Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Mám bulimii a nevím co s tím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
16.3.24 20:42
mám bulimii a nevím co s tím
- Citovat
- Upravit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.3.24 21:11
Na rodiče, nebo pokud jim nevěříš, tak na učitele. Oni tě už nasmeruji dal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
krecik.dzungarsky
16.3.24 21:30
Měla bys být v péči psychiatra v kombinaci s psychoterapií. Ideálně najít psychologa, který je zároveň psychoterapeut. Někteří psychiatři pracují také terapeuticky, ale absolutně netuším, jaké procento ve veřejném zdravotnictví.
Mám ortorexii a jsem v kombinované péči tak, jak ti doporučuji.
Bulimie je podle mě závažnější, než moje posedlost zdravým stravováním.
Příčinu hledat v psychoterapii, ale měl by tě mít 100% v péči také psychiatr.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahojte,
Nevím jak mám začít, jen chci říct že sem píšu nerada toto téma a stydím se za něho.
No prostě už ani nevím jak to začalo, ale vím že jsem to začala dělat 3 týdny- měsíc zpátky. De o to, že jím podle mě celkem normálně. Jako vždycky se podívám na složení a kalorie a co je moc kalorické to si nedám. Ale každý den si kupuji sladké věci (čokolády, sladké jogurty, donuty..)potřu si to ramou nebo máslem a vždycky to jdu vyblít, protože se cítím blbě a bojím se, že hodně přiberu a navíc jako bych měla pocit, že ten žaludek jako by se už chystal zvracet a je mi po tom zvracení trochu dobře a jako bych se chválila, ale já se nechválím spíž jsem na sebe naštvaná a vyčítám si, že jsem si říkala, že dneska to bylo už naposledy, ale stejně si další den vezmu peníze a jdu si koupit sladký. Jako bych na tom byla závislá. Někdy mám pocit jako bych byla závislá snad jen na tom pocitu přejezení a následným pocitem uvolnění, že mám nad svým tělem kontrolu. Prostě mám pocit, že bez toho nemůžu žít a to mě sladký nikdy moc nechutnalo. Vlastně ani nevím proč to dělám, jen se toho nemůžu zbavit. Jako bych se chtěla za celý den odměnit, ale pak mi to přijde moc, že si to nezasloužím.
Zvracela jsem maximálně jednou denně, ale teď už je to 2× někdy i 3×. Někdy zvracím i normální jídla, obědy a tak. Jako by se z toho stal zvyk, něco bez čeho člověk nemůže žít. Jeden den jsem nezvracela, byla jsem na sebe pyšná, ale další den… Párkrát jsem vzala olej nalila si ho na to sladké a k tomu jsem ho pila z té flašky. Nechutnalo mi to. Ale já se prostě chtěla potrestat a myslela jsem si, že když do sebe narvu něco hnusného a vyvracím to, už mě to další den přejde a nebudu to chtít. Ale opak je pravdou. Já jsem nikdy nebyla taková ta holka co musí mít nejkrásnější postavu a být nejhezčí. Vždycky jsem byla taková ta až můžu říct povahově jako kluk, od myšlení po vzhledové stránce. Holky a jejich problémy jsem vždy odsuzovala. Dokonce jsem chtěla jít i do armády nebo na policii…
Já bych s tím strašně ráda něco dělala, ale já prostě nemůžu, asi se snažím málo, někdy mám pocit, že mi to patří a že si nic nezasloužím a chápu moji rodinu, že mají o důvod navíc se za mě stydět.
Já vlastně ani nevím proč jsem s tím začala. Někdy bych se někoho aspoň zeptala na nějakou radu jak s tím přestat nebo jak to překonat, jenže nemám koho. Když se stydím sama za sebe tak jak by na to reagovalo asi okolí. Nikdo by mě nebral vážně. Už tak se stydím, že to píšu sem. Moc se omlouvám. Já prostě nevím jak mám přestat a ani nevím jestli to vůbec dokážu.