Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
U mamy jsem byla pred par dny, uklidila jsem ji, nevynasela odpadky (nastesti jen plastove obaly), zitra se urvu a jedu zase, pomuzu ji s vylezanim z vany, i kdyz naposled potrebovala pomoc opravdu jen symbolickou, vubec se o me neoprela, jen me vzala za ruku a vylezla. Mezi igelitkami s odpadky, ktere jsem pri poslednim uklidu mela vyskládané v predsini, chodi bez potizi. Ale ven uz pry nepujde.
A jak daleko od ní bydlis? Třeba by to chtělo více navstev, vzít ji na prochazku, přijet s vnoucaty nebo pravnoucaty. Děda, 85let, se vrátil z nemocnice pomalu ležák a v domácím prostředí se dal strasne rychle dohromady, snaží se být stále aktivní, vždycky když přijedeme tak má dobrou náladu, on je zvyklý na nedělní návštěvy a vždycky je strasne rad, když přijedeme i s jeho pravnoucaty.
Mozna nejaka antidepresiva by pomohla…
A nebo proste respektovat…
nebo vybavit technologiemi - hodinky s detekci padu, a připojením na operátora…
pečovatelku bych objednala denne a posilala je společně nakoupit…
Člověk musí být kreativní a zároveň podle potřeby vše měnit.
Uz mame v rodině druhého člověka s demenci a je to na peci asi snad náročnější než rakovina…
@Dn0712 píše: Více
Hodinu a pul MHD nebo 45 minut autem jedna cesta. Mama se k tomu stavi tak, ze pokud pro ni neprijedeme, vnoucata holt neuvidi. Zminila, ze se sama ani nevypravi. Totalni apatie. Protom v dubnu u nas byla. Uz nikam nechce a chce umrit. Tyden pry dokonce nejedla leky, aby umrela, ale nic se nestalo, tak zase je pry bere. ![]()
@TaLucie píše: Více
O antidepresivech jsem s ni mluvila, nechce je. Poradim se s jejim doktorem, stejne tam budu muset jit, aby ji predepsal leky, ona uz pry nikam nejde.
Pecovatelka muze zatim jen hodinu tydne, po lete by to mohlo byt pry lepsi.
Nevim, jestli to je demence. Nevim, jak to poznat. Mimo neni.
@Dn0712 píše: Více
Taky jsem nad tim hloubala, ale nic se nestalo. V zime jsme narazily na tema pecovatelsky dum nebo pomoc s uklidem a nechtela o nicem ani slyset. A ted mi ze dne na den oznamila, ze z bytu uz nevyjde. Vynechala i posledni navstevu na kardiologii a pry uz tam nechce, vystaci pry s temi prasky, co uz ma.
@Anonymní píše: Více
No změna osobnosti proste něco znamená. Psychiatr by ji asi měl videt. Jak ji tam dostat je otázka za zlatého bludistaka. S obrovskou nechutí žít a nenávisti k lidem jsme měli tchyni asi 10 let. Byly tam i sebevražedné sklony, odvoz rychlou na psychiatrii… jde to pomalu ale stále dolu.
Proti tomu moje mama měla 7let rakovinu - a samozřejmě psychika taky nic moc. Léky ji vybírali v hospicu a docela se do konce držela (mela i neco na halucinace, neco na uklidnění).
Me zrovna ted přišel bušit na dveře tata (87), ze nesmím zamykat, kdyby neco chtěl. Vzbudil mi malou, ja se rozčilila… je to na prd, to staří. Chodim se sebou na terapii, nekdy to pomáhá.
Pardon, přiživila jsme se na tvém tématu, abych si postěžovala…omlouvám se. Říkej si: dělám to nejlepší co umím! Nemůžeme za ně ale dělat vše.
Nevymyslíš nic jiného, než že si buď maminku vezmeš k sobě, což se samozřejmě lehko řekne, ale zdaleka ne každý na to má podmínky, nebo se štěstím zařídíš DD, nebo alespoň dům s pečovatelskou službou.
Pokud šla maminka dolů takovýmhle sešupem, blíží se doba, kdy ti ani docházky pečovatelky nepomůžou - za pečovatelkou se zavřou dveře, a maminka upadne, opaří se čajem, nevezme si léky, začne si vařit polívku v rychlovarce…
Přesně vím, o čem píšu - svoje rodiče vozím po doktorech už dobře 20 let, ti jsou na tom bohudíky zatím mentálně dobře, a u tchána (89) pomalu, ale s jistotou, postupuje stařecká demence.
Muž se švagrovkami o pečovatelce uvažovali taky, ale za mě to nemá smysl - děda prostě potřebuje někoho doma, kdo ho průběžně, několikrát za den, chodí dozorovat, ovázat nohy, dohlédnout, jestli jí, pije, bere léky, muž mu pravidelně každou neděli večer chystá léky do takového toho týdenního pořadače, ale to bohužel nezaručuje, že si děda ty léky taky ve správnou dobu vezme. Přes týden mu obědy vozí z jídelny, o víkendech vaříme my, zatím to není vyčerpávající - tchán má vlastní byt v rámci domu, ale soběstačný prostě ani zdaleka není a nečekám, že se situace bude zlepšovat.
Je zbytečné doufat, že tu společně vymyslíme nějakou kouzelnou technologii nebo pilulku, a maminka se zase zlepší.
Pokud ano, pak půjde o sinusoidu se sestupnou tendencí. Senior se zhoršuje a zlepšuje, ale to zlepšení už se nikdy nevyhoupne do stavu „úplně dobrý“.
Musíš prostě vymyslet, kdo se bude o maminku pravidelně starat, jiné řešení není.
Jestli je ta změna náhlá, tak třeba se stalo něco, co se stydí říct? Někdo byl na ní sprostý? Odešla z bytu a byla zmatená? Doma zakopla a nemohla se dlouho zvednout? Nebo nějaká její známá zemřela sama doma?
Je mi to líto, snad je to jenom období a mamka se dá zase dohromady.
Určitě bych ji směřovala na psychiatrii, ale bude to složitější ji tam asi dostat.
Moje babička taky kolikrát zkouší, že to vyšetření zrušíme, tak ji vždycky vyndám/s úctou a prostě jdeme.
Taky jsem s ní musela na psychiatri v podobném věku, začala strašně blbnout, když jsme zjistili, že má táta/její syn/ poslední stadium rakoviny. Naštěstí se jí psychika srovnala, to je veselá a docela pozitivni, ale už je téměř ležící, nechce nic nikam, leží už asi 3 roky, nic jí nebaví, nejde se projít..no staráme se o ní, nákupy, dovážka jídla, koupel, úklid..bydlí 100m tak to jde, o pečovatelske službě neuvažujeme, ale chodí ji tam sestra každý den na rehabilitaci nohou, no denně, někdy ji taky odvolá.. ![]()
Naopak druhá babička, starší, je hodně aktivní, chodí do práce, do divadel, restaurace, kino, dovca..
ale taky má nějaký prášky na psychiku, v tomto věku mi přijde, že to berou snad všichni..
Držím palce ![]()
Zkusila bych hlavně zjistit, co se stalo. Proč odmítá opustit byt. Tohle smrdí nějakou nepěknou zkušeností. Někdo ji mohl nadávat, mohla třeba venku upadnout, mohla prodělat malou mozkovou příhodu a být zmatená, tak rychlá změna je podivná. Anebo si špatně přebrala tvé řeči i domově důchodců. Proto říká, že nechce žít.
@Anonymní píše: Více
Urcite konzultovat s doktorem, nuže to byt začátek stařecké demence, ono se to nejdřív projevuje všelijak, člověka to ani nenapadne.. Každopádně nějaké léky na zmírnění jsou.
Zdravim, mam starosti s maminkou, nedavno oslavila osmdesatiny. Zvladla se o sebe postarat, nakoupit si, dojit k lekari, prijet na navstevu. Naposled u nas nyla pred 2 mesici. Pak zacala byt v telefonnich hovorech depresivni, predesicem neprijela, protoze pry ma rymu, a najednou mi rekla, ze uz nikam nepujde. Zustava sedet doma a boji se, ze nevyleze z vany, takze bud jiam nechat umrit hlady, nebo se postarat. Je apaticka, popletena neni, vi, kolikateho je a orientuje se, resi udalosti ve zpravach. Behem dnu otocila o 180 stupnu. Mam ji pry dat do nemocnice. Zajistila jsem pecovatelskou sluzbu, prijdou za 14 dni a budou chodit jednou tydne. Nakupy mame obstaram pres rohlik, k doktorum nechce jezdit ani senior taxi, pry ma nohy jako kus ledu, ale zadne chodici pomucky nechce. Nevim, co s ni. Ma nekdo nejaky napad, jak ji donutit byt aktivni?