Mám tátu alkoholika

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
22.11.19 21:14

Mám tátu alkoholika

Asi se potrebuji jen vypsat. Bude to delsi, neresim tu mimina ani plinky. Klidne to necti.

Je mi 23, studuju vejsku a mam tatu alkoholika. Jsem tak strasne smutna a zavidim vsem, kteri maji normalni rodice.. tak moc zavidim..

Nasi se rozesli, kdyz sem byla mala. Nikdy sem nemela s tatou extra vztah, ale dalo se na nej spolehnout - no, i kdyz se vzdycky.. ale pomohl mi vetsinou..

Tata vydelaval dost penez, diky nemu vlastne muzu studovat na vejsce, posila mi penize a jediny, co ho tak nejak drzelo, ze asi nechlastal kazdy den, ale ztriskal se jen o vikendu, tak byla prave ta prace a ze me na ty skole musi udrzet, ze jednou bude mit dceru doktorku. Mamka tak nevydelava..

Jenze.. tata dostal vypoved pro snizovani stavu. Cely zivot pracoval v kancelari, ale neumi nic. Neumi jazyk, nema vejsku, nema zadny zajem a ted uz ani smysl toho jeho ziti, kdyz me nema jak uzivit. Uchlasta se.. dostane vysoky odstupny, ktery prochlasta a prokouri. Tvrdi, ze za 15tis nikde pracovat nebude, ze je zvykly na jiny standart. Uchlasta se. Nema co delat. Je to zkureny a see me, ze to potkalo nas! Tolik sme se uz natrapili, tolikrat ho segra i mamka (ano, byvala zena) vytahovali z hovn, kdy se u nej doma posraal a nemohl vstat. Vzdycky se z toho dostal nejak, protoze se bal o praci..Ted nema ani to. Tata mi nebyl na maturaku, nebyl mi na venecku, nebude mi asi ani na svatbe. Tolik zavidim jinym. Kdyz vidim spoluzacky, jak chodi s tatkama behat, jak nekam jedou.. muj tata se aktualne vali nekde na stole v putice.. Uz jednou se lecil, protoze mu bylo vyhrozovano, ze prijde o ridicak - nemohl prijit o ridicak, kdyz musel dojizdet do prace. Nepomohlo to - delal si z toho akorat srandu.. co ho donuti ted!?? Musi chtit on sam, ale on sam chtit nebude. Kolikrat me napada myslenka, ze trebas, kdyby se mi neco stalo (NE, VAZNE SE NECHCI ZABIT NEBO SI UBLIZIT!), tak by si treba uvedomil, otevrel by oci. Takhle mu nemuze nic pomoct, je sam v jinem meste. Sam s flaskou. Ted mi padaj slzicky..

Je to muj tata. Vsem se snadno rekne, ze se muze pomoct jen do urcite miry, ze pozdeji se musi clovek od alkoholika odprostit, aby mu neznicil i jeho zivot, kdyz uz nici svuj. Ale je to muj tata. Mam pocit, ze sem strasne poznamenana. Nikdo me nemuze pochopit, stydim se privezt kluka k nam domu, stydim se rikat o moji rodine (ano, na tom take ztroskotal muj posledni vztah - presto me to ale nezmenilo a budu se stydet i pred dalsim klukem). Uz mi to nici zivot. Mamce to znicilo zivot, je mi ji tak lito. Tak krasna holka to byla, a tak spatne si vybrala. Bojim se, ze si taky vyberu spatne, vsichni dobri kluci by asi meli od moji rodiny utect.. utecou, protoze je ani nepozvu domu, jako to bylo ted a ten kluk se na to (logicky) po dvou letech vysr*l.

V nemocnici sem videla, jak dopadaji alkoholici. STRASNY! Je hrozny videt tatu ve svetly chvilce, kdy se celej klepe. Je hrozny premyslet, jak ted asi vypada a kde se vali.. Prosim, pomodlete se za nas.. at se mu rozsviti.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4324
22.11.19 21:43

Moc mě to mrzí :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.19 21:45

Ahoj. Prvně ti chci říct, že chápu jak se cítíš, alkoholismus je hrozný ničí celé rodiny. Můj manžel má též tátu alkoholika. Takže bych ti řekla svůj pohled na věc. Na výběr tvého partnera nemá otcuv problém žádný vliv, normální člověk to pochopí, rodiče si totiž jak známo nevybereš. Nemůžeš za to jaky je. Jsem s manželem 15 let a nikdy by mě nenapadlo jej odsuzovat a ani predjimat, že jednou bude stejný.. Dále, tvůj otec je svepravny sám musí chtít se léčit, můžete mu podat pomocnou ruku, ale v konečném důsledku je to jen jeho rozhodnutí a na tom nic nezměníš. Chápu, že je to tvůj táta, trápí tě jaký vede život, ale nesklouzavej do fáze, kdy budeš všechno házet na něj. Že tvůj či matcin život není takovy jaký by mohl být, že všechny nezdary, partnerské trable jsou důsledek pití tvého otce. Ano dopad to na tebe má, ale ne takový, že si nemůžeš žít život podle svého. Je důležité přijmout, že tvůj otec nechce pomocí a ty s tím víc neuděláš. Utapet se v tom není dobré a pokud to nezvládáš vyhledej odborníka. Můj manžel žije spokojený život se mnou, má se dobře a na víc nemysli. A to jeho matka s jeho otcem stále dobrovolně žije a on už je ve fázi, kdy nabízí k prodeji zlate šperky za 50kc, aby si mohl koupit pivo, kdyby mu tchyně nevzala důchod pokaždé když mu přijde a nedávala příděl na každý den, už by se upil.

  • Citovat
  • Nahlásit
20887
22.11.19 21:48

Vítej v klubu :,( jo holka a je to začátek, bohužel! Že by SIS udělala něco ty? No počkej až bez práce, bez partnerky (kdo by s tím vydržel),bez přátel bude ON psát, že se jde zabít :zed: nebo až se třeba bude chtít k vám nacpat na Vánoce! Radim ti držet si odstup, odříznout to nejde, ale třeba já telefon po sedmé večer nezvedam a na noční SMS nereaguju.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.19 21:55

Chápu tě. Můj táta taky pije a dlouho. Snažila jsem se ho „zachránit“, ale potápěl i mě. Skončila jsem to, až když jsem byla těhotná. Myslela jsem si, že čekám holčičku a té jsem to nechtěla udělat… šla jsem k psycholožce,…o miminko přišla, ale dnes mám malou dcerku. Jen otce jsem už pár let neviděla a po pravdě je mi lépe. Posílám :hug: :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
1032
22.11.19 21:57

Ahoj, úplně chápu tu bezmoc, u nás to bylo podobně, akorát automaty a vlastně i alkohol. Jak to napsat ve zkratce? No, naší se rozvedli když mi bylo asi 12, předtím jsme žili ještě s dvěma staršími bratry ve velkém bytě 4+1. Nejstarší bratr začala brát drogy a všechno šlo z kopce, pak se naši rozvedli, mamka si našla nového přítele a já zůstala u táty i se sourozenci. Byt byl moc velký a dráhy tak jsem se přestěhovali do menšího 3+1, straší bratr se odstěhoval s jeho přítelkyni a malou dcerou, tenkrát někde na ubytovnu, později se jim narodil ještě syn. Asi rok na to, brácha spáchal sebevraždu bylo mu 23 ( mě je teď 23), nechal tady dvě malé děti. Předtím se léčil ale prostě to nezvládl, sebevražda pro něj byla jediné východisko. Mamka v tu dobu měla dvě práce, jedna z nich byla herna. Mamka vždy byla proti drogám, alkoholu, automatům ale něco se prostě stalo a ona začala hrát, k tomu si dala pár panáků vodky a byla schopna prohrát i celou výplatu. Jenže tím to nekončilo, v opojení chlastu a toho že nebude mít na nájem si ne jednou chtěla vzít život. Jako by to bylo včera když jsem ji nemohla vzbudit když se chtěla předávkovat prášky a já ji pak musela volat sanitku. Nebo když mi opilá volala s loučila se semnou že mě miluje ale dál už nemůže a já jí hledal a nakonec našla někde v uličce s pořezanýma žilama na rukou. Nebo když jsem šla večer domů a už u dveří paneláku viděla na zemi kapky krve a hned jsem věděla která bije a modlila se aby to byl jen další neúspěšný pokus. Nebo když jsem ji hledala po všech hernách abych ji zabránila v hraní. Pamatuju si jako by to bylo včera a to by bylo tehdy asi 14. Po posledním pokusu ji převezli do psychiatrické léčebny. Vždy se to tak na rok na dva uklidnilo, pak zas měla to své období a pak zas byl chvíli klid. Teď po cca 10 letech musím říct že se mamka drží, jo občas si vypije ale je na ní spoleh a automaty co vím tak nehraje, a jestli jo, já už nemůžu, už nemám na to, to všechno řešit protože ona musí chtít samá a já nemám ve svých silách ji pomoct i když bych hrozně chtěla. Jinak mám s mamkou super vztah, ale asi jí nikdy nebudu schopna odpustit to jak vyváděla, to jak jsem se kvůli ní cítila v neustálém strachu o ní, ta bezmoc, ty potoky slz, úzkosti. Bylo to opravdu hrozné w když si na to vzpomenu chce se mi brečet. Teď už mám svůj život, čekám své první dítě a budu se ze všech sil snažit aby má dcera nikdy ani z trošky nemusela pocítit to co já. Asi jsem ti moc nepomohla, ale cítím s tebou s přeji hodně štěstí, pevné nervy, buď silná :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.19 21:57

