Maminky/těhotné vyléčené anorektičky

Anonymní
25.6.20 07:35

Maminky/těhotné vyléčené anorektičky

Zdravým, už podle názvu je trochu jasné na co se vás ptám. V 15 letech jsem měla anorexii, nechodila jsem se léčit k doktorovi ale po 2-3 letech jsem se vzchopila a na moje kosti co všude lezli se nemohla koukat a trochu přibrala. Držela jsem si váhu na 52-53kg (měřím 170cm) a snažila se tak nějak jíst, dával na mě hodně pozor přítel, který mi říkal, že se mám jít najíst protože já sama bych nešla, neměla jsem hlad, stačilo mi ráno kafe a za celý den banán a byla jsem v pohodě. Teď je mi 21, nějak jsem se vzchopila a začala jíst sama, v určitý hodiny si prostě něco malého vezmu a i sama osobně se cítím lépe. Sice mám i špatné dny, kdy mi opět v hlavě zní že jsem tlustá a je to odporné ale snažím se je ignorovat a jsem šťastná taková jaká jsem. Nyní jsem ve 13tt, z 53kg jsem přibrala na 54 (ano, nic to není) a pomale mi roste bříško, a já už teď mám hrůzu jaký to bude třeba v 7-8 měsíci. Vím že je to jen dočasně, a není to žádný špek ale moje miminko. Snažím se tím uklidnit a v jídle se neomezovat, nechci ublížit malému tím že nebudu jíst. Ale mám strach že až se po porodu jednou podívám do zrcadla a uvidím se tam s břichem, velkými stehny a zadkem, spadnu do toho zase. Nechci si ničit tělo hladovkou, furt mám v hlavě jak jsem byla tenkrát furt unavená a na mě vysela kůže a šli mi vidět snad všechny kosti v těle.
Tak se ptám vám, které jste v mládí trpěli anorexií/bulimií a v dospělosti jste otěhotněli, jak jste zvládali černé myšlenky během těhotenství či po porodu.
Děkuji moc :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
25.6.20 07:57

Nespadnes do toho znovu, po porodu budes mit jine starosti nez trochu povisle bricho, ja se po prvnim diteti anorexie zbavila, mam uz dve a radi bychom treti…je to ohromna uleva, kdyz ta nemoc odezni, budu drzet palce… :srdce: Ja kojila druhou do skoro dvou let a diky tomu jsem konecne po letech zazila normalni chut k jidlu a jedla jsem a jedla a byla fakt spokojena. Kazdym tehotenstvim jsem pribrala asi 15 kg a ted mam 53 kg na 162 cm a jsem spokojena..sice svaly na brise nemam zpevnene a spodek po porodu 4 kiloveho dite trochu povoleny, ale mam ted jine priority. To dite te vyplni a naplni a ta nemoc odezni. Nesmis ji pak pustit zpatky. Je to podle me velka sance.

  • Nahlásit
  • Citovat
272
25.6.20 08:01

Podle mě z toho ještě vyléčená nejsi. Doufám, že jseš pod dohledem odborníka nebo aspoň přítele. Jinak si spočítej na kalkulačce na internetu kolik kalorií by jsi měla sníst a snaž se aspoň to minimum do sebe nacpat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.6.20 08:21

Nepripada mi, ze jsi z toho venku. Mam kamaradku, v 15 anorexie, pri necelych 160cm mela 35 kilo. Bylo to uz hodne zly, prosla si dlouhou hodpitalizaci, ale je z toho davno venku. Poznala jsem ji v jejich 25. O anorexii zadne psmatky, ji vsechno, zboznuje steaky, jidlo si uziva. Stresy s brichem mela taky, nema jedinou tehotenskou fotku, protoze se sama sobe nelibila, hodne cvici ale nema z toho uz trauma. Drzi si porad vahu 52-54 kilo. Dokaze se o tom obdobi vklidu bavit a sama rika, ze bez odborniku se z toho nikdy nejsi schopna dostat…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.6.20 08:31
@Anonymní píše:
Zdravým, už podle názvu je trochu jasné na co se vás ptám. V 15 letech jsem měla anorexii, nechodila jsem se léčit k doktorovi ale po 2-3 letech jsem se vzchopila a na moje kosti co všude lezli se nemohla koukat a trochu přibrala. Držela jsem si váhu na 52-53kg (měřím 170cm) a snažila se tak nějak jíst, dával na mě hodně pozor přítel, který mi říkal, že se mám jít najíst protože já sama bych nešla, neměla jsem hlad, stačilo mi ráno kafe a za celý den banán a byla jsem v pohodě. Teď je mi 21, nějak jsem se vzchopila a začala jíst sama, v určitý hodiny si prostě něco malého vezmu a i sama osobně se cítím lépe. Sice mám i špatné dny, kdy mi opět v hlavě zní že jsem tlustá a je to odporné ale snažím se je ignorovat a jsem šťastná taková jaká jsem. Nyní jsem ve 13tt, z 53kg jsem přibrala na 54 (ano, nic to není) a pomale mi roste bříško, a já už teď mám hrůzu jaký to bude třeba v 7-8 měsíci. Vím že je to jen dočasně, a není to žádný špek ale moje miminko. Snažím se tím uklidnit a v jídle se neomezovat, nechci ublížit malému tím že nebudu jíst. Ale mám strach že až se po porodu jednou podívám do zrcadla a uvidím se tam s břichem, velkými stehny a zadkem, spadnu do toho zase. Nechci si ničit tělo hladovkou, furt mám v hlavě jak jsem byla tenkrát furt unavená a na mě vysela kůže a šli mi vidět snad všechny kosti v těle.
Tak se ptám vám, které jste v mládí trpěli anorexií/bulimií a v dospělosti jste otěhotněli, jak jste zvládali černé myšlenky během těhotenství či po porodu.
Děkuji moc :kytka:

Upřímně jsi myslím že z toho venku nejsi. Zkusila bych vyhledat nějakou pomoc. Anorexii jsem prodělala ve 14ti, já teda skončila i v nemocnici. Teď je mi 32 a mám dvě děti, ani u jednoho těhotenství jsem neměla hrůzu, že mi roste bříško a jak budu vypadat dýl, nebo jak budu vypadat po porodu.

  • Nahlásit
  • Citovat
4880
25.6.20 08:33

Co kdyby si to radši řešila z odborníkem moje známá před lety zemřela na anorexii a ani její dvouleté dítě ji ne zabránilo s tím něco dělat… Je to nemoc a velice vážná a jako každá jiná by se měla léčit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
891
25.6.20 09:07

Nemám zkušenost s anorexii, ale nepřijde mi, že bys byla ok… 53 kg na 170 cm je hrozně málo, navíc v 13 tt… Jestli nebudeš jist, odneses to mnohem víc, než jako netehotna a tvoje dítě k tomu navíc taky. Zašla bych k lékaři, kdy jindy, když ne teď? Spočítejte, kolik kalorií máš jíst, kolik kterých živin (plus těhotenství k tomu) a pár dní si piš, co jis - snis, co máš?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.6.20 09:12

V těhotenství jsem jedla jak bylo třeba. Mám 170cm a vážila jsem 53, před porodem 69. Doufala jsem jak „všechno necham v porodnici“. Nechala jsem tam ovšem jen asi 6kg, což byl pro mě šok. Jedla jsem však dál jak bylo třeba kvůli kojení. Ale bohužel se mi nepovedlo kojit déle jak 2 měsíce. Pak jsem začala jíst méně a cvičit. Dnes mám opět 53kg, ale to telonevyoada stejně jako dřív i když mám i na centimetry téměř stejně (+2cm třeba přes zadek nebo 1cm přes stehno). Přibírat v těhotenství ještě jde. Všichni ji říkali, že jsem jak lunt a jak mi narostlo jen břicho. No to pochopitelně nebyla pravda a projevilo se to právě po porodu. Takže konec těhotenství není problém, blbý jsou tak ty první 3 měsíce po porodu. Břicho s tukem, žádný pas, široká pánev, co se teprve vrací, kde byla. No a není pravda, že budeš mít jiné starosti a tak na to ani nepomyslíš. Po porodu neoslepneš a nezblbneš, abys neviděla, že se do oblečení před tehotenstvím nevejdeš a že je z tebe bečka. Možná to normální ženy, co nemají nebo neměly PPP tak mají, ale u nás je to nepravděpodobné.
Na svou původní váhu jsem došla asi po 6 měsících od porodu. Kojením jsem neshodila ani deko. Takže jsem dala dolů 10kg asi za 4 měsíce, hlavně jídlem. Jestli budu jednou znova těhotná, už se nebudu té váhy tolik bát, protože to jde dát dolu. Jen musíš využít chvilky, když dítě spí, na cvičení.

  • Nahlásit
  • Citovat
311
25.6.20 09:16

Ber to tak, ze mas hodne velkou rezervu a tlusta opravdu nebudes, ani kdybys pribrala 20 kg. Ja anorexii mela v puberte, ale je to za mnou a hubenost se mi nelibi, spis jsem se tesila, ze v tehotenstvi budu mit kulatejsi oblicej a budu stavnatejsi :) uz mam jedno dite a vim, ze jsem pribrala malo, a pak sla i do minusu kojenim, ale nebyl to hezky pohled. Vychrtlost se skoro nikomu nelibi. Asi nebudes typ, ktery by mel dispozice k tloustce, tak bud v klidu, i kdybys trochu pribrala, pomuze ti to. Hlavne jez, aby tve dite melo ziviny a bylo zdrave, mrkni jak vypadaji deti s nizkou porodni vahou :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.6.20 09:49
@Anonymní píše:
Nepripada mi, ze jsi z toho venku. Mam kamaradku, v 15 anorexie, pri necelych 160cm mela 35 kilo. Bylo to uz hodne zly, prosla si dlouhou hodpitalizaci, ale je z toho davno venku. Poznala jsem ji v jejich 25. O anorexii zadne psmatky, ji vsechno, zboznuje steaky, jidlo si uziva. Stresy s brichem mela taky, nema jedinou tehotenskou fotku, protoze se sama sobe nelibila, hodne cvici ale nema z toho uz trauma. Drzi si porad vahu 52-54 kilo. Dokaze se o tom obdobi vklidu bavit a sama rika, ze bez odborniku se z toho nikdy nejsi schopna dostat…

Z tohohle nikdo není venku. Mám anorexii od puberty. na 175 cm 46 kg. Žila jsem tak roky, Líbilo se mi to. Pak se mi povedlo přibrat alespoň na těch 52 kg. Roky může být člověk v pohodě a pak se něco stane, třeba smrt v rodině, nevěra partnera, vyhazov z práce a je to všechno zpátky. Je mi 40 let a teď jsem ve fázi „jsem vykrmená“ mám 55 kg. Chodím stále na psychiatrii na kontroly. Teď už jen párkrát za rok. Okolo 30 jsem měla zhoršení a pak ve 35. Spustilo to právě úmrtí v rodině a nevěra. Milenka neměla problém dojít se seznámit s tchýní, Normálně přišla i k nám domů mi říct, že se milují, a ať se sbalím a vypadnu, nebráním jim ve štěstí. Manžel jí vyslepičil vše o našem životě, vztahu, moje problémy s anorexií. Ona to viděla jako slabinu a zaútočila. Přidaly se deprese a sebevražedné myšlenky. Zvládla jsem to. Jsem silnější než dřív a nikdy nikomu nedovolím, aby objevil nějakou mou slabinu.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.6.20 10:58

S ppp jsem se začala potýkat ve čtrnácti, vždycky to na chvíli přešlo, ale pak jsem v 21 zahučela do anorexie naplno. Na 158cm jsem měla 29kg, v 25 jsem začala přibírat a teď v 28 jsem těhotná. Začínala jsem na 51kg a teď v 30tt mám 54,5 kg… bohužel si od těch 21 let nesu zlozvyk- zvracení po každém jídle… po těch letech si už neumím představit fungovat jinak :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
891
25.6.20 11:45

Čím víc to tady čtu, tím víc mi přijde jako dobrý nápad projít těhotenstvím a obdobím po s podporou psychologa nebo prostě nějakého speciality na PPP.

Jako, možná to zvládneš i sama, ale nechtělo by se mi to riskovat. Kdybys měla rizikové těhotenství z nějakého jiného důvodu (já nevím, vysokej tlak, cukrovka, dvojčata,, roztroušeně skleroza, vcestna placenta… ), tak taky chodíš na kontroly ke specialistům a neříkáš si, že to přece snad zvládneš sama.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama