Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Dobrý den, párkrát jsem se s tím setkala a i sama zažila (ale spíše v 1. pol. těhotenství). Určitou roli v tom hrají hormony, situaci nepřidá momentální situace, kdy je stres všude kolem nás… Určitě se tím netrapte, po porodu budete mít úplně jiné starosti a tohle přejde
. Jinak doporučuji zkusit Bachovy esence, jsou před (na i po) porodem výborné, zmírňují strach, stres, změnu apod. Asi i na toto by Vám pomohly, kdyžtak ráda poradím, v porodních plánech jsou snad už i všude uváděné jako podpůrný prostředek ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj vsem. Chtela bych se zeptat, jestli nekdo zazil neco podobneho jako ja. Jsem v poslednim mesici tehotenstvi a vztah s pritelem nam uz tak mesic, dva dost skripe. Meli jsme se letos v lete brat, ale minule leto jsem po jednom vydarenem vecirku a nedani si pozor otehotnelamy teda deti vzdycky chteli, ale chteli jsme se nejdrive vzit, dostavet dum… nicmene na miminko jsme se moc tesili, u me ale ted nastal lehky zvrat. Posledni dobou me pritel strasne vytaci, zacinam si vsimat (po 4 letech vztahu) nekterych vlastnosti, kterych jsem si drive nevsimala, nebo jsem je nepovazovala za dulezite. Ted me vytaci i strasnyma kravinama a vidim i na nem, jakoby ta zamilovanost opadavala, chova se ke me uplne jinak. Za 4 roky jsme se vubec nehadali, furt jsem si rikala, jak mame skvely vztah, jak jsme sehrani a ted jsem teda dostala peknou ranu pres cumak, nejsem si jista, zda v takovym vztahu dokazu dlouhodobe prezivat a hlavne me strasne mrzi, ze do takoveho zmatku privedu nasi holcicku. Uz si ani nejsem jista, zda se na to vsechno tesim, citim se uplne citove vyhorela a hrozne me to mrzi, toto obdobi jsme si meli uzivat, ne byt na noze a pochybovat o sobe
. Mam z toho vseho hrozny strach. Je mozny, ze mi ty hormony lezou na mozek nebo mi hrabe z te karanteny (ale ta krize prisla uz pred ni). Zazil nekdo taky pred porodem takovou ponorku a pak to bylo zase dobre? Predem vam dekuji za odpovedi a prosim o anonym, je to pro me citlive. Diky
Nezažila jsem, ale nedělala bych z toho vědu. Buď to porodem přejde nebo to bude horší. Až budete oba nevyspaní, nebudete si s dítětem vědět rady… Každopádně bych teď prostě myslela hlavně na příchod miminka, reaxovala a snažila se vyvětrat si hlavu mimo domov.
Ahoj vsem. Chtela bych se zeptat, jestli nekdo zazil neco podobneho jako ja. Jsem v poslednim mesici tehotenstvi a vztah s pritelem nam uz tak mesic, dva dost skripe. Meli jsme se letos v lete brat, ale minule leto jsem po jednom vydarenem vecirku a nedani si pozor otehotnela
my teda deti vzdycky chteli, ale chteli jsme se nejdrive vzit, dostavet dum… nicmene na miminko jsme se moc tesili, u me ale ted nastal lehky zvrat. Posledni dobou me pritel strasne vytaci, zacinam si vsimat (po 4 letech vztahu) nekterych vlastnosti, kterych jsem si drive nevsimala, nebo jsem je nepovazovala za dulezite. Ted me vytaci i strasnyma kravinama a vidim i na nem, jakoby ta zamilovanost opadavala, chova se ke me uplne jinak. Za 4 roky jsme se vubec nehadali, furt jsem si rikala, jak mame skvely vztah, jak jsme sehrani a ted jsem teda dostala peknou ranu pres cumak, nejsem si jista, zda v takovym vztahu dokazu dlouhodobe prezivat a hlavne me strasne mrzi, ze do takoveho zmatku privedu nasi holcicku. Uz si ani nejsem jista, zda se na to vsechno tesim, citim se uplne citove vyhorela a hrozne me to mrzi, toto obdobi jsme si meli uzivat, ne byt na noze a pochybovat o sobe
. Mam z toho vseho hrozny strach. Je mozny, ze mi ty hormony lezou na mozek nebo mi hrabe z te karanteny (ale ta krize prisla uz pred ni). Zazil nekdo taky pred porodem takovou ponorku a pak to bylo zase dobre? Predem vam dekuji za odpovedi a prosim o anonym, je to pro me citlive. Diky 