Maličko depka

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.09.18 16:40
Maličko depka

Zdravím všechny,
tuto diskuzi zakládám jako anonym a slouží spis k ventilovani pocitu, které se ve mě nashromáždily, držela jsem je pod pokličkou do nedávné doby, kdy jedna událost otevřela Pandořinu skříňku.
Všechno začalo už v raném dětství, kdy mě ma matka jako batole nechala v romské rodině, kde na mě koukali a jednali se mnou jako s vyžírkou. Kolem dvou let mě odňala socialka a do čtyř let jsem byla v dětském domově, a protože vše zle je k něčemu dobré, adoptovala mě skvělá rodina a měla jsem krásné dětství.
Moje puberta byla šílená, zbytečně jsem lhala ale vždy za to byla náležitě potrestána. V 16 letech umřela moje (adoptivní) maminka a s tátou začalo peklo, a to trvalo až donedávna.
Začala jsem proto bydlet v 18 sama a začala se starat sama o sebe, bylo to náročné při škole, někdy jsem neměla co jist a kolikrát nezaplatila včas elektřinu, ale byla jsem moc hrdá požádat o pomoc a hlavně to byla moje blbost, ale chybami se člověk učí, že :)
Přestala jsem se vídat s rodinou, měla jen par kamarádů ale nevadilo mi to, stále jsem si říkala, ze jsem silná a beran k tomu, ze to zvládnu.
Dnes je mi 27 let, během té doby jsem měla dva ‘dlouhodobé’ vztahy (2 roky), poprvé mě podváděl s nejlepší kamarádkou a z druhého se stal buddhista a naše hodnoty v životě už nebyly stejné.
V březnu jsem poznala jednoho co ma 6 let vztah a začali jsme spolu spát, ano, měla bych si házet popel na hlavu (a taky to dělám) ale vzájemně jsme se přitahovali a stalo se. Vídáme se dodnes s dlouhou přestávkou, kdy jsem poznala někoho jiného, bydlí 230km daleko ale velmi brzy to začalo být velmi intenzivní, zezacatku na mě tlačil, ze mě přestěhuje k němu (jeho rodina ma penzion a hospodu, on tam byl přes víkendy, jinak jezdil pracovat do ciziny přes týden). To jsem odmítla a řekla, ze je na to moc brzy. Po týdnu jsme se viděli a pak už každý víkend, hned na začátku jsem to utnula s amantem, který to nedokázal skousnout, dokonce mi i psal, ze se s ni kvůli mě rozejde (haha). Šel k ledu.
No s potenciálním partnerem to slo lépe a lépe, vysoký, pracovitý, nabitý energii a elanem k životu ale začala jsem si všímat lehkých niancí - mluvil dost o sobě ve velkých superlativech, bylo na něm vidět, ze díky tomu, jak se sám o sebe stará (ale maminka vypere) tak se k ostatním přátelům choval trochu s despektem.
Long story short, začali jsme spolu chodit, vše jak ve snu, neustále v kontaktu, znáte ty začátky :).
Jsem dost otevřeny člověk a co mi vadí nebo naopak mě těší hned vyjádřím, buď slovy nebo činy. Měli jsme diskuzi na téma slušné chování - podle mě je slušné, ze když zívu, kašlu nebo kýchám, dam si ruku před ústa, stejně jako určitá galatnost k ženě - vše mi potvrdil, ze mám pravdu, ví, že to tak má být ale nedělá to, protože se odlišuje od ostatních, nakonec mi řekl, ze na tom zapracuje. Neustále spousta řeči jak bude tohle a tamto, svět bude patřit nám a podobné, i trosku extrému, ze pokud si neklekne predemnou, tak už pred žádnou. Poznala jsem jeho rodinu, přátele a opravdu mi s nim bylo dobře. Jeden víkend jsme se neviděli a on pomalinku začal být více odtazity, ale bylo to v intervalech, chvíli pusinky a jak se na mě těší a pak mi jen odsekl na zprávu.
Dopadlo to tak, ze jsme nebyli dva dny v kontaktu, další den už jsem se jen dozvěděla, ze se v něm něco zlomilo a cosi, no typické kecy.