Nezažila jsem to, ale bohužel jsem měla možnost sledovat jak alkoholik, otec, ničí život mojí moc dobré kamarádce. Bohužel co jediné pomohlo bylo když se uchlastal a chcípnul (bohužel na to co se dělo se jiné slovo nedá použít, už to nebyla lidská bytost, nebylo to ani zvíře), potom se celá rodina, maminka, kamarádka a její mladší bráška začali dávat dohromady. Nejdřív museli pořešit majetkové škody (zmizely šperky, vybavení bytu, byla zničené fotoalba…), pak museli řešit šrámy na duši. Musím říct že se z toho všichni dostali celkem dobře, maminka má nového partnera už řadu let, kamarádka má spokojenou rodinu a její bráška úspěšně studuje vysokou školu elektrotechnickou. Co jim všem pomohlo bylo to, že se nebáli nechat si pomoct, já kamarádku několikrát vedla ze sezení s psychologem, byla na tom tak, že nebyla schopná samostatně jít a i přes všechno co se stalo dokázala odmaturovat na velmi náročném gymnáziu a vystudovat dva magisterské obory. Nedokážu se plně vcítit do tvé situace, ale neboj se říct si o pomoc a hlavně se nestyď za tvého otce, to co dělá je jeho ostuda. Ne tvoje.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.19 22:25

V zadnem pripade nemuzes za to, jaky je otec! Nevztahuj svuj stud za nej na sebe. Znam spoustu lidi, kteri maji v rodine alkoholika a nikdy by me nenapadlo se na ne divat kvuli tomu skrz prsty. Nemela by ses stydet o nem mluvit se svym pritelem. Pritel bude milovat tebe se vsim, co k tobe patri, protoze i to, ze v tak slozite zivotni situaci, dokazes studovat tezkou skolu dokazuje, ze jsi neuveritelne silna a to na tobe bude milovat. Neni duvod to tajit a rodinu neukazat, proste to tak je.

Druha vec je, ze je pravda, co tu psali ostatni. Je to tvuj otec a vzdy bude a mela by ses mu snazit pomoct, ale vse ma sve hranice a pokud si clovek nenecha pomoct, tak si od nej nesmis nechat nicit svuj zivot…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.19 23:07

Ahoj, prosím anonym - soukromá a citlivá záležitost.. taky mám v rodině alkoholika, protrpěla jsem si něco podobného.. bohužel pokud člověk nechce sám, nemůžeš nic. :( u nás byla i několikrát léčebna..přesto nepomohlo.. Co si zajít k psychologii aby sis o tom s někým popovídala? Já to tak taky dělám..jinak kolem tebe, je víc problémových lidí než si myslíš…člověk se s tím zrovna moc nechlubí..kdo ví, třeba by tvému taťkovi ještě pomohla léčebna.. je jich víc, klasicky Bohnice, ale i léčebny které jsou spíš na relax, terapii..

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
23.11.19 01:42
@Anonymní píše:
Asi se potrebuji jen vypsat. Bude to delsi, neresim tu mimina ani plinky. Klidne to necti.

Je mi 23, studuju vejsku a mam tatu alkoholika. Jsem tak strasne smutna a zavidim vsem, kteri maji normalni rodice.. tak moc zavidim..

Nasi se rozesli, kdyz sem byla mala. Nikdy sem nemela s tatou extra vztah, ale dalo se na nej spolehnout - no, i kdyz se vzdycky.. ale pomohl mi vetsinou..

Tata vydelaval dost penez, diky nemu vlastne muzu studovat na vejsce, posila mi penize a jediny, co ho tak nejak drzelo, ze asi nechlastal kazdy den, ale ztriskal se jen o vikendu, tak byla prave ta prace a ze me na ty skole musi udrzet, ze jednou bude mit dceru doktorku. Mamka tak nevydelava..

