Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Osobně bych v tom vztahu nepokračovala a to hlavně z důvodu vysokého věkového rozdílu.
Popis vyzniva dost divne
Ale hlavne nechapu, proc si porizovat dite do nefungujiciho vztahu??? ![]()
Já myslím, že od určitého věku jsou nekteri chlapi rádi, že je někdo doma, uvaří, vypere, je koho posmajchlovat a pokud ta ženská není úplně odpudivá a asocialni, tak jim je celkem fuk, která tam je.
Mít s takovým člověkem dítě mi přijde jako si ho pořídit sama. Spousta takových příchod mimca neunese, protože jim mimino omezí servis partnerky a z „docela hodného“ chlapa se stane chlap nesnesitelný.
Dokážeš si představit být na takovém finančne závislá?
Bylo neplánované, on právě že někdy je moc hodný, když mu něco vyčtu, snaží se, ale pak do toho „svého“ zase sklouzne. Měl už svůj styl života, manželka mu umřela před 10 lety. Známe se rok, ale udělal už veliký pokrok, jako že do té hospody nechodí vůbec, ale občas má ty úlety. Jinak pomůže, chodíme spolu hodně ven, je hodně pracovitý.
Sama zakladatelko vidis, ze to nefunguje. Partner ma uz svoje deti velke, svoje zvyky a to, ze za tebou prijel do nemocnice, kde jsi lezela po potratu i jeho ditete, to je snad samozrejmost a ne dukaz, ze je hodny.
Poohledla bych se po nekom perspektivnim, s kym by jsi stihla dite mit. Nejvic by mi u tveho partnera vadil ten alkohol, nechce s tebou travit cas, pred problemy utika do hospody, jezdi opily. Stareho psa tezko preucis. Prijde mi to jako jednostranny vztah, kde te partnet bere jako kamaradku s vyhodama a ne jako zivotni partnerku.
M
Tak sama vidíš že to nějak prostě nefunguje, takže v tom vztahu nějak nepokračovat a zkusit najít jiného ![]()
@Helileli
My žijeme každý zvlášť je samostatný, peněz si vydělá dost. Ale mrzelo mne dost,,že před těma dcerama neřekl pravdu, aby prý jim nekazil náladu a ze mne udělal stydlivou ženu, která se bojí s někým seznámit. Kdyby mne měl rád, asi by řekl, jak to je. Nebo možná je v těchto věcech slaboch a bojí se jich, co by mu na to řekl. Hlavně se ale začal vyptávat, jestli by jim nevadilo, že bychom měli další dítě, potom co se mi stalo. Prostě mne to hodně mrzí, že s nima mluvil o mně, aniž by se zeptal, jestli po takovém zážitku a strastech vůbec další dítě chci. Což už nechci kvůli věku a právě kvůli těm strastem, co jsem si zažila.
@Anonymní píše:
Ahoj, mohli byste mi prosím poradit? Mám přítele, je to vdovec, má čtyři dospělé děti. Čekala jsem s ním dítě, ale měla jsem takové stresy, že jsem o dítě v 9 tt přišla. Chodí do hospody za kamarády, když jsem říkala, že bych byla raději, aby byl se mnou, tak řekne že jo, že se omlouvá, chvíli vydrží a pak jde zase do hospody. Měla jsem stresy hlavně z toho, jak to bude vypadat, když se dítě narodí, jestli taky bude s kamarády raději než s námi. Minulý týden tu měl na návštěvě své dcery. Já jsem byla po samovolném potratu, psychika v háji, bolelo mne břicho, hrozil zánět a další revize. Byl s nima a pořád říkal, že mne chtějí poznat.Jsou z dálky z Čech, my žijeme na Moravě. Řekla jsem mu, ať jim řekne, že je mi zle, že se omlouvám, a klidně ať jim řekne i důvod, snad to pochopí. V pátek hrozilo, že pojedu do nemocnice, protože mne břicho hodně bolelo, poprosila jsem ho, jestli přijde a pohlídá psa,,že nevím, jak dlouho tam budu. Přišel napitý a řekl, že dcerám se omluvil s tím, že jsem stydlivá a že proto tam nedojdu. Mám ho ráda, ale tohle hodně bolí. Je to jinak docela hodný člověk, pomůže, dojel za mnou i do nemocnice. Má cenu v tom pokračovat?
To už jsi věděla, že do té nemocnice určitě jdeš (byla jsi tam?) a nebo to bylo jen vydíráníčko? Tak měl návštěvu a něco si dali, to tak bývá.
Tak v něčem podobném jsem fungovala 6,5 roku. Pořád jsem čekala, až mu dojde, že to takhle nejde. Nebyli jsme spolu, ale vedle sebe… Tvůj přítel chce mít doma zázemí s full servisem. To je vše. Je jedno, kdo mu ho poskytne. NIKDY SE NEZMĚNÍ. A Ty budeš nešťastná.
Mimochodem, taky jsem potratila. Pokud by se tak nestalo, těžko bych sehrála odvahu odejít… Takže dnes už vím, že to bylo pro moje dobro.
Máš svou cenu a on ji nezná. Vím, že je to velmi těžké rozhodnutí a vira, že se něco změní k tomu nepomáhá, ale TENHLE VZTAH NEMÁ PERSPEKTIVU A POKUD V NĚM I NADÁLE SETRVÁŠ, BUDEŠ NEŠŤASTNÁ.
Ahoj, mohli byste mi prosím poradit? Mám přítele, je to vdovec, má čtyři dospělé děti. Čekala jsem s ním dítě, ale měla jsem takové stresy, že jsem o dítě v 9 tt přišla. Chodí do hospody za kamarády, když jsem říkala, že bych byla raději, aby byl se mnou, tak řekne že jo, že se omlouvá, chvíli vydrží a pak jde zase do hospody. Měla jsem stresy hlavně z toho, jak to bude vypadat, když se dítě narodí, jestli taky bude s kamarády raději než s námi. Minulý týden tu měl na návštěvě své dcery. Já jsem byla po samovolném potratu, psychika v háji, bolelo mne břicho, hrozil zánět a další revize. Byl s nima a pořád říkal, že mne chtějí poznat.Jsou z dálky z Čech, my žijeme na Moravě. Řekla jsem mu, ať jim řekne, že je mi zle, že se omlouvám, a klidně ať jim řekne i důvod, snad to pochopí. V pátek hrozilo, že pojedu do nemocnice, protože mne břicho hodně bolelo, poprosila jsem ho, jestli přijde a pohlídá psa,,že nevím, jak dlouho tam budu. Přišel napitý a řekl, že dcerám se omluvil s tím, že jsem stydlivá a že proto tam nedojdu. Mám ho ráda, ale tohle hodně bolí. Je to jinak docela hodný člověk, pomůže, dojel za mnou i do nemocnice. Má cenu v tom pokračovat?