Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
rozumím ti, to jsou ale rodiče, co naděláš
já svoje mám ráda nade vše, ale kvůli toho jsem odešla v 15ti na intr, abych se osamostatnila.
Já jsem podobný typ jako ty, s učením problémy nebyly, nikdy jsem nebyla nějaký průšvihář apod. a přesto mě naši často nechtěli někam pustit a pořád o něčem poučovali, taky jsem to kolikrát obrečela, že mi nevěří. Ale mají strach. A strach mít vždycky budou. Myslím, že s tím nenaděláš nic, můžeš zkusit s mámou udělat nějaké kompromisy a snažit se co nejmíň se přít o věcech, které stejně se nezmění. Brzo odmaturuješ a pak už se můžeš postavit na vlastní nohy ![]()
a teda ne že by se to na vlastních nohou o tolik zlepšilo - já jsem odstěhovaná, v manželství, čekáme miminko, ale kdykoli k nám naši přijedou, tak mě pořád „vychovávají“ ![]()
Já mám rodiče taky ráda, to zase né že by ne, akorát mě to prostě štve. Máma už u nás byla tolikrát na návštěvě, pořád chválí jak to tam máme pěkné a když ji řeknu, že jsem ráda, že máme s přítelem svj domov, který si tak udržujeme. Před přítelem je v pohodě, ale doma je pak na mě zase zlá. Každý den se mě ptá na známky - i když já je ani nevím, učitelé nám je neříkají, když jsou na internetu, ona se na to každý den dívá a když ji řeknu nevím jestli jsem něco dostala, začně mi nadávat, že tam mám to a to a že to snad musím vedět
…
možná má tvoje máma strach, abys díky svému staršímu příteli a vlastnímu bytu nezblbla a nezatoužila po miminku a díky tomu se případně vykašlala na školu. Stačí tu projet diskuze je mi náct a stráááášně toužím po miminku, příp. jsem těhotná, nebo mám dítě a jestli má tvoje máma ještě malé děti je možné, že podobné diskuze četla - však jich tu je hodně - a vyděsila se. Zkus se jí na to zeptat a popovídat si s ní. Vzhledem k trojkám nepředpokládám, že bys šla na VŠ, takže určitě ti dá pokoj po maturitě. Kdě to to čeká?
Netajíme se s přítelem tím, že by jsme chtěli miminko brzy, ALE né zase tak brzy, že bych přerušila školu. Vzhledem k tomu, že mám tak malé sourozence moc dobře vím, co to obnáší, ví to i přítel, protože je často hlídáme a oba víme, že na to ještě není vhodný čas. Navíc by jsme v tak malém bytu ani rodinu zakládat nechtěli. Přítel vydělává hodně peněz, které šetříme a po škole by jsme chtěli lepší, vlastní bydlení a pak až připadá v úvahu rodina. Je pravda, že tak prvního půl roku mi zakazovali u přítele přespávat, právě kvůli tomu, aby se nestal průser. Já sice hned od začátku barala HA, neví jestli to máma věděla nebo ne, řekla, že mi na to nebude přispívat, tak jsem to s ní neřešila. Zase si myslím, že kdyby jí šlo o to, aby neotěhotněla, nezakazovala by mi chodit tam po škole, ale spíš by mi zakazovala trávit tam volno ![]()
A prosím tě, ve kterém jsi ročníku? Jak dlouho ještě budeš studovat?
