Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Laaja píše:
Ahoj,
přestaň řešit kam a proč zmizely peníze tvého manžela, zvlášť když to byly peníze jeho a ne vaše a v té době jste se neznali.
Spíš si sedněte spolu v klidu a sepište si jaké máte příjmy a jaké výdaje a kolik kdo platí. Prostě se domluvte na financování. Taky by se mi nelíbilo táhnout jídlo, drogerii atd. z nemocenské. Ale to je o domluvě s vámi. Podmínky se změnily, tak se musíte přizpůsobit. A jestli jste v mínusu, tak se budete muset víc uskromnit nebo si najít nějaký přivýdělek. Do půjčky jste šli s tím, že na to máte, tak jste měli přemýšlet i víc do budoucna a udělat si rezervy. Řešit zpětně, co mělo nebo nemělo být je teď na nic.
Nebo si sedni sama a sepiš to, přece víš, kolik bere a kolik dáte měsíčně na všechny výdaje?!
Díky všem zůčastněným za diskusi..snad to něják pořešíme. Díky ![]()
jestli aspon víš koli vydělává lehko si spočteš kolik mu zbývo poté ,co zaplatí půjčky a inkaso .nejlepší by by bylo se domluvit abyste dali peníze společně do kasičky a nechali si oba stejně peněz pro osobní potřebu na měsíc (třeba 1000 ty 1000 on ) zbytek do společnýho a odtud by se platilo vše ostatní i dítě.Pravdou je ,že pokud má klesnout životní urověn tím ,že porodíš a budeš vychovávat VAŠE dítě -tak to spravedlivé není a měl by si to uvědomit -ted má zodpovědnost za rodinu ne jen za sebe.
A jinak ke tchyni -tam bych vody nevířila -bydlíte zadarmo -a na podnájem nemáte -to je třeba si uvědomit .
mazlinky píše:
No jinak jak se tady píše…většinou rodiče dávají dětem…teď jsem svědkem, že je to i naopak a já to tak nějak nechápu. Jinak dům je jeho rodičů, ale nejde mě teď o dům ale o peníze na měsíční bydlení. Platíme tady jen inkaso, ale když mám ze svého platit jídlo,hygienu, čist.prostředky,prací prášky, věci na malýho tak už toho moc nezbyde
A co je to inkaso?Někdo počítá komplet elektriku,vodu,plyn,jiný jen rádio a televizi.A platíte energie napůl s rodičema?
A manžel dal všech 150 tisíc ze svého?Tzn. matka dala také 150 tis. a k tomu dostaly úroky?
Co bylo,to bylo-pro tebe asi nyní bohužel.Ale řešit se to nedá,zvlášť,když ten koho se to týká nechce.
A pokud jste se rozhodli pro momčo,tak jsi musela počítat s tím,že můžeš skončit na neschopence-jako většina těhotných.A do budoucna na tom budeš asi hůř,co se peněz týče.Jistě máš neschopenku vyšší než budeš pobírat rodičovský příspěvek.Přemýšleli jste před těhotenstvím,jak to budete řešit?A manžel vydělává hodně málo peněz? Živitel rodiny-holka,to už dávno neplatí.Ne každý chlap dokáže vyděla tolik peněz,aby partnerka řekla,že je to dobrý a je spokojená.
Nyní už je pozdě-ale myslím,že je dobré mít před plánovaným rodičovstvím rezervu.
Každopádně nic není ztraceno,ale chce to diskutovat,vzít si tužku a papír a sednout si a napsat-příjmy na jednu stranu a na druhou nutné výdaje.A rozdělit si kdo co bude platit.A pokud to nebude v rovnováze,tak je otázka co dál-zda je manžel ochoten změnit práci?Nebo si vzít druhou jako vedlejšák?
Necetla jsem vsechny reakce.
Nenapsalas ci je to dum. Ja bych to jako nezaujaty pozorovatel videla tak ze rodice koupili/postavili dum. Vas v casti nechali bydlet. Platite zrejme jen rezie. A to sporeni mohl byt jeho prispevek na to ze mu rodice poskytli bydleni.
No jen ma prvni myslenka.
Navic to byli jeho penize, pokud to nevadi jemu neresila bych to.
Pokud ty mas nejaky problem s financemi promluvte si, ale netahala bych do toho vyse zminovane sporeni.
Mazlinky je to tvuj dum?Nejspíš tchýně že,takže vlastně bydlíš zadarmo.Nevim proč by vám rodiče měli něco dávat když jste dospělí a pokud si ty peníze před tím nechali,tak to určitě mělo nějakej duvod(třeba to bydlení zadarmo) a at tak nebo tak ty s nima nemáš nic společného,takže kdyby je vyhodil s okna,tak bohužel nemužeš říct ani Ń
Neřeš co bylo před tím než ste spolu začaly být. Jak tě vůbec mohlo napadnout že by jeho rodiče Vám měly pravidelně měsíčně finančně přispívat. A nekomunikovat s manželem kvůli této věci je hloupost, nic ti do toho není co měly nebo neměly dříve, akorát tím narušuješ Váš vztah.
já bych se do toho taky nevrtala, bude to jen na škodu Vašemu vztahu. Zkus to brát z té lepší stránky, a to (jak již bylo několikrát zmíněno) to bydlení. Říkáš, že si na nemocenské. Představ si, že by jste bydleli někde s vysokým nájmem, nebo měli hypotéku?
Pokud chceš mít šťastné rodinné zázemí, važ si toho, co máš a nepleť se do věcí, do kterých ti nic není
Řešit finance by se měly dopředu,ne až mi teče do bot.Jestli máte 150000 půjčku,splátky nemůžou být moc velké a inkaso taky ne,že by manžel vydělával 10000 se mi taky nepozdává.Předpokládám,že nevíš,jakou měl manžel s mámou dohodu ohledně peněz,které si nechala pro sebe.
Mě spíš zaráží,že strkáte peníze do něčeho,co není vaše.Ať se na to dívám z kterékoliv strany,tak zase jdou do domu jeho rodičů.
Nevím,jak velkou máš nemocenskou,ale dva lidi můžou vyžít opravdu s málem,jen to chce si peníze rozdělit a trochu i počítat při nákupech.Dívat se po slevách,nekupovat zbytečnosti.Vyjít se dá.Až přijde dítě,bude hůř a měla by ses na to připravit.
My žijem z manželova důchodu,platíme dost vysoké inkaso,máme domek do kterého je nutné občas investovat,auto,které je v malé obci nutnost.A jde vše utáhnout.Do dětí peníze nestrkáme,do nás nemá kdo a přežili jsme.Chce to jen se dohodnout a trochu počítat.Jinak jsem ještě ze staré školy,takže je podle mě normální dát všechny peníze na jednu hromádku a s nima hospodařit.Když některý z nás něco potřebuje,proberem to a zvážíme,jestli na to máme a podle toho se nakupuje.Je nutné,aby s penězma hospodařil jen jeden,bo když i jen z jedné hromádky berou nekontrolavaně oba,tak je zle.
BohunkaP píše:
No, nezlob se, ale ať je to jak chce, byly to jeho peníze, které se Tebe naprosto netýkaly. A netýkají. Pokud jsem správně pochopila, toto všechno proběhlo před tím, než jste se vůbec dali dohromady, takže jak a co si domluvil se svou matkou, Tobě vůbec nepřísluší hodnotit, rozhodovat o tom nebo se dokonce cítit jakkoli ukřivděná.Kdyby to byly Vaše společné peníze, které by najednou zmizely, pak bych Tvoje rozhořčení samozřejmě úplně chápala - takto ne. Jak on žil, jak se choval, co a komu financoval, s kým a jak se dohodl před tím, než jste založili společnou domácnost a společné financování, to jsou jeho starosti a jeho věc. Ty to můžeš pouze akceptovat - jiná práva nemáš. Určitě by se našly věci ve Tvém životě, se kterými zase on naprosto nesouhlasí, řešil by je jinak a má na ně jiný názor.
Teda s tvým názorem nesouhlasím…vždyť čekají rodinu a autorky se týká naprosto vše, co se týká mažela (přítele). Mají společnou domácnoust a je jeho povinnost ji držet při chodu. S tím spořením to opravdu záleží na tom, jak na něj přispíval on a hlavně na domluvě. Ale určitě mu má právo mluvit do financí…aspoň takhle je to u nás…není to nic proti tvé osobě ![]()
Zakladatelko, uvědom si, že jednou zdědí tvůj přítel celý dům, a že teďka bydlíte téměř zadarmo… Většina rodičů by vám naúčtovala aspoň minimální nájemné, ale pokud se ti to nelíbí, tak se odstěhujte někam jinam, vyplájzneš za nájem osm tisíc jen to hvizdne… Tak si uvědom co máš a co můžeš taky hodně rychle ztratit, pokud se v tom budeš nadále rýpat…
PS: Jak jste pořešili situaci, když tě přítel vykopne z bytu a ty tak přijdeš o všechny peníze, čas a práci do něj nastrkané?? No, být tebou bych se nějak pojistil a situaci urychleně řešil, hlavně to, že přece nestačí, když přítel přispívá JEN penězma na inkaso (a splátka dluhu), to je sakra málo…
No, do finanční bryndy se může dostat každej, to bych nehodnotila.
Spíš se podivuju na tom, že někdo má „přispívat“.
Jste rodina, takže žádný „já dám na to a já na to“, pěkně peníze oba na stůl a táhnout to společně. Když nefunguje v rodině TÁHNUTÍ ZA JEDEN PROVAZ, nefunguje potom nic!
Peníze ze spořka neřeš. Teď jsi v role hospodyně, máš taky nějaký příjem a nějaký výdej, všechno si sepisuj a propočítávej a buď dobrá hospodyňka. ![]()
Někdo i z mála dovede udělat moc!
Ahoj, ráda bych znala pohled jiných lidí na naši situaci, protože s rodinou to fakt rozebírat nechci (i kydž už si taky ledasčeho všimli).
S manželem jsme svoji 7 let, máme 3,5-leté dítě a druhé na cestě. Bydlíme v pronajatém bytě a snažíme se šetřit na vlastní bydlení (samozřejmě ne na celou částku, ale tak, abychom si mohli vzít rozumnou hypotéku). V době, kdy nejsem na rodičáku, máme příjem okolo 60 tisíc měsíčně. Splácíme auto (8000 měsíčně ještě rok a půl). Jak já, tak manžel, pracujeme na pozici, kde jsme hodně v kontaktu s lidmi.
Manžel si zcela běžně kupuje oblečení, které je podle mého vkusu zbytečně drahé. Jde o různé italské designovky, něco si nechává i šít i na míru. Z posledních položek jsou to sluneční brýle za necelé 4 000 Kč, košile za 3500 Kč, boty na míru za 7 000 Kč a podobné pro mě úlety. Já to u sebe považuju za zbytečné, takže nakupuju běžnou konfekci třeba v HM, klidně si něco koupím i z Pepca nebo z druhé ruky, prostě běžné věci.
Jde mi o to, že manžel velmi nerad investuje do věcí pro dceru a teď i pro syna, který se má narodit začátkem srpna. Velkou část výbavy mám po dceři, ale bohužel jednak je narozená v lednu, takže má novorozenecké oblečení ryze zimní a navíc naše šílená rodina, pro kterou to bylo první miminko v okolí, se jala kupovat i přes naše prosby o univerzálních barvách, vše růžovoučké a holčičí. Takže mám univerzálních jen pár kousků, které jsem kupovala já sama. Taktéž výbava do kočárku a do postýlky - prostě 90 % je růžová.
Teď jsme šli po obchodech a já jsem řekla, že půjdu vybrat nějaké látky na povlečení. Podotýkám úplně běžnou standardní metráž. Manžel se hned zatvářil kysele - proč jako? Vždyť máme po dceři. Je mu úplně fuk, že jsou to růžoví sloni, růžové puntíky a růžové sovy. Miminu je to přece jedno. Já nejsem nějak na módu, ale jak to, že on musí mít vše sladěné, značkové, na míru a jeho dětem stačí to, co mají? Další oheň na střeše byly boty pro dceru. Za 900 Kč? Není to nějaké drahé? Vždyť z toho vyroste a na přístí rok kupujeme nové! Nestačí z tržnice za 300? Sandály jak sandály, ne? Na moje vysvětlování ohledně otropedické stélky se moc netvářil. Dcera má plošší nožky a nechci jí kupovat ledacos. Botky musí splňovat určité - ortopedem doporučené - parametry. A manžel hned - tak ať nám to proplatí pojišťovna atd. Když jsem mu oponovala tím, že si sám nechává šít boty na míru a to má skoro 40 let a žádný ortopedický problém nemá, hned se do mě navezl, že je to jeho pracovní nutnost, protože reprezentuje a protože v těch botech řídí spoustu km - na to jsem mu řekla, že se může přezouvat a řídit v pohodlných keckách (já to tak dělám) ![]()
No prostě oheň na střeše - hrozně utrácím za děcka a všechno jsou zbytečnosti. Na sebe by v životě nekoupil ani v běžných obchodech jako je HM, Deichmann, CA natož Pepco, tržnice nebo second hand a u nás vidí moc drahé i tyto věci?
Zajímalo by mě, jestli někde v rodinách řeší podobné problémy. Já mám totiž v okolí spíš opak - tatínky, kteří by pro děti udělali vše a na sebe třeba až trošku kašlou.
Jeho vztah k mému oblékání a mé profesi teď řešit nebudu, to je kapitola sama pro sebe
Teď budu na rodičáku, takže je mi moje oblékání celkem fuk.
Jak je to tedy u vás? Občas mám chuť dát manželovi za tyhle řeči přes ústa
![]()
Je to škrt. Měla jsem takového 20 let. Je mi líp, když už se nemusím o takovych vecech s nikym dohadovat. Ale asi ma jine kvality, jinak byste spolu nebyli ![]()
Neda se s nim o tom mluvit, jak vidim. Je to asi sobec. Jak by reagoval v situaci, kdy je potreba drahe leky? Pro tebe a deti?