Moc jsem ten rozchod nezvladala, semlelo mě to víc než jsem myslela, nastavil vysokou laťku kritériím mých potencionalnich partnerů ačkoliv se se mnou rozešel jak hovádko. Žádný vztah momentálně nechci, ale napsal mi amant a zase jsme se dvakrát viděli, jen jsem se potřebovala uvolnit. Vím, ze je to šílený srab a slaboch, ale já očividně taky když to s nim nemůžu ukončit.
Ale kam se tím chci dostat, po rozchodu jsem se rozhodla, ze zase začnu znovu, sblizuji se s rodinou, dělám autoskolu, kurzy němčiny a věnuji se sama sobě, usmyslela jsem si, ze odjedu, baví mě cizí jazyky, tak chci jet na rok do Švýcarska jako au-pair. Jedu na vlastní pěst pouze přes web, píšu si s rodinami sama.
Ale tak před třemi týdny jsem se úplně ‘vsákla’ do sebe, žádné kontakty s kamarády, rodinou, telefon jsem nepoužívala, chodila jen do práce a z práce - tak to mám vlastně dodnes.
A nevím proč mám v sobě takový blok, 14 dni jsem už neodepsala žádné rodině a nevím proč mám takový problém tam jít a normálně jim odepsat, odjet chci, zažít něco nového a pak se uvidí ale ačkoliv vím, ze ty bloky mám a mluvím sama k sobě proč je mám, tak to nic neřeší.
Příští týden mě čeká terapie, otevře mi to jiný pohled na celou situaci a třeba mi dojde, proč se takhle chovám.
Je tam určitě element bývalého a toho, jak neosobně se se mnou rozešel. Všechno je někdy poprvé.
Rozhodně tenhle sloh nemá být o sebelitovani, dělám chyby jako každý - někdy i větší. Spis rada přečtu objektivní názor někoho, kdo se s tím setkal.
PS: omlouvám se za diakritiku, iPad dela utomaticke úpravy jak se mu chce a smolim to v práci.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Kobliha51
Neúnavná pisatelka 16951 příspěvků 25.09.18 17:06
@Anonymní píše:
Zdravím všechny,
tuto diskuzi zakládám jako anonym a slouží spis k ventilovani pocitu, které se ve mě nashromáždily, držela jsem je pod pokličkou do nedávné doby, kdy jedna událost otevřela Pandořinu skříňku.
Všechno začalo už v raném dětství, kdy mě ma matka jako batole nechala v romské rodině, kde na mě koukali a jednali se mnou jako s vyžírkou. Kolem dvou let mě odňala socialka a do čtyř let jsem byla v dětském domově, a protože vše zle je k něčemu dobré, adoptovala mě skvělá rodina a měla jsem krásné dětství.
Moje puberta byla šílená, zbytečně jsem lhala ale vždy za to byla náležitě potrestána. V 16 letech umřela moje (adoptivní) maminka a s tátou začalo peklo, a to trvalo až donedávna.
Začala jsem proto bydlet v 18 sama a začala se starat sama o sebe, bylo to náročné při škole, někdy jsem neměla co jist a kolikrát nezaplatila včas elektřinu, ale byla jsem moc hrdá požádat o pomoc a hlavně to byla moje blbost, ale chybami se člověk učí, že :)
Přestala jsem se vídat s rodinou, měla jen par kamarádů ale nevadilo mi to, stále jsem si říkala, ze jsem silná a beran k tomu, ze to zvládnu.
Dnes je mi 27 let, během té doby jsem měla dva ‘dlouhodobé’ vztahy (2 roky), poprvé mě podváděl s nejlepší kamarádkou a z druhého se stal buddhista a naše hodnoty v životě už nebyly stejné.
V březnu jsem poznala jednoho co ma 6 let vztah a začali jsme spolu spát, ano, měla bych si házet popel na hlavu (a taky to dělám) ale vzájemně jsme se přitahovali a stalo se. Vídáme se dodnes s dlouhou přestávkou, kdy jsem poznala někoho jiného, bydlí 230km daleko ale velmi brzy to začalo být velmi intenzivní, zezacatku na mě tlačil, ze mě přestěhuje k němu (jeho rodina ma penzion a hospodu, on tam byl přes víkendy, jinak jezdil pracovat do ciziny přes týden). To jsem odmítla a řekla, ze je na to moc brzy. Po týdnu jsme se viděli a pak už každý víkend, hned na začátku jsem to utnula s amantem, který to nedokázal skousnout, dokonce mi i psal, ze se s ni kvůli mě rozejde (haha). Šel k ledu.
No s potenciálním partnerem to slo lépe a lépe, vysoký, pracovitý, nabitý energii a elanem k životu ale začala jsem si všímat lehkých niancí - mluvil dost o sobě ve velkých superlativech, bylo na něm vidět, ze díky tomu, jak se sám o sebe stará (ale maminka vypere) tak se k ostatním přátelům choval trochu s despektem.
Long story short, začali jsme spolu chodit, vše jak ve snu, neustále v kontaktu, znáte ty začátky :).
Jsem dost otevřeny člověk a co mi vadí nebo naopak mě těší hned vyjádřím, buď slovy nebo činy. Měli jsme diskuzi na téma slušné chování - podle mě je slušné, ze když zívu, kašlu nebo kýchám, dam si ruku před ústa, stejně jako určitá galatnost k ženě - vše mi potvrdil, ze mám pravdu, ví, že to tak má být ale nedělá to, protože se odlišuje od ostatních, nakonec mi řekl, ze na tom zapracuje. Neustále spousta řeči jak bude tohle a tamto, svět bude patřit nám a podobné, i trosku extrému, ze pokud si neklekne predemnou, tak už pred žádnou. Poznala jsem jeho rodinu, přátele a opravdu mi s nim bylo dobře. Jeden víkend jsme se neviděli a on pomalinku začal být více odtazity, ale bylo to v intervalech, chvíli pusinky a jak se na mě těší a pak mi jen odsekl na zprávu.
Dopadlo to tak, ze jsme nebyli dva dny v kontaktu, další den už jsem se jen dozvěděla, ze se v něm něco zlomilo a cosi, no typické kecy.
Moc jsem ten rozchod nezvladala, semlelo mě to víc než jsem myslela, nastavil vysokou laťku kritériím mých potencionalnich partnerů ačkoliv se se mnou rozešel jak hovádko. Žádný vztah momentálně nechci, ale napsal mi amant a zase jsme se dvakrát viděli, jen jsem se potřebovala uvolnit. Vím, ze je to šílený srab a slaboch, ale já očividně taky když to s nim nemůžu ukončit.
Ale kam se tím chci dostat, po rozchodu jsem se rozhodla, ze zase začnu znovu, sblizuji se s rodinou, dělám autoskolu, kurzy němčiny a věnuji se sama sobě, usmyslela jsem si, ze odjedu, baví mě cizí jazyky, tak chci jet na rok do Švýcarska jako au-pair. Jedu na vlastní pěst pouze přes web, píšu si s rodinami sama.
Ale tak před třemi týdny jsem se úplně ‘vsákla’ do sebe, žádné kontakty s kamarády, rodinou, telefon jsem nepoužívala, chodila jen do práce a z práce - tak to mám vlastně dodnes.
A nevím proč mám v sobě takový blok, 14 dni jsem už neodepsala žádné rodině a nevím proč mám takový problém tam jít a normálně jim odepsat, odjet chci, zažít něco nového a pak se uvidí ale ačkoliv vím, ze ty bloky mám a mluvím sama k sobě proč je mám, tak to nic neřeší.
Příští týden mě čeká terapie, otevře mi to jiný pohled na celou situaci a třeba mi dojde, proč se takhle chovám.
Je tam určitě element bývalého a toho, jak neosobně se se mnou rozešel. Všechno je někdy poprvé.
Rozhodně tenhle sloh nemá být o sebelitovani, dělám chyby jako každý - někdy i větší. Spis rada přečtu objektivní názor někoho, kdo se s tím setkal.
PS: omlouvám se za diakritiku, iPad dela utomaticke úpravy jak se mu chce a smolim to v práci.

Co chceš poradit?

caramba
Stálice 84 příspěvků 25.09.18 17:07

Nemělas to holka v životě lehké a rozchod musel určitě moc bolet. Soustředila bych se na to zahraničí. Otevře ti to nové obzory, potkáš nové lidi, posílíš si sebedůvěru. Pokud nemáš žádné závazky, tak bych se nerozmýšlela :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.09.18 17:08

Jak jsem psala, není nejspíš potřeba :hug: nic poradit, jen spis potkat touto cestou někoho, kdo měl nebo ma podobný ‘problém’ jako já :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.09.18 17:12
@caramba píše:
Nemělas to holka v životě lehké a rozchod musel určitě moc bolet. Soustředila bych se na to zahraničí. Otevře ti to nové obzory, potkáš nové lidi, posílíš si sebedůvěru. Pokud nemáš žádné závazky, tak bych se nerozmýšlela :)

Závazky žádné nemám, bojkotuju svoji budoucnost sama…

carola
Kelišová 6761 příspěvků 25.09.18 17:13

Také nevím,s čím vlastně chceš poradit. Ale moc hezky píšeš. Působíš na mě jako velice chytrá holka,která to má v hlavě docela srovnané. Určitě bych ti pobyt v rodině jako Au-pair doporučovala. Je to super zkušenost. Poznáš nové lidi,vypadneš ze stereotypu. Chlapů je jako máku. Ale jasné je,že rozchod většinou bolí,ale ten pravý na tebe někde čeká. Užívej si života a všechno přijde v pravý čas.

tininas
Ukecaná baba ;) 1400 příspěvků 25.09.18 17:14
@Anonymní píše:
Zdravím všechny,
tuto diskuzi zakládám jako anonym a slouží spis k ventilovani pocitu, které se ve mě nashromáždily, držela jsem je pod pokličkou do nedávné doby, kdy jedna událost otevřela Pandořinu skříňku.
Všechno začalo už v raném dětství, kdy mě ma matka jako batole nechala v romské rodině, kde na mě koukali a jednali se mnou jako s vyžírkou. Kolem dvou let mě odňala socialka a do čtyř let jsem byla v dětském domově, a protože vše zle je k něčemu dobré, adoptovala mě skvělá rodina a měla jsem krásné dětství.
Moje puberta byla šílená, zbytečně jsem lhala ale vždy za to byla náležitě potrestána. V 16 letech umřela moje (adoptivní) maminka a s tátou začalo peklo, a to trvalo až donedávna.
Začala jsem proto bydlet v 18 sama a začala se starat sama o sebe, bylo to náročné při škole, někdy jsem neměla co jist a kolikrát nezaplatila včas elektřinu, ale byla jsem moc hrdá požádat o pomoc a hlavně to byla moje blbost, ale chybami se člověk učí, že :)
Přestala jsem se vídat s rodinou, měla jen par kamarádů ale nevadilo mi to, stále jsem si říkala, ze jsem silná a beran k tomu, ze to zvládnu.
Dnes je mi 27 let, během té doby jsem měla dva ‘dlouhodobé’ vztahy (2 roky), poprvé mě podváděl s nejlepší kamarádkou a z druhého se stal buddhista a naše hodnoty v životě už nebyly stejné.
V březnu jsem poznala jednoho co ma 6 let vztah a začali jsme spolu spát, ano, měla bych si házet popel na hlavu (a taky to dělám) ale vzájemně jsme se přitahovali a stalo se. Vídáme se dodnes s dlouhou přestávkou, kdy jsem poznala někoho jiného, bydlí 230km daleko ale velmi brzy to začalo být velmi intenzivní, zezacatku na mě tlačil, ze mě přestěhuje k němu (jeho rodina ma penzion a hospodu, on tam byl přes víkendy, jinak jezdil pracovat do ciziny přes týden). To jsem odmítla a řekla, ze je na to moc brzy. Po týdnu jsme se viděli a pak už každý víkend, hned na začátku jsem to utnula s amantem, který to nedokázal skousnout, dokonce mi i psal, ze se s ni kvůli mě rozejde (haha). Šel k ledu.
No s potenciálním partnerem to slo lépe a lépe, vysoký, pracovitý, nabitý energii a elanem k životu ale začala jsem si všímat lehkých niancí - mluvil dost o sobě ve velkých superlativech, bylo na něm vidět, ze díky tomu, jak se sám o sebe stará (ale maminka vypere) tak se k ostatním přátelům choval trochu s despektem.
Long story short, začali jsme spolu chodit, vše jak ve snu, neustále v kontaktu, znáte ty začátky :).
Jsem dost otevřeny člověk a co mi vadí nebo naopak mě těší hned vyjádřím, buď slovy nebo činy. Měli jsme diskuzi na téma slušné chování - podle mě je slušné, ze když zívu, kašlu nebo kýchám, dam si ruku před ústa, stejně jako určitá galatnost k ženě - vše mi potvrdil, ze mám pravdu, ví, že to tak má být ale nedělá to, protože se odlišuje od ostatních, nakonec mi řekl, ze na tom zapracuje. Neustále spousta řeči jak bude tohle a tamto, svět bude patřit nám a podobné, i trosku extrému, ze pokud si neklekne predemnou, tak už pred žádnou. Poznala jsem jeho rodinu, přátele a opravdu mi s nim bylo dobře. Jeden víkend jsme se neviděli a on pomalinku začal být více odtazity, ale bylo to v intervalech, chvíli pusinky a jak se na mě těší a pak mi jen odsekl na zprávu.
Dopadlo to tak, ze jsme nebyli dva dny v kontaktu, další den už jsem se jen dozvěděla, ze se v něm něco zlomilo a cosi, no typické kecy.
Moc jsem ten rozchod nezvladala, semlelo mě to víc než jsem myslela, nastavil vysokou laťku kritériím mých potencionalnich partnerů ačkoliv se se mnou rozešel jak hovádko. Žádný vztah momentálně nechci, ale napsal mi amant a zase jsme se dvakrát viděli, jen jsem se potřebovala uvolnit. Vím, ze je to šílený srab a slaboch, ale já očividně taky když to s nim nemůžu ukončit.
Ale kam se tím chci dostat, po rozchodu jsem se rozhodla, ze zase začnu znovu, sblizuji se s rodinou, dělám autoskolu, kurzy němčiny a věnuji se sama sobě, usmyslela jsem si, ze odjedu, baví mě cizí jazyky, tak chci jet na rok do Švýcarska jako au-pair. Jedu na vlastní pěst pouze přes web, píšu si s rodinami sama.
Ale tak před třemi týdny jsem se úplně ‘vsákla’ do sebe, žádné kontakty s kamarády, rodinou, telefon jsem nepoužívala, chodila jen do práce a z práce - tak to mám vlastně dodnes.
A nevím proč mám v sobě takový blok, 14 dni jsem už neodepsala žádné rodině a nevím proč mám takový problém tam jít a normálně jim odepsat, odjet chci, zažít něco nového a pak se uvidí ale ačkoliv vím, ze ty bloky mám a mluvím sama k sobě proč je mám, tak to nic neřeší.
Příští týden mě čeká terapie, otevře mi to jiný pohled na celou situaci a třeba mi dojde, proč se takhle chovám.
Je tam určitě element bývalého a toho, jak neosobně se se mnou rozešel. Všechno je někdy poprvé.
Rozhodně tenhle sloh nemá být o sebelitovani, dělám chyby jako každý - někdy i větší. Spis rada přečtu objektivní názor někoho, kdo se s tím setkal.
PS: omlouvám se za diakritiku, iPad dela utomaticke úpravy jak se mu chce a smolim to v práci.

Ahoj.

Ta sebereflexe je obdivuhodná.

Ale stejně doporučuji prokládat lexaurinem. :)

D. C.
Zasloužilá kecalka 928 příspěvků 25.09.18 17:17

Měla jsi problém, začala jsi přemýšlet, co dál. Řekla sis, že zapracuješ na sobě a uděláš něco pro svou budoucnost, rozhodla ses, že vycestuješ. Tak ses pustila do plánování, ale náhle v půli cesty ti došla energie a nejsi schopná to dotáhnout do konce. Také se mi to stává. Asi je to následek nějaké té depky či smutku, vzpomeneš si na nějaký problém a to ti sebere hodně té potřebné energie. Duševní záležitost. Snad ti pomůže ta terapie, ale bylo by i dobré udržovat kontakt s přáteli a rodinou, kteří by ti svou psychickou podporou dodávali sílu svůj plán dotáhnout do konce. To sdílení tvého zájmu s někým dalším považuji jako klíčové.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.09.18 17:29
@carola píše:
Také nevím,s čím vlastně chceš poradit. Ale moc hezky píšeš. Působíš na mě jako velice chytrá holka,která to má v hlavě docela srovnané. Určitě bych ti pobyt v rodině jako Au-pair doporučovala. Je to super zkušenost. Poznáš nové lidi,vypadneš ze stereotypu. Chlapů je jako máku. Ale jasné je,že rozchod většinou bolí,ale ten pravý na tebe někde čeká. Užívej si života a všechno přijde v pravý čas.

Děkuji, to mě velmi mile potěšilo :) jak jsem psala, poradit ne, spis si jen vylit srdíčko a poznat někoho, kdo v půlce dosažených cílů najednou polevil a nezvladal to.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.09.18 17:30
@tininas píše:
Ahoj.

Ta sebereflexe je obdivuhodná.

Ale stejně doporučuji prokládat lexaurinem. :)

Beru to jako vtipek ten Lexaurin :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.09.18 17:33
@D. C. píše:
Měla jsi problém, začala jsi přemýšlet, co dál. Řekla sis, že zapracuješ na sobě a uděláš něco pro svou budoucnost, rozhodla ses, že vycestuješ. Tak ses pustila do plánování, ale náhle v půli cesty ti došla energie a nejsi schopná to dotáhnout do konce. Také se mi to stává. Asi je to následek nějaké té depky či smutku, vzpomeneš si na nějaký problém a to ti sebere hodně té potřebné energie. Duševní záležitost. Snad ti pomůže ta terapie, ale bylo by i dobré udržovat kontakt s přáteli a rodinou, kteří by ti svou psychickou podporou dodávali sílu svůj plán dotáhnout do konce. To sdílení tvého zájmu s někým dalším považuji jako klíčové.

Děkuji, to se právě snažím, ale mám takové bloky s komunikaci všude, slíbím, ze přijdu na rodinný oběd a nakonec se omluvím, ze nepřijdu. Přitom nevím proč, protože rodina při mě vždy stála.
Zeptám se jak to myslíš se sdílením zájmu s někým jiným?

D. C.
Zasloužilá kecalka 928 příspěvků 25.09.18 18:55

Omluvíš se a nevíš, proč to děláš? No teda… 8o Nějaký důvod přece musí být, tak víš o tom, že tam máš jít, ale potom… třeba si řekneš, že se ti nechce?