Na jednu stranu, dokud dítě živím a platím za něho jeho potřeby, tak bude dodržovat nějaká ta pravidla, co si stanovíme… z pohledu matky to vidím spíš na obavy tvé maminky, abys nenechala předčasně školy, aby sis to zbytečně a brzo nezkomplikovala, prostě jako že dokud tě živí, tak je za tebe zodpovědná… i když ti 18 let už bylo, tak pořád ještě jsi studentka a zatím je jaksi normální, že dokud neskončíš studium a nezačneš pracovat, tak budeš žít u rodičů a budeš prostě fungovat stejně jako o rok, dva dřív… asi se mamince zrovna moc nesvěřuješ, když třeba ani neví, jestli bereš HA nebo ne, pak se nediv, že má strach, že otěhotníš a nedoděláš školu… jo, většina z nás si v 18 letech taky myslela, že je dost stará a tím pádem umí být i zodpovědná sama za sebe, ale někdy to až realita a zkušenosti ukážou, jak to doopravdy je… kdybys byla moje dcera, řekla bych jí to samé… dodělej školu a pak si začni žít po svém, kde chceš a jak chceš… ale dokud chodíš na střední, tak jsi pořád svým způsobem „dítě závislé na rodičích“… neber to ve zlém, ber to jako pohled matky… za pár let na to začneš taky hledět jinak, nejpozději v době, kdy budeš najednou mít své vlastní děti a uvidíš to i z jiné strany…
Ale ona jako ví, že beru HA, jen v době ještě než jsem měla přítele jsem měla závažný ginekologický problém - to mi tenkrát ještě nebylo 15, scházelo mi 6 týdnů. Měla jsem už víc jak měsíc krvácení a jí to nepřišlo divné. Pak jsem se svěřila tetě a ta mě okamžitě vzala na gyndu a doktor se nestačil divit. Bylo to vážné a doktor navrhla, že bych měla dočasně brát HA, aby se mi sjednotil cyklus. Máma to zavrhla, že mi to platit nebude. Tak musel doktor zvolit jiné řešení, ae léčba byla asi 3× tak delší. Moje máma se se mnou nikdy bavit nechtěla, ona mi vlastně jako malé ani neřekla, že někdy příjde nějaká MS, to jsem pak v 10 letech měla málem smrt, když jsem se sprchovala a najednou krev… Ale to je už dávno. Když jsem si našla přítele, je jasné, že jsme se bavili o sexu. Já mu řekla, jak to doma máme a on se rozhodl, že mi bude HA platit, protože by stejně musel platit kondomy… Mámě jsem to pak řekla, jestli mi na to nechce aspoň přispět, protože mi bylo blé to nechat platit jen jeho. Nechtěla. Navíc ani teď to s penězma není tak jednoduché. Když jsem jezdila do školy vlakem, dala mi peníze přesně jen na vlak, ani třeba 50kč na týden navíc. Sehnala jsem si brigádu, abych si mohla kupovat aspoň svačinky, protože doma nikdy nic moc na svačinku do školy nebylo a když, tak mi třeba 2 rohlíky nestačily, když jsem vypadla ráno v šest a vrátila se odpoledne o půl paté. Teď jezdím do školy autem a chtěla jsem po mámě, aby mi přispívala takovou částkou, jakou mi dávala na vlak. To ale zamítla, takže is naftu musím platit s brigády + to co přispívají spolužáci, které vozím. Plno lidí jezdí do školy autem a nikdo nemá problém s tím, že by mu rodiče nechtěli dát to, co dávali na vlak. Když potřebuji peníze do školy - na učebnice, kopírování tak u toho taky strašně brble. A to nemluvím o tom, že když potřebuju nové boty, zimní bundu nebo tak, tak mi dá sotva polovinu z toho, co potřebuju - a to nenakupuju úplně nejdražsí věci, ale zase se chci cítit dobře. Hodně věcí mi musí (no nemusí, ale chce) doplácet přítel, protože já se svojí brigádou bych to nevytáhla
. Kolikrát na mě ani třeba nezbyde oběd, když příjdu hladná ze školy… A za tohle pak nemůžu jít ani ven. A přitom máma ví, že bych šla za přítelem, kerý bydlí těch blbých minut on nás. Já ji chápu, že studuju, má za mě odpovědnost, živí mě atd, ale musí to hrotit až tak, že nemůžu jít v pondělí po škole ani na chvíli ven
? Tady nejde o to, že bych se sbalila a šla někam pryč. Zas když jedem s přítelem k jeho mámě, moje máma všechno ví… Nedělám nic tajnýho, nic, z čeho by byl průser nebo by se mi mohlo něco stát…
@Regina Hero píše:
A prosím tě, ve kterém jsi ročníku? Jak dlouho ještě budeš studovat?
Na jednu stranu, dokud dítě živím a platím za něho jeho potřeby, tak bude dodržovat nějaká ta pravidla, co si stanovíme… z pohledu matky to vidím spíš na obavy tvé maminky, abys nenechala předčasně školy, aby sis to zbytečně a brzo nezkomplikovala, prostě jako že dokud tě živí, tak je za tebe zodpovědná… i když ti 18 let už bylo, tak pořád ještě jsi studentka a zatím je jaksi normální, že dokud neskončíš studium a nezačneš pracovat, tak budeš žít u rodičů a budeš prostě fungovat stejně jako o rok, dva dřív… asi se mamince zrovna moc nesvěřuješ, když třeba ani neví, jestli bereš HA nebo ne, pak se nediv, že má strach, že otěhotníš a nedoděláš školu… jo, většina z nás si v 18 letech taky myslela, že je dost stará a tím pádem umí být i zodpovědná sama za sebe, ale někdy to až realita a zkušenosti ukážou, jak to doopravdy je… kdybys byla moje dcera, řekla bych jí to samé… dodělej školu a pak si začni žít po svém, kde chceš a jak chceš… ale dokud chodíš na střední, tak jsi pořád svým způsobem „dítě závislé na rodičích“… neber to ve zlém, ber to jako pohled matky… za pár let na to začneš taky hledět jinak, nejpozději v době, kdy budeš najednou mít své vlastní děti a uvidíš to i z jiné strany…
Nezlob se,ale chápu sice pocity matky a její zodpovědnost za „dítě“. Ale zakladatelka píše na svůj věk hodně rozumně až překvapivě.A jeslti má maminka takový strach a takový pocit zodpovědnosti,tak proč zakladatelce nepřispěje na antikoncepci?Přesně tohle je spíš nezodpovědný přístup od matky.Sexu stejně nezabrání a naopak jí „nutí“ se chovat nezodpovědně,kdyby přítel nevydělával,tak na tu antikoncepci třeba ani nemají.A chápu,že chce,aby dodělala školu a „nezkazila“ si život,ale tím,že jí v osmnácti letech bude zakazovat jít po 18-té hodině ven jí směřuje přesně k tomu,aby se naštvala a k příteli se odstěhovala.Neříkám nechat naprostou volnost,ale dceři trochu víc důvěřovat. ![]()
Tak to udělej formou INFORMACE !!! bude 18hod, řekni-Mami, jdu na chvíli za přítelem, přijdu v tolik a v tolik(třeba 21hod., to není zas taková hrůza)…Když bude nadávat, tak prostě v klidu řekni, že jsi zodpovědná, jak k sobě, tak mámě a ke škole, a že to dodržíš. Ať se nezlobí, ale nic špatného neděláš a takto tě do extrému omezovat nemůže. Musím najít malinko vzdoru, ne násilím a hrubě, ale překonat tu pomyslnou čáru, kdy dochází vyloženě k nesmylsnému omezování. Něbo ať pro tebe přítel přijde! Mám dceru v pubertálním věku, sama se na to malinko připravuji, že prostě doživotně dítě nebude, ale i nějaké hranice musí být, ale určitě mi přijde dost přísné, aby ti máma zakázala, jít do devíti/půl desáté ven. Pochybuju, že do postele zalehneš dřív, ikdyž chodíš do školy. Hodně zdaru!!
@tetes
No asi tak nějak to cítím i já
. Prostě já mám pocit, že se mnou máma jedná až moc jako s malým dítětem. Já samozřejmě holkám ve škole neříkám, že to tak doma mám, ale co se baví ony, jejich rodiče známky až tak neřeší - jen když je nějaký průšvih, prostě je berou jako dospělé a za sebe zodpovědné lidi, kteří se prostě musí naučit se s životem poprát a tím, že budou mít mámu furt za zadkem - nezapoměň se naučit, nezapomeň jít brzo spát atd, tím se se to nenaučí. Já mámu samozřejmě chápu, ale zase bych sama jako matka asi jednala trochu jinak, hlavně kdybych věděla, že dcera jde jen kousek za přítelem, kterého bych sama dobře znala dva roky
…
@pannda
Jenomže když to zkusím právě formou informace - a nezkoušela jsem to jen jednou jednou, tak je peklo, ani nevíš jaké! Je schopná udělat takovou scénu, že si na ni vyskakuju atd
, přitom já věci, hlavně s ní, řeším jedině v klidu - doku to teda jde. A když se jí zeptám, proč jí to tak vadí, když jsem naučená a spát jdu stejně nejdřív ve 22 né li ještě později, začne zas s tím, že bych se moc rozlítala a už bych se neučila atd
. A když pro mě přítel přijde, že se jdeme projít tak řekne né už né už je moc hodin, už zůstaňte doma. A když by jsme zůstali doma - když mě třeba chodil navštívit, když jsem byla nemocná, tak v mém pokoji nemáme skoro ani soukromí, buď tam furt lezou děti - nemůžu se zamykat
a nebo je stejně dole, vedle všechno slyšet
fakt hrůza ![]()
Nechci tě ani nabádat k tomu, aby ses ze vzdoru odstěhovala k němu, ale i to bych mámě řekla, že pokud ti bude tak zakazovat, že si sbalíš fidlátka a půjdeš bydlet tam. Vím, že dovršením 18let není zaručeno, že si budeš dělat co chceš. Ale je to o kompromisu, podle vyjádření jsi zodpovědná, soběstačná holka. Máš brigádu, umíš se postarat o děti i domácnost, studuješ v pohodě, takže odměnou může být domluva, že tak přísně tě mamka vést nemusí.
