Kdy pořídit psa, před narozením dítěte, nebo až pak?

@Nimie píše:
No, v jednom se určitě shodneme. Já o voze, ty o koze…
Přesně tak,já začala vozem a ty tam vždycky hodíš nějakou tu kozu … Jako nemusí o ničem vypovídat, že zrovna neznáš nikoho, kdo přistupoval k věci normálně, a měl takový problém…
Však v pohodě, to je jen prosté konstatování. Nějak se mi upřímně řečeno nechce věřit, že jsi vyrostla na vesnici mezi typickou sbírkou hospodářských zvířat, protože tvůj názor „A bezpečné prostředí nikdy nezajistíš, pouze eliminuješ rizika.“ se tak úplně neshoduje s tím tvým „proti zvířatům nic nemám a neodrazuju od nich“.
Možná právě proto,že jsem vyrostla na vesnici a měli jsme různá zvířata, je mám ráda a neodrazuju od nich.
To, že zde bude vždycky nějaké riziko je prostě fakt,i když se je budeš snažit eliminovat.A právě hlavně u dětí je potřeba na to stále myslet.Opravdu nechápu, jak život na vesnici, kladný vztah ke zvířatům a uvědomování si rizik s nimi spojených jde proti sobě? Ty asi nebudeš z vesnice, kde jsou zvířata, že ne? Např.kladný vztah ke koním se přece nevylučuje s obezřetnost u nich,s uvědomováním si rizik.Víš, že možná právě proto jsem neměla u nich vážnější karambol(nechci to zakřiknout).

Ale o socializaci psa na malé děti bez vlastního doma zde nikdo nepsal. Samozřejmě, že to jde, ale je to náročnější, neboť každý nemá tu možnost. A právě pokud ji nemá a psa bude socializovat až později, není to úplně to samé! V raném věku je socializace nejlepší. Mluvilo se o „NULOVÉM“ rozdílu, nikoli, že později socializovat nelze. Samozřejmě, že lze, ale zkrátka je škoda ten věk pro to nevyužít nebo je pro někoho nemožné sehnat dítě „trenažéra“. Samozřejmě, že delší rozestupy jsou logicky lepší, o tom sice nebyla řeč, ale to naprosto souhlasím.
Ano, ten rozdíl považuju za dost zanedbatelný vzhledem k okolnostem, které jsem již zmiňovala.

Ty jsi ale uváděla NULOVÝ rozdíl, vzhledem k nezanedbatelnosti rané socializacie by to mohlo někoho zmást.

Ano, tos psala a já přesně na to reagovala. Za mne není jedno, zda máš doma u malého dítěte leguána nebo psa. Rizikovost je nesrovnatelná. Právě proto to s tím leguánem, že se ho naši rodiče báli, bylo podáno ironicky, protože na to snad za mne ani jinak reagovat nešlo ( ale dobrá, beru to tak, že šlo o nedorozumění, a o tom diskuse není ).A bezpečné prostředí nikdy nezajistíš, pouze eliminuješ rizika.
Nesrovnatelná? A jak bys jí konkrétně vyjádřila? Ano, pes je z nich všech nejjednodušší, ale taky nejrizikovější pokud se nepodaří výchova. Pro tebe je horší leguán, pro mě kočka. A definuj mi prosím bezpečné prostředí. Nikdy nemáš bezpečné prostředí, vždycky jsou tam nějaká rizika, ale ve většině případů jsou naprosto přiměřená. Nebavíme se tu přeci o chovu tygrů… 

Ty potřebuješ KONKRÉTNÍ vyjádření nebezpečnosti?To Ti tu mám začít vypisovat,co se všechno může stát?To si děláš srandu, viď?Možná by Ti mohlo stačit si přečíst mé předešlé příspěvky a zkusit použít zdraví selský rozum.

Právě když ty dostatečné zkušenosti budeš mít, tak naopak buděš daleko opatrnější než „běžný“ pejskař.
Samozřejmě, že budeš. Akorát to většinou neznamená strčit nezvladatelného psa pryč nebo si ho vůbec nepořizovat, protože co by kdyby.

Vyjadřovala jsem se k problematice rizik soužití psa a dítěte a nutné opatrnosti.
To, že to hned znamená strčit..... jsem nepsala.
Ale pokud se vyskytne problém, že pes začne vyjíždět po dítěti a to mu nic nedělá, začne mu např.
vadit jeho přítomnost, tak psa od dítěte separuju a neexperimentuju.Kdyby pes začal vyjíždět po mě, to by byla jiná.Tam bych mohla s případnou nápravou riskovat. Ale jako NORMÁLNÍ máma nikdy! To ale vždy přece neznamená, že musí pes Z DOMU.Pokud jsou pro to podmínky, stačí přece psa separovat od dítěte.

ale je to náročnější, neboť každý nemá tu možnost
Když se chce, jde spousta věcí. U mladého psa VŽDY počítám s nutností socializace všech klíčových věkových skupin stejně jako zvířat, připadá mi to naprosto normální. Tím spíš pokud se jedná o mladého člověka, který ví, že v horizontu 15 - 20 let ty děti nejspíš přibudou.
Já ale nepsala, že to nejde.Příště pořádně čti a nevytrhávej části věty z kontextu.Psala jsem o tom, že je to náročnější.

Tuto reakci jsem nejspíše nepochopila. Vždyť významově je to totéž.
Není. Váže se to k tomuto:

Tak ještě jednou, např. že psovi může dítě začít vadit (bez ohledu na skvělou výchovu, socializaci na děti, podmínky, zdraví apod.) může vyjet a signály před útokem může zkrátit, že čas pak hraje proti Tobě. Bohužel ne vždy se tomu dá dobře zabránit, ať se snažíš sebevíc a i když nejsi úplný zelenáč.
Já nepsala o tomhle, psala jsem o tom, že neznám zodpovědného zkušeného pejskaře, který by měl problém vyřešit tyto situace, natož aby dával psa pryč. Netvrdila jsem, že tyto problémy se u nich nedějí, psala jsem, že umí minimalizovat riziko jejich vzniku a umí je řešit tak, aby nemuselo docházet k ohrožování dítěte nebo odstraňování psa z rodiny.

Napsalas, že neznáš nikoho ze zkušených......, kdo by tohle musel řešit a potom, že neznáš nikoho, kdo by řešil takový problém, ale teď jsi to tedy doplnila, aby to bylo jasné
teď už je to srozumitelné.
Jak už jsem napsala, chirurgové společně s majiteli psů by o takových „bludech“ mohli vyprávět. Bohužel právě tyto případy znám a také jsem je i v textu zdůraznila. A co se týče statistik, platí stále ono Churchillovské, věřím pouze statistikám, které si zfalšuji
Zvláštní, nejdřív se odkazuješ na informace od lékařů a pak to zpochybňuješ.

Konkrétní informace od konkrétních lidí nejsou statistikou a tudíž nejde o zpochybňování.

Já psala o psychologickém aspektu „podvědomého“ polidšťování, kdy nebezpečnost pro dítě je právě také v tom, že jinak „poslušný domácí pes“ je často vnímán na rozdíl od hospodářských zvířat (které jsi právě uváděla a vůči kterým to v kontextu mělo vyznít jako porovnání)jako „téměř“ bezrizikový.
Píšu o tom samém. Tak to zkusím napsat jinak - jsou to dvě zcela odlišné věci. To co popisuješ nijak nesouvisí s tím označením jako takovým. Celou dobu mluvím o zcela jiném typu lidí než co si zjevně představuješ ty.

Pokračování večer

Nerozebírala jsem tedy Tvé zkušenosti, psala jsem o naivních představách, co se týče rizikovosti psů pro děti! Protože v textu, který jsi napsala ta naivita, dle mého názoru, zkrátka je.
Jasně, to z tvého celého příspěvku vyloženě čiší víš, pokud skutečně děláš se psy 20 let, tak bych docela chtěla vidět jak to u tebe probíhá, protože s tak paranoidními názory se většinou setkávám spíš u obětí útoků než u zkušených pejskařů.

Útěkem nazývám třeba to, že tě jedna špatná zkušenost dovede k tak hysterické reakci jakou máš teď tady. Zdravý vychovaný pes neútočí bezdůvodně, to už bys za ta léta mohla vědět. Ale já to chápu, ono je vždycky snazší to smést ze stolu než se pokusit najít skutečnou příčinu. Holt se na tomhle neshodneme.

@Anonymní píše:

Ne neselhali rodice. Alespon ne v tom smyslu, ze by udelali chybu a byli nezodpovedni. Situace vychazely z bezneho zivota lidi s detmi a psy. NELZE 100% zajistit vzdy absolutni kontrolu psu a deti dohromady. To ti rekne kazdy kdo psy a deti ma. Lze predvidat, lze vychovvat, lze cinit opatreni, ale hruzy se stavaji i tak. I se zodpovednymi majiteli psu a milujicimi rodici. Asi by je dost mrzelo si precist, ze selhali. Neselhali, selhala CNS psa. Za to nemuze nikdo jiny, neda se tomu predejit.
Respektive da. Striktnim oddelenim psa (kotec) a ditete.
Nehledej vzdy vinu v lidech, ale i v tech psech (ac za to vedome nemohou). M