Jenze.. tata dostal vypoved pro snizovani stavu. Cely zivot pracoval v kancelari, ale neumi nic. Neumi jazyk, nema vejsku, nema zadny zajem a ted uz ani smysl toho jeho ziti, kdyz me nema jak uzivit. Uchlasta se.. dostane vysoky odstupny, ktery prochlasta a prokouri. Tvrdi, ze za 15tis nikde pracovat nebude, ze je zvykly na jiny standart. Uchlasta se. Nema co delat. Je to zkureny a see me, ze to potkalo nas! Tolik sme se uz natrapili, tolikrat ho segra i mamka (ano, byvala zena) vytahovali z hovn, kdy se u nej doma posraal a nemohl vstat. Vzdycky se z toho dostal nejak, protoze se bal o praci..Ted nema ani to. Tata mi nebyl na maturaku, nebyl mi na venecku, nebude mi asi ani na svatbe. Tolik zavidim jinym. Kdyz vidim spoluzacky, jak chodi s tatkama behat, jak nekam jedou.. muj tata se aktualne vali nekde na stole v putice.. Uz jednou se lecil, protoze mu bylo vyhrozovano, ze prijde o ridicak - nemohl prijit o ridicak, kdyz musel dojizdet do prace. Nepomohlo to - delal si z toho akorat srandu.. co ho donuti ted!?? Musi chtit on sam, ale on sam chtit nebude. Kolikrat me napada myslenka, ze trebas, kdyby se mi neco stalo (NE, VAZNE SE NECHCI ZABIT NEBO SI UBLIZIT!), tak by si treba uvedomil, otevrel by oci. Takhle mu nemuze nic pomoct, je sam v jinem meste. Sam s flaskou. Ted mi padaj slzicky..

Je to muj tata. Vsem se snadno rekne, ze se muze pomoct jen do urcite miry, ze pozdeji se musi clovek od alkoholika odprostit, aby mu neznicil i jeho zivot, kdyz uz nici svuj. Ale je to muj tata. Mam pocit, ze sem strasne poznamenana. Nikdo me nemuze pochopit, stydim se privezt kluka k nam domu, stydim se rikat o moji rodine (ano, na tom take ztroskotal muj posledni vztah - presto me to ale nezmenilo a budu se stydet i pred dalsim klukem). Uz mi to nici zivot. Mamce to znicilo zivot, je mi ji tak lito. Tak krasna holka to byla, a tak spatne si vybrala. Bojim se, ze si taky vyberu spatne, vsichni dobri kluci by asi meli od moji rodiny utect.. utecou, protoze je ani nepozvu domu, jako to bylo ted a ten kluk se na to (logicky) po dvou letech vysr*l.

V nemocnici sem videla, jak dopadaji alkoholici. STRASNY! Je hrozny videt tatu ve svetly chvilce, kdy se celej klepe. Je hrozny premyslet, jak ted asi vypada a kde se vali.. Prosim, pomodlete se za nas.. at se mu rozsviti.

Je mi líto, co prožíváš. Alkoholika ale nenapravíš, dřív se sama zničíš. Musíš se od toho oprostit. S mým tátou to také nebylo lehké. Celý život páchal sebevraždy, nakonec se mu to povedlo. Psycholožka mi také říkala, nezměníte ho, musíte přijmout fakt, že to jednou nepřežije. Musíš zapracovat na sobě. Tvůj otec je zodpovědný sám za sebe. Pití je jeho rozhodnutí.

  • Citovat
  • Nahlásit
3953
23.11.19 09:06

Chápu tě, je to hodně těžký. U nás to byly automaty a dluhy. Až na to že po rozvodu se na nás vykašlal, pak si v mých 14 letech pořídil novou dceru stejného jména jako já, o tři roky později totéž udělal bratrovi :nevim:. Přesto jsem mu vždycky znovu odpustila a tahala ho z potíží.

Nedávala jsem mu peníze fyzicky ale platila věci dětem, pomáhal s úřady atp… Vše marný… On se nikdy nezmění.

Měl dokonce tu drzost mi vyhrožovat sebevraždou (před osmi lety se můj bratr obesil a já ho našla, to trauma mě hodně poznamenalo), to mě tehdy hodně zasáhlo.

Vždy jsem vše skousla a kvůli sourozencum a své neschopnosti se od něj odpoutat, jsem se držela… Když dal své děti do decaku, vzala jsem si je do péče… Byla jsem jeho úžasná dcera dokud nezačal rozestvavat svy rodiče a nutit mě ke zreknuti se dědy. Od té doby jsem největší svině pod sluncem, babičku jsem trictvrte roku neviděla, odmítá se mnou komunikovat, celé těhotenství se o mě nezajímá… Strašně mě to mrzí…

Velkých události v mým životě se nezúčastnil, k oltari mě dovedl otčím, kdyby brácha žil, odvedl by mě on :srdce:

Co se týče výběru partnera - mě to naopak pomohlo a programove nesnáším typy jako můj otec. Takže jsem v 18 začala randit se super klukem, hodným, slušným… Jsme spolu skoro 15 let, každým dnem se nám narodí druhé miminko a jsem šťastná… Máme skvělý vztah… Takže se neboj, nemusíš si vybrat stejně jako mamka.

A drž se. Je to těžký, ale rodiče so nevyberes a jednou se od něj oprostit musíš… I když tvůj táta se staral alespoň finančně a asi ti neublížil tolik jako můj… Vím že je to těžký, ale mě se ve finále moc ulevilo, že ho nemám v životě :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat