdeš si za svobodou. Ale to je otázka tak 3 let, nebo aspoň u mě to tak bylo.
Taky jsem ho zezačátku po provalení hrozně milovala a ty pocity se mísily s nenávistí. Taky to bylo po 20 letech vztahu za který bych dala ruku do ohně.A jinak pro zakladatelku a jiné podváděné. Mně pomohlo vrátit mu to stejnou mincí. Ale ne demonstrativně, aby to věděl a abych mu něco dokázala. Bylo to jen pro svůj pocit, pro to, že jsem pro někoho ještě dost atraktivní, že mi někdo upřímně lichotí, že mi to hodně zvedlo sebevědomí.
On to dodneška neví, možná tuší, ale udělala jsem to tak, aby se to nikdy nedozvěděl.
Ale uznávám, že toto není cesta pro každého. Já jsem nehledala jiný vztah, jen takové to krátké štěstí, co už doma nebylo. Pár hezkých schůzek, psaní a tak. Oba jsme věděli o čem to je a nic víc nechtěli. Pro mě to byl odraz ode dna a dnes si říkám, že mu vlastně nemám co vyčítat, že jsem si to taky hezky užívala.
Jinak bych se v tom pocitu sebelítosti utápěla dodnes.
Marta
@Anonymní píše: říká se ne oplácet, ale já to vnímám úplně stejně. Zatím jsem to neudělala, ale vím že by se mi vnitrne ulevilo.
Každý jsem jiný. Já jsem oplatila a ulevilo se mi, ale neudělala jsem to tak, aby to věděl a abych mu to hodila do ksichtu. Jen jsem mu řekla, že pokud bych to udělala, nemůže se mi divit, že jsem myšlenky na věrnost už zahodila. On si asi myslí, že bych to neudělala, ale jistý si být nemůže. Udělala jsem to pro sebe, abych věděla, že jsou jiní lidi, pro které mám hodnotu, pro které jsem krásná a stojím jim za víc, než svému muži.
U nás manželství už dobré, muž se snaží, dává mi najevo že mě má rád, sex úžasný, fungujeme skvěle, ale důvěra je pryč, když by ujel ještě jednou, tak je okamžitý konec.
Marta
@Anonymní píše:
Marto, já si bez něj život představit nedokážu. Začala jsem s ním jako „dítě ještě“, byla jsem ještě na střední. Celý můj život jsem s ním, miluju ho. Celý můj život jsem věděla, že on miluje mě, byla jsem rozmazlována, hýčkána, milována. V podstatě znám jen život s ním. Stále ho miluju. Ale už je to jiné, poté, co mi řekl, mi láska k němu působí jen šílenou bolest a zoufalství. Denně mi můj mozek přehrává, jak jsou spolu, denně slyším ta jeho slova, co byla tak strašná, že se z toho nemůžu vzpamatovat. Dokonce mi řekl, že když spí se mnou, když objímá mě, tak myslí na ní. Že čím víc mu ji budu zakazovat, tím víc po ní bude toužit. Říkala jsem mu, že je to jen chemická reakce v mozku, že to přejde ( bože, jak já se ponižovala) a on na to bez mrknutí, že těžko, že jí má v hlavě od doby, kdy byl kluk a trávili spolu jako rodina čas. Celá ta dlouhá léta mého absolutního štěstí měl v hlavě ji. Loni mu zemřela maminka, prý maminka by nikdy jejich vztah nepřekousla, proto žádný neměli, ale jak zemřela, tak se to zlomilo. Prostě co slovo, to dýka do srdce. V tom prvotním šoku jsem chtěla jediné, jen aby mě neopustil. Ne aby on se modlil, abych ho nevyrazila a nezničila, ale já se modlila, ať mě neopouští. Teď po třech měsících se to mění, cítím se ponížená, zneužitá, uvnitř tak zraněná. Psal si s ní ještě v klidu měsíc po provalení. Já byla na těžkých antidepresivech, myslela jsem, že umřu, brala jsem trojku lexaurin 2× denně, abych nezešílela. A on si s ní dál psal. Asi za dva týdny po provalení jí klidně poslal obrázek kávy s přáním krásného rána a ona mu na to psala, že by chtěla polibek, ale že lásko tobě také dobré ráno. Viděla jsem to na telefonu, další dýka do srdce. A on mi na to s klidem řekl, že mi přeci říkal, že to s ní nedokáže utnout a přestat si s ní psát. Jediné co, tak se nestýkají, jsou každý na druhém konci republiky. A já se dál modlila, aby mě neopouštěl. Jak si můžu vážit sama sebe? Jak se z toho můžu dostat, když sama sebe za to nenávidím? Za dalších 14 dnů další zpráva, nevěděl, že mu zrovna psala, jeli jsme v autě, potřebovala jsem volat dceři, měla jse kabelku vzadu, dal mi do ruky jeho telefon, ať zavolám od něj. Otevřu to a tam další zpráva od ní, zase plky a obrázky o lásce. Myslela jsem, že dostanu infakt, pálilo mě na hrudi, bylo mi na omledení, nemohla jsem dýchat. A ani tehdy jsem ho nevyrazila ze svého života, řekla jsem mu, že ještě zpráva a končím okamžitě, ať si kouká vybrat já nebo ona, ale že takhle dál ne. Tak mě držel za ruku a já neucukla. Pak já buď pdal nebo volal, nevím. Ale každopádně přišla odpověď, že ho miluje, že ho nechtěla ztratit a teď ho ztrácí a že jí puká srdce a další plky. A má to už dva měsíce v telefonu, nesmazal to. Prosila jsem ho, ať ji vymaže z telefonu, že nechci, aby ji tam měl. No má ji tam dál. Když se musím stýkat s jejíma rodičema a její sestrou, kteří nic netuší a vesele si dál žijí v tom, že jsme blízká rodina, tak nechápe, proč jsem z toho vyřízená a proč se tomu vyhýbám. Psala jsem mu, že potřebuju slyšet, že mě miluje, že jsem to já, koho má plnou hlavu, že jsem to já, kdo je jeho láska. Neodepsal mi nic. A já s ním stále jsem, stále ho miluju a stále si neumím představit, že o něj přijdu. Ale ta bolest v mé duši mě dusí, nemůžu to vydržet. Nemůžu.
Přála bych ti, ať se z toho co nejdřív dostaneš. Vím, že ta bolest je šílená. Taky jsem přemýšlela, že to ukončím, chtěla jsem si přeťat žíly. Kdybys mě znala, nikdy bys to do mě neřekla, jsem hodně sebevědomá, mám dobrou práci, všechno mi funguje skvěle, ale tehdy jsem byla na dně. Dodnes nechápu, jak jsem mohla být tak blbá, že jsem se chtěla kvůli němu zabít.
Všechno se mi zhroutilo.
Taky jsem s ním celý život a pro všechny jsem byli sehraný pár. Jak mi říkala kamarádka, kdyby za nikoho, tak za nás by tu ruku do ohně dala.
Ale mně manžel nikdy neřekl to, co tobě. On vše popřel a vůbec se k tomu nepřiznal, takže u nás je to jiné. Ani nikdy neřekl, že by na ni myslel, nebo že by chtěl odejít.
Já vím, že to teď nechceš slyšet, ale já bych ho pustila.
Já bych s ním už nechtěla být. Ty chceš být s někým, kdo nechce být s tebou? Kdo touží po jiné? To není důstojné, nedělej to. Dej mu svobodu ať jde. Takhle se utrápíš a i když s tebou zůstane, tak to bude velmi hořké vítězství.