@Anonymní píše:
Ne neselhali rodice. Alespon ne v tom smyslu, ze by udelali chybu a byli nezodpovedni.Situace vychazely z bezneho zivota lidi s detmi a psy. NELZE 100% zajistit vzdy absolutni kontrolu psu a deti dohromady. To ti rekne kazdy kdo psy a deti ma. Lze predvidat, lze vychovvat, lze cinit opatreni, ale hruzy se stavaji i tak. I se zodpovednymi majiteli psu a milujicimi rodici. Asi by je dost mrzelo si precist, ze selhali. Neselhali, selhala CNS psa. Za to nemuze nikdo jiny, neda se tomu predejit.
Respektive da. Striktnim oddelenim psa (kotec) a ditete.
Nehledej vzdy vinu v lidech, ale i v tech psech (ac za to vedome nemohou). M

Nezlob se, ale člověk, který nechá batole bez dozoru vedle psa chytajícího míček JE nezodpovědný a UDĚLAL chybu. Stejně jako u toho prvního případu. Docela by mě zajímaly odpovědi na ty otázky co jsem psala. Možná právě protože jsem psa a dítě doma měla, tak vím moc dobře co je a není možné a to co popisuješ je naprosto šílené…

Ne, opravdu nikdy nemůžeš zajistit 100% omezení kontaktu, byla by to hloupost. Ale v obou případech dítě nebylo pod dozorem, v prvním případě nebyl ani pes pod dozorem, vždyť evidentně nebyli ani jinak zajištění.

Klíčová otázka, jak je možné, že 2 měsíční mimino zůstalo SAMO v pokoji se psem, v jeho dosahu, BEZ dozoru kohokoliv? A jak je možné, že u tak zásadního pochybení dokážeš napsat, že neselhali rodiče 

Pak se opravdu těm útokům nedivím a upřímně nevím jestli mě víc šokuje to, že to někdo takhle podcení nebo to, že takovou reakci slyším od člověk vzdělaného v oboru. 

@Anonymní píše:
Omg. Neni to s tebou jednoduche.
Polopaticky: muze se stat, ze pes bude jednat pudove a bude to pro dite ve vetsine pripadu fatalni. Velmi casto bez ohledu na duslednost a opatrnost rodicu, protoze nelze zajistit vzdy absolutni kontrolu nad psem nebo ditetem. Na to treba myslet a pokud to lze tak poridit psa az k diteti (idealne 2let).
Az budu mit vice casu tve otazky ti mohu zodpovedet kdyz ti nestaci vyjadreni, ze okolnosti pripadů byli takove, jako jsou v beznych dmacnoatech, kde se dodrzuji klasicke zasady bezpecnosti. Stejne tak jako se dodrzuji a budou dodrzovat v domacnostech pripadnych ctenaru, kteri se rozhoduji o dobe porizeni psa.
Máš svoje vlastní dite?!.M

Evidentně máme každá odlišnou představu o tom, co je normální. Je úplně jedno jak to otočíš, pes žral mimino a rodiče o tom nevěděli i když byli doma a měli je na starosti. Netuším co na tom chceš víc řešit.

Vlastní ne. Ale můj pes to zvládl v jedné domácnosti s dítětem 12 let a NIKDY nikoho nenapadlo udělat takovou kravinu jako popisuješ. Pes neměl co dělat sám v jednom pokoji s dítětem, ještě ke všemu nezajištěné či špatně zajištěné. Nic víc v tom nehledej.

A ano, pohoršovat se tu můžete jak chcete (ač je opravdu statečné se při tom schovávat za anonyma), ale opravdu neznám osobně zodpovědného člověka, který by měl doma mimino a psa a dopustil by něco takového. Jak jsi sama psala, rodiče o ničem nevěděli… 

Edit: To o co mi jde je, že zatímco ty píšeš o 100% kontrole, tak udáváš příklady, kde tak kontrola nebyla v podstatě žádná. Ano, každý může udělat chybu, nejsme neomylní, ale obhajovat to takto zpětně s tím, že je naprosto běžné to takhle dělat, to je prostě podle mého naprostá nezodpovědnost. V každé i úplně nejobyčejnější knize o soužití dětí a psů stojí, že do určitého věku se nesmí stát, že dítě zůstane se psem samotné. Když už to dotyčného nenapadne samotného, tak aspoň tohle by měl přečíst před tím než do toho půjde. Byť i to je nedostatečná příprava.

Prostě k tomu nikdy nesmí dojít. Pokud na to ten člověk nemá kapacitu, ať si psa nepořizuje nebo to řeší jinak, klidně prostorným kotcem v tichém klidném místě na tu chvíli, co potřebuje vařit nebo dělat něco jiného, při čem z nějakého důvodu není možné mí dostatečnou kontrolu nad situací. Nikdo netvrdí, že je to jednoduché. Ale opravdu mě dokáže vytočit, když někdo nad evidentní a dost základní chybou mávne rukou a ještě dotyčné obhajuje, že je to přeci normálka a že tomu nešlo předejít 

Příspěvek upraven 11.10.17 v 17:23

@Anonymní píše:
Pokud ma nekdo miminko a psa v domacnosti jiste potvrdi, ze je bezne, normalni, ze dite spi v loznici v postylce a pes je navolno po baraku tak jak je obvykle zvykly a rodice u spiciho miminka nedrzi stráž a klidne pujdou do kuchyne varit. To je bezna normalni situace v bezne normalni rodine. Matka v kuchyni vari, v lete otevrene dvere na terasu, pes s volnym pohybem po dome ze zahrady kdyz dite spi. Co je na tom nenormalniho?!!

Ne, není to běžné a už vůbec ne normální. Ale díky za popis, opravdu by mě nenapadlo, že někdo bude tak naivní a zařídí si to takhle. Dítě spící ve svém či rodičovském pokoji má být vždy zajištěné pokud u něj není dospělý a v domě je pes. Pes buď na zahradě, na svém místě či jinak vyhrazeném prostoru. I kdyby dejme tomu se měl celý den potulovat po celém domě či bytě, tak pokoj se spícím dítětem musí být vždy zajištěný proti vstupu psa.

@Anonymní píše:
Ze nic neslysela? Nemohla-dite nevydalo hlasku.
Co je na tom za kravinu?!! vyjadrujes se s velkym despektem k nekomu koho neznas a koho postihla velka tragedie a tvrdis, ze udelali kravinu, ze se chovali nezodpovedne? Nevychovala jsi vlastni dite spolecne se psem, ale jsi presvedcena o tom co je a neni normalni v rodine s detmi a psy - jak vis jak se chova matka s malym ditetem ulozenym ke spanku…

Protože jsi tu kravinu přesně o odstavec výše popsala. Podle tebe je to normální, podle mě není. Opravdu mě dost šokuje, že kynoložka se dvěma vlastníma dětma považuje takový postup za normální. Argument, že potřebuješ mít ve společné domácnosti vlastní dítě nikoliv prostě dítě na to, abys mohla posoudit co je a není normální ani nemá cenu komentovat.

@Anonymní píše:
Pointa mela byt to co pisi po x te a co je nezpochybnitelne - neni mozne zarucit bezpecnost ditete v pripade ze je v domacnosti i pes. Pokud tedy nejste dokonale matky a vycvikarky jako Nimie nebo nemate striktne oddedlene psy a deti a to i ve vasi pritomnosti. A ne vzdy je chybou lidsky faktor - ve vzacnych a ne zcela vysvetlenych pripadech kde skutecne poue o selhani CNS psa (a pro spokojenost Nimie v socinosti s okolnostmi)
M

Zkoukni prosím ještě můj Edit předchozího příspěvku. Vůbec mi nejde o 100% bezpečnost, jde mi o to, že tvrdíš, že je naprosto normální ponechat psovi všude přístup a to i ke spícímu dítěti. Vždy jsme měli buď zavřené dveře nebo zábranu nebo byl pes pod dohledem na svém vyhrazeném prostoru. A ano, považuju to za zcela normální. Pes si doma fakt nemůže dělat co chce a kdy se mu zachce, tím spíš když je doma malé dítě.

Anonymní, promiň, ale někdy píšeš fakt bludy.

Když pojmu život jako nebezpečnou věc (jako že život prostě nikdy nebude zcela bezpečný), tak holt k němu můžu přistupovat tak, že všechno potenciálně nebezpečné ve mně bude vzbuzovat paniku a budu se toho snažit vyvarovat .
Anebo budu život prožívat co nejlíp, rizika rozumně eliminovat, ale nepanikařit a nenechat se tím ovládat.
Každého věc.

Souhlasím s Nimie, zkušeným lidem s normálně vedenými psy se průšvihy obvykle nestávají, nebo o nich nevím. Většina případů jsou lidi, kteří psům houby rozumí a velmi vysoká psí tolerance přeteče. Nic víc. Takových laiků je mezi běžnými majiteli psů snad 90 %, jsem v tomhle pesimista…

Co se týče pořízení štěněte, preferuji psa před dítětem, ta základní výchova se stihne ve chvíli, kdy má člověk mraky času. S dětmi už tolik času a hlavně to stoprocentní soustředění na psa (v případě např. nácviku jednotlivých cviků apod.) už nikdy nebude.