Sdílení zájmů? Myslel jsem v tomto případě o svých plánech s někým mluvit, ten dotyčný ti poradí, řekne názor anebo jen prostě ti vyjádří svou podporu, souhlas, že je to dobrý nápad… Mě by toto energii, elán v tom pokračovat, rozhodně dodalo. :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.09.18 18:59
@D. C. píše:
Omluvíš se a nevíš, proč to děláš? No teda… 8o Nějaký důvod přece musí být, tak víš o tom, že tam máš jít, ale potom… třeba si řekneš, že se ti nechce?Sdílení zájmů? Myslel jsem v tomto případě o svých plánech s někým mluvit, ten dotyčný ti poradí, řekne názor anebo jen prostě ti vyjádří svou podporu, souhlas, že je to dobrý nápad… Mě by toto energii, elán v tom pokračovat, rozhodně dodalo. :)

Nechci zase vypadat jako prdlouš, spíš většinou vše odkyvu a když se blíží ta chvíle setkání, najednou to opadne a mě se nikam nechce.
Tak samozřejmě, to sdílím se všemi okolo ale upřímně přijde mi to nikoho z mých blízkých moc nezajímá, čekají spíše činy než jen slova.

Luucanam123
Kecalka 103 příspěvků 25.09.18 19:34

Ahoj, mela jsem to podobne s adopci, se lhanim, chlapama, i svycarskem. Akorat, ze v mladsim veku a do toho si nasekala jeste deti, ted cekam posledni a konecne usazena, se vsim co jsem kdy chtela, respektive s muzem, ktery je dokonaly, neni krasny, ale pro me dokonaly, ve vsem, barackem. Nyni je mi 31 let a i kdyz bych rada tu minulost zmenila, nejde to. Mela jsem i ten tvuj blok a odjela pryc. Nepomohlo to. Podle toho jak pises, tak budes dost silna osobnost a dostanes se z toho sama. Ja teda na zadne terapii nebyla, proste kdyz jsem vedela, ze tohle je dno, tak jsem se zvedla, par dnu se davala dohromady a nasla lepsi cestu, pokud se chces pobavit, tak ve zpravach, nechci to tu ventilovat co a jak vic nez je treba. L.

D. C.
Zasloužilá kecalka 928 příspěvků 25.09.18 19:34

Hm, když já něco odkývu, obvykle to také dodržím. U mě je to ale tak, že nemám problém někam jít, ale mám problém s tím potom někam zavolat a odříci to :).

Já jsem to v tom svém předchozím příspěvku nezdůraznil, ale ono to z toho plyne, je právě důležité, aby tu tvou snahu sdíleli, ukázali zájem. Jenom někomu něco povídat a on se tváří, že ho to nezajímá, případně tě až od plánů odrazuje, to má přesně opačný účinek…

Ty ses přece činila dost? Co ti přišlo na mysl, že se ti teď nechce ani těm rodinám odpovědět?

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Vánoční úklid: Hlavně zůstat v klidu

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Články z Expres.cz

Daniel Nekonečný vedle pobledlé Vignerové už nevypadá jak z toho světa

Kromě finalistů Muže roku 2018 se na křest kalendáře vydal celý zástup hvězd,... číst dále >

Čestmír Řanda ukázal novou milenku. Je to mladší kopie Pletánkové!

Vrátila se Tina Pletánková k Čestmíru Řandovi? To napadlo všechny, kdo se... číst dále >

Články z Ona Dnes

Pracny, košíčky a další skvělé cukroví, které pečeme v redakci

Také letos vám přinášíme osvědčené recepty na vánoční cukroví, které se peče... číst dále >

O 10 let mladší: Život se s nimi nemazlil, teď jsou z nich nové ženy

Magda a Hanka jsou kamarádky a spolubydlící, které se poznaly na ubytovně.... číst dále >