Marta
@akavi píše:@káťa píše:
U anonymní se nejedná o mladší. Píše, že je stejně stará jako on a starší než anonymni.Ano. Přehlédla jsem to. Jak to tak vidím, tak u nich to je fenomén osudové zakázané lásky. On je srab a haj.zl v tom, ze anonymní říká takový plky a pokud je to pravda, tak ji zneužil k založení rodiny, i kdyz leta myslel na jinou, se kterou se neměl koule dát dohromady kvůli svojí matce (takže to asi taky nebylo nic moc žhavýho, jinak by ho to nezastavilo).Jenomže mně bylo 16 let a jemu 20. Jsme 20 let manželé, ještě jsme spolu před tím dlouho chodili. Fenomén osudové zakázané lásky? Vždycky o ní mluvil jako o sestřenici ona se vdávala hned v 18, vydupala si svatbu se svou láskou, se kterou byla od 15. Jsou to jen jejich plky, jak si ospravedlnit mimomanželské šuk. ání
ona je stále vdaná za toho svého muže, už spolu jsou také 30 let. Bydlí se svými rodiči v dvougeneračním baráku, takže její maminka mi neustále vypráví, co u nich doma a tak. Vypráví mi, jak ona má harmonické manželství, jak jsou spolu šťastní a bla bla. Manžel mi řekl, že ona je v manželství nešťastná a jsou spolu jen naoko. Pak přijde její máma a vypráví mi, co ona s manželem dělali, kde byli, ukazuje fotky, jak se stále drží za ruce a cicmají. Prostě hrozný.
@Anonymní píše:
Jak já vám rozumím. Manžel se spustil s naší dlouholetou znamou. Bože jak mě to ranilo, jak mi to ublížilo a dostala na samé dno na několik let. Já která jsem byla vždycky sebevědoma a milovala život jsem jsem na lusknutí prstu změnila. Také jsem ho prosila, ať s námi zůstane. Myslela jsem si že to sama s dětmi nezvládnu. Už je to pět let. A tohle to si se strašně vyčítám, že jsem si nezachovala svoji hrdost. Prosit někoho kdo mi lže, podvádí??? Zachovat jsem se měla úplně jinak…
No co už… Teď to budete mít jak na houpačce chvilku to bude fajn poté se té myšlenky potvory zase v kradou do hlavy…měla jsem to takhle opravdu dlouho dlouho. Co manžel, snaží se, lituje? Je to hodně důležite, jak se nyní snaží. On vás do toho dostal a on vás musí dostat z toho zpátky. pro nás citlivky je to opravdu běh na dlouhou trať Ale dá se to zvládnout, věřte tomu. Můžete mít vztah i lepší. Jen ještě napíšu že manžel u mě tímto hodně klesnul, měla jsem ho za féroveho chlapa. A nabyla jsem dojmu, že věrný chlap neexistuje, pokud má příležitost tak to prostě udělá. Držím palce 💕
Nelituje, neomlouvá se. Když pláču, je z toho nervní, neutěšuje, nedrží v náručí a neříká, že ho to mrzí. Neříká, že mě miluje. Jo, z práce mi posílá smajlíky se srdíčkama, každý večer se se mnou miluje, ale mně to nestačí. I když v pondělí mi řekl dobré ráno moje milovaná a já psychická nesebevědomá na něm závislá troska jsem si s tím vystačila až do středy. Je úplně nepochopitelné, co ze mě stalo. Z té naprosto nezávislé sebevědomé ženy. Jak se smrsknul můj život jen na čekání jakéhokoliv jeho milého gesta. On se má lépe jak před tím, nic nemusí, nesnesu žádné napětí, to nedávám, takže raději nic po něm nechci, takže dělá jen to, co chce. Ještě mám doma toho jeho tatínka, ten si zaslouží umírat v bezpečí klidu, takže ještě doma držím naoko harmonii. Že uvnitř umírám je pro ostatní neviditelný. On mě z toho nedostane, musím já sama, jako vždycky, jsem v tom sama. Píšu to a nechápu, proč o něj stojím, jak je možné, že ho stále tak strašně moc miluju, jak je možné, že jsem na něm náhle tak emočně závislá. Přísahám, že do letošního března jsem nebyla. Jestli to bude trvat ještě několik měsíců, než to odžiju, tak z toho zešílím. Hnusím se sama sobě za svou slabost.
A ještě jsem ti chtěla napsat. Nepomůže, když ho budeš prosit ať ji vymaže, ať jí nevolá, ať se s ní nestýká. To je k ničemu, on si ji uloží pod jiným číslem, bude jí volat tajně, z jiného telefonu, nebo si zablokuje telefon. Dokud on nebude chtít, tak s tím neskončí.
Udělal by to jen v případě, že by měl strach, že když to udělá, tak ho vykopneš, uděláš scénu v rodině, bude to ostuda, rozpadnou se dvě manželství a oni budou chodit kanálama, děti je odsoudí, rodina je odsoudí atd.
Jen ten strach by ho mohl donutit, pokud by se bál rozpadu rodiny a toho co bude následovat, tvoje prosby a bolest ho nedonutí.
Marta
@Anonymní píše:
A ještě jsem ti chtěla napsat. Nepomůže, když ho budeš prosit ať ji vymaže, ať jí nevolá, ať se s ní nestýká. To je k ničemu, on si ji uloží pod jiným číslem, bude jí volat tajně, z jiného telefonu, nebo si zablokuje telefon. Dokud on nebude chtít, tak s tím neskončí.
Udělal by to jen v případě, že by měl strach, že když to udělá, tak ho vykopneš, uděláš scénu v rodině, bude to ostuda, rozpadnou se dvě manželství a oni budou chodit kanálama, děti je odsoudí, rodina je odsoudí atd.
Jen ten strach by ho mohl donutit, pokud by se bál rozpadu rodiny a toho co bude následovat, tvoje prosby a bolest ho nedonutí.
Marta
toho se bojí. Já jsem byla doteď fakt rozhodná žena, celkem tvrdá. On ví, že teď chráním jeho tátu, ví, že chráním její rodiče, její dítě. Ale taky ví, že je použiju, když mě donutí. Zrovna tak jsem mu dala jasně najevo, že ještě jedna zpráva a končím z minuty na minutu a přijde o všechno, co má. Takže si s ní nepíše ( jsem asi blbá, ale věřím mu, když říká, že ne). Jenže je to divný pocit, moje trápení a bolest ho nedonutí, ale strach z toho, že to praskne, to ho donutí být se mnou? Mám takhle dál žít? Žít s tím, že je se mnou mj manžel, kterého miluju, jen proto, že je to pohodlné a nemusí chodit kanálama za to, co udělal? Kdybych ho nemilovala, kdybych ho dokázala nenávidět za to, čím teď je, bylo by to snazší. Ještě nejsem v té fázi, třeba přijde a mně se uleví a odpoutám se od něj.
@Anonymní píše:
toho se bojí. Já jsem byla doteď fakt rozhodná žena, celkem tvrdá. On ví, že teď chráním jeho tátu, ví, že chráním její rodiče, její dítě. Ale taky ví, že je použiju, když mě donutí. Zrovna tak jsem mu dala jasně najevo, že ještě jedna zpráva a končím z minuty na minutu a přijde o všechno, co má. Takže si s ní nepíše ( jsem asi blbá, ale věřím mu, když říká, že ne). Jenže je to divný pocit, moje trápení a bolest ho nedonutí, ale strach z toho, že to praskne, to ho donutí být se mnou? Mám takhle dál žít? Žít s tím, že je se mnou mj manžel, kterého miluju, jen proto, že je to pohodlné a nemusí chodit kanálama za to, co udělal? Kdybych ho nemilovala, kdybych ho dokázala nenávidět za to, čím teď je, bylo by to snazší. Ještě nejsem v té fázi, třeba přijde a mně se uleví a odpoutám se od něj.
Chápu, že je to pro vás teď hodně těžké. Ale pokud máte pocit, že se manžel snaží málo a pořád vás zraňuje, zkuste ač je to nepředstavitelné uvažovat o rozchodu. Já jsem třeba s manželem zůstala, ale po letech jsem zjistila, že bych ten rozvod vlastně ustala. Že by to nebylo, tak hrozný, jak jsem si myslela. Nikdy nevíme, jak se nas život bude ubírat dál. Může být i lepší. Často používam frázi, že nic se neděje jen tak. Prostě to tak má být. Ikdyz je to hodně bolestne. A myslím si, že by jste to ostatnim měla říct. Jen, at se hezky chytí za nos. Proč by jste měla trpět je vy… ![]()
@akavi píše:
Máš pravdu. V jakékoliv profesi se najdou diletanti. Jen mě překvapilo, že od tohohle poradce choděj všichni zdrblí (dělám na OSPOD, tak se setkám s trochu vyšším počtem rozcházejících se párů). Nicméně tam je i jedna skvělá psycholožka (od té tedy chodí zdrblí spíše chlapi, protože se s tím moc nemaže), jenže manžel k ženský nechtěl.
Ono je to tak v každé profesi ![]()
Ale jestli od ní choděj zdrblí chlapi tak to asi nedělá moc dobře - měla by zdrbout obě strany ![]()
@Anonymní píše:
Každý jsem jiný. Já jsem oplatila a ulevilo se mi, ale neudělala jsem to tak, aby to věděl a abych mu to hodila do ksichtu. Jen jsem mu řekla, že pokud bych to udělala, nemůže se mi divit, že jsem myšlenky na věrnost už zahodila. On si asi myslí, že bych to neudělala, ale jistý si být nemůže. Udělala jsem to pro sebe, abych věděla, že jsou jiní lidi, pro které mám hodnotu, pro které jsem krásná a stojím jim za víc, než svému muži.
U nás manželství už dobré, muž se snaží, dává mi najevo že mě má rád, sex úžasný, fungujeme skvěle, ale důvěra je pryč, když by ujel ještě jednou, tak je okamžitý konec.
Marta
A co kdyby to bylo naopak? Co kdyby se to provalilo? Stálo by to za to?
Co kdyby ty jsi byla v pozici kdy zachraňuješ vztah?
Z obou stran ta nevěra chutná úplně jinak a změnit stranu lze velmi snadno. ![]()
@Anonymní píše:
Jenomže mně bylo 16 let a jemu 20. Jsme 20 let manželé, ještě jsme spolu před tím dlouho chodili. Fenomén osudové zakázané lásky? Vždycky o ní mluvil jako o sestřenici ona se vdávala hned v 18, vydupala si svatbu se svou láskou, se kterou byla od 15. Jsou to jen jejich plky, jak si ospravedlnit mimomanželské šuk. áníona je stále vdaná za toho svého muže, už spolu jsou také 30 let. Bydlí se svými rodiči v dvougeneračním baráku, takže její maminka mi neustále vypráví, co u nich doma a tak. Vypráví mi, jak ona má harmonické manželství, jak jsou spolu šťastní a bla bla. Manžel mi řekl, že ona je v manželství nešťastná a jsou spolu jen naoko. Pak přijde její máma a vypráví mi, co ona s manželem dělali, kde byli, ukazuje fotky, jak se stále drží za ruce a cicmají. Prostě hrozný.
Může to být takhle cítěno jen z jeho strany, ona klidně může být mrcha, co si s ním léta pohrává a hraje to i na svého muže a matku, aby byla za hezkou.
Nicméně je idiot, že ti takovýhle věci říká. A že to vůbec udělal. A že se nesnaží ti to všechno vynahradit, abys mu aspoň mohla odpustit.
Já bych neměla slitování ani s jedním a rodině to řekla.
Chápu, že si neumíš život bez něj představit, ale jednou to přijde (v nějaké další fázi naštvání).
Je to kře. en, že ti něco takového jako jejich osudová láska vykládá… Jsou to kecy, aby si omluvil, co udělal. Já si také vyslechla on nevěrného manžela spoustu špíny… Ale postupně přiznává, že to nebyla pravda, že to říkal, aby si omluvil tu hnusarnu. Jinak já bych je teda rozhodně nekryla. Zbláznil se z toho. To co oni 2 natropili, jejich problém. Nech je, ať si ho vyzerou. Jinak s tím prosenim, ať tě neopouští… Nevycitej si to. Rozhodně nejsi hloupá, je to šok, člověk sám hledí, jak reaguje. Poku s ní pořád vypisuje a nemá sebereflexi a lítost, pošli ho k ní. Ať okusí tvrdou realitu. Já to udělala stejně. Také jsem nejdřív prosila, po měsíci, co to s ní neutnul jsem ho komlpet vyrazila, dala mu všechny věci do odpadkových pytlů. Hrozné se mi ulevilo. A on po 2 měsících pritahnul zpátky. Bože, je to tak hnusné všechno, moc ti rozumím. Ale nekryj je, fakt ne.
Taky bych je nekryla. Proč jako? Když to navíc ví přinejmenším jedno dítě.