Hm, maminka je malinko hysterická…
Zastává se tě při hádce aspoň její manžel? Pokud ano, využij toho.
Ahojte všichni…
. Je mi něco přes 18, ale rozhodně se nechovám, jak moje máma říká - jako paní celého světa
. Mám přes dva roky přítele, který je o 5 let starší jako já, bydlel asi 50km ode mě, ale přestěhoval se do naší obce, kde si pronajal byt, takže teď bydlí, když půjdu jako šnek, 5 minut chůze od nás. Moje máma a vlastně celá rodina ho měla hned od začátku moc ráda, je fakt hodnej chlap. Problém je v tom, že moje máma ze mě dělá malý dítě. Mám ještě bráchu 15, dalšího bráchu 2,5 roku a sestru 8 měsíců. Když přijedu domů ze školy, tak mě máma často drží doma, že se musím učit, když chci jít aspoň později ven - za přítelem, třeba tak mezi 18 - 19 hodinou, třeba na hodinu, tak mi zase říká, že už je pozdě a musím jít spít, protože jdu do školy
. Není to tak vždycky, ale často a hádáme se kvůli tomu, protože mi tohle vadí. Přitom se školou problémy nemám, že bych se musela učit celý dny po škole
a zas jsem snad dost rozumná na to, že když vím, že mě čeká těžká písemka, tak se musím učit
. Jsem kvůli tomu pak hodně vystresovaná, hodně pláču… Když je třeba pátek, tak to si sbalím věci a jdu až do neděle do večera k přítelovi, nebo když je volno ve škole nebo prázdniny, tak to taky, třeba přes léto jsem tam celé dva měsíce - samozřejmě chodíme k rodičům na návštěvu - a to jí nevadí. Já jsem ráda, když můžu byý t „našem“ bytečku, sice jednopokoják, ale zatím nám to stačí. Baví mě uklízet tam, dělat výzdoby, prostě pečovat o to, aby se tam přítel cítil jako doma. Vařím jen o víkendech, protože přes všední dny má přítel jídlo zajištěné, pracuje z domova a kolikrát nemá čas si jídlo (snídaně, svačinky…) chystat a bez jídla být nemůže. Jde prostě o to, že kvůli přítelovi školu nijak nezanedbávám - spíš naopka, on mi ještě klade na srdce, abych se učila, že to bude jednodušší hlavně pro mě, protože nebude máma tolik prudit. Trápí mě teda to, že přes ty všední dny se mnou máma jedná jako s malým nezodpovědným děckem a to mě strašně mrzí a vadí mi to
. Když za ní příju a chci si to s ní v klidu vyříkat, tak to prostě nejde - strhne se z toho obrovská hádka, kdy to pak vždycky musím ukončit a odejít, protože jsem z toho psychicky na dně
. Byla jsem teď i dost často nemocná, od prosince 2011 jsem měla každý měsíc antibiotika, na zápal plic, zánět plic, zánět dutin atd. Imunitu mám v pořádku a moje doktorka usoudila, že je to právě tím, že mě máma tak stresuje. Jenže to si ona nepřipustí, říká, že je to tím, že s přítelem o víkendech furt někde trajdáme
. Ale i přes to, že jsem byla skoro pořád nemocná jsem školu bezproblémů dohnala. Ale máma stejně pořád řeší ty známky, který mám (až na matematiku, ale s tou já si nikdy nebudu rozumnět) výborný, chvalitebný a dobrý. Už fakt nevím jak dál. Nenechá si to rozmluvit ani od babičky, se kterou jsem to taky probírala a máma prý tohle za mlada nikdy neměla, že by ji někdo až tak omezoval
. Zkoušel to s ní i přítel, který to měl s mámou doma naprosto v pohodě a taky nic
. Já už prostě nevím, co dělat. Neřeknu kdybych měla problémy ve škole. Ale proboha, já ve škole prospívám v pohodě a starám se o domácnost a o přítele, tak snad až tak nezodpovědná nejsem, ne
? Omlouvám se za anonym, ale jistě mi rozumíte 
Obracím se k vám, protože bych se potřebovala vypovídat